Půlmaraton Olomouc 2022

28. 06 2022

Nazdárek sportovci,

to jsme zase my, bratřijaksepatří. Naše šňůra s půlmaratóny pokračuje jen s tím rozdílem, že dnes Vám povíme něco nového, neboť dnes se účastníme vůbec poprvé půlmaratónu v Olomouci. Poprvé proto, že to je závod dost daleko a jednak, protože tento rok konečně usilujeme o Runczech star hodnost, což znamená absolvovat celou Runczech ligu.

Proto se tedy v sobotu vydáváme vlakem z Hlavního nádraží směr Olomouc. Cesta je velmi příjemná a musíme říct, že i rychlá. Než se stihneme rozkoukat, stojíme na nádraží v Olomouci 😀

Je 5 hodin a do závodu nám zbývá něco okolo 2 hodin, ale musíme si jít ještě nakoupit jídlo a najít technické zázemí, kde si necháme věci a převlečeme se. Tohle všechno zvládneme do jedné hodiny a přesně v 6 hodin jsme převlečení a ready na rozcvičku a na závod. V ten den je i v 6 hodin večer okolo 30 stupňů, což je masakr. Pro nás, co nesnášíme teplo, je tohle hotové peklo! Proto hned před začátkem závodu se s Ondrou společně domluvíme, že poběžíme na pohodu třeba na čas 1:40, hlavně si ten závod užít a neumřít tím vedrem. Těsně před závodem se ještě rychle osvěžíme v místní kašničce a míříme do našeho koridoru B (já měl A, ale tam se mi nechtělo 😀 ). Čas se přibližuje 19:00 hodině, což je čas startu. Naposledy zkontrolujeme hodinky, zavázané tkaničky a čekáme na signál v podobě Vltavy.

A je to tu, líbezná píseň zní ve všech uších všech běžců na náměstí a startovní koridory se začínají rozebíhat. Tak jdeme na to, snad to přežijeme v tom vedru.

1km – Až nezvykle v klidu protínáme startovní pásku a celkem s poklidem vybíháme za davem běžců. Necelý kilometr nám trvá, než se vůbec rozeběhneme. Uličky jsou těsné a prostoru je málo, čili 1km je opravdu na pohodu, v tempu 4:30.

2 – 4km – Pomalu se prodíráme davem a dostáváme se do popředí vodiče na 1:40. Běžíme opravdu na pohodu a i přes to šílené vedro a dusno se nám běží celkem dobře. Opravdu ty přepálené starty dělají divy, věřte tomu 😀 . Konečně jsme v provozním tempu, takže nahazujeme tempo, které máme v plánu držet po celou dobu a mezitím si udržujeme stabilní pozici někde před 1:40. Fanoušci okolo jsou úžasní, dětí všude jako smetí a každý si chce plácnout. Jelikož opravdu běžíme lážo plážo, snažíme si plácnout opravdu s každým 😊

5km – Míjíme první osvěžovací stanici a občerstvovačku, kde se téměř všichni v podstatě ,,vykoupou“, aby mohli pokračovat dál. My nejsme výjimkou samozřejmě.

6km – Začíná doléhat první teplotní krize, neboť před pár minutami jsme byli mokří a teď už jsme skoro sušší. V krku úplná sahara, ale stále pokračujeme. Vyhlížíme nejbližší svlažovací stanici, asi tak jako všichni. Povzbuzující bylo, když se člověk ohlédl kolem sebe, viděl ty rudé obličeje u všech běžců, což mu, nebo minimálně nám, dodalo trochu kuráže, neboť jsme se alespoň nepekli sami.

7km – 7km byl celkem zlo, neboť se běželo dlouhou alejí na okraji města bez většiny fanoušků, i když samozřejmě pár obyvatel tam také bylo, abychom jim nekřivdili, ale to vedro ve spojení s řekou po naší levé straně, bylo opravdu demotivující. Díky bohu, těsně za 7km přišla další svlažovací stanice, která nás zachránila a opět nakopla.

8 – 10km – Běžíme už zpět směrem k centru Olomouce, sice trochu proti větru, ale na druhou stranu aspoň trošku foukalo, což bylo na mokré tělo velmi příjemné. Ve výsledku větřík a dobrý pocit přebyl tu myšlenku, že více dřeme proti větru. Než jsme se nadáli, hodinky ukazovaly 10km a něco okolo 43 minut. Také míjíme místo s předáváním štafet.

11-12km – Běžíme po rozpáleném asfaltu už v centru města Olomouc a opět míjíme davy lidí a fanoušků. Plácáme si snad úplně s každým. Ty šťastné tváře dětí nám dodávají více a více sil. Jelikož mineme 12km, hned v zápětí si uvědomujeme, že máme více než půlku závodu za sebou a to to zatím nebylo tak hrozné, říkáme si. Běží se nám zatím dobře, tempo stabilní a díky převážné části tratě ve stínu města i to sluníčko zvládáme!

