Nature run Liberec 2020

16. 10 2020

Zdravíme své fanoušky,

je tomu už zase týden, co utekl náš další závod, ale my už jsme zase zpět! 😊 Opět se vydáváme vstříc dalšímu pěknému závodu. A není jím nic jiného, než běh ze závodní série RunCzech, tentokrát v Liberci Nature run – 3. ročník.

A první změnou oproti předminulému ročníku, který jsem běžel posledně sám, je, že se mnou běží i Radek. Poprvé si vyzkouší, jaké to je běžet v přírodě půlmaraton od Runczechu. Věřím, že se mu bude líbit. Ostatně já byl minule nadšený. Tak uvidíme, jak to dopadne! Pojďme na to…..

Je krásné nedělní ráno a my se vydáváme do Liberce. Nemusíme se však moc honit, jelikož start je až v 11:30, což je naprostý luxus, který u nás nebývá zvykem. Jedeme si tedy v poklidu po dálnici a já mezitím Radkovi vyprávím, co ho všechno čeká a nemine. Rozebírám strategicky mapu a říkám mu, kde je kopec, kde přidat, kde ubrat apod. Vše potřebné, co by před výběhem měl vědět.

Po nějaké době dorážíme do Liberce a zajíždíme hned do obchodního centra, odkud to máme na start opravdu kousek. Tohle je velká výhoda tohoto běhu. V klidu zaparkovat v centru a vydat se na trať bez starostí s úschovnou a frontami. Záchod stíháme ještě v OC, takže žádná tlačenice a čekačka v areálu.

Jdeme si tedy v klidu s 15min rezervou na start. A kohopak to tu nepotkáme?? 😊 Ségry a Verču, se kterými se fotíme kdykoliv se potkáme. A je to už doba, co jsme se viděli naposled. Uděláme tedy pár předzávodních fotek a čekáme na vypuštění z kojí, jak dobytek na porážku 😀 . Je to dané tím, že je ,,krize“, takže se musí dodržovat rozestupy. V každém koridoru je ohraničení a kontrolor s teploměrem, který měří všem teplotu. Naštěstí jsme všichni o.k, takže čekáme na start, který se nezadržitelně blíží!

Poslední poohlédnutí se po aréně a jdeme na to! Start… Vybíháme docela na pohodu, jelikož už oba víme, co nás čeká. Pomalu tedy opouštíme náměstí Eduarda Beneše a šineme si to z centra ven. Po prvních pár set metrech po rovině nastupuje první menší kopeček, ale to je pohodička. Přebíháme ho s nadhledem a už si to míříme dlouhou ulicí směrem k ZOO. Tato dlouhá cesta nahoru a dolů nás ještě potrápí, ale o tom až později…

Po 1,5km dobíháme k ZOO, odkud se naše cesta stáčí (konečně) do přírody. Konečně opouštíme ten hrozný tvrdý beton, po kterém naše nožky šíleně trpí. S úlevou tedy zabíháme do parku u ZOO. Prvních asi 500m se ještě běží po asfaltce podél ZOO, ale po kratičké chvíli už asfalt opouštíme a vbíháme na lesní cestu, která je pokryta spoustou kamenů a kořenů. Není to tedy úplně lehký běžecký terén, o čemž jsem se minulý rok přesvědčil, když jsem tady metal kotrmelce 😀 .

Snažili jsme se vnímat každý kořen a kamínek, abychom si nezvrtli kotník. Nepřepalovat tempo a pomalu se škrábat směrem vzhůru. Zatím to šlo, rozehříváme se. Cca na 3km na chvíli opouštíme stoupání a vydáváme se (na chvilku) směrem zpět dolů do údolí (to abychom za pár metrů zase mohli stoupat vzhůru 😀 ). Nožičky si alespoň na chvíli vydechnou od toho stoupání.

Seběh je to ale kraťoučký, ani ne 500m. Se svěšenými hlavami se tedy zase otáčíme směrem nahoru do kopce a běžíme dál. Tady mi je to už ovšem povědomé a vím, že za pár metrů vyběhneme z lesní cestičky na asfaltovou cestu, která nás dovede k první občerstvovačce, ale i do pekla! Do pekelného žulového lomu.

