Hodnocení sezony 2018

Přátelé, fanoušci, ale i naši nejbližší,

jak je tomu zvykem, konec sezony je tu a s ním i naše hodnocení. Na rozdíl od předešlých roků jsme do toho tento rok opravdu šlapali a naše výkony tentokrát přinesly skutečné ovoce. Ale jak jistě každý sportovec ví, ne vždy to byla procházka růžovou zahradou, ne vždy jsme do cíle doběhli s úsměvem na rtu, ba dokonce jsme kolikrát byli i na hranici svých sil a Ondra do cíle jednou i doskákal a Radek nedoběhl. I přesto však tato sezona byla skvělá a my jsme se opět přesvědčili, že ve dvou se to lépe táhne a že při správné přípravě je možné leccos. A to nemluvě o tom, co všechno nás během sezony potrápilo. Přes nejedno vyčerpání, bolesti a utrpení – konče zraněními. Ale stále stojíme na té cestě, kterou jsme si zvolili, a máme chuť rozdávat naše nabyté zkušenosti dále. Teprve tento rok nám vlastně došlo, jak jsme jeden na druhém závislí, a jak moc nám vlastně pomáhá vědomí, že ten druhý je s námi na trati. I když je jeden rychlejší než druhý, nikdy se nenecháváme ve štychu a vždy se jdeme vzájemně podpořit na trať, zážitky můžeme spolu sdílet… Kolikrát se nám vyplatilo spolupracovat, než jít proti sobě tak, jak tomu bylo v mládí. Možná nám to trochu trvalo, než jsme pochopili, jaká je výhoda mít někoho tak blízkého, v tomto případě i fyzicky rovnocenného parťáka. To, co dříve bývalo na obtíž, je nyní výhodou. 🙂

Myslím, že se oba tento rok shodujeme na tom, že jsme ze sebe vydali opět  maximum, to ale neznamená, že usneme na vavřínech nebo že o nás příští rok neuslyšíte, to určitě NE! Plánů máme spoustu už nyní.

Ale zpět k hodnocení. Když to vezmeme kolem a kolem, až na pár výjimek, jsme opravdu spokojení. Z hlediska přípravy a tréninku si nemůžeme stěžovat. Poctivě jsme celoročně trénovali, a to jak na námi neoblíbeném kole, tak také hodně v bazénu a především na silnicích a v lesech. Stovky kilometrů v součtu hovoří za vše a to do nich nepočítáme závody. Dokonce jsme přišli na chuť kolu a zúčastnili se několika triatlonů, duatlonů a survivalů. Ne vždy se nám tam dařilo a kolikrát jsme měli i velké technické potíže, nikdy nás to však neodradilo, a naopak jsme si uvědomili, kde máme naše slabé stránky  na které se musíme zaměřit. Také jsme tento rok prošli křestem extrémismu, kdy jsme si ukrojili velká sousta v podobě 24 hodinových survivalů, které svou časovou náročností a počtem disciplín opravdu vydají za dvojnásobek. Ale ve srovnání s HH12 jsme se vždy cítili poměrně připraveni. Jediného, čeho/koho litujeme, je Verča, která toto odnesla s námi. Tímto Ti Verčo, jakožto nadpřirozeně silné ženě, vzdáváme hold!

Když se podíváme na běžeckou sezonu a cíle, vesměs si můžeme také udělat zelenou fajfku. Cíle byly limity na půlmaratónech, maratonech a ultra maratónech, které jsme stejně jako minulý rok posunuly o minuty níže a stejně tak vítězství v závodech během roku – jako WinterPredátor race, Gladiátor race a další. Prakticky velké zlepšení přišlo po běžecké stránce, které se bohužel u každého z nás měnilo průběhem roku. Radek byl silný především na začátku a uprostřed roku, kdežto Ondra v první polovině roku a zejména na konci. I tak se ale naše výkony v důležitých závodech sjednotily a my si došli za tím, co jsme si předsevzali. Ondra se především zlepšil ve vytrvalostní rovině a Radek naopak v té rychlostní, v které za Ondrou poměrně zaostával. Velký běžecký zlom nastal v momentě přetížení, kdy v polovině roku začal Radka trápit zdravotní problém s patou a začal ho také značně limitovat  v průběhu dalších závodů a v zápětí si Ondra způsobil ošklivý výron kotníku, takže také delší dobu lovil formu. Navíc hec v podobě kliků od začátku roku po 100 za den, kdy se každým dalším měsícem 100 přidávala, byl znát. V červnu to už byl masakr a museli jsme prostě přestat, protože jsme časově nestíhali. Ve finále jsme udělali za měsíc leden – 3 100 kliků, v únoru už 5 600, v březnu 9300, v dubnu 12 000, v květnu 15 500 a v červnu dokonce 18 000 kliků! V součtu za první půlrok jsme udělali – 63 500 kliků!!!

