Excalibur race Helfštýn 2021

Ahoj sportovci a sportovkyně,

už se blížíme do finiše naší závodní sezony, a tak Vám povíme o našich posledních/předposledních závodech. Jelikož oba v následujících měsících očekáváme narození potomků, museli jsme naši závodní sezonu trochu zkrátit, navíc odpočinek a regenerace je též na místě, takže nám to ani příliš nevadí. To ale neznamená, že přestaneme trénovat, to nee. Ale zpět k závodu, o kterém Vám dnes povíme – Excalibur race na hradě Helfštýn. Lokalita, kde jsme a vlastně budeme zcela poprvé, ale o které jsme už dosti slyšeli, takže jsme neváhali a zaregistrovali se. Kdybychom však věděli, že to je zase tak strašně daleko, nejeli bychom tam 😀 . Zpětně toho nelitujeme, protože to byla opravdu nejhezčí trasa a lokalita z celé série Excalibur, ale ty štreky směr Brno a  dál nás opravdu ničí.

Na cestu se opět vydáváme v nejlepší dobu, aneb v pátek po práci. Výjimečně se kvůli provozu nepouštíme na D1 a objíždíme to. Cesta do Helfštýna nám zabírá opět něco okolo 5 hodin, naštěstí před 9 hodinou dorážíme do cíle. Vidíme něco málo z překážek, ale velmi rychle padá tma a my nemáme postavený stan. V místě závodu však nemůžeme najít stanové městečko, nebo alespoň nějaké místo na stanování, takže zahajujeme misi hledání místa na postavení stanu. Nouze nás zažene až zpět do podhradního městečka, kde si ,,punkově“ postavíme stan v místě tak neuvěřitelném a nemožném, že snad popis nechám na fotku v galerii 😀 😀 😀 .

Po rychlém postavení stanu a zachumlání se do spacáku rychle usínáme, neboť zítra plánujeme vstávat brzy a rychle se vydat do arény a připravit se na závod. Vzhledem k tomu, že jsme Helfštýn už viděli, víme, že nás čekají pěkné kopce (neboť hrad stojí typicky na pěkném vrcholku kopce) a slibná příroda, ale na to se vlastně těšíme, konečně trošku změna od Vranova, Mayrau a atd (i když jsou to naše oblíbené lokality). 

Druhý den tedy vstáváme ještě před budíčkem, jak je naším zvykem (asi tréma před závodem), a vydáváme se zpět na vrchol k registracím. Auto nahoru skoro nejede, asi jak jsme těžcí, nebo proto, jaký je to krpál. Nakonec se ale na vrchol dostaneme a parkujeme jako VIP hned vedle registrací. Vyzvednutí registrací nám tedy trvá asi minutu, přičemž si vyzvedáváme čísla i čip rovnou na druhý závod. Času však do začátku závodu nezbývá mnoho, respektive do oficiálního startu, neboť my bychom měli běžet pár minut po startu (5 minut od oficiálních 9:00), takže se rychle jdeme rozkoukat po aréně a okouknout zázemí. Zázemí a centrum samotného závodu je uvnitř překrásného hradu Helfštýn, který svou rozlohou fascinuje nejen obyčejné návštěvníky. Jelikož součástí našeho startovního balíčku je i vstup zdarma do hradu, samozřejmě toho využíváme a jdeme to omrknout. Ondru samozřejmě nejvíce uchvátí kovárna se vším tím vybavením, mě naopak kamenné věže a nádvoří. Velmi oceňujeme, že organizátoři si s prostorem a areálem vyhráli a nechali nás si hrad užít po všech stránkách, neboť jsme běhali okolo hradu, uvnitř hradu, na nádvoří, v parcích uvnitř a atd. Zkrátka využití prostoru na jedničku. Jelikož nás čas ale neúprosně tlačí, musíme naši prohlídku pomalu končit a začít se věnovat rozběhání.  Dáváme rychlé protažení tak 2km na provětrání plící a v cuku letu stojíme ve startovním koridoru pustit se do boje s Helfštýnskou tratí hell.

Je to tu, bez otálení zahajujeme dopolední závod na trati HELL. Hned metr za startem na nás čeká ER bar překážka, což je ručkovací low rig s lany, kruhy a kulatinou. Přestože jsou před námi závodníci, překážku hravě zvládáme a vydáváme se na stíhací jízdu Tomáše Maloně, který vybíhal pár minutek před námi, včetně celého predátor týmu Luka a Pavlose. Probíháme hradním příkopem, vylézáme příkrou stráň a dobíháme přes hradní most do hradního parku, kde nás čekají pytle. Ty sice něco málo váží, ale je to hned na začátku, takže čapneme pytel a sprintem s ním obíháme asi 100m plácek nahoru a dolů. Vracíme pytel a přes dvorní nádvoří čipujeme na holshotu a vydáváme se trasou vedoucí kolem hradeb hradu.

