SwimRun – Slapy 2019

12. 09 2019

Ahoj sportovci,

září už je v plném proudu a vsadíme se, že stále všichni makáte na 100%. Pracovní vytížení  Vás ani nás doufám neodrazuje od tréninků a hlavně závodů! Nás samozřejmě ne, a proto jsme se již tradičně o víkendu vydali na závod, na který jsme zavítali zcela poprvé, přesto, že jsme se chtěli přihlásit a zúčastnit už vícekrát. Ano, jedná se o zcela jedinečný závod nazvaný swimmrun, jednoduše řečeno duatlon (běh a plavání).

Jedná se o kombinaci, která nám nejvíce vyhovuje, a přesto, že nejsme postavou příliš vhodní na tento typ závodu, neb většina startujících jsou štíhlí triatlonisté, tak my jsme se na náš první duatlon velice těšili. Mohla za to jednak lokace závodu (Slapy), tak kombinace běh/plavání, která nám nejvíce vyhovuje a v čem jsme jakžtakž dobří. Co se triatlonů týče, kolo je náš velký nepřítel 😀 .

V den závodu nám počasí příliš nepřeje (prší), ale i tak jsme stále velice namotivovaní. Centrum závodu je pro nás ve známém centru Slap, konkrétně v campu Nová Živohošť. Zde se také přehledně nachází stánky s registrací a stánky s výbavou či oblečením týkající se duatlonu. Takže problém najít místo a vyzvednout registraci nebyl problém. A přestože pršelo, závodníci měli dobrou náladu a atmosféra byla velice příjemná. Registrace obsahovala nejen startovné, ale také startovní dres, poukazy na oběd včetně dezertu a možnost půjčit si plaveckou čepici včetně píšťalky. A to vše za rozumnou cenu, to se nám velice líbilo. Po vyzvednutí se jdeme ještě na hodinku schovat do auta, neboť vody si dnes užijeme celkem dost. Necelých 15 minut před startem se už převlékáme do startovního a finalizujeme poslední věci před startem. Závodníci se již začínají štosovat před startovním koridorem. Jelikož se především jedná o závod dvojic, těžko odhadnout, kolik závodníků stálo na startu, ale ve srovnání s našimi klasickými OCR závody to byl rozhodně menší počet. Těsně před startem je nám ještě zkontrolována povinná výbava (čepice, mapy, píšťalky, dresy) a poté už stojíme v druhé řadě a čekáme na start. Mezitím si všímáme toho, že na startu a vlastně před námi stojí naše česká triatlonová legenda – P. Vabroušek. Už tohle pro nás byla čest a známka toho, že tento závod bude velice kvalitní a jak je vidno, tak i mezi českou elitou oblíbený. Už teď jsme byli velice natěšení!

A je to tu, začíná se odpočítávat -> 5, 4, 3, 2, 1 a staaaart. Překvapivě mírně svižným tempem hrstka statečných vybíhá ze startovního koridoru přímo do vody. Výhoda menšího počtu je aspoň ta, že se ve vodě nepobijeme.

Začínáme všichni tedy lehat na vodu a začínáme kopat nohama a pádlovat rukama (kde mimochodem téměř všichni máme plavecké packy) co to jde. Nebudu Vám ani povídat, kdo se hned vrhá do čela (my to rozhodně nejsme 😀 ). Podmínkou ve vodní části je maximální rozestup dvojice 10m, při větším vzdálení nastupuje penalizace. Důvod, proč toto zmiňuji, se dozvíte za malinkou chvíli. Uplaveme tedy první metry a zjišťujeme, že plavání s botami a navíc ještě s packami, na které nejsme zvyklí, není žádná legrace. V podstatě Vám to přijde, že kopete na místě. Pro nás však bylo výhodou, že máme silné ruce, a proto náš záběr s packami byl o něco větší a silnější, než u ostatních plavců, ale i tak se stejně držíme někde uprostřed. Po prvních 200m se konečně dostávám do tempa, ale Ondrovi to nějak nechutná, navíc začíná plavat šejdrem, což mě nutí plavat k němu, a tak naplaváváme nějaké ty metry navíc. Toto mají profi závodníci vyřešené tím, že jsou svázáni lanem. I tak to ale není tak zlé a držíme nějakou tu frekvenci. Naštěstí první úsek má jen 510m a my už se blížíme skoro na konec, kde je oranžově-bílá vlajka, podle které se máme orientovat. Doplaveme k místu, kde stopujeme hodinky a přepínáme na běh. Nožičky jsou trošku kamenné, ale to se poddá.