Na konec sezony jsme se probojovali s uspokojivými výsledky. Jediné, čeho jsme si byli oba vědomi a co nám zároveň bylo líto, byl fakt, že jsme některé závody museli absolvovat jeden bez druhého a zrovna v určitých závodech jsme jeden druhého potřebovali, ať už jako pár do dvojice, či jako vodiče. Pro zmínku Ondrovi jdou více kopce, a tak na nich dělá vodiče Radkovi a naopak po rovince sviští Ondra za Radkem.

Vzhledem k tomu, že většina z Vás naše reporty čte, nemá cenu rozepisovat se tu o každém závodě zvlášť, některé závody se zkrátka vyvedly, některé ne, ale o to tu teď nejde. Závěrem chceme prezentovat něco, co nás během roku uspokojilo a naplnilo více, než naše výsledky a cokoliv jiného. Možná jste si všimli našeho kroku, že jsme koncem roku založili jakousi OCR akademii pro děti, kde děti vzděláváme nejen po stránce výkonnostní, ale zároveň v rovině psychické. Pro děti je nezbytné, aby je někdo vedl, aby měly cíle a vzory, za kterými půjdou. Chceme být nejen příkladem, ale především důkazem, že to jde. Chceme, aby si děti řekly, že když to svedou oni, proč ne my? Chceme, aby děti začaly fantazírovat a klást si možná zpočátku přehnané cíle jako my, ale především je chceme v jejich dosahování maximálně podpořit. Proto jsme během roku neměli tolik času v psaní reportů (souběžně s dokončováním studia na VŠ). Důkladně jsme se připravovali na spuštění této (pro nás velké) akce, které předcházela spousta důležitých a nesmírně náročných věcí. A proč jsme tuto akademii vůbec spustili? Jednak proto, že jsme byli znechuceni atmosférou na OCR závodech, kde se do popředí dostává ego závodníků a především organizátorů, kde peníze, známosti a privilegia začínají být víc, než radost závodníků ze závodu. Proto jsme se rozhodli, že povedeme novou generaci dětí k něčemu vyššímu a především smysluplnějšímu. Chceme, aby si děti vážily jeden druhého, respektovaly se, chceme, aby týmová práce znamenala více, než osobní prospěch jako tomu je dnes u většiny ELITE závodníků, kteří se nikdy neobtěžují vrátit na trať pomoci ostatním závodníkům, chceme, aby si děti uvědomily, že se lze radovat z úspěchu druhého jako z vlastního, že cokoliv si umanou, mohou prostřednictvím správných metod dosáhnout. Toto nám dělá poslední měsíce obrovskou radost, můžeme pracovat nejen na vlastních schopnostech, ale zároveň zdokonalovat ty dětské.

Kdybychom celkové shrnutí chtěli dát jen do pár vět, je pro všechny asi evidentní, že nejsme zcela standardní sportovci, neboť během roku absolvujeme přes 40 závodů a z toho více než na ¾ jsme na stupních vítězů (většinou právě těch týmových!) a nespecializujeme se na jeden jediný sport, nýbrž přijímáme výzvy ze všech sportů, které se nám naskytnou, zejména proto nepodléháme burnout efektu, protože máme stále motivaci v něco nového a mnoho dalšího. Více už jen v bodech.

