Kilpi Heroes race 2023

Ahoj sportovci,

opět Vás vítáme u našeho pravidelného sportovního zpravodajství. Tentokrát se na základě vhozené rukavice ze strany pořadatelů Heroes race vydáváme opět po roce na Moravu, do Hradce nad Moravicí. Záměrně jsme minulý ročník vynechali (již nebudeme zmiňovat, oč šlo), ale na tento ročník jsme si řekli, že tomu dáme druhou šanci a uvidíme, zdali si pořadatelé z toho, co se stalo, vzali ponaučení či nikoli.

Cesta je jako vždy velmi dlouhá, ale kolem 8 hodiny večer opět dorážíme k hotelu Bellaria a jen tak zběžně omrkáváme arénu, neboť zítra na to asi nejspíš tolik času nebude. Nejvíc nás uchvacuje velká vybíhací stěna, která je opravdu monstrózní 😊 A celkově po projetí většiny překážek, které máme možnost v aréně vidět, musíme říct, že pořadatelé dělají parádní upgrady a obtížnost překážek jde nahoru. Už teď víme, že závod nebude pouze běžecký, ale že se člověk bude muset potrápit i na překážkách.

Po rychlém obhlédnutí už ale míříme za Márovou babičkou, která nám zařizuje ubytování a vlastně pak i stravu, taková polopenze vlastně 😀 . Rychle se navečeříme a jdeme nabírat síly na zítřek.

Druhý den ráno je celkem pošmourno a každou chvilku to vypadá, že bude pršet, ke vší smůle však pršet během závodu nezačne, ba naopak. Vydáváme se tedy po snídani opět do arény, kde si jdeme vyzvednout startovní balíček a pomalu se rozcvičit a rozběhat. Nutno podotknout, že na nás máme až neobvykle mnoho času.

Po pořádné rozcvičce a cca 2-2km rozběhání se ale náš čas přiblížil a my si jdeme do startovního koridoru pro vojenský bágl, což je úvodní překážka/disciplína na startu. Na startu se potkáváme s dalšími hvězdnými jmény a kamarády ze Slovenska, takže elita je nabitá, jak má být. Už ale není čas déle hovořit, neboť moderátor začíná odpočítávat a hráči amerického fotbalu, kteří na nás čekají hned pár metrů za startem, už jsou též velmi nedočkaví. A je to tu, 3, 2, 1 a staaaaaaaaaart!!!!

S těžkým cca 30kg báglem se vydáváme na běžecký okruh, kde nám v cestě jako první stojí hráči amerického fotbalu. Ty přes lehké tlačenice všichni zvládají, ale už se utváří první vedoucí skupinka, kterou vede Toth, Chrappa, Volák, další Plzeňáci a my. Obíháme lesní ostrůvek, plazíme se pod ostnatým drátem a už zpět míříme ke startovnímu koridoru, kde odevzdáme bágly a pokračujeme na další štaci. Zhruba 50m před cílem se mi utrhne jedno poutko na báglu, takže ho nesu jen na půl žerdi, ale už ho nějak do toho konce donesu. Rychle jej s Ondrou zahazujeme a vydáváme se směr na louky a vstříc dalším překážkám.

Probíháme arénou podél hotelu až k obrovské louce, kde nás klasicky čeká podlézání ostnáče. Zpod něj vylézáme cca na 5. místě. Poté k našemu překvapení nenásleduje šplhací síť, nýbrž první eliminační překážka – ručkovací kombo.

Bohužel jak jsme mokří z podlézání ostnáče, kde nás kropili vodou, tak nalézt na první žárovkový segment je téměř nemožné. Úplně všichni tak jdeme plácat angličáky a už tady se objevují první podvodníci (bohužel někteří opakující se podvodníci i z předešlých let, vážně nechápu, jak takový závodník sám sebe může považovat za eliťáka). Děláme (nebo alespoň měli bychom dělat) 20 angličáků, a jelikož dělám 20 angličáku téměř s prvními, vím, jak dlouho 20 angličáků trvá a je až neuvěřitelné, že si borec 2x lehne na zem a odbíhá pryč. Nejsem jediný, kdo to zaregistruje (později si v cíli s Ríšou říkáme to samé o podvodu a podvodnících), ale co s tím naděláme. Navíc je mi líto, že Ondra dojde až na samotný konec, ale nedotkne se posledního segmentu, a tak taky musí dělat 20 angličáků a pak borec za ním skončí ani ne v půlce a v klídku si odbíhá dál.  Naštěstí to během pak naženeme zpět, ale závodníci praktikující toto chování by svou účast měli vážně zvážit ☹

S tepovkou asi 200 odbíháme na další překážky cca na 10 místě, neboť se před nás dostali nepoctiví závodníci. Ty ale rychle stahujeme na dalších překážkách a na delší běžecké části. Následuje ručkování po dvou tlustých prknech a rybí schůdky. Zde se opět dostáváme do top 5, neboť prvních 5 závodníků se vydalo kousek špatným směrem, takže ztratili pár vteřin drahocenný náskok (ztratili se proto, že všechny předešlé ročníky tam, kam ostatní běželi, trasa vedla, tentokrát však nikoliv).

