Pražský maraton Praha 2022
Ahoj sportovci,
tak tu máme již květen a přelom první půlky roku se blíží. Pro OCR nadšence, ale i jiné sportovce to znamená pouze jediné, vrchol sezony je skoro tu. Pro nás to znamenalo otestování vytrvalostní složky, kterou jsme vehementně dlouhodobě trénovali, na pražském maratonu, největší a nejslavnější běžecké akci v Praze, kde se obvykle sjíždí více než 80 národností.
Závod je unikátní nejen svou velikostí a známostí, ale také především naprosto unikátní trasou skrze samotné srdce Prahy. Během běhu se totiž probíhá kolem Národního divadla, přes Karlův most, Malou Stranu a další. Na start závodu se postavilo více než 8000 běžců, i když s původní kapacitou ještě byly rezervy (původní kapacita 12500 běžců).
V den závodu nám až moc krásně svítí sluníčko a už v tu chvíli začínáme pociťovat první obavy z nadcházejícího vedra. Jak všichni totiž ví, sluníčko nemáme příliš v lásce, bohužel dnešní den je naprosto bezmráčkový a teploty se začínají šplhat nad 20 stupňů. Naší jedinou záchranou budou houbičky, alespoň to si pro teď říkáme. Nicméně tentokrát dorážíme do festival arény s časovou rezervou skoro o hodinu dříve, takže máme čas si v klidu dojít na WC a dát věci do úschovny, což úplně nebývá naším zvykem 😀
Jakmile máme uschováno, jdeme si najít náš koridor E, kde se naposledy protáhneme a rozcvičíme a začneme odpočítávat minuty do startu závodu. Jelikož víme, že po odstartování máme ještě pár minut, než se dostaneme ke startovní čáře my sami, zůstáváme ještě klidní.
A už je to tu, slyšíme onu maratonskou hymnu, tóny Vltavy se valí ze všech stran a tím je závod odstartován. Začínáme se pomalu rozcházet, ale opravdu nám několik minut trvá, než se dostaneme alespoň na dohled startovní čáry. A už je to tu, stojíme před startovní čárou a naše cesta ke zdolání 42km může začít!!
1km – Vybíháme tedy ze Staroměstského náměstí Pařížskou ulicí do mírného kopečku směrem k Letné. Všude okolo nás davy lidí a my se snažíme probít trochu kupředu a dostat se do našeho závodního tempa. Těsně po 700m vidíme mamku, tak ještě za čerstva házíme úsměvy do foťáku 😊
2 – 3km – Za mostem zahýbáme doleva a míříme směrem k Malostranské. Mezitím probíháme kolem Valdštejnského náměstí a Poslanecké sněmovny, kde zahýbáme na první historickou atrakci na Karlův most. Pro cizince velký trhák a věřím, že už jenom to proběhnutí po tak historicky slavném mostě a s takovým výhledem člověku dodá energii. My Karlův most velmi dobře známe, a tak se příliš nekocháme, ba naopak se snažíme stále dostat malinko kupředu. Tempo okolo 4:35/km.
3 – 7km – Vskutku dlouhá pasáž podél břehu Vltavy na přímém slunci si začíná pomalu vybírat svou daň. Vaříme se jak blázen, ale říkáme si, že každou chvíli musí přijít občerstvovačka a naše vysněné houbičky. A ono prd. První občerstvovačka přišla až na 7km a k našemu obrovskému zklamání nikde nevidíme ani houbičky, které jsme očekávaly, že nám zachrání život. Nevadí, třeba budou na další stanici, si říkáme, a běžíme dál. Tempo už nastavené okolo 4:45/km. Pocity zatím dobré, běží se dobře, přeci jen je to prvních 7km. Že to poběžíme ještě jednou, tak nad tím radši ani nepřemýšlíme.
7 – 9km – Po občerstvení a naprostém zmáčení vybíháme opět lehce povzbuzeni vstříc další etapě závodu. Teď nás čeká přeběhnutí Libeňského mostu a pak seběh dolů na druhý břeh Vltavy na Rohanské nábřeží. Tady při seběhu lehce zrychlujeme a snažíme si opět trochu nahnat čas. Nožky zatím dobrý, ale to vedro je otřesný. K našemu zklamání opět nevidíme ani ty vodní rozprašovače, které zde jindy bývaly.
