360 Challenge 2019

16. 04 2019

Vítejte zpátky sportovní nadšenci,

            Tentokrát Vám přinášíme zcela nečekaně report z 360tky namísto Pyšelském kopečku, kde jsme původně měli být. Změna plánu nakonec nastala kvůli časovým limitům, kdy jsme byli nuceni Pyšelský kopeček odvolat z toho důvodu, že naše děti z OCR akademie se účastnily právě oné 360tky. A jelikož naše místo je vedle našich dětí, museli jsme přehodnotit plány. Nakonec to, ale jak se ukázalo, bylo moudré rozhodnutí 🙂

            V den závodu tedy padá rozhodnutí jet na Pyšelský kopeček a namísto toho vyrážíme směr Riegrovy sady na 360tku. Dospělí startují v 11 hodin, o hodinu a půl později startují děti. Vyrážíme tedy MHD směr 360tka, cestou nabíráme polovinu našich dětí. Jakmile vystoupíme u Riegrových sadů, jdeme parkem k registracím a hned z úvodu nás čeká překvapení, že nikde žádné mlíko (pásky). Chvíli si říkáme, zdali se závod vůbec koná, ale v tu chvíli spatřujeme mouku ve směru šipky na zemi. Je nám tedy jasné, že tentokrát se poběží po těchto ukazatelích. Do té doby, dokud se neztratíme, je to ok. Nakonec vše proběhlo v pořádku. Ještě než se dostaneme k registracím, dozvídám se, že Ondra nepoběží, protože jeho kotník ještě stávkuje. Taková zrada 😀 no nic, musím se poprat sám.

            Dojdeme tedy k registracím a zde je jen malinko lidí. Až poskromnu. Nicméně stánky a zábava se teprve dostává do varu, takže žádné strachy. Pár sportovních nadšenců už se rozcvičuje a moderátor vyzývá lidi k pohybu. Jdu se pozdravit s Nikčou a vyřešit svou registraci, kterou ještě nemám. Naštěstí vše proběhne bez problémů a já jsem úspěšně přihlášen do závodu! Ve startovním balíčku je přiložený časopis, ve kterém je plakát Arnolda, což je srdeční záležitost, takže tento skromný dárek velice potěšil hned z počátku.

            Poté se projdeme po trati a říkáme našim dětem, co a jak kde dělat a jak běžet. Těsně před startem ještě potkáváme rodiče Terezky a Terezku, naši holčičku, která je hrdinkou našeho projektu Move4help. Dlouho si vyměňujeme názory a diskutujeme, až už opravdu zbývá 10 minut do startu a já se musím jít alespoň rozběhat. Rychle se tedy rozloučím, ale přislíbím, že poběžím jako o závod, abych pak stihl ještě udělat společnou fotku a ještě dořešit další společné věci. Dávám si svižné rovinky a burcuju svaly, aby byly v pohotovosti, přeci jenom hned po startu nás čeká nejobtížnější cvik celé 360tky – humusáci.

            A je to tu. Všichni se rovnají na start a překvapivě se nikdo nehrne dopředu, tak se tam tedy nakvartýruji já. Na začátku ještě od Vykuka probíhá stručná rekapitulace a předvedení cviků (což hodnotím velice kladně, jednak proto, že všichni vědí, jak daný cvik technicky vypadá a jednak, že vědí, jak se správně počítá jedno provedení, což leckdy dělá potíže) a poté začíná odpočítávání. 10,9,8…..a dýmovnice letí a závod je zahájen!!

