Pražský půlmaraton Praha 2022

Ahoj sportovci,

tak se nám sezona pomalu rozbíhá, ale co je nejdůležitější, rozbíhá se nám RunCzech sezóna a ti, kteří nás sledují, ví, že tento rok už snad konečně budeme mít šanci si zaběhnout celou sérii. Kvůli covid situaci tato možnost nebyla realizovatelná, ale teď už to snad bude možné, takže vyhlídky na tento rok máme velké a vlastně se i těšíme. Už jen kvůli tomu, že si zaběhneme naše oblíbené destinace (České Budějovice), ale také pro nás nové lokality jako je Olomouc. Zkrátka, je se na co těšit.

Teď ale pojďme na report z prvního RunCzech závodu – Pražský půlmaratón 2022. Jedná se už o 22. ročník čítající více než 11500 běžců. Opravdu spektakulární podívaná pro fanouška a ještě grandióznější zážitek pro běžce. Takto bych mohl definovat pocity z proběhlého závodu 😊

Na závod jsme přihlášení už nějakou dobu, ale k samotné účasti se dostáváme až teď, v roce 2022, protože to dříve nebylo možné. Myslím si, že jsme se těšili nejen my, a že se tu ve výsledku sešlo hodně našich známých. V den závodu jako vždy přicházíme do centra závodu pěšky, neboť je vše okolo centra zavřené a připravené na závod. To nám vlastně ani nevadí, neboť se alespoň trochu protáhneme a rozchodíme. Nepříjemná je jen zima a studený protivítr. Naštěstí jakmile se rozběhneme, tyhle myšlenky a vnímání zimy jsou ty tam.

Před vchodem do arény uděláme ještě posledních pár fotek a už si to štrádujeme do úschovny, abychom měli čas se rozběhat a zahřát. Profil tratě nám na tomto půlmaratónu moc nevyhovuje, a tak se shodujeme, že poběžíme tak cca do času 1:40. Jakmile máme věci v úschovně, jdeme se rozběhat a zahřát, do startu zbývá 10 minut. Jakmile jsme ready, jdeme hledat Ondrův koridor D, odkud máme v plánu vybíhat.

Čas se nezadržitelně blíží a euforie pomalu stoupá. Napětí by se dalo krájet. A už je to tu, slyšíme námi velmi oblíbenou hymnu všech půlmaratónů – slavnou Vltavu 😊. A je to tu, konečně se pouštíme do boje! Cca 2 minuty nám trvá, než proběhneme startovní páskou, ale to nám nevadí. Dále budu už popisovat jen významné události z jednotlivých kilometrů, přeci jen, není to naše záživné OCRko.

1km – Protínáme startovní pásku a vydáváme se směrem od Rudolfina po břehu Vltavy směrem k Palackému mostu. Trať je nahemžená závodníky, ale i fanoušky po obou stranách závodní tratě. Je těžké se dostat do tempa, protože ze všech stran nás obklopují závodníci a není tu tak příliš prostoru se rozeběhnout.

2-3km – Konečně se nám závodní pole začíná trhat a my se můžeme probíjet kupředu. Prozatím tempo 4:30/km, ale zdá se nám to pomalé. Těsně před námi je vodič na 1:40, což je naším cílem, takže se ho snažíme doběhnout a chytit. Jakmile ho doběhneme, i tak se nám začíná zdát, že je to příliš pomalé, a tak zkoušíme tempo posunout na 4:10/km. Krátce před 3km se s Ondrou od sebe vzdalujeme, protože se vzájemně ztrácíme v davu.

5km – 20minut za námi a běží se nám skvěle. Nechceme nic zakřiknout, ale hernajs, zatím by to šlo. Pokračujeme tedy dále v solidním tempu a postupně ukrajujeme 21km vzdálenost.

7km – První úsek, kde téměř vždy přichází psychická krize. Dlouhá asfaltová rovinka od Anděla až k Lihovaru. Zde se nám nikdy neběží moc dobře, ale naštěstí je to teprve 7km a než se naděje, už jsme na konci Lihovaru, kde se otáčíme. Vlastně jsme to zvládli mnohem lépe, než jsme očekávali, takže jsme se sami dostatečně namotivovali na zbytek trati. Čas i tempo máme zatím oba parádní.

8km – Někde zhruba v této vzdálenosti potkáváme naše děti z OCR akademie, kteří nám velmi fandí, takže jim zamáváme, ale makáme dál. Následuje občerstvovačka, ale běží se mi velmi dobře, takže ani nezastavuji, jen se poliju a běžím dál. Hodinky ukazují tempo 4:11. Super!