Trať je velmi příjemná, a jelikož běžíme podél hradeb hradu po trávě a ještě z mírného kopečka, tempo máme celkem solidní. Jen v jednom určitém úseku, kdy se od hradu oddálíme a běžíme ze stráně skrz les k wieveru, to bylo malinko nebezpečné, protože stráň se sypala a zemina pod nohama nám sklouzávala dolů, takže pěkný nápor na kotníky. U wieveru dobíháme první členy predátor týmu a jelikož je wiever docela krátký, v mžiku máme hotovo a vydáváme se dál po trati. Doposud je trasa velmi běžecká, což mi vyhovuje.

Poté nás čeká delší seběh dolů na louky pod hradem, kde nás čeká překonání dvou kulatin. Tentokrát jsme ale zaraženi, protože dobrovolník nám říká, že je musíme překonat vrchem a ne spodem, jak jsme zvyklí. Samozřejmě, že to zvládneme, ale je to časově náročnější. Naštěstí nás uklidní, že i kluci z predátor týmu jsou překvapeni, a tak zde společně trávíme pár vteřin navíc no. Po překonání opět nasazujeme tempo a vybíháme směrem ke zdejšímu lesíku, odkud nás trail vede zpět k hradu Helfštýn. A jelikož hrad je na kopci, samozřejmě určitou část si to štrádujeme pěkně do prudkého kopce. Dostaneme se na silnici, za kterou nás čeká pouze podchod z kulatin a sítí, odkud míříme rovnou na nošení břemena – kamene. Nošení je celkem brnkačka, neboť jde o poměrně krátký úsek, půlka z kopce a půlka do kopce. Z kopce tedy svižně běžíme, setrvačností vyběhneme do zpátečního kopce a pak ta jedna čtvrtina už není tak zlá, takže nošení v pohodě. Zahazujeme kameny a míříme si to po louce až k ježkovi v kleci.

U ježka alias pentagonu se nezdržujeme a bez váhání zdoláváme. Mezitím do sebe rychle hodíme jednu vodu a pokračujeme dál. Následující úsek má něco málo přes 1-2km z kopce, takže to tu mastíme, co se dá. V druhém závodě tuto část tratě sbíháme v tempu 3min/km. Často, když pak doběhneme na samé dno, si říkáme, jestli jsme nenechali ty plíce někde nahoře na kopci, protože se to opravdu těžce prodýchává, ale koneckonců, kde jinde nahnat čas, že jo?

Při seběhu ještě překonáváme přelezení pneumatik v lese a už se objevujeme na asfaltce. Následujících pár kilometrů je velmi běžeckých, což mi vyhovuje, ale nebudeme lhát, naše nožičky se stále nechtěly rozeběhnout, alespoň ne tak, jak bychom si to představovali. Ano, sice běžíme v dobrém tempu, ale tyhle běžecké pasáže, obzvláště já, jsem zvyklý běhat úplně jinak. Ale nebudeme si stěžovat, alespoň to běží. Nastavuji tedy tempo, co mi nožky dovolí, a nechávám Ondru v závěsu, aby mě pak mohl na oplátku vytáhnout v běhu do kopce 😀 .

Po této běžecké rovině mineme irskou lavici, než se dostaneme k naší vytoužené překážce, k řece Bečvě. Zde nás čeká asi 300m běhu v řece po kolena, což se dá a navíc v tom vedru je to i příjemné, takže se i cestou cachtáme. Po vyběhnutí z řeky nás čeká ještě pár set metrů běhu po louce, než se dostaneme k přebrodění Bečvy (možná to byl rybník, už si nejsem jist), na což jsme se také těšili. Tady už však barva vody připomíná bahenní lázně a teplota vody byla celkem děsivá a to jsme VELMI otužilí. Jakmile tedy dobíháme na místo, celkem s chutí skáčeme do vody. V tu chvíli přichází šok, kdy zjišťujeme, že voda je sakra ledová a ještě k tomu je na dně asi tak metr bahna. Naštěstí je ve vodě natažený špagát, přes který se můžeme přitahovat až na druhou stranu. Samozřejmě tak tedy činíme, ale pár skřeků a nářků si během toho neodpustíme. Z vody vylézáme za pár vteřin, přesto rozpohybovat nohy nám ještě trochu trvá, obzvláště když nás čeká vyběhnutí celého toho kopce zpět, co jsme na začátku seběhli. Konec nářků a opět se tedy pomalinku rozebíháme, i když po pár set metrech přecházíme do pomalejšího klusu, neboť kopec začíná být čím dál více strmější. Při tom špacírování nahoru míjíme i nádherné skály, kde se při druhém závodě objeví tucty horolezců. Kéž bychom mohli jít a zkusit to taky, my však nemáme čas, závodíme.

