Excalibur race – Mayrau 2019

4. 10 2019

Tak Vás opět všechny zdravíme,

tentokrát již z našeho předposledního OCR závodu této sezony, který se konal již tradičně nedaleko Kladna v hornickém skanzenu Mayrau. Poté nás už čeká jen pár běžeckým závodů a trailů a i my tuto sezonu uzavřeme 🙂

Ale zpět k Mayrau. Stejně tak jako minulý rok se přihlašujeme na závod ze závodnické série Excalibur race, neboť neustálá inovace překážek, trasy a především lokace nás nenechává klidnými. Hornické doly a skvělý běžecký profil je obrovské lákadlo. Začátkem roku je tedy rozhodnuto, že tady nebudeme chybět, navíc se jedná o námi oblíbenou sérii, kde můžeme s bráchou soutěžit ve dvojici. Jakmile je registrace dokončena a naše účast tak stvrzena, nezbývá než netrpělivě vyčkávat na onen poslední zářijový víkend, kdy se tento závod uskuteční.

Do Mayrau přijíždíme nezvykle brzy a tak nemáme problém s parkováním jako klasicky na všech ostatních závodech. Auto necháváme podél hlavní silnice a štrádujeme si to do arény pro registrace a vůbec na obhlídku festivaly. Také téměř poprvé jdeme u registrace hned na řadu a převzetí startovního balíčku trvá několik sekund. Ve startovním balíčku je redbull, startovní číslo, čip a mimojiné i krásná červená čelenka s logem závodu. Ty se jim tentokrát velice povedly. Vše potřebné na závod již máme, je čas jít omrknout, co nám organizátoři nadělili ve festivalce tentokrát. Krom známých překážek jako ufo, dlouhého komba či kladiny však narážíme na první (pro nás) novou překážku – dvě visící desky s chyty. Očividně přelézt z jedné na druhou, ale díky zavěsení se desky prohýbají na všechny strany a udržet v prstech malé chyty není nijak zvlášť lehké, ale jak se ukáže, většina závodníků si s ní nakonec poradí. Poté v rámci zahřátí a rozklusání oběhneme festivalu ve všech směrech, když tu začnou vyhlašovat pořadí závodníků, kteří se mají dostavit na start. Opět zcela výjimečně startujeme hned mezi prvními (10.), takže bereme směr start. Na start přibíháme dvě minuty před naším startem, což je na nás celkem předstih 😀

Čas rychle kvapí a do začátku našeho intervalového startu zbývá pár vteřin, jak je tomu zvykem. A už vidíme na obrazovce 5 vteřin do startu, načež nás dobrovolník už připravuje na vypuštění. A je to tu, 3, 2, 1 a start. Pípám hodinky jako první a běžím hned na první překážku, která je hned na startu – na ježka v kleci. Ondra s malým zpožděním za mnou, protože hodinky ho nechtěly odpípnout. Oba velice rychle zvládáme a díky tomu po pár vteřinách mizíme v srdci budovy. Vyběhneme pár schodů, přeběhneme lávku budovy a dostáváme se do místní haly, kde jsme instruování o cviku, který máme vykonat. Jedná se o zcela triviální a zcela běžný cvik – válení sudů. Ano, zcela jednoduchý, avšak v kombinaci s rychlým tempem a adrenalinem v závodě zcela odlišný. Válíme sudy cca 10m tam a zpět a můžu Vám říct, že to byla nejvíc vtipná překážka. Po zvednutí se ze země a pokusu se rozeběhnout se však oba setkáváme s motákem jak hospodští opilci. Já mám co dělat, abych se udržel na nohou, naštěstí Ondra se vzpamatoval rychleji, a tak mě hezky za ručičku odvedl dál po pokračující trati, jinak bych se tam kymácel ještě dnes 😀

Jen co se nohy a hlava vzpamatují, můžeme se plně soustředit na další část tratě, kterou je ,,orienták‘‘ po festivalce (rozuměj všude spousta mlíka (značení) ). Po vyběhnutí z budovy nás hned čeká nošení kanystrů s vodou na cca 30m vzdálenost. Silové překážky nám nedělají problém, a proto rovnou běžíme. Po pár vteřinách a pár metrech máme hotovo a my běžíme dál. Následuje zase kratší úsek po mlíku ve festivalce až ke 3 vozíkům, které však přeskáčeme po jejich hranách a tím tak ušetříme čas. Trasa se pomalu stáčí mimo arénu, nicméně tento travnatý/lesnatý terén také dobře známe. Zde je checkpoint v podobě nejrychlejšího úseku, který se pak také vyhlašuje. Kdybychom věděli, že je tak blízko, možná bychom si ještě mákli, ale co už. Po něm přeskáčeme pár pneumatik a dostáváme se k nošení pneumatik. Čapneme pěkně dvě pneumatiky, hodíme je na ramena a pelášíme zase po vyznačené trase tam a zpět. Opět velmi rychle hotovo a my se vydáváme do lesa, aneb prvního více náročného běžeckého úseku.

