Excalibur race Vranov Hell+Sky 2019

19. 08 2019

Zdravíme své fanoušky,

po delším flákáním na Bali a v Praze, se vydáváme opět na další závod!  Je to závod, kde jsme se před lety umístili na bedně, tudíž jedeme znovu zkusit štěstí. Závod se nám tehdy velice líbil a vzpomínáme, že jsme běželi za pěkného počasí, kdy bylo asi 30°C. Letos bychom měli mít opačnou předpověď, takže jsme zvědaví, jak to vlastně bude 🙂  …

            Jelikož se běží v sobotu ráno a počasí nám letos nemá moc přát, vydáváme se na cestu již v pátek odpoledne, abychom měli kde rozbalit stan. Zatím se daří a přijíždíme včas. Rychle postavíme stan a nadlábneme se. Poté jdeme obhlédnout terén a pozdravit se se známými. Pak už jenom rychlá véča vzhůru do hajan.

            Druhý den ráno vstáváme za pěkného deště, takže se nám vlastně ze stanu ani nechce. I když víme, že musíme. Po asi 15min přemlouvání se ale máme štěstí, jelikož na chvíli přestane pršet. Rychle toho využíváme, takže rychlá oblíkačka hurá pro registrace.

            Za chviličku už jsme připraveni, takže se jdeme rozběhat. Pár rovinek, pár kopečků a už to máme za pár! Počasí zatím stále drží!

            Jdeme se tedy připravit už na start. Za 3 min vybíháme. Ještě před tím ale odstartují 2 ženy, a pak teprve my. Ale už je to tady!! 3, 2, 1, staaaart…

            Bratr pípá, já hned za ním. Malinké zdrženíčko při pípnutí našich čipu, ale jedeeeeeem. Po asi 50 metrech mi bratr utíká, protože já za ním házím 3 kotrmelce, jelikož jsem zakopl o nějaký drn 😀 … sice to parádně vytočím, ale situace je to vskutku komická.

            O chvilku později už si to valíme do kopečka, který je už trošku zmáčený z předchozí přeháňky. Mezitím jsme stihli proběhnout pod jednou překážkou, která nás hned po kratičkém seběhu čeká znovu. Tentokrát nepřelézáme, ale jen podbíháme, protože kousek za touto překážkou nás čeká pentagon alias ježek v kleci.

            To není nijak těžké, takže máme za chviličku hotovo. Zde už konečně srovnávám tempo s bratrem, protože následuje delší plazení se, kde jsme si rovni. Začínáme hezky do kopečka a po chvíli už se kutálíme dolů. Mezitím nás Pepa hezky spláchne hadicí…

            No a po tomto blátivém úseku nás čeká výběh nahoru do kopce, kde čipujeme úsek na rychlost. Odtud už se konečně dechově srovnávám, takže se mi začíná běžet lépe.

            Seběhneme kopec a mizíme v lese. Zde začíná ten nejzábavnější úsek, protože běžíme v korytu řeky, kde teče potok. Zatím je ten potok relativně mírný, ale až tudy poběžíme za 4h znovu, nebude tomu tak. Ale to až později…

            Tento úsek je poměrně dlouhý, ale my si ho užíváme! Na konci nás čeká vydrápání se nahoru do stráně, kde strávíme nějakou tu minutku. Naštěstí to netrvá dlouho a už si to zase míříme dolů z kopečka. Kopeček není ale tak dlouhý, protože jen co ho seběhneme, o pár metrů dál už vyhlížíme další překážku, a tou je přechod přes naklápěcí se kladinu. Tu nemám rád obzvláště já.

            Jelikož je to mokré, mám trošku obavy. Hecnu se ale a rovnou nabíhám na kladinu. S přehledem se kladina uprostřed překlopí a já sbíhám dolů! Yes, mám to za sebou. Po pár vteřinách mne následuje bratr, takže máme v pořádku splněno, pokračujeme dál.

            Oddychli jsme si a běžíme lesem zpět do festival arény. Po asi 500m už vybíháme z lesa ven, kde nás čeká nízká ručkovačka. Zavěšené prkno a kulatina. Přesoukat se na konec.

            Bez obtíží zvládáme a jdeme hned na další překážku, kterou je nošení pneu. Každý bereme 2 a míříme si to na okruh, který nás s nimi čeká. Okruh není tak dlouhý, takže to máme splněné velmi rychle. Zahazujeme je a míříme opět do lesíka.

