Zdravíme své příznivce,
tak už se nám to blíží! Odjezd na dovolenou do Francie – na vnitroplavbu po kanálech. Je tedy brzy ráno, něco kousek po 5. Brzká vstávačka, dobalení posledních věcí, nasnídáme se a vyrážíme směrem do Vršovic, kde na nás čeká zbytek party. U Lukáše necháme auto a přeskládáme se do jeho. Naše posádka se tedy skládá ze členů – Lukáše a mě se Šárkou. Druhá posádka je pak Tomáš s Pavlínou a Martin s Alenou. Nasedáme tedy do aut a vyrážíme na cestu.
Cesta je dlouhá a jedeme tedy cca něco kolem 700km. Naštěstí je cesta poměrně klidná a bez zácpy, takže to jede relativně rychle. Po několika hodinách jízdy dorážíme na místo určení… Teda alespoň si to myslíme. Ale pan Liška nás zavedl kamsi za most, kde bylo jen pole 
. Takže na poli obracíme auta a tentokrát už podle správné navigace dorážíme o kousek dál do našeho přístavu.
Časově nám to vychází skvěle, jelikož máme asi 2h rezervu, protože na silnicích nebyly žádné zácpy. Dojdeme tedy k informacím, kde si zažádáme o potřebné doklady k vyplutí. Zde nastává ale první problém, a to takový, který jsem předpokládal. Francouzi se strašně neradi baví anglicky, nebo spíš ani neumí anglicky, takže se snažíme domluvit rukama a nohama. To je skoro horší než v Egyptě i tam se člověk nějak domluví. Tady to bylo horko těžko… Naštěstí Pavlína uměla alespoň trochu francouzsky, takže nás zachraňuje.
Po asi 20min diskuzi se dozvídáme, že naše loď ještě není připravená, a že máme ještě nejméně hodinu čas. Sedáme tedy zpět do aut a jedeme se podívat do nejbližší vesnice, která je asi 8km daleko.
Po příjezdu do vesnice zjišťujeme, že francouzské vesnice jsou snad ještě v horších stavech, než jsou ty naše. Zalezeme tedy do nejbližšího baru, kde se ochutnává místní pivo. Někdo řekne dobrý, někdo že slabota. Záleží na názoru. Po dopití se vydáváme na cestu zpět.
Po opětovném příjezdu do přístavu, který byste na první pohled na přístav opravdu netypovali , jdeme opět k informacím, kde bychom si rádi převzali loď. Opět se ale dozvídáme, že loď ještě není připravená, takže zase čekáme… Ve finále jsme čekali asi 4h…
Po úmorném čekání ve 30°C jsme se přeci jenom dočkali, takže začalo hromadné stěhování se na loď. Po asi 5 minutách bylo vše na loď nanošené, takže začalo rozebírání kajut. To jsme ale měli rozdělené už před příjezdem, poněvadž jsme se na tohle připravovali, takže už z Prahy bylo jasné, kde kdo bude.
Šel jsem si tedy prohlédnout naši kajutu. Já byl ve směs spokojen, protože jsem měl snad jako jediný postel, kam se mi vešly nohy . Ostatní už takové štěstí neměli. Třeba Lukáš se musel vejít se svými skoro 2 metry na postel, která měla sotva 180cm. O Tomášovi a Pavlíně ani nemluvě, ti měli tak 170cm a Martin s Alenou měli snad postele pro skrčence . Naštěstí se s tím každý nějak popasoval, protože to nebylo to nejhorší. Nejvíc se tu asi bojovalo se zápachem v podpalubí, kde byl cítit motor a motorová nafta, dále pak odpad a taková ta zatuchlá, plesnivá voda. No co se dá dělat. Na lodi panovaly kruté podmínky. Postupem času si ale zvykáme…
Po prozkoumání lodi tedy vyrážíme na plavbu kanálem. A jelikož jsme vyplouvali asi až kolem 18:30, moc času nám nezbývalo, takže jsme to zakotvili v nejbližší vesnici. Tam jsme to zapíchli a šli se podívat do vesnice. Bylo to až divné, ale byla tu snad jen jedna hospoda, která měla otevřeno jen do 21h. Zalezli jsme tam a objednali si nějaké to pivo. Pavlína zkusila jako první žabičky. To nám téměř nikomu nedalo a museli jsme je ochutnat. Nakonec jsme se shodli, že to chutnalo jako králík a kuřecí dohromady. Po hodinovém klábosení se vydáváme zpět k lodi. Po příchodu brzy uleháme, jelikož jsme toho předtím moc nenaspali. Takže dobrou.