Následuje dlouhá cca 2km běžecká rovinka po louce, kde nás ještě čeká jedna přelézací překážka a pak dlouhý a náročný wiever. Tady vše zvládáme na jedničku a znovu se dostáváme blíže do čela závodu. Tempo je brutální a je vidět, že jsme v elitě mezi běžci. Po zdolání weivru se dostáváme na dětskou trať, kde přichází první lehká panika, co plnit a co ne, neboť borci před námi dali jen boulderovou stěnu, ale následující překážky jen oběhli. Nutno říci, že boulderová stěna byla opravdu challengující a organizátorům se skutečně povedla.

Po proběhnutí tohoto úseku vybíháme na most, kde musíme hodit pneumatiku do vody a opět ji vytáhnout. Tady je vidět, že Ondrovi tak rychlé tempo nechutná a je vidět, že se trochu vaří. Tyhle dlouhé běžecké rovinky jsou přesně moje gusto, na rozdíl od Ondry, takže já se cítím skvěle, a tak na Ondru čekám, neboť se jako dvojice musíme držet spolu. Dobíháme k dalšímu stanovišti, kde máme snožmo přeskákat pár lanek, což samo o sobě není nijak těžké, ale nohy, jak už jsou nalaktátované, tak jsou těžké a pomalé. Naštěstí to přeskáčeme rychle, neboť nás čeká výšlap do prudšího kopečku, kde máme v plánu nechat nožičky po skocích odpočinout.

Prudší kopec jdeme svižnou chůzí, neboť víme, že v necelé půlce nás čeká seběh po vrstevnici, a tak tuto část se snažíme odejít co nejrychleji. Jakmile se dostaneme do stanoveného bodu, přecházíme zpět do běhu a do našeho tempa. Prvních 5 borců se nám ztratilo z dohledu, ale to nevadí, my si jedeme to svoje. Rozbíháme opět nožičky a v té rychlosti a po zdolání pneumatik pokračujeme po stanovené cestě dál. A tady přijde náš první fail (selhání), kdy jsme zvyklí po této cestě pokračovat až k rolling stones, ale trať se cca 500m před odbočkou na rolling stones stáčí dopravu dolů ze svahu. V té rychlosti si toho samozřejmě nevšimnu a utíkám tedy dál. Doběhnu až k cestě na rolling stones a najednou mi začíná docvakávat, že zde nejsou žádné fáborky. Jedna bílá fáborka visí přímo na odbočce, což se domnívám, že je správně, ale pro jistotu a vzhledem k tomu, že za námi nikdo není, se vracím o pár metrů zpět. Ondrovi se samozřejmě nechce, neboť ví, že jsem to přepálil a teď to znamená se kousek vracet, ale zase je to naše blbost, za kterou musíme platit. Naštěstí mám pravdu a cca po 500m zpět nacházíme fáborku stáčící se doprava dolů ze svahu. Opět jsme tedy na správné cestě, přestože nás zase předběhlo pár borců a my tak nabrali cca 5 minutovou ztrátu.

Poté už pokračujeme bez větších problémů po trati, ale ztráta je znát a psychika taky není úplně nejlepší. Pod svahem absolvujeme vysoké přelézací stěny a Moravicí pokračujeme až k flying totemům pod most, které musíme vyšplhat. Voda je nesmírně osvěžující a nebýt v závodním modu, už bychom se tam koupali. Po zdolání totemů vylézáme na břeh a podél břehu míříme opět na další překážku ve vodě, na další vysokou stěnu. Od té se opět vydáváme na břeh a tím je pro nás vodní část za námi, neboť následuje delší běžecká část po souši.

Po výlezu z Moravice absolvujeme ninja přeskakovací překážky, pak ručkovací překážku po kmenech a poslední zastávkou na louce nám je převracení 4x tam i zpět velké pneumatiky. Po této disciplíně nám jsou svázány ruce dohromady a pokračujeme rolling stones cestou vzhůru. Tady doháníme naší ztrátu a předbíháme závodníky, kteří nás přeběhli při našem ztracení. Cesta vzhůru je dlouhá jako vždy, ale už ji dobře známe, takže prostě šlapeme. Za pár minut jsme nahoře, kde nám dobrovolník přestřihává pásku a my tak máme konečně zase volné ruce a můžeme absolvovat prolezení úzké roury.

