Excalibur race Vranov 2020

11. 08 2020

Nazdárek všichni,

tak jsme konečně zpět na dráze OCR závodů a nemohli jsme naši dlouhou nepřekážkovou sezonu znovuzahájit nikde jinde, než v našem požehnaném Vranově, kde se konal Excalibur race závod na trati Hell (10km+) a Sky (5km+). V této lokalitě se nám v posledních letech dařilo, navíc jsme si tenhle rok plánovali zaběhnout skoro všechny závody ze série Excalibru, bohužel COVID nám to překazil. Ale konečně můžeme vyrazit do motokrosového areálu ve Vranově a užít si trochu bahna a překážek.

 Celí natěšení vyrážíme tedy v pátek v podvečer z Prahy do Brna, směr Vranov. Do cílové destinace se dostáváme okolo 9 hodiny, ale naštěstí ještě nepadla tma, a tak jsme se mohli jít podívat po areálu a po rozmístění překážek. K našemu překvapení v areálu spousta překážek oproti loňskému roku chybí a areál vypadá celkem ,,prázdně‘‘. Konejšíme se ale myšlenkou, že se to třeba zítra ráno změní, že organizátoři nějaké překážky ještě dovezou, či dostaví. Mezitím už padá tma a pomalu na nás přichází vyčerpání z dlouhé cesty, takže bereme saky paky a jdeme stavět stan. Ten je do 5 minut hotový, spacáky rozbalené, takže čas jít na kutě, aby zítra byla síla, přeci jenom hlášené počasí s tropickými vedry budou překážka sama o sobě. A že my nesnášíme teplo! Začínáme rychle počítat ovečky a během pár minut jsme tuzí. Očíčka otvíráme až druhý den ráno, kdy nás probouzí hudba z festivalky.

Jelikož jsme přespali hned v aréně, můžeme si dovolit přispat a registraci si jít vyzvednout až kolem 8:30. Vyzvedáváme registraci na obě tratě a pomalu se jdeme převlékat, i když se nám do těch dresů v tom horku moc nechce. Díkybohu, že běžíme takhle z rána, protože představa, že bychom byli na trati v tom největším pařáku, to by bylo o život a to doslova!

Bereme na sebe tedy naše slavné VJ sportky, sponzorské kraťasy a jdeme se rozběhávat. Profil tratě známe celkem dobře, takže víme, co si od tratě slibovat a i s jakými kopci musíme počítat. Tentokrát více než na výsledek myslíme ale hlavně na to, abychom v tom vedru neumřeli. Je to celkem nostalgické, minulý rok jsme zde zažili kroupy a déšť a teď tu zažíváme saharu 😀 .

Necelých 5 minut před startem na sebe házíme i dres a štrádujeme si to ke startovnímu koridoru, kde jsou před námi už jen 3 lidé. To znamená, že náš start je blízko. Dáváme poslední pohovory s blízkými kolemjdoucími a těmi, kteří náš přišli povzbudit, a už se plně soustředíme na náš start. A je to tu, pípáme hodinky a oba vybíháme na trat Hell, která nám slibuje minimálně 10km. První překážkou je nošení pneumatik z kopce a pak zase zpět. Na začátek pohoda, takže z kopce frčíme rychlostí blesku a nahoru pokračujeme bleskovou setrvačností, takže jsme cobydup hotovi. Odhazujeme pneu a letíme dál po trati. Další nás čeká přelezení lanového mostu, který budeme v zápětí hned podbíhat. S naší velikostí je zdolání mostu otázkou pár vteřin, a tak se hned ocitáme před prvním bahenním zábalem. Naštěstí jsme na trať byli vypuštěni jako jedni z prvních, takže bahno ještě není tak blátivé a hutné, a proto ho máme jen po pas, což je za jistých okolností ještě super. Hopsa hejsa do bahýnka, kde se brodíme pár metrů po pas, než vylezeme do hmotnějšího bahna. To nám je po kotníky a ztěžuje nám běh, ale nějak se s tím pereme, než se dostáváme ke strmému kopci, který nás po zdolání odvádí zpět na motokrosovou dráhu a zpět k mostu, který tentokrát cestou zpět podbíháme.