1. den – Po probuzení se si jdeme udělat snídani a Alena se Šárkou se vydávají na svůj první běh po francouzském pobřeží podél kanálu. Já jen tiše závidím, protože to tu je jako stvořené na intervalové běhy, ale pochroumaný kotník z Predátora mě stále ještě nepustí. Snažím se to tedy doléčit na 100%, proto zůstávám na lodi. Po hodině se holky vrací a sluníčko už začíná pálit. Odvazujeme lana a chystáme se na vyplutí. Holky si do toho ještě stihnout zacvičit, ale to už plujeme kanálem dál. Náš první cíl cesty městečko Saverne. Prvních pár kilometrů je v pohodě a na sluníčku to je docela příjemné. Projíždíme celkem hezkou a malebnou krajinou, když tu nás po chvíli čeká první projížďka tunelem.
Ten má asi 300m, tak je to spíš taková zkouška na začátek, jelikož později nás čeká tunel přes 2300m. Mezitím si vyzkouším, jaké to je řídit loď. A řeknu Vám, že to není žádná sranda. Loď reaguje na pohyb snad každých 10 vteřin, takže neudělá hned to, co chcete. Takže moje řízení vypadalo z počátku tak, že loď jezdila ze strany na stranu jako kdyby jí řídil ožrala. Po čase jsem se ale zlepšil a už to bylo v pohodě. Stejně jsem to pak přenechal tomu zkušenému, našemu kapitánovi – Martinovi. Přeci jenom už se blížil ten náš dlouhý tunel, který byl široký pouze 6m a naše loď měla něco přes 4m na šířku. projížďka tunelem byla opravdu zajímavá, už jen proto, že venkovní teplota na sluníčku byla kolem 30°C a zde v tunelu byla něco kolem 15°C max. Navíc veliká vlhkost byla znát.
Po projetí tunelem se dostáváme k velmi zajímavé atrakci a tou je kanálový výtah. Bude zmíněno ve 2. dni. Po vytažení výtahem se dostáváme na spodní hranici kanálu, kde si uděláme oběd a v klidu na břehu poobědváme. Po chvilkové zastávce vyrážíme dál, jelikož nás dneska čeká ještě 14 zdymadel. Teď už to začíná být nuda, protože každých 10-15min stavíme ve zdymadlech. Po několika hodinách jízdy se už konečně dostáváme k našemu městečku. Bohužel z důvodů několika zdrženích se nedostaneme s lodí do centra, protože v 7 se zavírá poslední -14té zdymadlo, v centru města. A my přijeli pár minut po 7. Stavíme tedy na kraji města a jdeme se podívat do města. Po delší procházce si město projdeme a najdeme krámy, kam se druhý den ráno vydáme na nákup. Po obhlídce jdeme zpět. Zakempíme to na lodi a čekáme na 11h večerní, kdy mají padat Perseidy. Troška romantiky a nakonec se nám přeci jenom poštěstilo a něco kolem půlnoci vidíme asi 5 padajících meteoritů. Po této namáhavé činnosti jdeme do hajan.
2. den – Druhý den ráno vstaneme a už nás neprobouzí teplé sluníčko, nýbrž studený déšť. Počasí nic moc, ale nasnídáme se a vydáváme se opět do města na nákup. Nakoupíme nezbytné věci a rychle si to šupajdíme na loď. Tentokrát jsme koupili 6×1,5l vody za 1,32 Euro, ale včera jsme koupili 1×0,5l vody za 2 eura … To jen taková zajímavost. Pak jsme se vydali na cestu zpět, která byla totožná jako včera. Jeli jsme stejnou cestou zpět, takže stejný počet zdymadel, ale i onen výtah, který je na obrázku níže. Velmi zajímavá technologie, kde výtah unese přes 900tun!
Tento výtah byl vybudován v roce 1968 a nahrazuje 17 zdymadel, která trvala sjet něco kolem 8hod. Kdežto tímto výtahem to trvá max 20min. Když už se začalo pomalu smrákat, dorazili jsme na místo určení – pod výtah. Zde jsme rozbalili stůl a židle na pravý styl Čechů (foto viz níže) a začali baštit obědo-večeři (oběd ,,nebyl“ a večeře byla kolem 7h), kterou jsme s Lukášem připravovali. Byly to těstoviny s pepřem, masem a zeleninou a musím říct, že to bylo opravdu výborné! Po večeři jsme chvíli klábosili, ale nakonec jsme se rozhodli, že půjdeme prozkoumat ona zdymadla, která jsme viděli po cestě. Zdymadla už sice nebyla funkční, ale stálo to za to je vidět. Přeci jenom jsou mimo provoz už přes 50 let, tak se mohla trochu změnit. Fotky zdymadel jsou níže.