Říkám si, že to je nějaké rychlé, že už jsme tady. Zatím dobrý. Rychle se občerstvíme a už si to valíme do kamenitého lomu. Ani Spartan race by se nemusel za takový kopec stydět. V RunCzechu to je ale něco jiného – nečekaného. Ale už jsme s tím smíření, takže začíná první výšlap. A výheň again… Ale my to opalování máme tááááák rádi!!! 😀

Po pár minutách už se ale škrábeme na vrchol a jsme rádi, že máme to nejtěžší za sebou. Úleva! Ale naše utrpení nekončí, pořád stoupáme do kopce, tentokrát pěkně nerovnou cestou. Skoro bychom řekli, že tudy tekla řeka. Ale nezastavujeme a makáme dál! Nejsme přece žádná másla…

To už míjíme asi 6-7km, což je docela dobrý, říkáme si. Docela to utíká. Po vystoupání tohoto kopce, následuje menší seběh, kde se snažíme nahnat čas, takže nastavujeme sprint směrem dolů – tempem 3:00 na kilometr. Ostatní na nás koukají jak na blázny, v jak těžkém terénu můžeme běžet takhle rychle, že to je nebezpečné, ale my to i tak valíme, co to jde. Po asi 700metrech vybíháme z lesíka na asfaltovou cestu, kde se naše cesta stáčí opět nahoru do kopce. Tentokrát asfaltovou cestičkou skrze les. A tady nastává menší krizička – pro mě.

Na přelomu 8-9km už cítím, jak mi natekly nohy. Mám je jak bandasky. Ač jsem se snažil udržet tempo s Radkem, musel jsem asi na 50m přejít v chůzi a vyklepat si nohy. Po chvíli se mi do nich vrátil cit, ale už to nebylo nejrychlejší a v duchu už jsem si přál, abychom byli nahoře na přehradě a nohy si mohly odpočinout.

Někde u 10. kilometru už jsem zpozoroval, že už jsme téměř nahoře, tady to už znám! Zbývalo opravdu málo a byli jsme tam! V tom ale přišlo malé zpestření, jelikož přehrada se opravuje, cesta se náhle stočila směrem vpravo do kopečku a po asi 100m zase vlevo, kde už jsem běžel minule, ale opačně a to směrem dolů. Ted jsem musel nahoru. Bylo mi hned jasné, že tahle cesta už vede k přehradě a hlavně k občerstvovačce.

Trošku jsme přidali, ať už jsme tam. Navíc stoupání už nebylo tak zlé, takže se to dalo. Po asi 5min jsme už byli u přehrady, kde nás čekalo menší občerstvení. Rychle jsme se polili a napili a už jsme si to pelášili dolů. Tempo opět vražedné. Konečně menší odpočinek, kdy si to můžeme valit dolů z kopce – bez zábran, bez zpomalování kopcem atd.

  1. a 13. kilometr utekl jako voda a už jsme zase byli u té klikaté spojovačky, co byla kolem toho 10. kilometru. Akorát teď už jsme ubíhali vlevo, dolů do údolí. Krásná lesní cesta, to byl pane zážitek!

Zpestření nám připravily i louže na cestách, které se časem staly zrádné, jelikož by to nebylo poprvé, co jeden z nás zakopne. A co se nestalo, ejhle! Radek v předvoji zakopává a míří si to rovnou do největší louže, které se ,,nešlo“ vyhnout 😀 a rovnou po čumáku. Chvíli se tomu smějeme, ale pokračujeme dál. Není čas zpomalovat. Ba naopak!

  1. kilometr je za námi a my pomalu míříme z lesa, kde je další občerstvovačka. Do teď jsme běželi jen mírně z kopečka, až teď začíná ten správný seběh. Necelé 2km prudkého seběhu, kde tempo nestoupne přes 3min na kilák. Řítíme se dolů, jak neřízené střely, a ačkoliv si říkám, že už to rychleji dolů nejde, stále slyším od Radka ,, ať to pustím“ ještě víc 😀 … Snažím se, co mi síly stačí, ale ne a ne ho dohnat. Nevím, jak to dělal, ale asi měl v ….. trysky, že mu to tak letělo!!!

U 17. kilometru na chvíli opouštíme les, jelikož vybíháme na silnici, po které musíme běžet asi 200m nahoru zpět do lesa. Tady na chvíli zpomalíme, vystoupáme menší kopeček a už jsme zase na kraji lesa a dalšího seběhu. Zde se spojují naše tratě 12km a 23km. Začíná se to tu tedy míchat. Hustota lidí se zvětšuje, takže občas máme zablokovanou cestu a nemůžeme běžet na plno. Snažíme si tedy najít cestu a dereme se stále vpřed. Další šílený a neřízený seběh. Cca 3km dlouhý. Opět se snažíme nahnat tempo a čas.