Po prolezení a popoběhnutí trochu výše po vrstevnici nás čeká první občerstvovací stanice, kde trochu dobereme síly a pelášíme dál. Ondrovi to běžecky příliš nechutná, a tak přecházím do 30% modu a zpomaluji. Snažím se Ondru stále motivovat a hnát kupředu, ale vidím, že z něj už víc nevyždímám, navíc si začíná stěžovat na bolestivý palec na noze z přechozího závodu 😀

Zahýbáme z asfaltové cesty do místního parčíku, kde absolvujeme 10 shybů a poté plazení se pod drátem. Odtud pokračujeme parkovou cestou až ke šplhu přes větev, kde potkáváme Ríšu, který se údajně zranil. Od šplhu nás čeká ještě jeden šplh a to po žebříku na rozhlednu, odkud míříme na slanění ze skály. Po slanění se opět rozebíháme, neboť trat vede z kopce, takže toho musíme využít. Ještě při seběhu dolů zastavujeme na nové disciplíně a tou je házení nožní hvězdice, která k mému úžasu letěla naprosto fantasticky a u obou z nás našla svůj cíl v terči. Poté už nás čekají klasické disciplíny jako přelezení řetězu s pneumatikou uvnitř a další vysoké stěny, než se dostaneme k hrádku. Zde se údajně první pětice borců ztratila a tím pádem to vzdali (což opravdu nechápu, my se taky ztratili, ale nevzdali jsme to).

Od hrádku jsme svedeni po trase směrem dolů k místnímu rybníčku, na který jsme se velmi těšili, to víte, my a voda <3 .

Mezitím ještě absolvujeme hod oštěpem, který byl ale velmi lehký, neboť terč byl velmi blízko a hned poté již vbíháme do další plavecké disciplíny – přeplavání rybníka. Rybník má asi 150m a musíme za pomocí lana, na kterém se přidržujeme, přeplavat na druhou stranu. Před námi 2 závodníci, kteří se velmi opatrně drží lana a plavou pomalu, takže ani chvilku neváháme, potápíme se a pomocí silných a dlouhých přítahů se pod vodou posouváme neskutečnou rychlostí vpřed. Na několik rychlých a silných záběrů jsme na druhé straně a samozřejmě jsme předběhli i ony dva závodníky. Voda je opravdu labůžo a jsme rádi, že pořadatelé tohoto závodu se vody nebojí a celkem hojně ji do závodu zapojují 😊

Máme za sebou cca 8km, a tudíž víme, že se konec blíží (nejsme naivní a víme, že 10km to nebude, ale čím delší, tím pro nás lepší). Následuje cikcakový výběh kopce od rybníku směrem vzhůru, ale jelikož se trasa neustále točí, tak je ten výběh ve výsledku celkem pohodový. Minulé ročníky jsme touto klikaticí vždy sbíhali dolů.

Na samotném vrcholku kopce nás čeká již známá louka a víme, že nás směřuje na nošení břemen a poté již tunely směrem zpět do arény. Někde tady nám cvaká 10km, takže odhad trasy je cca 12km. Na kopci ještě přeskočíme pár vysokých stěn a poté už nás čeká naše obvyklé nošení klády do kopce a zpět. Tentokrát nám to nošení celkem uteče a než se nadějeme, už si to štrádujeme podzemními tunely. Ty jsou perfektně osvětlené, takže nám to celkem utíká, ale 400m ve skrčení je opravdu záhul. Být to ještě o pár set metrů delší, vyšli bychom jako staří dědci, neboť na záda to byl fakt nápor. Jakmile proběhneme všechny tyto tunely, čeká nás běh podél Moravice už směr aréna.

Dostáváme se na stanoviště, kde jindy bývaly chůdy, ale teď musíme přebrodit řeku na druhou stranu, kde nás čeká nošení kýble s pískem. To je celkem pohoda, jen to brodění je drsný, neboť proud je celkem silný. Naštěstí si ve vodě najdeme balanc a nějak to přebrodíme, i přesto, že nás proud sem a tam smete o něco níž. Koupačka nám ale nevadí, takže se aspoň osvěžíme a po výlezu z vody opět pokračujeme podél řeky směrem k aréně.

Už nám toho moc nezbývá, takže je na čase kopnout do pedálů a rveme to tempo zase směrem ke 4min/km. 11km za námi. Dostáváme se k mostu, kde nás nyní čekají chůdy a vylovení si medaile, ale ani jedna z disciplín pro nás není nijak zvlášť náročná, takže hravě a rychle zvládáme a můžeme pokračovat dál. Pod mostem ještě vyšplháme po laně a už běžíme po druhém břehu k aréně. Jedna zatáčka a už se nám otvírá pohled na námi známé místo s boucháním pneumatik, kde stojí už poměrně dost fanoušků a podporovatelů. Jelikož je vlhko, na několik ran pneumatika dojede skoro až na druhou stranu vyznačené trasy, takže myslím si, že na 8 ran máme hotovo. Odbíháme ze stanoviště a skáčeme opět do vody, kde nás čeká podplavání sítě a několik trubek. Voda je celkem vysoko a trubky jsou více než z poloviny zaplněné, takže i díky silnému proudu nejde trubkou proskočit a projet jí jako dříve, ale i tak to nezabere příliš úsilí. Po několika vteřinkách máme tyto vodní srandy za sebou a čekají nás závěrečné překážky jako je vodní val, úzké sloupové desky a vybíhací stěna.