Půlmaraton ČB – Cíl pokořit osobní rekord oproti minulému roku – SPLNĚN

Půlmaraton Praha – Cíl dovést mamku do cíle do 2:15hod – SPLNĚN

Maraton – Cíl napravit si reputaci z krizového minulého roku a zlepšit čas  – SPLNĚN

24hod. survival – Cíl byl primárně dokončit, jelikož to byla naše první zkušenost, nebýt diskvalifikace kvůli nedodržení časového limitu jsme si vedli dobře! I tak ale cíl -> ČÁSTEČNĚ SPLNĚN

Jizerská 50 – Cíl absolvovat – SPLNĚN

Triatlon Počernice – Cíl napravit si reputaci z minulého roku, kde kvůli zranění bylo obtížné vůbec dokončit – SPLNĚN

EPO survival – Cíl napravit si reputaci o bláznivých dvojčatech z minulého roku – SPLNĚN

Ultrarun – Cíl pokořit osobní rekord – SPLNĚN

MČR – Cíl poprat se o top 10. Bohužel tělo řeklo ne, a tak jsem závod celkem protrpěl. Ondra kvůli zranění neběžel vůbec. No co, každý den není posvícení – NESPLNĚN

Heroes race – Cíl vybojovat a obhájit 1. místo z minulého roku na obou tratích (tým) – SPLNĚN

Excalibur race – Cíl vybojovat a obhájit 1. místo z minulého roku na obou tratích (tým) – SPLNĚN

 

Závěrem bychom chtěli ještě provést hodnocení závodů, které jsme absolvovali, a jaký je náš pohled na ně.

Predátor race – Zcela jistě jeden z nejtěžších a asi teď i nejznámějších OCR závodů na české scéně. Nicméně v průběhu roku jsme si vytvořili na tento závod určitý názor, který nás čím dál více v našem tvrzení utvrzoval. Doposud jsme Predátor race brali a uznávali, stáli jsme na startu prvního ročníku, ale to, k jakým minelám během roku docházelo, razantně náš názor změnilo. Už v lednu na zimním Predátoru došlo k prvnímu pochybení a to k neavizovanému rozdělení na ELITE a HOBBY kategorie. Bez jakýchkoliv upozornění a ještě po skončení závodu se teprve závodníci dozvídali, za co vlastně běželi, a rázem ti, co byli první, zjistili, že běželi jakousi fun vlnu. Opravdu to nebylo ve prospěch tzv. eliťáků, kteří byli rázem v druhé desítce? No, to se nikdy nedozvíme. Nakonec to dopadlo tak, že ti, co původně ani neměli být na bedně, na bedně byli, ale jelikož o těchto čachrech nevěděli, jeli už dávno domů. Poté vyhlášení i bez stupínků vítězů atd. Predátoři dělali, co mohli, aby inovovali, ale někdy prostě chyběl lidský přístup. V průběhu roku přišli s vytvořením těchto kategorií, ale i s pravidly, která říkala, že eliťák bude mít náramek, o který, když přijde, bude přeřazen do kategorie hobby, kde může také bojovat o ceny. Tady vyvstává otázka, když chceš být nazýván eliťákem, neměl bys mít všechny překážky povinné? Proč jen některé překážky? Když chceš být eliťák, dokonči s náramkem, nebo dokonči ale buď DNF, ne ještě vyhlášen jako nejlepší hobby běžec. Hodně OCR nadšenců se pustilo do diskuze včetně nás, ale k žádnému výsledku jsme se nedostali. Eliťáci dále válcovali kategorii hobby, až v poslední závodu sezony bylo rozhodnuto, že eliťák bude mít jen svou kategorii a ani po ztrátě náramku nebude spadat do kategorie hobby. Celkově až moc nepřiměřených a neadekvátních změn v pravidlech, která ani nebyla fixní, takže Predátor nás osobně tento rok docela zklamal. Nebudeme ani zmiňovat, že v cenách pro vítěze-muže jsou trička, ponožky velikosti S, které výherce může maximálně darovat. Až někdy v polovině roku byly zařazeny prizemoney. Ale pořád je to především závod hobíků, ti tvoří tyhle závody, takže by se nemělo zapomínat (primárně!) na ně… Celkové hodnocení proto u nás za tento rok je bohužel NEGATIVNÍ, i když máme Predátora velmi rádi a je to naše srdeční záležitost!

Gladiátor race – Závod s dlouhou tradicí a za nás musíme říct, že závod se smyslem pro lidi a pro jejich zážitek. Ať jsme přišli na jakýkoli závod, vždy jsme si jej patřičně užili spolu s lokací. Příjemní lidé, adekvátní překážky a fixní pravidla. Musíme podotknout, že nejvíce jsme si užili závod v Českém ráji, to bylo TOP. Za nás tady není moc co vytknout. Možná jen dlouho opakující se lokality, což může už třeba 2.-3. sezonu někoho omrzet. Hodnocení POZITIVNÍ.