Zde organizátoři opravdu trasu pěkně vymakali a bylo to nahoru dolů po stráních a kopečcích. Ale to se nám velice líbilo. Mezitím nám čas zpestřil hod oštěpem, který však oba s přehledem dáváme. No a než se člověk naděje, tak ze strmých strání vybíhá opět směr festivalka. Naštěstí před úplným vrácením zpět se ještě odbočuje do dolu, kde je pěkná tma a než si oči navyknou ze světla, chvíli to trvá. Malinko zpomaluji kvůli bezpečnosti, abych o nic nezakopl a abychom nikde nepřišli o hlavu (doly jsou poměrně nízké). Bohužel trasa v dole netrvá příliš dlouho a než se opět člověk naděje, už je zase venku a oči si zase musí zvykat na světlo. Zde potkáváme mamku, která se nás snaží vyfotit (rozuměj letěli jsme jako střely a ty není lehké vyfotit 😀 ).

Následuje dětmi oblíbený wiever, který zdoláváme kosmickou rychlostí.  V tuto chvíli jsou před námi již jen 3 závodníci (z toho jeden z nich je rychlík Rosta). Následuje proběhnutí pod můstkem, míjíme občerstvovačku, zdoláváme lehké ručkování na konstrukci a vybíháme na poměrně delší dobu ven z arény.

Trasa mimo arénu je velice členitá a je to opět nahoru a dolů, ale kupodivu nám to dneska sedí. Ani nespočítám, kolikrát jsme běželi nahoru a dolů, ale za zmínku určitě stojí Alexem vymyšlené bahenní lázně, které byly opravdu vydatné. Bahno bylo hutné, smradlavé, a jelikož jsme už běželi na druhé pozici, tak ještě neproběhlé. To znamenalo to, že jsme jej museli probíhat jako jedni z prvních, a to je kolikrát mnohem náročnější. Ve srovnání s odpoledním závodem to bylo mnohem mnohem náročnější. Ale nějak jsme se s tím poprali, boty jsme tam nenechali, a tak jsme mohli pokračovat na trati dál. Opět někde mezi běžeckou pasáží byly asi dvě překážky jako deadpool a slackliny, ale to nestojí ani za řeč 🙂 .

Celkově na této části tratě bylo dost znát běžecký terén, který testoval vytrvalost a zkušenost či připravenost závodníků. Prostě skutečné OCR!! Při několikátém seběhu se konečně vracíme k centru dění, bohužel ne na příliš dlouho. Dobíháme však k lowrigu, který se skládá z nataženého lana, kruhu a dvou svisle zavěšených lan. Po dlouhé době něco na ruce, ale právě proto jsme poměrně při síle, takže bez nějakých větších problémů zvládáme. Oba vybíháme současně dál, ale moc se nerozebíháme, neboť oba čelíme kladině, ze které máme oba respekt kvůli její nevypočítatelnosti. Chvilku tedy vydýcháváme a promýšlíme strategii, která bude nejefektivnější. Jako první prolomím ledy já a zkusím prostě narychlo kladinu vyběhnout, což se ve finále ukáže jako nejlepší varianta. Po lehkém zdolání mě Ondra napodobuje a též úspěšně. S přívalem další motivace běžíme dál, kde nás čekají ony visící stěny. Tady naopak dávám přednost Ondrovi, jakožto zkušenějšímu lezci, aby mi ukázal, jak správně na to. Ondra jako spiderman s velkou grácií zvládá. Po menším okouknutí jak to zvládl on, se do toho pouštím já. Naštěstí to vypadalo mnohem náročněji, než to ve skutečnosti bylo a já tak celkem s přehledem zvládám. Poté následuje kladina, kterou já zvolím přeskokem a Ondra výmykem. Poté opět vybíháme do lesa mimo festivalku, ale je nám jasné, že už naposledy.

Opět následuje delší běžecký úsek, který je zpestřen pár překážkami a proběhnutí potůčkem. Nakonec přibíháme k nošení pytle, který bohužel není nijak zvlášť těžký, což nám opět dovoluje svižný běh. Zase po nějakých pár metrech se otáčíme a valíme zpět. Zahazujeme pytel a běžíme téměř na vrchol nějakého kopce, kde nás čeká poslední překážka na tomto úseku – kymácející kladina. Tu však zvládneme pomocí týmové práce a s minimálním nasazením. Vše je jednoduché, když člověk používá hlavu 🙂 .