            Bereme to strání vzhůru a začíná trošku delší táhlé stoupání. Naštěstí to není přímo nějaký krpál, což nahrává našim kolegům z OCRA Slovakia, kteří to jistě běží. Zatímco my se táhneme 😀 ….

            Snažíme se jít co nejrychleji to jde. Po chvilce už vidíme další překážku, kterou je přelezení pneu. Což je hračka. Po této překážce zase sbíháme kousek dolů, abychom se po chvíli mohli drát zase nahoru. Cesta je to ale příjemná, protože se to zatím vše odehrává v lese.

            Jen co se vydrápeme lesní cestou vzhůru na pláň, vidíme občerstvovačku, ale i další překážku. Rychle se občerstvíme a běžíme si pro kládu. Aneb každý se těší, že si na chvíli zahraje na Arnýho z Komanda 😀 . Vezmeme kládu a běžíme s ní tam a zpět. Je to poměrně lehké, takže už se brzy klády zbavujeme a míříme si to dál do kopečka.

            Kopeček je pro nás ale běžitelný, takže zatím běžíme. Sice pomalu, ale jde to! Po chvilce sbíháme z lesní cesty dolů na asfaltku, která nás vede k další překážce a tou je přelezení slackliny mezi stromy. Každý skáčeme na jednu a jedeeeeem!

            Máme splněno, takže pokračujeme dál. O této překážky běžíme zase o kousek níže, kde nás po chvilce čeká další překážka typu nošení břemene – pytle. Hodíme si ho na záda a běžíme opět tam a zpět. Rychle se ho zbavujeme a jdeme dál.

            Opět si to míříme pěknou lesní cestičkou, až přiběhneme pod kopec, kde nás čeká další balanc. Zde se potkáváme s Barčou a Vendy, se kterými si pomůžeme přes. Já s Vendy zvládáme na poprvé, bratr prvně padá, ale hned poté přechází s Baru. Všichni spokojení, valíme dál.

            Následuje menší běžecký úsek, až se dostaneme do lesa k dalším 2 překážkám, které jsou docela blízko u sebe. Jedna se jmenuje Hradby a druhá Deadpool. První je relativně jasná. Chytit se kulatiny a vyplazit se nahoru na hradbu, ze které pak seskočit pokračovat dál. U Deadpoola to byly zkosené kulatiny a hradby v jednom. Poměrně jednoduché, ale když je to mokré, vždy to přidá na obtížnosti. Naštěstí nám přálo štěstí a bez problémů zvládáme.

            Zde už se ohlížíme a vidíme, že nám na paty dýchají Slováci. Ti jedou jak motorové myši! :O dobře oni… Chvilku ještě držíme vedení, ale při seběhu z kopce už nás předbíhají a sprintují dál. My se jim díváme pouze na záda. Po seběhu z kopce míříme zpět nahoru, kde nás čeká ještě předposlední překážka, než vyběhneme z lesa. A tou je plazení se po slacklině. Easy, taková zábava.

            Hotovo a už běžíme dolů z lesa do arény. Vybíháme z lesa kousek po Slovácích a vidíme, že mají už o překážku napřed. My teprve začínáme s další překážkou, která je nošení kostky po areálu, a oni už pomalu končí. No nic, s tím jsme počítali. Bereme si každý svou kostku a jdeme.

            Z minutě a půl hotovo a jdeme dál. Teď už to je zajímavější, protože jsme v motokrosovém areálu, takže všude hutné bahýnko. Dokloužeme se nahoru, kde nás čeká ufo. To je pro nás hračka a jdeme dál. Chvíli běháme nahoru a dolů po motokrosovém závodišti, až zase doběhneme k další překážce, kterou je nízká ručkovačka. Poměrně obávaná překážka, my ale uspěli s přehledem! Poté nás čeká menší zpestření, kterým je klouzačka. Tu si oba užíváme. Vyplivne nás to u další občerstvovačky, kde se moc dlouho nezdržujeme. A opět si to míříme vzhůru. K další obávané překážce, kterou je oštěp. Ovšem letos s přehledem oba dáváme. Čisté středy, jak kdybychom ten oštěp celý rok trénovali, haha. Po oštěpu jdeme dál, kde nás na chviličku zdrží irská lavice a poté nošení kanystrů. To už je ale jen taková třešnička na dortu, protože jen co to dokončíme, sbíháme dolů, kde se rakuje do kopce – v rámci překážky, ne za trest, jak tomu běžně bývá 😀 …

            S odřenými zadky dokončujeme a šplháme se do předposledního kopečka, který hned zahýbá dolů, pod poslední kopec. Zde nás trošku potrápí blátíčko, které je vskutku vydatné. Zdržuji se ještě o chvilku déle, jelikož zde leží závodník s křečí. Rychle ho protáhnu a už se škrábu do posledního kopečka.