Heroes race – Náš asi nejoblíbenější závod roku. I přes pořádnou štreku na Moravu si jedeme závod vždy užít a vyzkoušet nové překážky, které pro nás pořadatelé připravují. I přes jeho skromnost a slabší účast se jedná o závod, který se může rovnat jakémukoliv OCR závodu na území ČR. Parádní překážky, skvělá ač stejná trasa a super výherní ceny. Za nás ještě vyšší POZITIVNÍ hodnocení, než minulý rok. Jen tak dál!

Army run – Nad tímto závodem snad jen stručně a výstižně – velké zklamání a obrovský propad. Obáváme se, že s Army runem je konec. Hrůzostrašná organizace, děsivě špinavá a nebezpečná místa na trati, ještě šílenější vyhlašování a to ani nemluvě o značení trati. Myslím, že NEGATIVNÍ hodnocení je ještě slabý výraz…bohužel. Snad se Army run vzchopí.

RunCzech – Jeden z nejlepších a samozřejmě nejvyhlášenějších závodů světa…a právoplatně! Organizace a vše ostatní na špičkové úrovni. Kdo zažil, ví, o čem mluvíme. Tady se snad nikdy nestane, že by někdo hovořil negativně. Za nás obrovské a POZITIVNÍ hodnocení. Rozhodně všem doporučujeme alespoň jeden závod zkusit.

Svídnický extrém – Byť domácí a skromný závod, jeho organizátoři si vždy něco vymyslí, aby řady závodníků uspokojili. Jelikož jsme byli na závodě již podruhé, můžeme konstatovat, že pokrok vidět a znát je, a že i tento rok jsme byli velice spokojeni a budeme rádi, pokud ho vyzkouší i více závodníků. Jen tak dál pánové. Hodnocení určitě POZITIVNÍ.

Excalibur race – Tady asi také není moc co vytknout, v zásadě jsme zde také spokojeni, samozřejmě minimální chybičky se najdou, ale ty nestojí za zmínku. U nás tedy hodnocení POZITIVNÍ. Dobré ceny, skvělé tratě a plno bahna.

EPO – Závod pro opravdové extrémisty a blázny jako jsme my. Určitě, kdo hledá své limity, tak tohle je ta správná volba. Obrovská všestrannost a možnost vyzkoušet řadu disciplín. Je jen na vás, které a v jakém pořadí se rozhodnete absolvovat. Za nás byla největší překážka kajak/kanoe (kdo ví, klidně ať se směje 😀 ), ale i tu jsme nakonec zvládli. Určitě dáváme POZITIVNÍ hodnocení.

360tka – Závod také poměrně skromný a pro opravdové OCR nadšence nic moc, ale pro rodiny s dětmi je to super závod. My na ně určitě přihlásíme děti z naší akademie 🙂 . Za nás závod  FAJN, až na švindlíře….

No, opět jsme se trochu rozepsali, ale je to vlastně vše, co nám celý rok asi leželo na srdci.

Během této dlouhé sezony bychom chtěli především poděkovat naší mamce, která i přes naše šílenosti je pořád naším věrným fanouškem, taxikářem, fotografem, svačinářkou… našim partnerkám, že s námi zůstaly, i když jsme jim moc času během roku nevěnovali a stále někam odbíhali…, a nakonec také VÁM, našim fanouškům, kteří nás tlačíte stále kupředu. Moc si vaší pomoci a povzbuzování vážíme a slibujeme, že dokud budeme moct, budeme makat na 110%!! Také děkujeme našim sponzorům, kteří nás podpořili a podporují, protože bez nich bychom také nebyli tam, kde jsme.

Doufáme, že jste měli také úžasnou sezonu a že konečně přichází čas odpočívat, nezapomeňte – regenerace je nesmírně důležitá. Od nás je to tímto vše a budeme se na Vás těšit v příštím roce.

PS- do konce roku odhalíme plány a cíle na další rok, zajímá vás to? 🙂

Vaše sedřená Dvojčátka