Vybíháme na první silnici a dostat se znovu do tempa je celkem úkol. Ondrovi se navíc nějak nechce. Pomalu si začínám říkat, že ten mix voda x běh je přeci jen nezvyk. Běžecká trasa vede první kilometr do kopce, kde ke svému úžasu poprvé v životě táhnu bráchu já. Zde taky předbíháme dvě dvojice, ale nikdo další v dohledu. Holt Vabroušek už je o pár kilometrů před námi 😀

Při výběhu na samotný vrchol kopce jsme párkrát s dalšími dvěma dvojicemi zabloudili, ale naštěstí jen kratičce a hned jsme se dostali zpět na správnou trasu. Nicméně dvojice už necháváme za sebou a nasazujeme celkem slušný tempo, konečně se Ondra chytil a jedeme bomby. V cuku letu sbíháme kopce nahoru a dolů, když po necelých 3km přichází opět plavecká část. Plavecká část má však jen 130m, takže v podstatě skočíme do vody a po pár tempech opět vylézáme. Voda je navíc pěkně teplá, takže do vody se vždy těšíme, i když po běžecké stránce se nám poměrně daří a nechceme přerušovat dané tempo. Po výlezu se tedy opět dáváme do rychlého běhu přes kopec. Musím říct, že v podstatě ani ty kopce nijak nevnímáme, možná proto, že jsme z OCR zvyklí. A také možná to je naše výhoda, že na kopcích stahujeme. A bodejť by ne, po vyběhnutí dalšího kopce vidíme další dvojici před námi. To nás trošku namotivovalo, takže kopeme do vrtule. Navíc už celkem slušně pelášíme!

Následuje opět plavecká část, kde si nožky trochu odpočinou a naopak zapnou zase ruce. Pomocí pacek tlačíme silnými kraulovými pohyby tělo dopředu. A výsledkem je poměrně rychlé překonání plaveckého úseku. Po poměrně složitém výlezu z vody se opět rozbíháme, nicméně jen na chvilku,  neboť opět nastupuje kratičký plavecký úsek. Ten opět zvládáme velmi rychle a nic nám nebrání vrhnout se na vrstevnicovou běžeckou trasu směrem k první občerstvovačce. Ta je zhruba mezi 7 a 8km, ale to je na nás ještě brzo, takže jen do sebe hodíme vodu a bleskurychle pokračujeme dál.

Nyní se pomocí krajiny začínáme orientovat (hlavně Ondra), kde jsme a díky tomu víme, co nás v blízkých minutách čeká. Ale počkejme si na to ještě. Vbíháme do obydlené části, kde trať vede přes jakési sportoviště a podél řeky. Na jejím konci je opět plavecká část, po delší době navíc trochu delší -> cca 320m. Už zde při plavání dáváme dohromady profil, který nás čeká. Navíc konkrétně zde byla řeka poměrně špinavá (špína na hladině a atd. ale nic extra závažného). Vylézáme z vody a probíháme kolem chatek, které dobře známe. Poblíž tu má chatu Šárčin táta, navíc jsme zde nocovali, když jsme zde byli na závodech Predátor race. Běžíme tedy po silničce, na jejímž konci je druhá občerstvovačka. Vzhledem k tomu, co nás čeká, si myslím, že jí závodníci uvítali. Zde se opět jen v rychlosti napijeme a pelášíme dál. Síly stále jsou a tempo je vražedné!

Dostáváme se opět k samotnému břehu řeky, kde Ondra koupe Happyho, a kde nás trasa svádí opět do řeky. Jsme tedy nuceni plavat pár set metrů podél řeky. Voda je zde mělká a v podstatě by se to tu dalo projít i po zemi, ale to by bylo nefér, takže tuhle možnost jsme rovnou zamítli. Po cca 250m vylézáme z vody a pouštíme se do menšího krpálu, který nás vyvede na louku. Odtud Ondra vydává signál, že TEĎ to přichází 😀

A ano, měl pravdu. Odtud trasa vede poměrně dost dlouho do kopce, který ale k našemu údivu jsme schopní běžet. A ano, opravdu jsme samotný kopec zvládli až na vrchol dát alespoň svižným poklusem, za což jsem rád, jelikož kopce fakt nesnáším. Trasa vede směrem vzhůru až skoro na Stříbrný vrch, kde se trať opět stáčí směrem k řece. Řeknu Vám, že to ale nebyla výhra, nyní nás čekala sice velice krásná, ale na druhou stranu sakra náročná trasa podél řeky v hodně prudkém stoupání. Trasa byla navíc úzká, kluzká a nebezpečná. Snažíme se běžet, co to jde, ale ty největší stoupáky jdeme svižnou chůzí, už jenom kvůli bezpečnosti (drolící se a padající kameny a atd.). Převýšení tady bylo opravdu královské a na duatlon poměrně netypické, ale zase pro nás spíše klasika než nemilé překvapení. My máme tohle rádi 🙂

Dostáváme se k jednomu vrcholu, který si jsem schopný zapamatovat a ze kterého je mimojiné nádherný výhled, na který samozřejmě není ale během závodu čas. Mám pocit, že se jmenoval Drbákov, tak snad sem si jej zapamatoval dobře. Odtud vede trasa ještě několik kilometrů v tomto hornatém a vskutku trailovém profilu, než se dostáváme konečně na místo, které jsme již jednou minuli. A v tu chvíli nám bylo jasné, kde jsme, že už jsme na cestě zpět, a tudíž cíl už nebude daleko. Navíc na konci tohoto dobrodružství je ona první a v našem případě teď již třetí a poslední občerstvovačka, na které zastavujeme, protože potřebujeme doplnit cukry a hlavně energii. S dobrou náladou a s úsměvem na tváři zastavujeme a ptáme se, zdali jsme poslední, nebo za námi někdo ještě je. V tu chvíli nám holky vyrazí dech, když nám řeknou, že jsme 3.!!!