10km – První zlom, aneb 10km za námi. Já za 42 minut, Ondra za 45. Slušný, na to že zatím běžíme oba na půl plynu, protože si formu šetříme na ČB. A navíc jsme ani neplánovali právě tady běžet naplno, ale jak se nakonec ukáže, tohle počasí nám náramně sedne!

12km – Už jsme proběhli opět Rudolfinum, minuli jsme davy lidí a už se dostáváme na běžecký okruh druhého břehu Vltavy směrem Libeň. Tuhle část opět moc nemusíme, protože jsou tu tři takové kopečky nahoru a dolů, a to celkem vyhazuje z tempa. Navíc chvíli fouká i studený protivítr, což je asi to nejhorší, co se může běžci při běhu stát – běžet s protivětrem.

13-14km – Probíháme po nábřeží Kapitána Jaroše, podbíháme most dolů a zase nahoru a už se pomalu blížíme k poslední otáčce dnešního půlmaratónu. U Bubenského nábřeží zatáčíme doleva, pak doprava a už se nám před námi otvírá pohled na Libeňský most. Víme, že jsme před 15km a do cíle už příliš nezbývá (i když někomu se to může zdát ještě dost daleko).

15km – Menší tempová krizička na mostě, kde nám začalo trochu foukat, takže tempo padá na 4:15. Naštěstí za mostem vede trať dolů z kopce, kde se opět chytám a tahám tempo zpět až na 4:10/km.

16-18km – Běží se mi fantasticky, dlouhé rovinky já rád, a přesto, že už se blížím do finiše, stále mám spoustu sil. Vůbec by mě nenapadlo, že to takhle budu držet celou dobu. Konečně si říkám, že se ten trénink začíná vyplácet. Skoro až si začínám říkat, že je škoda, že jsem to nerozeběhl rychleji. Ale nevadí, jak říkáme, cíl jsou ČB. Tempo tedy krásných 4:10/km a blíží se poslední občerstvovačka.

19km – Poslední můj nejneoblíbenější úsek, kdy probíháme dlouhým tmavým Těšnovským tunelem. Tady jako bych zavřel oči a zapomněl, že běžím. Přesto, že mi hodinky ukazovaly stále stejné tempo, já jsem si připadal, jako bych přešel do chůze. Hrozně divnej pocit. Fakt jsem se těšil, až zase vyběhnu na světlo. Samozřejmě, že jakmile jsem vyběhl ven, tak to byl šok pro oči a chvilku mi trvalo, než jsem se zase chytil, ale naštěstí to nebylo dlouho. Přeci jen poslední 2km přede mnou.

20-21km – Začínám ždímat poslední síly a urvávat poslední metry na dlažebních kostkách, než přeběhnu Čechův most. Odtud už vím, že jsem v cíli coby dup. Bohužel už nemám nějak moc chuť ždímat se pod 4:00/km, neboť jsem na čas stejnak neběžel, takže si v klídku dobíhám na Mánesův most odkud je to jen 500m do cíle. Ve výsledku by mi bylo líto, že jsem neběžel rychleji už od začátku, takže teď už jen tak krásně na dobrej pocit do cíle 😊.

Závěrečných 500m – Na Mánesově mostě už se kochám lidmi okolo a atmosférou. Nahazuji úsměv pro fotografy a závěrečným sprintem běžím po červeném koberci. Dlouho se mi nedobíhalo s tak dobrým pocitem z výkonu. Dobíhám s časem 1:31 a pár minut po mně dobíhá i Ondra s krásnými plánovanými 1:39. V cíli probíráme poslední dojmy a za pár minut dobíhá i Martin, taky ve velmi pěkném čase.

Poté už se v cíli příliš nezdržujeme, protože začínáme chladnout a dostavuje se zima. Bereme tedy občerstvení a pádíme do úschovny pro věci.

Závěrem musíme vyjádřit ty nejlepší emoce a pocity, protože po dlouhé době si odnášíme nejen skvělý zážitek, ale i dobrý čas, který jsme ani neplánovali. Je vidět, že tréninky jdou dobrým směrem, a proto jsme moc zvědavi, jak si povedeme příště. Přeci jen, máme zaregistrovanou celou RunCzech sezonu 😊.

Tak běhům zdar a další zastávka, pražský MARATOOOOON 😊

Vaše Dvojčátka