Po nekonečném šlapání do kopce zvládáme pár překážek jako kladku, šplh a slacklinu, než se dostáváme na další asfaltku, po které už je zase možné nahodit nějaké to tempíčko. Už máme pěkně nalaktátováno, ale i tak se rozebíháme. Opět nás čeká minimálně 1km běžecké pasáže, takže to rveme, co se dá, abychom nahnali nějaký čas. Na konci této části se opět stáčíme k místu, kde byla první občerstvovačka a pentagon. Zde slyšíme překvapující slova dobrovolníků: ,,To jako že už jste zpátky?“ 😀

I přesto, že neběžíme úplně v TOP tempu a rychlosti, co bychom chtěli, i tak jsme celkem spokojeni a svištíme dál. Po občerstvovačce nás čeká monkey bar, u kterého už víme, že Excalibur race dává kruhy blíž k sobě, za to o něco níž k zemi, takže stačí po kruzích přeručkovat v přítahu (ano, náročné, ale o dost rychlejší oproti houpání). Splněno a běží se dál. Už už vidíme překážky na louce a stejně tak na hodinkách bliká 10km, nicméně my se do cíle ještě neblížíme, ba naopak. Trať nás odvádí od oné louky a překážek, a naopak nás směřuje na další kopec naproti hradu Helfštýn. Nejprve se brodíme vysokou trávou a tak půl kilometru jdeme do celkem prudkého kopce, ale na jeho vrcholu nás čeká nádherný trail s výhledem po širokém okolí, takže i přesto, že trať bude delší a o tenhle kopec náročnější, tak i tak to za to stálo.

Na vrcholku zvládneme další překážky jako dead poola, balanční kladinu a na konci seběhu ještě nošení klády přesně jako z filmu Komando, zde mimo jiné dobíháme Pavlose z Predátor týmu. Poté už zběsilý úprk na UFA, odkud už z lesa prosvítá ona pověstná louka s posledními překážkami. Ufo zvládáme rychle, neboť pro nás jsou zase celkem nízko, takže nám už nic nebrání k doběhnutí k první a poslední nevyzpytatelné překážce – oštěpu. Naštěstí oštěp se hází do balíku sena (což je super široký terč), který ještě není nijak zvlášť daleko, cca 10m. Beru oštěp a jako pravý sparťan jej trefuji přímo do středu, Ondra jak přes kopírák hned vedle mě. To by byl panečku záběr na promo video, jen kdybyste to viděli 😀 .

Teď už nám je jasné, že nemůžeme nikde udělat chybu a už si poměrně věříme, že dokončíme bez jakéhokoliv hendikepu. Po oštěpu nastupuje dalších pár překážek, které jsou rozmístěny na louce a které všechny v bleskové rychlosti zvládneme. Jednalo se o pneuservis branka, totemy a nebulla. Mezitím s námi celou dobu běží fotograf a náš sprint na louce zaznamenává, ten se pak ocitne v promu videu (tímto mu moc děkujeme a blahopřejeme, že s námi udržel krok 😀 ). Po nebullu si to naposledy štrádujeme zpět na hrad Helfštýn, odkud víme, že cíl je už velmi blízko. Zdoláváme předposlední easy překážku -síť a už se objevujeme v hradních útrobách a na nádvoří, kde už je spousta fanoušků a poslední dvě překážky.

Mezitím si získáváme pozornost publika a moderátora, který nás řádně při našem ocitnutí se v centru arény vyhlásil 😀 . Trochu tréma, když na vás všichni hned koukají a očekávají mistrovské kousky. Naštěstí jsme splnili jejich očekávání a po nalezení na multishock a combo, vše bez problémů a v rychlosti splňujeme. Přelézáme poslední síť komba a čipujeme. Závod je za námi. Hodinky ukazují něco málo přes 12km, ale v tak nádherném prostředí a přírodě nám to vůbec nevadilo, ba naopak, tyhle delší vzdálenosti máme raději.