V tu chvíli jde jakékoliv jídlo stranou a hned se vydáváme na trať. Znovu nabyti novou energií šlapeme do pedálů a běžíme, co nám síly stačí. Vidina 3. místa je nádherná. Vůbec nechápeme, jak jsme se dostali tak dopředu, ale na druhou stranu jsme si říkali, že neběžíme úplně pomalu. Míjíme krásný lesnatý profil a skrze kopce a pahorky probíháme blíž a blíž k Živohošti. Profil okolo je nádherný a běží se nám suprově. Bok po boku ubíráme jeden kilometr za druhým, než přiběhneme k poslední plavecké části. Nohy už jsou na pokraji sil, ale ještě naposledy musíme uplavat skoro 300m vzdálenost. Sbíráme všechny síly a dáváme je do pacek a posledních kopů, než se dostáváme na druhý břeh. Vzhledem k většímu osídlení tipujeme, že už jsme někde blízko. Vybíháme tedy z vody do mírnějšího kopce, který když vyběhneme, tak se ocitáme na náměstí, kudy jsme přijížděli. A už máme jasno, kde jsme a víme, že od cíle nás dělí poslední metry. A jelikož prosazujeme pravidlo,,finish strong‘‘ k cíli přibíháme s energií, jako bychom akorát vybíhali. Protínáme cílovou pásku a šťastní se svalujeme na zem. Úžasný zážitek, naprosto skvělý závod!!! Po sebrání dechu jsme odkázáni prohodit pár slov v rozhovoru s hlavním organizátorem a poté už nám nic nebrání v tom, abychom vyžrali cílové občerstvení. To se musí organizátorům nechat, že občerstvení měli luxusní!!! Buchty, záviny, chlebíčky, prostě všechno. Navíc jsme měli po závodě ještě poukazy na oběd s dezertem, no co víc si přát? 🙂

Po opadnutí závodní euforie se jdeme převléci a poté zkontrolovat výsledky, jestli je to opravdu pravda. A světe div se, BYLA. My opravdu byli na 3. místě!! Neuvěřitelné!! Sice nám vítěz nadělil s hrozným časovým rozdílem, ale rovnat se s mistrem Vabouškem nemá smysl 🙂 Pro nás byl tohle stejně neuvěřitelný úspěch, a jelikož závod byl opravdu moc moc moc povedený, zcela jistě se přihlásíme příště znovu a myslím si, že rovnou na celou sérii.

 Po doběhnutí všech hrdinů a odvážlivců bylo vyhlášení, kde byly vyhlášeny všechny kategorie včetně té naší, kde jsme měli jedinečnou možnost si stoupnout na stupně vítězů s naší legendou. Udělali jsme pár fotek a nakonec jsme ještě čekali na tombolu, kde byly velice zajímavé ceny jak od partnerů, tak od samotného pana Vabrouška, který věnoval do tomboly neoprenový dres.

A jaké je tedy naše celkové hodnocení? Pojďme na něj!

Pozitiva:

  • I přes menší počet účastníků úžasná atmosféra a celkově podmínky pro závodníky byly na top úrovni. Je skvělé vědět, že i při malém počtu organizátor zachází s účastníky jako s hvězdami.
  • Úžasné a pestré občerstvovačky včetně pozávodního servisu v podobě free oběda s dezertem
  • Tombola s bonusem o P.Vabrouškův seminář azajímavá beseda s ním
  • Až na začátek bylo i bezproblémové značení
  • Vodní zajištění a personál na vodě
  • Zázemí závodu včetně adekvátních cen jak za startovné, tak za občerstvení
  • Možnost zapůjčení vybavení jako čepice, píšťalky, neopreny a atd…

Negativa:

  • Určitě musíme zmínit ty ,,malé‘‘ dresy. Příště prosíme o malinko větší, anebo my jsme možná špekouni? 😀
  • Vzhledem k tak skvěle uspořádanému závodu je možná škoda, že není o tomto závodě tolik slyšet, protože tohle si myslíme, že by bavilo hodně lidí. Tudíž větší propagace by neuškodila. Rádi s ní pomůžeme či se budeme podílet na propagování.

No, zážitky z prvního duatlonu rozhodně byly velice pozitivní, ale to neznamená, že usneme na vavřínech. To znamená, že budeme stále trénovat a navíc, také nás čekají další závody, že jo….no schválně, kde se uvidíme příště?

Vaše Dvojčátka

Komentáře