Prokopský nočník 1. 2021

19. 11 2021

Zdravíme své fanoušky!

Ještě není konec sezony, takže se podíváme na další náš zajímavý běžík, který jsme absolvovali. Jednalo se o Prokopský nočník, a kde jinde by mohl být než v Prokopáku.

Jednalo se o noční závod, takže bylo zapotřebí si sbalit čelovky a svítící prvky. Konečně nějaké vzrůšo od klasických denních závodů. Navíc při měsíčku se snáz běží 🙂 …

Samotný závod začínal až v 8h večer, což v zimním čase je už tma jak v ranci, takže za mne ideál. Alespoň neuvidím ty rovinky před sebou. V neposlední řadě jsme museli udělat menší změnu v sestavě, a ač se mnou měl běžet Radek, ve finále za něj musela běžet mamka, protože jak sám řekl, cítil se, že je moc pomalý, tak pustil na trať svěžejšího koně 😀

No a mamka vhozenou rukavičku přijala s grácií. I když před startem si říkala, že to není nejlepší nápad 😀 naštěstí už nebyl čas si to rozmýšlet. Takže jsme do toho šli po hlavě.

Na místo určení přijíždíme klasicky za 5min 12, takže stojíme trošku delší frontu na výdej registrací, kde jsme ve frontě asi předposlední. Nevadí, počkáme si, a pak hurá na to!

Zbývá nám akorát 5min  na rozcvičku, takže se jdeme rovnou rozcvičit. Dáme si lehký poklus sem a tam a už se jdeme řadit do koridoru. Čekáme na zahajovací proslov a už je tu start!

Lehkým poklusem vybíháme po trase vzhůru do kopce. Volíme lehčí tempo, abychom nepřepálili start. Přeci jenom prvních cca 400m je do kopce. Zatím běžíme po silnici, ale přeci jenom si už radši zapínáme čelovky, ať vidíme, kam šlapeme.

Po cca 500m už se naše trasa srovnává a my přidáváme na tempíčku. Kopeček se nám pomalu mění v rovinku, takže se můžeme v klidu vydýchat a směle pokračovat dál za nosem. Tedy přesněji řečeno za páskami, které nám značí trasu. Takto pokračujeme dalších 500m, když tu náhle vidíme, jak skupinka před námi mizí v lese. Ááááá, už se to blíží, první prudší seběh.

Zahýbáme tedy do lesa a míříme si to dolů do údolí. Nutno podotknout, že v té tmě a na tom mokrém listí, to docela klouzalo a nedalo se běžet naplno, takže volíme radši jistější tempo, protože už nám jsou v zádech běžci se psy. Ti se valí dolů jako lavina a míjí nás hned jeden, dva, tři běžci s jejich vodiči…

Chvilku se jich držíme neb nám hezky osvětlují trasu. Ale po čase je bohužel ztrácíme a musíme pokračovat sami. Naštěstí jsme už téměř dole, takže nám to nevadí. Vbíháme do zatáčky a přes most a už jsme dole v údolí na rovince. Tudy pokračujeme asi kilometr, než doběhneme pod kopec, kudy se musíme vydat vzhůru.

Přibíháme k jedné chatce, u které je podchod. Vejdeme do podchodu a už si to valíme do kopečka. Mezitím si trošku odpočineme. Při stoupání vzhůru si dáváme bacha, kam šlapeme. Cesta je mokrá a klouže to. Navíc kameny k tomu…

Po pár minutách trmácení se vzhůru se dostáváme na louku, která už není tak strmá, takže přecházíme do klusu. Touto cestou se už dostáváme na samý vrchol kopce, kde už se naše cesta stáčí zpět do údolí.

Běžíme tedy další kilometr po vrcholku kopce, když tu náhle nás přerušuje odbočka dolů do údolí. Málem jsme ji minuli, takže rychle uhýbáme a pokračujeme dalším strmým klesáním. Tímto sešupem se dostáváme dolů na cestu, po které za chvilku vbíháme na louku. Tudy běžíme kolem potůčku, který lákavě bublá a mě to hned láká tam skočit! 🙂

Po chvilce kochání se se dostáváme na konec paloučku a musíme onu vodu přeskočit. Činíme tak a dále pokračujeme už po asfaltové cestě údolím. Zde strávíme opět pár minut, když se po chvíli dostaneme pod most, kde si myslíme, že se stočíme a budeme pokračovat do cíle. Jenomže jsme se spletli! Cesta nás vedla dál…. Až k dalšímu mostu.

Ten podbíháme a k naší úlevě po pár metrech zahýbáme do kopce vpravo nahoru. Přesně u Foglarova pomníku po schodech nahoru. Upřímně jsem ani nevěděl, že tu takováto cesta je! O to víc se mi líbila! 🙂

Štrádovali jsme si to tedy po schodech vzhůru a tušili, že finiš je už za rohem. A to doslova! Zbývalo nám asi 400m do cíle. Sebrali jsme (spíš mamka) tedy poslední zbytky sil a vydali se nahoru. Po chvíli šlapání vzhůru jsme byli konečně nahoře. Zahnuli jsme doprava k vyhlídce a touto cestou jsme se dostali až na onu asfaltku, ze které jsme startovali. Tentokrát jsme ale sbíhali dolů. To už byla pro mamku úleva, protože cíl byl v dohledu.

Já jsem si to náramně užil a doufám, že mamka taky. Trasa to byla nádherná a to noční kouzlo… Určitě takový závod doporučuji všem! A jaké bylo tedy naše závěrečné hodnocení?

Pozitiva:

  • Skvělá trasa, 80% trasy v terénu
  • Přátelské prostředí a dobře zvolená lokalita (s takřka neomezenými možnostmi)
  • Občerstvení v cíli v podobě čaje a perníčků

 

Negativa:

Negativa vesměs nejsou, spíš jen taková malá doporučení pro příště.

  1. Běžce se psy vypustit jako první (trochu jsme se motali a potmě se špatně uhýbalo)
  2. Na značení bych tolik nešetřil (5cm pásky nebyly skoro vidět), klidně přidat fosforeskující tyčinky, sprej na zem apod.
  3. Účastnický diplom? (třeba?…)
  4. Malinko lepší časový harmonogram (ještě 10min před začátkem závodu byla fronta na registrace)

 

Ačkoliv to vypadá na ,,hodně“ negativ z hodnocení, není tomu tak! Závod sám o sobě proběhl bez problémů, a jak jsem říkal, my jsme si ho náramně užili! Svědčí tomu i fakt, že 3 dny na to jsem si šel danou trasu zopakovat ještě jednou 😀 akorát 3x delší… tyhle krátké tratě nejsou pro mne, haha. Každopádně závod super, budeme se těšit na další !

Každopádně, kde se uvidíme příště??? Hádejte

Vaši Bratřijaksepatří.cz

Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂

Komentáře