Po nějaké chvilce jsme už na okraji lesa a vidíme Libereckou ZOO. To znamená, že 20. kilometr je za námi a blížíme se k 21km. Velmi dobře si pamatuji, když jsem tu běžel posledně, jak ta ZOO voněla a jak mi to moc k běhu nepřidalo. Letos to bylo lepší, takže jsme jen prosvištěli kolem a už jsme byli na okraji města. Lesní cesty končí, začíná asfalt a kostky. Naše velice neoblíbené…

A zde přichází na řadu druhá krize! Po tak prudkém a dlouhém seběhu mi nohy vypovídají službu. Ne a ne se rozeběhnout nějakým rozumným tempem. Mám pocit, že běžím 7min tempem (doma zjistím, že to bylo ,,už jen“ 5min tempo) a že snad budu muset zastavit. Absolutní bezmoc, která mě dohnala po tolika kilometrech, byla strašná! Nechtěl jsem to ale vzdát, takže jsem se táhnul za Radkem jako smrad a snažil se ho doběhnout. Navíc dlouhá ulice do centra mi taky moc nepomáhala. Nejhorší je, když člověk vidí daleko před sebe a ví, co ho ještě čeká a že tomu prostě neunikne. Snažil jsem se nedívat dopředu a ukrajovat po metrech víc a víc. Připadalo mi ale, že se vůbec nehýbu… No prostě hrůza!!!

Asi po necelém kilometru přišla konečně ta zatáčka, která už směřovala přímo na náměstí, a já věděl, že jsme překročili 22. kilometr. Necelý kilometr do cíle, to už musím dát! Snažím se ještě zmáčknout, ale nohy neposlouchají. Mačkám ze sebe tempo asi 4:30, ale je to bída.

Přibíháme za kostel a já vím, že už je to jen pár metrů do cíle. Diváci okolo nás povzbuzují, což mi dodává sílu. Seberu zbytky sil a běžíme dolů z kopce, abychom se za pár metrů mohli šplhat do cíle. V tom ale přijde neočekávaná situace. V zatáčce před cílem kolabuje mladý běžec, vyšší ale jak my. Sbíráme ho tedy, každý ho chytneme za ruku a táhneme ho nahoru do cíle. Aneb křeče dělají své. Běžec nemohl téměř ani stát, ale s námi se pomalu belhal nahoru. To dáme! Už i mně ale docházejí síly a závodníkova váha na mě začíná doléhat a já se bojím, že už nebudu mít sílu to doběhnout a do cíle budu muset DOJÍT!!! :-O naštěstí překonáváme poslední vrchol tohoto závodu a jsme na 20m rovince před cílem. UF! Úleva, z nejhoršího jsme venku.

Bereme poslední zbytky sil a závodníka dotáhneme do cíle, kde padá vyčerpáním, ale zároveň i radostí z doběhu. A my s ním. Jsme rádi, že to máme za sebou. Čas je sice o 3min horší než posledně, ale jelikož to mělo cca o 1km víc, nebylo to tak zlé. Když jsem pak srovnal časy z minulého ročníku, s časem bychom se vešli po 2h. Navíc posledních 400m jsme pomáhali závodníkovi, což nám na čase malinko přidalo, ale to nevadí. Tentokrát o čas nešlo, takže to vezmi čert. Důležité je  fair play a ochota pomoci druhým, když už nemůžou, to je pro nás hlavní. Svůj úkol jsme splnili, takže jsme rádi 😊

Radek byl očividně víc ve formě, já si to malinko přetrpěl, ale co už. Cíl doběhnout splněn a teď už hurá na regeneraci a na cestu zpět.

Bohužel to ale vypadá, že by to mohl být poslední letošní závod kvůli krizi. Doufejme ale, že se zase brzy uvidíme a uslyšíme…

No a jaké bylo hodnocení závodu? Z reportu je to víc než jasné přeci. Jelikož se jednalo o závod od RunCzechu, nemohlo to být špatné! Všichni víme, že mají zlatou medaili v organizaci apod. Sice byly malinko horší občerstvovačky, ale za to nemůže organizátor ale COVID 19. Trať byla úplně super a atmosféra také. Co víc si přát. Nemůžeme říct jediné proti…. Prostě se budeme zase těšit na další závod, jinak to nevidíme 😊

Takže užívejte a mějte se hezky a zase někdy příště

Vaše dvojčátka         

Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂

Komentáře