            Jako kdyby mě na nože brali, vybíhám agresivním startem vpřed. Ondra po mém boku, ale tentokrát jako fotograf. Probíhám ve svižném tempu asfaltovou cestičku a přibíhám k prvnímu stanovišti, kde nás čekají humusáci a superman. Pro mě nejtěžší stanoviště z celého závodu, ale paradoxně poté byl pro mne závod lehčí a lehčí. Provádím tedy ještě s plnou vervou 20 opakování jak humusáků, tak supermanů a poté vybíhám dále. K mému úžasu se mě někdo hned z počátku drží. Říkám si, co to, kdo to? Jak je to možné? Nemám ale moc času tomu věnovat moc pozornost a říkám si, že ho setřesu během dalších stanovišť. Po zhruba 400m úseku dobíhám k dalšímu stanovišti, kde je palič stehen a vánočka, také po 20 opakování. Kupodivu palič stehem moje nohy a hlavně stehna snáší a bez problémů zvládám, ale v tu chvíli zjišťuji,  kdo se mě to tedy drží. A k mému překvapení je to ŽENA!! Co jsem ale později zjistil, ne jen tak ledajaká žena, je to Lenka Švabíková. Téměř současně tedy vybíháme z tohoto stanoviště dále. Běžíme poměrně vyrovnaně až k dalšímu stanovišti, kde nás čeká 20 kliků na šíř a kačáci. Zde využívám své nabyté zkušenosti z fitka a kliky odjedu o dost rychleji než Lenka a malinko jí utíkám, nicméně v následujícím kopečku se můj náskok opět tenčí a Lenka je mi opět v patách. Cestou už se pomalu vracíme k aréně a to znamená pouze jediné – závěrečná rovinka žabáků a pandulák. Panduláka zvládám bleskurychle a vrhám se do žabáků. Zde opět díky své výšce a délce skoku získávám patřičný náskok a k mému překvapení nohy zatím drží, žádná svalová křeč se tak jako minulý rok neobjevuje. První kolo za námi, jdeme do druhého!

            Další kolo se opakují stejná stanoviště a stejná trasa s výjimkou úbytku síly na humusácích, kde se doba cvičení razantně prodlužuje, ovšem pořád ve vyšším tempu. Zde už dostávám na frak od Lenky, která jede cviky krutopřísně rychle a mám co dělat, abych ji potom dotáhl na běhu, ikdyž co si budeme povídat, i její běh je excelentní a ani ve snu by mě nenapadlo, že budu mít dívčí soupeřku a ještě ke všemu tak dobrou. Rychle tedy po každém stanovišti nasazuji tempo, abych ji doběhl s výjimkou u kliků a kačáků, kde se karta obrací. Takto se to opakuje i další a zároveň poslední kolo, kde už jde do tuhého a kde se bude rozhodovat o 1. místě. Zlom opět nastane u kliků, kde i přesto, že dobíhám druhý, se ze stanoviště dostávám jako první, a začínám o pár metrů vést závěrečné stoupání. Tady jsem malinko čekal, že mě Lenka předběhne a já se chvilku povezu v závěsu, což tedy bohužel nenastalo a já musel šlapat sám. Nicméně na závěrečné rovince těsně před cílem mě Lenka dobíhá, a dokonce předbíhá. Na poslední stanoviště panďuláků a žabáků tedy přibíhá první. Naštěstí, jak jsem v úvodu říkal, toto stanoviště mi přijde vzhledem k tomu, že humusáci byli jako první, už lehčí a musím říct, že jsem si nějaké síly nechal na konec. Přesto, že Lenka odjede panďuláky rychleji a pouští se do žabáků, seberu všechny síly a pouštím se do závěrečných žabáků též. Na rozdíl od předešlého roku mám opravdu sílu a žabáky skáči, jak kdybych začínal. Není divu, že po pár skocích Lenku přeskáču, nicméně má sportovní čest mi nedovolí, abych v tomto duchu proťal cílovou pásku jako první, a proto gentlemansky před cílovou páskou zastavím a věnuji vítězství Lence. Prala se jako lev, a jelikož to velice oceňuji, tak ti, Lenko, gratuluji k tvému zaslouženému vítězství 🙂

            Poté klasicky nějakou chvilku zůstávám v cílové rovině a povzbuzuji ještě ostatní běžce, které čeká ještě jedno kolo, nebo naopak kteří také finišují. Každý si přece zaslouží svou vteřinu slávy a každý, kdo se postavil na start a dokončil, je také vítěz. Po nějaké chvíli jsou všichni v cíli a můžeme se pomalu přesunout na závod dětský, jehož se účastní 5 našich dětí.