Po zdolání poslední překážky v lese nás čeká ještě pár seběhů a výběhů po zdejším svahu, ale už v dálce slyšíme hlasy moderátora z arény. Čím rychleji běžíme, tím víc slyšíme hlasy z festivalky. Za krátkou dobu se opravdu ocitáme v aréně a před námi je již jen pár posledních překážek na konec. První je zdolání ufa, které zvládáme ještě rychleji, než normálně díky fandícím lidem okolo. Po ufu jdeme hnedka na převracení pneumatiky 3x dopředu a 3x zase zpět, což vzhledem k váze pneu není problém. Opět v rekordním čase zdoláno a míříme na první novou překážku, kterou zapůjčil asi nově vznikající závod nazvaný money challange. Principem je po zavěšených deskách přelézt na druhou stranu. Nijak zvlášť náročné, spíš časově zatěžující pro závodníky. Ale i tam se dá udělat chyba!!

Oba zvládáme odlišnou technikou, ale zvládáme a to je důležité! Zbývají poslední dvě překážky a v podstatě největší komba v závodě, které jsou hned před cílovou čárou. Cíl a konec závodu je blízko, teď se do toho musíme pořádně opřít!

Přibíháme tedy k čelu finisherské rovinky, kde nás čekají dlouhá komba, nikterak však silově náročná, spíše časově. Vlézáme na první kombo, které musíme po oválné kládě přeručkovat pomocí rukou a nohou po vodorovné kládě s přelezem na šikmou kládu. Odtamtud po kruzích a laně na zvonek. Raz dva tři a zvonek zvoní. Překážka splněna. Poslední kombo před námi. Opět z klád s výjimkou přelezení závěrečné sítě. Spíše taková sranda, takže během pár vteřin též hotovo. Cílová 5m rovinka a je 9km trase konec. Rychle tedy čipujeme a uzavíráme tak trat hell s časem 1:08 hodin. Na 9km trasu včetně překážek a kopcovitého/stráňového terénu to není vůbec špatný čas, si říkáme 🙂

V cíli se občerstvíme mimojiné skvělým melounem a iontákem, pokecáme s klukama, kteří dobíhají nebo doběhli a pomalu se ubíráme do sprch, jelikož teď budeme mít 4 hodinovou pauzu do dalšího závodu. Druhý závod nebudu výjimečně popisovat, jelikož trasa byla úplně stejná, pouze zkrácená o delší běžeckou pasáž v lese. Tudíž přejdeme rovnou k výsledkům po druhém závodě, které se konalo zhruba po 16:30. Vyhlašovaly se v podstatě všechny různé kategorie, přes věkovky, týmy, jednotlivce až po dvojice. Během posledního závodu jsme již věděli výsledky delšího závodu (HELL) a tušili jsme i tak nějak výsledky toho druhého (SKY), jelikož se nám poprvé v životě běžel druhý závod mnohem lépe, a dokonce ještě v lepším tempu, než ten první.

Můžeme tedy hrdě říci, že bereme 2x 1. místo v kategorii dvojic a to na plné čáře, přitom ani individuální výsledky, kdyby se započítávaly, nebyly vůbec špatné. Holt naše forma přichází když už všem skončí sezona 😀

Gratulujeme především všem závodníkům, kteří se odhodlali závod zkusit a také vítězům ostatních kategorií. No a my půjdeme opět na celkové hodnocení.

Shrnutí:

Pozitiva

  • perfektně značená trasa, ale v tomto případě by asi mohlo být i méně mlíka
  • barvitě pestré překážky, nicméně i rozmístění např. v lese by mohlo být lepší
  • inovace překážek včetně představení několika nových
  • jako vždy perfektní občerstvení
  • ceny pro vítěze adekvátní možná i přesahující ve srovnání s cenami za startovné
  • přátelská a super motivační atmosféra
  • výborná organizace celkové Excalibur série
  • výborné využití hornického skanzenu včetně probíhání dolů
  • adekvátně zvolené hendikepy
  • krásná čelenka v rámci startovního balíčku
  • krásně členitá trasa i s využitím bahna

Negativa

  • žádná jsme pro tentokrát nenašli 🙂

 

No a kde my se uvidíme příště? Co Vy, závodíte ještě, nebo jste pověsili boty na hřebík? My ještě pár závodů máme, tak držte palce a nezapomeňte trénovat.

Vaše Dvojčátka

Komentáře