A jak je vidět, zdymadla jsou leckdy velmi poničená, někdy chybí druhá vrátka, někdy nejsou pomalu ani vidět… Ale vidět tuto starou technologii stálo za to! Kdysi tyto kanály sloužily k dopravě zboží. Dokonce byla i železnice podél kanálu. Ta jednoduchá se ale zrušila a o kousek dál se postavila už klasická železnice pro klasické cestovní vlaky. Naše procházka po těchto 17ti zdymadlech trvala něco přes 2h a ušli jsme něco kolem 10km. Vrátili jsme se až kolem 21:30, kdy už začínala být tma. Takže pak sprcha, dlabanec, nějaký ten pokec a znovu do hajan.
3. den – Tentokrát nás zase vzbudilo sluníčko, které nám svítilo do kajuty. Rychlá snídaně a rychlá příprava na výtah, jelikož pod ním čekalo hodně lodí. Výtah Arzviller máme tedy za sebou a za nedlouho poté opět vjíždíme do 2300m tunelu. Po něm ještě ten jeden krátký a máme tunely za sebou. Za chvilku se chytám kormidlování lodi já. A vydrží mi to až do oběda do 15:30 do odpoledne . Tomáš s Pavlínou mezitím udělali oběd. A jelikož jsme jeli opravdu dlouho a už jsme umírali hladem, zastavili jsme tedy loď hned u břehu, který nám přišel pod ruku. Museli jsme si tedy připravit kolíky a kladivo na upevnění lodi. To se nám ale moc nepovedlo, protože Tomáš zatloukl jeden kolík, a pak po mně hodil kladivo, které nešťastně přede mnou odskočilo do vody. Takže úkol po obědě byl jasný. Vylovit kladivo z tohoto kanálu, do kterého se nikomu z nás nechtělo. Po výborném obídku se nám to přeci jenom ale povede, takže je kladivo zachráněno a my můžeme směle pokračovat dále do města. To se nám nakonec nepovede, jelikož máme zase smůlu a stavidlo před přístavem nás zastaví – 2min po 7, máme peška! Ještě předtím ale musíme sjet jedno zdymadlo, které je opravdu vysoké. Dle popisků až 6h úspora. Vše je hezky vidět na obrázcích níže.
Nevadí, jdeme se zase projít po okolí, ale tady snad chcípl pes, protože nikde není žádná restaurace, která by byla otevřená…. Takže po 4km chození jsme zpět na lodi, kde si děláme véču ve francouzském stylu. Poklábosíme, určíme si plán na zítřek a jdeme spát.
4. den – Tentokrát žádná vstávačka po 8. hod. ranní, nýbrž brzká vstávačka kolem půl 7 ráno. Máme menší skluz díky různému zdržování, takže dneska musíme jet, co to půjde. Dopoledne se chytám na chvíli řízení já, k tomu si hrajeme pecky z Rockyho. Holky šly mezitím zase běhat. Po velmi dlouhé a úmorné cestě, která trvala téměř 12h, jsme dorazili do cíle – do městečka Nancy. První město, které opravdu stálo za to!! Velké město, kde byli konečně lidé, otevřené obchody a hlavně otevřené restaurace! Ihned po příjezdu do města se balíme a vyrážíme do nejbližšího obchodu. Ten už opravdu stojí za to, protože je 2x tak větší než naše Tesco na Andělu, takže vybírat zde bylo opravdu náročné, protože nás tlačil čas. Navíc jak už bylo pozdě, docházelo i pečivo… Takže po asi 45min nakupováním jsme konečně hotovi a hurá zpět na loď. Každý karton vod na rameni jako Arný v Komandu s kládou a jde se. Po návratu na loď konečně vyrážíme do města. Po cestou stihneme udělat pár fotek a už jsme na tamním náměstí.
Náměstí to bylo velkolepé. Připadal jsem si tak trošku jako na Václaváku. Všude byly restaurace a venkovní zahrádky. Z toho vyplynulo, že tady jíst nebudeme, protože to je jak jíst na Václaváku. Procházíme tedy náměstím a hledáme nějakou zapadlejší restauraci. To se nám moc nedaří, takže po téměř 45min hledání zacházíme do první restaurace, kde mají místa pro 7 lidí. Jídelní lístek ve francouzštině, takže nastává asi 20min luštění, co že to vlastně mají. Bohužel nám v něčem ani Google nepomůže, takže si dáváme klasiku, kterou jsme dokázali rozluštit a tou je burger. Takové to klasické francouzské jídlo .