A konečně nás čeká první náročnější překážka a to multiring, který se sice skládá pouze z kruhů, ale za to kruhy jsou zavěšeny asi jen metr a půl nad zemí. Že organizátoři OCR závodů většinu překážek snižují, nás už nepřekvapuje a v podstatě jsme už rezignovali na to si stěžovat si, takže bereme do ruky první blízký kruh a s koleny u brady přeručkováváme na druhou stranu, kde zvoníme na zvonek. Oba máme splněno, a tak nám nic nebrání pokračovat dále směrem k ostnáči. Tady opět potkáváme dobrovolníka, který se doslova vyžívá v mučení a stříkání vody do obličeje závodníků. Hned u první vodní střely dostávám zásah do obličeje a na chvíli jsem oslepen. Druhou ranou naopak ochutnávám kamínky ze země, protože vodním proudem zasahuje zeminu přímo u mého obličeje, takže podlezení ostnáče se pro nás stává opravdu dobrodružstvím. Navíc ostnáč se na několika úsecích utrhl a spadl, takže to naštěstí tak dlouhé plazení nebylo. Možná díky bohu, protože dobrovolník s hadicí byl opravdu nekompromisní 😀 .

Vylézáme celí zabahnění a vydáváme se na delší běžeckou pasáž v lese. Proběhneme potokem a vbíháme do srdce lesa a po trailové cestě běháme nahoru a dolů. Krásný výběr trasy, navíc konečně změna oproti minulým ročníkům. Jakmile doběhneme na konec vyznačené trasy, vydáváme se roklinou a těžkým běžeckým terénem zpět do motokrosové arény, kde nás při výběhu z lesa čeká další těžká překážka a nejspíš i jedna z mála eliminačních překážek – lowrig. Přibíhám jako první, takže mám to výsostné právo si rychle vybrat svoji dráhu a pustit se do toho. Mezitím se na lowrigu snaží dva závodníci a jedna závodnice, ale všichni padají. Pouštím se tedy do toho a vlézám na dlouhou zavěšenou kládu. Jelikož jsem ještě od bahna, uklouznou mi nohy a musím se držet jen rukama, naštěstí jsme teprve na začátku, takže síla v rukou ještě je a já jsem schopný se ještě udržet a   hodit nohy zpět nahoru. Poté následuje přehmat na kruh, ze kterého se rovnou chytnu lana. Odtamtud už mi zbývá pouze jedno zhoupnutí na další kruh a lano a z něj zvonit. Zvládám s přehledem, až jsem sám překvapený. Dlouhá doba nezávodění je na nás však znát a Ondra přelézá jistějším způsobem, a to zavěšením nohou do kruhů. Podél lowrigu stojí zrovna R.Šinkovský a ten je sám překvapen, jak to Ondra leze. S jistotou, ale s časovým mankem to ale taky zvládá, a tak pokračujeme fofrem dál po trati. Vybíháme jeden menší kopeček na trati nahoru a dolů a opět vbíháme do lesa, kde nějakou dobu strávíme.

V lese běžíme několikrát nahoru a dolů, nicméně stále velmi dobrá běžecká pasáž. Cestou zdoláme dvě lehké překážky jako přelezení slackliny a pneumatik, než nás čeká delší běh k první občerstvovačce. Doposud běžíme ve skvělém tempu, až jsme sami překvapeni, jak nám to v tom horku běží. Běžeckých pasáží na sluníčku zatím moc není, ale je nám jasné, že sluníčka si užijeme dosti, až se vrátíme do arény. Proto si běh v lese celkem užíváme a makáme, seč nám síly stačí. Nyní přibíháme k prvnímu většímu kopečku, na jehož skoro vrcholu nás čeká občerstvovací stanice. Proto nezpomalujeme a naopak se snažíme se tam dostat v co nejrychlejším čase. Mezitím už předbíháme závodníky, kteří byli před námi. Na vrchol se dostáváme spolu se dvěma závodníky, ale víme, že je ještě nebudeme předbíhat, protože se chceme dostatečně občerstvit a hlavně napít, protože teploty sahají už k 28 stupňům. K našemu zděšení zde není vůbec obyčejná voda, pouze iontáky a ovoce. Bereme tedy meloun, protože v něm je nejvíce vody a i nějaký ten ionták a házíme to do sebe, abychom se mohli rychle vydat zpět na trať.