9 – 12km – Opět velmi dlouhá rovinatá pasáž po levém břehu Vltavy až zpět ke Staroměstskému náměstí. Rovinky já celkem rád, ale beton je beton. Pro nožičky utrpení. Každopádně stále běžíme velmi systematicky a podle plánu. Dokonce i trochu rychleji, než jsme plánovali (plán byl to zaběhnout do 3:30). Lehké povzbuzení přijde v Těšnovském tunelu, kde jsme alespoň na chvilku ve stínu, kde si odpočineme od toho slunečného žáru. Mimo jiné jsme tento tunel nazvali jako tunel zombíků (pro vysvětlení pokračujte na 39km 😀 ).
12 – 13km – Wow, jsme zpět, zpět tam, kde jsme začínali a tam, kam se chceme v nejbližší době dostat. Všude okolo je hromada fanoušků a všichni fandí, seč jim síly stačí. Mladí, staří, Češi, Španělé, prostě všichni. Opravdu nádhera. Tohle skutečně člověka nakopne a povzbudí.
13 – 15km – ze Staroměstského náměstí probíháme centrem a skrz Prašnou bránu až k Václaváku, odkud pokračujeme skrze davy lidí až na Masarykovo nábřeží. Tuto část tratě známe velmi dobře už z pražských půlmaratónů, takže víme, kde přesně jsme a kolik nám ještě zbývá. Pomaličku polehoučku ukrajujeme z 42km na půlku. Nohy, čas i tempo zatím dobrý 😊
15 -17km – Teď nás čeká trocha motání a přebíhání z jednoho břehu Vltavy na druhý a zase zpět, ale pro cizince zase taková vložka, kdy si prohlídnou i jiné části Prahy, konkrétně například Jiráskův a Palackého most. Mimochodem na Palackého mostě nás opět čeká mamka, která nás stále fotí jako nějaké hvězdy, i když co si budeme povídat, KAŽDÝ, KDO SE ODHODLÁ ZKUSIT A BĚŽET MARATON, JE HVĚZDA!!! 😊 . Probíháme tedy stále s úsměvem a se stanoveným tempem na km a víme, že už nás velmi brzo čeká půlka závodu, aneb slavných 21km.
17 – 21km – Po přeběhnutí Palackého mostu se vydáváme směrem k Nuselskému mostu a k Vyšehradu. Opět trať vede alespoň chvilku ve stínu, což nám vyhovuje. Mezitím sluníčko praží víc a víc a pro nás začíná vnitřní boj o přežití mezi občerstvovačkama a politím se vodou. Kde jsou sakra ty houbičky, které by nejednomu člověku zachránily život????!! Mezitím už jsme viděli několik kolapsů a zvracejících lidí. Tempo stále dobré a blížíme se k 21km. Hodinky ukazují 1:40, což je naprostá fantazie, nicméně víme, že tohle, vzhledem k počasí, nebudeme určitě schopni celou dobu vydržet. Ale kdo ví, zatím všechno šlape tak, jak má, tak uvidíme.
21 – 25km – Dlouuuuuhá rovinka po Podolském nábřeží si pomalinku začíná vybírat svou daň. Dostavuje se první únava a teplotní krize. Nohy trochu zpomalují a přichází první náznaky bolesti v koleni, které si přenáším již z Mayrau z února. Doposud bylo koleno trénováno do 21km, takže jsem nevěděl, jak to zvládnu dnes, a proto jsem si ho i zatejpoval, ale jak se nakonec ukáže, nebude to nic platné. Přesně na 25km před opětovném vběhnutím na Palackého most začínám pociťovat značnou bolest a začíná utrpení. Ondra zatím ve velké pohodě 😊 .
26km – Doslova očista, kdy si prožívám značná muka a snažím se na bolest v koleni zapomenout. Ondra mi stále motivačně pomáhá, abych držel tempo, takže se koušu, co to jde a snažím se stále držet běžeckou formu, byť zpomalení začíná být razantně vidět.
27 – 28km – Dotrpím to na další občerstvovačku, která je na 28km, stále zatím odhodlán dokončit ,, no matter what‘‘!!!
28 – 30km – Krize se už značně prohlubuje a na bolest v koleni nelze jen tak snadno zapomenout, navíc se přidávají křeče do stehen i hamstringů, čili sem a tam už jsem donucen přejít i do chůze. Naštěstí mě Ondra nenechá dlouho jít a vždy se snažím ještě rozeběhnout. Už je to ale boj a nejvíc mě začíná štvát, že jsem na něj byl celkem dobře připravenej a teď to Ondrovi vyloženě kazím. Svůj boj tedy přenáším i na Ondru, kdy se on musí zdržovat se mnou, chudák 😀 . Na 30km se opět setkáváme s mamkou, která se nás snaží i tak povzbudit a běží pár metrů s námi. Konečně vím, jaké to je, když na ní křičíme my, aby nezastavovala a trošku se hecla 😀 Opravdu, teď už to vím 😀 . Zkrátka rychleji už mi to nešlo mami, promiň 😀 .