Čekání na tohle jídlo se opravdu vyplatilo, protože to bylo luxusní!! Bohužel nám kazilo chuť spousta kuřáku okolo… To by jeden člověk blil! Po téměř 2-3 hodinách, kdy se nám nikdo nevěnoval, jsme se sebrali a šli platit. Hned poté jsme šli na náměstí, kde probíhala světelná show. A ta stála za to. To byla nádhera!
Po 30min show jsme se sebrali a šli na loď. Tam jsme si dali sprchu a hurá do hajan.
5. den – Tak pro jednou zase klasičtější vstávání kolem 7:30 a ranní dobírání vody. Čekali jsme něco přes hodinu, než se voda doplní, ale pak už jsme na to neměli nervy a jeli dál. Kontrolka na vodu ani na benzín stejně nefunguje, tak je zbytečné tu čekat – máme naspěch. Po asi hodině jízdy se Tomáš jako první odvážlivec vrhá do vody, páč je hic jako blázen. Neodolám a skáču po chvilce za ním. Nové plavky se musí přeci nějak důstojně pokřtít 
Navíc voda je tu víceméně ,,čistá“, zelená pořád stejně, ale vypadá čistě. Skáču šipku z lodi a nechávám se chvíli za lodí táhnout. Krásné vodní masáže, voda příjemně teplá. Po koupačce chvíli pokračujeme dál, až uvidíme v dáli nějakou katedrálu. Zastavujeme tedy a vydáváme se na výlet do oné katedrály. Uděláme pár fotek, nakoupíme pečivo a jdeme zpátky na loď.
A jelikož je zase velké vedro, po návratu skáčeme opět do vody. Tedy jen já, Tomáš a nakonec se odhodlá i Martin. Udělá si sexy drdol a leze do vody jako dámička … Po koupačce opět chvíli pokračujeme dál, než nás dohoní hlad. Oběd máme dneska na starost já a Šárka, takže děláme tortilly. Po obídku už se snažíme dostat do městečka Lagarde. To se nám k naší smůle zase nepodaří, protože nás zastaví zdymadlo před tímto městečkem. Sice se divíme, proč tomu tak je, protože máme ani ne půl 7 a zdymadla mají do 7… Ale byli jsme na omylu. To nám klasicky nikdo neřekl, že zdymadla 16 – 22 jsou automatická a pouze do 6… Takže zavření před zdymadlem uprostřed ničeho se jdeme podívat na tůňku, která byla nedaleko. Mohlo nás napadnout, že to nebude ke koupání, ale chtěli jsme to alespoň zkusit, protože co budeme dělat před zdymadlem? Samozřejmě, že to ke koupání nebylo, protože to bylo opět špinavý a zelený, takže po 1,5km procházce jsme opět zpět na lodi. Uděláme si véču, poklábosíme a jdeme spát. Alespoň jednu výhodu to mělo a to sice tu, že zdymadlo se otevírá až kolem 9h ranní, takže se můžeme v klidu vyspat.
6. den – Ráno se nabaštíme a vyrážíme dál. Teď už to směřujeme do našeho startovního bodu – do onoho ,,supr trůpr“ přístavu . Cestu nám ale kříží ještě asi 14 zdymadel, takže máme co dělat. Navíc ono 16m zdymadlo je na dlouho, protože to trvá nahoru a dolů 30min, takže jestli nás někdo předjede nebo pojede z druhé strany, zkejsneme tu ještě hodně dlouho. Naštěstí jsme se tomu vyhnuli a měli jsme to štěstí, že jsme byli jako 3. loď v pořadí, takže jsme se do výtahu vešli. Po 30min jsme nahoře a vyrážíme dál, tentokrát už bez většího stresu, protože už nás nečekají žádná zdymadla. Teď už můžeme zakotvit v podstatě kdekoliv… Za chvilku na nás ale přijde hlad, takže stavíme u břehu a jdeme dlabat. Po obídku ještě chvíli pokračujeme v cestě dál, když tu se nám najednou zalíbí jedna zátoka. Zakotvíme tam a dáme si tu menší dýchánek. To nám ale nevydrží moc dlouho, protože jsme zjistili z Google maps, že necelých 5km odtud je otevřená restaurace. Jdeme tedy naposledy zkusit štěstí. Zakotvíme přesně na onom místě, kde si Tomáš hrál na Thora a házel kladivo Rychle se vypravíme a jdeme rovnou do restaurace, protože ta má otevřeno pouze od 18:45 do 20:20. Přicházíme tedy ve 20:00 a ptáme se, jestli nám ještě něco uvaří a jestli tu můžeme pobýt. Nestačíme zírat – máme štěstí! Uvaří nám, a dokonce tu můžeme být přes zavíračku. Objednáme si tedy pizzy, které se dělají rychle, k tomu jeden desertík – Creme brulle a poslední fotka v chodbě – výtah Arziller.