Jakmile dobijeme síly, pokračujeme dále po trati, která vede pozvolna vzhůru. Zatím žádný extrém, takže běžíme v tempu, které nám umožňuje předběhnout další dva závodníky. Po nějaké chvilce nás čeká další překážka, kterou je vytažení kladky, na které jsou zavěšeny 4 pneumatiky. Dobrovolníkem jsme přitom upozorněni, že je to těžké a ať jsme opatrní. Naštěstí máme ještě síly na rozdávání a kladku vytahujeme asi na 2 zátahy. Pomalu spustíme pneu a pokračujeme svižně dál. Běžíme po vrstevnici a dobré lesní cestě směrem do údolí, kde nás čeká irská lavice. Ta je pro nás zase v náš prospěch trochu níže, takže si můžeme dovolit jí zdolat vrchem, nikoli výmykem, jak jsme zvyklí. Opět pokračujeme dál po trati, která nás vede k nošení klád. Bereme tedy kládu na ramena, nahodíme Schwarzeneggrův výraz a běžíme s ní menší okruh. Coby dup jsme hotovi, a tak se opět vydáváme na delší běžeckou pasáž, kterou nám zpříjemní deadpool, než se dostáváme na vrchol kopce, ze kterého jsou slyšet hlasy z arény. Víme, že velmi brzo se tam budeme vracet, a že nás čeká poslední úsek trati hell.

Zpět do motokrosové arény je to z kopce, takže pelášíme, jak kdyby nás na nože brali. Než vyběhneme z lesa, už slyšíme dobrovolníka, jak zvolá:,, Ááá, to jsou bratřijaksepatří, tak pojďte kluci.“ Nabití novou energií bereme dlažební kostku a vybíháme s ní určený úsek a zase zpět. Nyní na nás doléhá úmorné vedro a v hlavě se nám už honí, jak se v cíli svlažíme vodou. Nejprve ale musíme dokončit tuto trať a pár překážek, které nám zbývají.

Po kostkách vybíháme klasicky několikrát arénu nahoru a dolů, jak nám organizátoři připravili, než se dostáváme k ručkování s kruhy na kolících. Oba hravě zvládneme, ale já to měl jen tak tak, protože jsem si vzal dráhu, kde mi svítilo do očí, a při jednom přesunutí kruhu jsem promáchl, právě kvůli svítícímu sluníčku a nebýt silného úchopu, spadl bych. Naštěstí jsem se udržel a překážku zdolal, ale za jiných okolností a většího fyzického vyčerpání, bych už určitě hendikepoval. Ale dobrý a zatím se 100% úspěšností oba pokračujeme dále. Čekají nás kanystry a běžecký úsek s nimi. Házíme ho tedy na ramena a poklusem zdoláváme vyznačenou trať. To nám chvilku trvá, protože vzdálenost není úplně nejkratší, ale nakonec se přeci jen do cíle dostáváme a opět pokračujeme po kopcích motokrosového areálu nahoru a dolů.

Přibíháme k další překážce, která se tyčí na viditelném kopci od cílové čáry, a která byla tento rok nově představena – dvě zavěšené klády u sebe ve vzduchu, neboli Ne-bull. Prakticky člověk musí přelézt na druhou stranu a nesmí se dotknout země. Technik je mnoho, ale já to lezl plazením se po obou kládách, Ondra zase seděl a přisunoval se. Tak či tak si myslím, že tuto překážku musí a musel dát každý, možná to někomu trvalo déle, ale rozhodně to je datelná překážka. Po této překážce nás konečně čeká překážka, která rozhodne o naší stoprocentnosti, nebo ne – OŠTĚP!

Oštěp, překážka, která rozhoduje na mnohých závodech a překážka, která má snad největší výkyv v úspěšnosti. Oštěp tvořilo dřevo s kovovým hrotem a házeli jsme přibližně na 10-15 metrů do mírného kopce. Oba bereme oštěp a s decentní přípravou házíme. Víme, že nemá cenu se tu zdržovat, protože to je bud dáš, nebo ne. Ke vší smůle a k profesionálnímu zklamání já oštěp nedávám, ale naštěstí Ondra ano. Sám na sebe naštvaný jdeme rychle udělat 20 angličáků a pokračujeme do kopce dál. Víme, že konec je už blízko. Po zbytek trasy si mumlám pod vousy, jak jsem to mohl nedat, a že nedání oštěpu je v mém případě ostuda.