            Na vrcholu nás čeká předposlední překážka a tou je Viewer. Trošku od bahna, ale co se dá dělat. Po chvíli proplétání se skrz máme hotovo a už sbíháme před cílovou rovinku, kde nás čeká takové zajímavé kombo.

            Dobíháme k němu a začínáme. Prvně hups na kládu, přeplazit se na další element. Tentokrát se přeplazit po kládě vzhůru. A poté se zhoupnout přes lano na kruh a zase na lano a zazvonit. Další kombo bylo trošku naopak. Prvně vyskočit na kládu, po té slézt dolů po kládě, podlézt kládu a to samé ještě jednou. Posledním prvkem bylo přelezení sítě. Pak už stačilo jen zastavit čas a hotovo! První závod zdolán!!

            Jdeme se občerstvit a trošku umýt a za 4h začínáme druhý závod, tentokrát ten kratší.


Po 2 párcích a jedněch hranolkách už se nám blíží start. Trošku se nám rozpršelo, takže vše bude o něco těžší. S tím jsme ale smíření a bereme to jako výzvu! A aby toho nebylo málo, těsně před naším startem začnou padat kroupy. Teď už to je opravdu extrémní závod.

            Chvíli se nám do takovéhle plískanice nechce, jenže jen co jsme vypuštěni, už máme jiný názor. Jen co se člověk trošku namočí, už mu je to všechno jedno 😀

            Tentokrát už jsem žádný kotrmelce neházel, takže začátek proběhl hezky hladce tak, jak měl. Trasa vedla v 99% stejně, jako byla ta delší, jen se některé překážky vynechávali a trať se zkracovala.

            Tudíž začátek přes pentagon, plazení se až do lesa, kde bylo vše stejné. Balančka taktéž stejná, jen byla o něco těžší, protože slušně pršelo. Přeběhl jsem ji, ale v druhé půlce jsem jí doslova sjel až na konec. Vše bez problémů, až jsem byl udiven. Poté jsme se zase vraceli do arény, kde zůstalo vše při starém. Nízká ručkovačka, nošení pneu, poté návrat do lesa.

            V té další lesní části už toho bylo značně méně. Pneu v lese zůstaly, nošení klády také, ručkování na slacklině také. Při doběhnutí k balančce jsme už ale nic nedělali, jen už se stáčeli zpět do arény. Ani balančka zde už nebyla. Deadpool a hradby také ne, což u této lehčí varianty chápeme. Tudíž jen částečný kopec zpět, proplazení se rourou a seběh dolů ke kostce, která zůstala.

            Pak už jen vyšlápnout menší kopeček k nízké ručkovačce, kde jsem opravdu komicky zvonil, div se celá konstrukce nesesypala 😀 .Pak jsme si ještě jednou sjeli klouzačku a hurá na oštěp. Opět čisté středy, takže dneska úspěšnost 1000%!!! Pak už jen cesta na neoblíbené raky do svahu, kde už to bylo všechno pekelně rozbahněné, takže to byly dva kroky nahoru, jeden dolů.

            Po chvíli trápení se se dole sbíráme a pokračujeme dál. Oběhneme kopec, proběhneme bahýnkem, trošku se ještě zašpiníme na Vieweru a už jsme opět u našeho konečného komba, které už jsme jednou dělali, takže bez problému i na podruhé zvládáme.

            Tímto zakončujeme naše tažení tady v motokrosovém areálu Vranov. Ve výsledku jsme nedopadli špatně, takže v dlouhém závodě bereme stříbro po našich bratrech Slovácích, a v krátkém závodě bereme zlato! Jsme tedy spokojeni a frčíme domů 🙂

           Závody to byly vskutku výtečné. Nemáme absolutně co vytknout. Musíme pochválit organizátory za odvedenou práci, skvělé překážky, parádní trať a samozřejmě i za objednané počasí, které bylo chvílemi slunečné, ale hlavně deštivé, což dávalo těmto závodům nevídaný náboj! Skvělé a těšíme se zase příště!!!

Vaše Dvojčátka

Komentáře