Jelikož to strašně letí a nebyl čas ani na záznam tréninků z února, takže to spojíme rovnou dohromady (únor + březen). Klasická středa od 19:00h a pátek od 16:30h na Ruzyni – správná volba na kvalitní trénink!

V únoru se makalo na síle, která se po dlouhých závodech ztratila, tudíž bylo nutné jí opět rychle nalézt, neboť se bude hodit na překážkové závody na ručkování apod. Lezly se trasy od 7 do 7+, protože na větší obtížnosti nebylo dostatečně natrénováno. Nebo možná bylo, ale pokud se cesta nevyleze bez sednutí, jako by vylezená nebyla. A to jsme nechtěli riskovat. Navíc volba mezi lezením Flasch nebo On Sight je jasná volba. Navíc jak se u lezení říká – ,,Kdo nepadá, leze pod svoje možnosti”. Takže ani sednutí není cesta…lezení hezky do pádu! wink A to se částečně dařilo! Klasicky jsme lezli kolem 10 cest za trénink, což zabere ve 2 lidech cca 3h, což je dost a ruce to samozřejmě začaly pociťovat. Takže jak se pak říká – ,,V nejlepším přestat”. Pak už následovalo pouze protažení, nějaké to lehké cvičení na břicho a šlo se.

V Březnu to byla jiná kávička. Začali jsme pociťovat, že síla se pomalu vrací, takže jsme přešli na vytrvalost, což je mnohdy mnohem horší a pro ruce bohužel bolestivější. Ale jak se říká – ,, Co bolí, to sílí”! Takže žádné výmluvy a leze se do pádu. Prostě do té doby, dokud se ruce udrží na stěně. Vytrvalostní lezení v našem případě vypadalo tak, že se lezly 2 nebo 3 cesty za sebou bez pauzy. Pauza vlastně byla slanění dolů, stažení lana, rychlé sklepnutí a opět hurá nahoru. A jelikož cesty už také nebyly nejlehčí, byla to dobrá natejkačka pro ruce. Obtížnosti byly zase mezi 7- a 7+. Někdy se tam přimotaly ještě 6 a 6+ v převisu, aby to nebylo tak lehké a věřte nebo ne, i po tomhle to bolelo jako čert! Občas jsme se proletěli, ale i to byl malý progress. A jak se opět říká – ,,Slow progress is better than no progress” smiley

No a dubnu se podíváme na pořádné prsťáčky, nebo-li chyty v podobě lištiček, kde se obtížnosti přehoupnou přes 8- cool…A to teprve bude boj jak se patří!

Komentáře