Vybíháme tedy kopec, ze kterého hned sbíháme zpět dolů do údolí, kde jsme na začátku závodu skákali do bahna. Ted se do něj pouštíme znovu, ale jen do toho hutného, které nám je po kotníky. Obíháme kratičký úsek a už si to štrádujeme do strmého kopce, na jehož vrcholu nás čekají předposlední překážky. Jednou z nich je pentagon, nebo jinak řečeno ježek v kleci. Úkolem je pomocí ručkování na ježkovi se dotočit a doručkovat na druhou stranu. Pro nás žádný problém a po chvilce jsme hotovi. Nyní nás čekají už jen poslední dvě překážky přímo před cílovou čárou a to jsou dvě nejdelší komba Excalibru.

Přibíháme tedy před cíl a rovnou se pouštíme do prvního komba, protože není tak náročné. Zavěsíme se na kládu a ručkujeme na její konec, kde se přechytneme na další kládu a ručkujeme vzhůru. Na konci té klády seskočíme na další kládu, odkud nás čeká ručkování po kruzích a lanech. S naší výškou a silou se jen jednou zhoupneme, chytneme lano a hned zvoníme, takže už jen poslední překážka a dnešní závod máme za sebou 🙂

Polední kombo připomíná dětskou prolézačku a předem víme, že to pro nás nebude problém, takže opět rychle nalézáme a přelézáme z jedné klády na druhou. Závěrem nás čeká pavoučí síť, kterou přelezeme jedním přesmykem a už přibíháme k čipové stanici, kde si odčipováváme a ukončujeme tak dnešní trať na 10,5 km. V cíli k našemu překvapení nejsme na konci svých sil, ale přiznáváme, že to vedro nám dalo zabrat. Rychle do sebe lijeme kelímky s vodou a bez dlouhého odkládání se jdeme naložit do studené sprchy, neboť nás to za pár hodin čeká znovu, akorát na kratší 5km trati. Studená sprcha a svlažení je jako vyhrát první místo, vůbec se nám ze sprch nechce. Strávíme tady minimálně hodinu, než se ubereme k odpočinku, protože odpoledne běžíme ještě kratší závod.

Ten už ale popisovat nebudu, protože trať je téměř stejná, pouze s tím rozdílem, že je zkrácená o část v lese a pár překážek z arény. Jediné, co se opět opakujeme, je moje nešikovnost na oštěpu. Ondra opět dává a potvrzuje tak dvojitou stoprocentnost. Respekt!

Vrhneme se tedy rovnou na vyhlášení a shrnutí plusů a mínusů závodu.

Co se vyhlášení týče, můžeme se pyšnit dvojitým 2. místem, což vzhledem k tomu, že jsme běželi dva celkem náročné závody hned za sebou, není vůbec zlé. Jediné, co nás trošku mrzí, je to, že jsme v druhém závodě zaostali za prvními o pár sekund, ale kluci běželi pouze krátký závod a byli neuvěřitelně najetí, takže nevadí a i tak klukům blahopřejeme. Stejně tak jako všem ostatním, kteří se závodu účastnili a dokončili, protože v tom vedru i to je jedno malé vítězství 😊

Závěrečné shrnutí tedy:

Pozitiva:

  • Opět velmi vydařené občerstvovací stanice
  • Výborný výběr běžecké tratě a celkového profilu závodu. Jsme rádi, že i přesto, že se zde běží už poněkolikáté, že si organizátoři s tratí hrají a variabilní ji.
  • Výborné značení, nemožnost zabloudit!
  • Perfektní a pestré ceny pro vítěze
  • Parádní atmosféra a zázemí závodu
  • Super informovanost ohledně závodu a veškerých předzávodních i pozávodních informací
  • Velmi dobré zajištění sprch a parkovacích míst
  • Adekvátně zvolené hendikepy u překážek

Negativa:

  • Malá koncentrace překážek na trati (víme ale důvod, proč tomu tak bylo, takže to nebudeme rozpitvávat 😊 )
  • Málo eliminačních překážek (chyběl např. wiever, kolíky, ufo, balanční překážky a atd…)
  • Voda na první občerstvovací stanici na trati hell

 

Tak, závody za námi a konečně trochu volna, než se pustíme do nastávajících půlmaratonů, neboť z OCR závodů je to za nás asi pro tento rok nejspíše konec (pokud nás někdo nepozve, nebo nevyhecuje na další :P). Závěrečné shrnutí berte s nadsázkou, protož to je pouze náš úhel pohledu, z pohledu obyčejného závodníka si myslíme, že si závod museli nadstandardně užít 😊 .

Takže my děkujeme za atmosféru, za ceny a celkově týmu Excalibur race a budeme se těšit příště. A to bude kdeee, hmm?

Vaši Bratřijaksepatří

Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂

Komentáře