Nabaštíme se a jdeme zpět na loď. S tímto podnikem jsme byli opravdu spokojeni, i obsluha byla příjemná! Za to, že nás tu nechali přes zavíračku a že jsme se mohli najíst, což se nám téměř nikde nepovedlo, dáváme 5 hvězdiček! 
Na lodi chvíli poklábosíme, dáme sprchu a jdeme do hajan. Přeci jenom zítra ráno v 9h už musíme vrátit loď….
A jelikož je toto už poslední večer na lodi, jdeme spát o něco dříve, abychom mohli zítra ráno vyrazit domů – myslím, že už se všichni těší do Čech! Týden ve Francii je tedy za námi, takže AHOYYY
Shrnutí:
- Pokud čekáte, že za ty peníze, co jste za loď zaplatili, budou stát za to, jste na omylu – loď jiného typu, obouchaná, smradlavá (smrad z vody (i po vytření lodi – asi smradlavý mop), nafty z motoru, který máte u kuchyně, táhnoucí odpady…), za elektřinu i vodu si musíte časem plutí doplácet…
- Otřesný startovací bod (přístav), který ani nebyl moc poznat, že to je přístav
- Šíleně zelená a špinavá voda, kde plavou i hnětky a …… Fůj!
- Hrozná nuda na lodi, ale i podél trasy, nikde nic!
- Téměř nemožnost si cokoliv a kdekoliv nakoupit! Francouzi snad nepracují… všude zavřeno, nikde žádná otevřená restaurace apod.
- Obrovská neochota Francouzů se domlouvat anglicky (je to ještě horší než v Egyptě, tam se člověk alespoň domluví rukama a nohama, tady dost těžko!), nebo prostě nechtějí
- Rozbité kontrolky na ovládacím panelu lodi
- Špatný obslužný personál a jeho informovanost – nejsou schopni vysvětlit spoustu věcí, jako je třeba manuál k lodi – pro ty, kteří loď nikdy neřídili, by tady asi slušně pohořeli…
- Je tu draho – za hodně peněz, málo muziky… navíc tu nebylo ani za co utrácet
- Pro větší lidi jsou kajuty dost miniaturní…
- To, co mají napsané k lodi, nemusí být vždy pravda – my měli mít rozkládací gauč v ,,obýváku“, ale samozřejmě tam nic takového nebylo a to jsme se na to 2x ptali a oni nás ujišťovali, že to tak je, a nebylo!
- Divně malé značky, metr (max metr a půl) nad zemí, zvláštní font písma
- Městečko Nancy stálo za to (1. nákupák, který byl otevřený!), ale předpokládal jsem, že takováhle města budou všude. Bohužel….
- Promítací show a večeře v Nancy (viz fotky a videa)
- Vyzkoušení si plavby lodí, kajut kormidlování, zdolávání zdymadel, manévrování…
- ,,Česká kuchyně“ na lodi neměla chybu! vybavení na lodi, co se týče kuchyně, dobré
- Vodní výtah Arzviller – zajímavý vodní úkaz, který byl postaven a nahrazuje 17 zdymadel
- Velmi zajímavé 16m zdymadlo, kterým jsme projížděli
- Když už se někdo odváží skočit do kanálu, tak tažení na kruhu za lodí, která jede asi 8km v hodině, stojí za to
Takže co dodat závěrem… Pokud byste se někdy chystali na vnitroplavbu po Francii, velice důkladně to zvažte, protože si myslím, že plavba na lodi stojí tak maximálně za 2-3 dny vašeho času. S tím, že pokud to půjde, zařiďte si všechno s sebou a sami, protože spoléhat na Francouze, se nevyplácí… A mít s sebou nejlépe někoho, kdo umí francouzsky, jinak jste bez šance . I vyhlášená oblast jako Alsasko a Lotrinsko nemusí být taková, jak se o ní píše… Dle mého je to velmi přeceňovaná oblast – nepotkali jsme téměř nikoho…
Závěrem ještě jedno video.
Takže hurá, že už jsem doma!
Vaše Dvojčátka (O)
Komentáře