13 – 16km – Vbíháme do nekrásnější části tratě, která nás od 13km svádí do Smetanových sadů (parku), kde je nejméně 1000 lidí po obou stranách a všichni fandí a křičí, co to jde. Tady jsem byl na 100% přesvědčen, že i kdybych sebevíc nemohl, tohle obecenstvo by mi dodalo novou energii ještě na 2x tolik. Opravdu všem těm lidem tady velká čest a díky. A jak už jsem řekl, ti lidé tady okolo mi dali tolik síly, že jsem začal malinko zrychlovat a Ondru nechávat za sebou. Naštěstí jsem si toho brzy všiml a počkal na něj (sorry bro 😀 ). Zhruba na 15km chytá Ondra teplotní krizi, ale naštěstí o pár set metrů dále byla občerstvovala, která ho postavila opět na nohy.

16 – 18km – Dostáváme se opět na stejnou trasu, kterou jsme proběhli už zhruba na 4km, takže už přesně víme, co nás čeká a kolik nám zbývá do cíle. Tady nás dotahuje sympaťák Ríša (Pacemaker), který s námi odtud běží až do cíle. Já se cítím fantasticky, ale na Ondrovi je už vidět, že se vaří. I tak ale drží tempo a drží se fantasticky. Asi musel trpět jak Brno, ale nakonec jsme to zvládli, myslím, že velké díky za motivaci patří právě i Ríšovi. Na 18km míjíme nádraží Olomouc a před námi jsou poslední 3km. Zatraceně těžké 3km!

19km – Těsně za 18km se naposledy občerstvujeme a vybíháme vstříc závěrečným kilometrům. Stále běžíme podle plánu v doprovodu Ríši, se kterým prohodíme i pár vět. Ondra už radši mlčí a plně se soustředí na čas a pohyb nohou. Zatím mu to jde skvěle! Všichni jsme rudí jak rajčata a je vidět, že teploty si vybírají svoji daň, i tak jsme ale velmi namotivovaní dokončit pod 1:40!

20km – Pojď bro, už jsme skoro tam. Teď už se berou síly z posledního, ale Ondra je bojovník a i přesto, že vypadá na umření, drží tempo zuby nehty. Respekt! Běžíme závěrečnou dlouhou rovinku až k ceduli, která nám ukazuje posledních 800m do cíle. Cíl za dveřmi!

21km – A je to tu, cíl v dohlednu, posledních 800 metrů před námi. Let‘s do iiiiiit!! Čas máme přesně tak akorát a čeká nás posledních pár set metrů. Šlapeme do obrátek. Běžíme po kostkách směrem k náměstí, odkud jsme vybíhali. Trasa vede mírně vzhůru, ale to už nás teď netrápí. Vymačkáváme poslední síly a už vidíme ceduli s názvem posledních 200m. Těsně před cílem ještě míjíme závodníka, který nejspíš zkolaboval a u kterého jsou zdravotníci. Takhle před cílem mi ho bylo fakt líto, ale snad to zvládl 😊 . Posledních 100m, závěrečný sprint. Držíme se hesla finish strong, takže posledních pár metrů se snažíme zasprintovat. Červený koberec a jsme tu, v cíli! Dokázali jsme to!!!!!!

V cíli rychle míříme pod rozprašovací spršku, abychom se trochu svlažili, skoro se z nás kouří. Taky si vyměníme pár slov s Ríšou, který doběhl s námi a potom už jen zasloužená odměna v podobě birelů a jídla.

Musíme vyšvihnout opravdovou poklonu VŠEM závodníkům, kteří se postavili na start a rozhodli se závod absolvovat, protože za tak vysokých teplot to byl neskutečný výkon. Zároveň OBROVSKÉ díky patří i všem obyvatelům a fanouškům Olomouce, kteří fandili absolutně fantasticky.

A jaké je naše hodnocení tohoto skvělého závodu? Tak pojďme na to.

Pozitiva:

  • Perfektní atmosféra po celé trati i v centru závodu
  • Super občerstvovačky a hlavně rozprašovače vody (konečně!)
  • Velmi zajímavá trasa, Olomouc byl náš první, takže velká spokojenost
  • Před i po závodní informace
  • Poměr cena x kvalita
  • Naprosto fantastičtí fanoušci, z celé dosavadní Runczech série asi nejlepší obecenstvo

Negativa:

  • Nejsou 😊

Pro delší dobu si teď dáme od půlmaratónů klid a naopak se teď zase vrátíme k OCRku, takže tipujte, kde nás uvidíte příště?

Vaši bratřijaksepatří

Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂

Komentáře