30 – 33km – Prokličkujeme zase skrze mosty z jednoho nábřeží na druhé, proběhneme kolem centra závodu a vydáváme se na poslední 10km úsek přes Libeňák. 10 nekonečných kilometrů ještě před námi. Vedro stále větší a větší. Navíc začíná být i hlad a na občerstvovačkách jen banány a pomeranče.
33 – 35km – Chytám tak trochu druhý dech a snažím se opět rozeběhnout, bohužel koleno mi už nedovolí příliš rychlý klus, takže jsem spokojen alespoň s takovým ,,šouráním se‘‘. Ondra to má už jako vyhlídkový běh, ale i tak jsem rád, že to absolvoval se mnou, když to mohl bez pochyby zaběhnout do těch nastavených 3:30. Já to vím, že by to dal, i když jeho osobák byl daleko za 3:50. Trošku mě to mrzí, že to nezkusil doběhnout a dokázat si, že by to dal, ale zase přesně o tom tohle naše bratrské pouto je, že vlastní rekordy obětujeme ve prospěch toho druhého. Před pár lety jsem vlastně tohle zažil já s ním, tak je to možná konstelace hvězd, která to tak chtěla jen v obrácené verzi 😊
35 – 37km – Čeká nás otočka na Libeňském mostě a vidina konce je už fakt v dohlednu. Bohužel nohy už jsou skoro kaput, koleno můžu zahodit a doskákat to na jedné noze. Je to čím dál horší, ale i tak se snažím alespoň tuhle nekonečně dlouhou rovinku odpajdat jak jen to jde. Tak trochu indiánský běh, ale nechtěl jsem se snížit k tomu, že zbytek tratě odejdu, to bych se na to mohl rovnou vyprdnout, takže dřu do poslední chvíle.
37 – 40km – Vydávám ze sebe poslední síly, abych si dlouhou rovinku Rohanského nábřeží zkrátil, jelikož vím, že kopeček z Těšnovského tunelu bude chtít vyjít. V hlavě nemám už nic jiného, než to, že si sundám boty a naložím se do studené vody. Fyzické síly už jsou kde tam a hlava už je od 30km na dovolené, zůstává mi jen zdravý duch v těle a brácha. Konečně si zažívám opravdu natvrdo motto, ,,neznáš bolest a bolest je jen mýtus‘‘. Řeknu to asi takhle, bolest je schopný člověk jakžtakž ignorovat, ale mýtus to fakt není 😀 😀 😀 .
41km – Tak dlouhý kilometr jsem ještě nezažil. Kdybych neměl hodinky na ruce, řekl bych, že jsem to běžel snad hodinu. Navíc po zhlédnutí všech těch zombíkových těl v Těšnovském tunelu jsem si připadal jako jeden z nich. Opravdu respekt všem, kteří dokončili a to už v jakémkoliv stavu. Obrovskou zásluhu pak mají diváci, kteří opravdu poslední 2km do cíle fandili jako diví. Bez nich bych v tom tunelu možná zůstal a ani nevyběhl. Navíc poslední kilák se k nám přidává mamka a běží s námi až skoro do cíle 😊
42km – Jsme zpět v Pařížské ulici, cíl několik set metrů před námi na dohled. Teď už prostě nesmím zastavit! Posledních 700m tedy vybírám poslední zbytky sil a skutečně oněch 700 metrů do cíle dobíhám. Alespoň takto to své fiasko zachraňuji. Jsme tu, dokázali jsme to! Že bych z toho měl úplně euforii se říct nedá, ale co si budeme nalhávat, jsem rád, že už jsem v cíli, můžu zout boty a jít se pořádně nadlábnout a umýt.
I přesto, že mi tento maraton nevyšel podle představ, za tu nádhernou medaili v cíli to stálo (a taky za ty libový birelly 😀 ). Opravdu motto ,,ALL RUNNERS ARE BEAUTIFUL‘‘ pochopíš vždycky až v cíli. Navíc všem maratoncům všechna čest, však oni vědí, co dokázali. Já si budu muset maraton ještě jednou na podzim zopakovat, tak doufám, že to bude lepší, než dnes. Navíc počínaje dneškem začíná naše RunCzech série, čili další zastávka Karlovy Vary. S kým se uvidíme a jak se běžel maraton Vám? Podělte se o to s námi 😊
Vaše Dvojčátka, alias bratřijaksepatří
Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