Vodní val je spíše sranda a komplikace před další překážkou, takže tu zvládneme všichni a bezproblémově, co je naopak problém je následná překážka, která se s přechozím namočením stává skoro nemožná. Jakmile k ní přiběhneme, vidíme, že je překážka úplně suchá, takže nám je jasné, že nikdo ze závodníků před námi ji nesplnil. Bohužel ani nám se to nepodařilo, neboť bychom ztratili příliš mnoho času jejím zdoláním, takže potupně jdeme na dalších 20 angličáků, dnes již podruhé. Trošku nás to mrzí, neboť minulé roky jsme ji zvládli, a navíc nejsme zvyklí dělat více než jeden hendikep. Po doplácání 20 angličáků a tepovce asi 55848414584, nás čeká závěrečná překážka, kterou je již zmíněná vysoká vybíhací stěna. Chci si sám sobě dokázat, že i v tomhle stavu jsem schopný stěnu zvládnout, a tak se bez odpočinku a vydýchání pouštím do rozeběhu. Těsně před překážkou zrychlím na své maximum a skutečně tohle mi na chycení na samotném vrcholu hrany překážky stačí. Jakmile se držím, vím, že už se nepustím, čili udělám přítah, přehodím nohy a šup, jsem nahoře. Za mocných ovací mám splněno a čekám nahoře na Ondru. Ještě se tam mihne Zuzka, takže je podporuji oba dva. Ondra též zvládá na poprvé, Zuzka si to chce užít, a tak to zvládá, asi až na potřetí myslím 😊

Po zdolání výběhové stěny běžíme sprintem do cíle, kde k našemu údivu dokončujeme na neuvěřitelném 3. místě. Závodníci před námi totiž závod nedokončili a rozhodli se jej vzdát. Takže i přes naši ztrátu a ztracení se, jsme díky naší vůli to nevzdat doběhli na krásném 3. místě a ve výsledku jsme se celkově vešli i do top 5, takže paráda 😊

Po vstřebání dojmů a výměně zážitků s ostatními závodníky se ubíráme zpět k Márově babičce se osprchovat a čekat na vyhlášení.

K našemu úžasu a spokojenosti se nám nakonec podařilo tyto pozice uhájit a po více než roce se tak můžeme pyšnit opět 1. místem v kategorii dvojic a celkovým top 5 umístěním. Naprostá spokojenost, byť to tentokrát nebyl náš úplně ideální výkon.

Ale teď pojďme k hodnocení, které tentokrát stojí za to ->

Pozitiva

• Opět nová trať (jsme rádi, že si s tratí pořadatelé hrají a nenechávají ji stále stejnou)
• Upgrade překážek + nově přidané překážky
• Ztížení segmentů a handicapů na překážkách
• Velmi obezřetní a podporující dobrovolníci (i když víme, že někde byly nějaké neshody, to ale prostě pořadatel ne vždy může ovlivnit a zkrátka stát se to může, na druhou stranu víme, že jeden dobrovolník doslova zachránil život jedné závodnici)
• Značení trasy, přestože jsme se ztratili (i když možná příště by se daly dát fáborky i někde navíc)
• Rozmístění překážek po trati + délka tratě
• Perfektně osvětlené tunely
• Super občerstvovačka
• Nadstandartní ceny pro vítěze
• Hezké medaile
• Famózní zázemí pro závodníky (sprchy, obchody a atd.)
• Úprava pravidel a celkové organizační zlepšení oproti minulým ročníkům
• Hodně vodních disciplín

Negativa

• Lépe informovat, které překážky z dětské tratě absolvovat a které nikoliv. V závodu to byl chvilku zmatek
• Některá místa lépe vyznačit, mlíko, mouka, sprej
• Informovat dobrovolníky

A to je z hodnocení za nás pro dnešek vše, musíme poděkovat za pozvání a možnost se opět účastnit a jsme rádi, že došlo k úpravě pravidel, protože na tento závod jsme vždy jezdili rádi, takže po takto pozitivní recenzi se ještě myslím uvidíme.

Takže děkujeme pořadatelům za závod, fanouškům a podporovatelům za fandění a zase za rok 😊

Vaše Dvojčátka alias bratřijaksepatří