            Dětský závod má vlastně to samé jen pouze jeden okruh, což je cca 1,5km. Výhodou je, že se nevyhlašuje umístění, jelikož nejsou rozděleny věkové kategorie a bylo by to tudíž nefér. Připravíme tedy naše děti na start, Vykuk nám je zase rozcvičí a po pár minutách je závod odstartován. Spolu s Ondrou vybíháme po boku našich dětí. Ondra s těmi rychlejšími a staršími, já zase naopak. Přidává se k nám i moderátor, což některé děti velice nadchlo a motivovalo, za což bychom mu chtěli samozřejmě poděkovat. Dobíháme tedy k prvnímu stanovišti a k našemu překvapení některé děti nedělají druhý cvik a po prvním cviku už odbíhají pryč??? Není divu, že naše děti zůstávají v poslední 10, když vše dělají poctivě, ale za to jsme na ně patřičně HRDÍ a jsme rádi, že byly takto féroví. Odbíháme tedy mezi posledními, ale naše děti to ani nevnímají, což jsme rádi. Dobíháme k dalším stanovištím a i přesto, že se to tady opakuje, nikdo nic nevzdává. Takhle se to opakuje prakticky až do cíle, což nemá cenu komentovat, ale v závěru bychom moc chtěli pochválit naše děti, jednak že celou dobu nezávisle na umístění bojovaly, že nic nevzdaly, že byli féroví, jak jsme je učili a hlavně, že to zvládly až do konce!! GRATULUJEME VÁM, VÁM VŠEM. Přeci jenom z těch dětí má člověk mnohem větší radost, než ze sebe, co myslíte? 🙂

            Po doběhnutí všech dětí následovalo vyhlášení dospělých kategorií včetně štafet. Z dívčích umístění není třeba zmiňovat, kdo vyhrál,…..samozřejmě že Lenka Švabíková. Z mužských kategorií jsem obsadil 1. místo a ze štafet jacísi Hasiči. Atmosféra byla moc příjemná a ceny pro vítěze na takový maličký závod parádní. Je opravdu vidět, kdo to dělá pro peníze a kdo pro potěšení druhých 🙂

            K maximální spokojenosti závodníků proběhla pak ještě tombola, která měla víc cen, než bylo dnes závodníků 😀 . Mnoho lidí tak vyhrálo spousty hřejivých a užitečných cen. Jako závodník jsem si přišel o tomto víkendu na spoustu skvělých věcí, sečteno podtrženo, závod super, ceny a vyhlášení taky, co víc si přát?

Závěrečné shrnutí

KLADY:

–          I přes menší počet účastníků super trasa a značení

–          Výborné finišerské ceny včetně originálních medailí

–          Adekvátní občerstvení

–          Příjemná atmosféra

–          Super ,,funny‘‘ moderátor

–          Skvěle zvolené cviky

–          Tombola

ZÁPORY:

–          Škoda, že v termínu se sešly další závody, které odlákaly další možnou účast potencionálních závodníků

–          přesto, že jsou to děti, příště být k nim malinko více tvrdší a v případě neudělání cviku prostě trvat na jeho dodělání (to platí i pro počty opakování, pro některé opravdu 10 není 20 opakování!)

 

Celkově se však závod povedl, my jsme byli velice spokojeni a i naše děti. Moc rádi jsme viděli Terezku a její rodiče a budeme se na Vás těšit příště. A kde to bude? No hááádejte….

Sportu zdar

 

Bratřijaksepatří

Komentáře