V cíli skoro bez popadnutí dechu jsme hned vzati na rozhovor, který se také objeví v promo videu. Bylo těžké, hned po doběhnutí zapojit hlavu a vymýšlet kloudné odpovědi na otázky, které jsme dostali. Naštěstí jsme si s tím snad tak nějak poradili, v podstatě to byla taková bonusová překážka na konec 🙂 

Po vypovídání se jak na kameru, tak s kamarády a závodníky, kteří doběhli, se ubíráme směrem k autu, abychom se převlékli. Přeci jen do dalšího závodu nám schází pár hodin. Po několika hodinách odpočívání a relaxování se náš čas závodu ale přibližuje. Mezitím stíhám Ondru ještě ostříhat, aby mu to v závodě letělo, přeci jen aerodynamika je důležitá 😀 😀 .

Po obědě tedy vybíháme vstříc druhému závodu, trati SKY a víme, že tentokrát se budeme muset opět zmáčknout, protože hned za námi startují naši rivalové Pája s Markem. Tentokrát se registrují oni hned za nás a nám je jasné, že jejich cíl je totožný s naším z Vranova – zkrátka běžet za námi, nejlépe před námi, aby si zajistili 1. místo.  Jelikož ještě předtím jsme šli do závodu poměrně unavení z předchozího závodu, tohle nás velmi nakoplo. Plně namotivovaní tedy napalujeme vražedné tempo už od začátku a kupodivu se nám oběma běží dobře. Na seběhu běžíme dokonce tempo pod 3min/na km. Neskutečný! Rázem kluky za námi ztrácíme a v podstatě celou trasu takto běžíme až do cíle, vstříc druhému vítězství 🙂 . Nevíme, čím to je, ale druhé závody se nám poslední dobou běhají celkem dobře, a to i přesto, že už máme vždy v nohou cca 12km. Jakmile doběhneme, čekáme na kluky a podporujeme je na posledních překážkách, i když na Pájovi je vidět, že mu první závod dal zabrat. I tak se ale všichni šťastně sejdeme v cíli a jsme se svými umístěními a časy spokojeni, obzvláště my.

Pak už jen čekáme na vyhlášení, kde si hrdě a zaslouženě stoupáme 2x na první místa, 2x s našimi rivaly na druhých místech – Lukáš a Honza a Pavel a Marek. Kluci, děkujeme za motivaci a za soupeření a budeme se těšit příště 🙂

A teď pojďme na celkové shrnutí.

POZITIVA:

• Nekrásnější lokalita z celé Excalibur série (kopce, skály, rybníky, řeky, bahno a atd.)
• Jedna z nejnáročnějších tratí z Excalibur race série, zároveň ale s nejkrásnější krajinou a přírodou
• Vedle dolů Mayrau a motokrosového areálu Vranov nekrásnější využití hradu a zázemí Helfštýnu
• Naprosto fenomenálně využitý terén a okolí závodu, trať byla fantastická – kopce, louky, řeka, bahno, prostě, co víc si přát?
• Krásně a pestře rozmístěné překážky, když by se dalo ještě přitvrdit, co vy na to? 🙂
• Originální medaile
• Zázemí závodu, včetně umýváren/sprch
• Bezchybně značená trať
• Jako vždy perfektní občerstvovačky (melouny, gely, iontáky a atd.)
• Adekvátně zvolené hendikepy (my žádné nedělali, i když některé hendikepy byly fakt za trest)
• Profesionální a povzbudivé jednání ze strany dobrovolníků, zkrátka byli úžasní!
• Konečně proběhlo oficiální vyhlášení a člověk si užil tu chvilku slávy na stupni vítězů
• Fajn ceny za vítězství
• Největší pozitivum vidíme i v tom, že samotní organizátoři (rodina Exnerů) si celou trať sami i zaběhli, což jsme ještě u jiných závodních sérií nikdy neviděli. PALEC NAHORU!!

Negativa:

• Proč jsou ty závody jen tak daleko? Ty cesty směr Brno a dál nás asi zabijou 😀

Závěrem bychom chtěli poděkovat organizátorům za skvělou organizaci a za nádherný závod, soupeřům za motivaci a vzájemné soupeření a nakonec našim rodinám, ženám, dětem a fanouškům, kteří v nás věří a podporují 🙂

A kde se uvidíme příště? No, sezona je skoro u konce, ale my se ještě jednou někam vydáme, tak kam to asi bude? Tipy? Nebudeme napínat, uvidíme se v prosinci na Taxisu a ještě na Wild Grizzlim 🙂

Tak nebuď lemra a vytáhni ještě ty svoje šunky na nějaký závod a přijď poměřit síly.

Vaši bratřijaksepatří