Excalibur race Mayrau 2024

Ahoj OCR rodino,

opět jako každý rok zahajujeme závodní sezonu závodem, který je už tak trochu naše srdcovka – hornický skanzen Mayrau od Excalibru. Když se jen člověk zamyslí, že to už může být poslední naše Mayrau, je to skoro k pláči, ale snad to tak nebude a Excalibur race se nevzdá 😊

Jako vždy po příjezdu do Mayrovky uděláme rychlou prohlídku okolí a zázemí, včetně poohlídnutí se o rozmístění překážek po areálu, abychom věděli, co tak nějak čekat. Registrace jsou jako vždy uvnitř budovy, takže víme přesně, kam jít. Jakmile máme vyzvednuto, nasazujeme čipy a jdeme se rozběhat, neboť očekáváme rychlý závod (cca 5km).

Než se nadějeme, odbíjí 10 hodina a hned minutu potom startujeme my. 3, 2, 1 gooo. Jako vždy vybíháme svižným sprintem a probíháme budovou až k nám oblíbené pasáži šaten horníků, kde je velká místnost s visícími kusy oblečení. Tady děláme raky přes celou místnost tam a zpět, ale plní síly to odmakáváme celkem rychle. Mnohem lepší než minulý rok válení sudů, to jsme se pak motali, to bylo strašný 😀

Po racích opouštíme budovu a běžíme k další překážce, kterou je kladka a vytažení pár pneumatik. Brnkačka. Splněno a běžíme dál, čas běží a trať je krátká!

Hned za rohem máme první ručkovací překážku, která se zdá být první eliminační, soudě podle závodníků před námi, kteří tu už angličákujou. Konstrukce je složena z několika segmentů, jako jsou lana, kruhy a pneumatiky. Vše velmi dobře rozmístěné tak, aby to závodníkovi trochu zatopilo. Pro nás žádný problém, byť jsme tam nechali pár vteřin, které se daly ještě trochu zkrátit. I tak ale vybíháme dál s tím, že máme překážku splněnou. Dále nás čeká trocha nošení pneumatik a pytlů, což je pro nás jako ,,neběžce‘‘ výhodou. Tyto překážky většinou zdoláváme rychleji, než ostatní a těžíme zde z naší síly, kterou si kompenzujeme oproti 40kg běžcům/sprinterům 😀

Odtud se konečně vydáváme trochu mimo festivalku a trasa nás vede místním lesíkem. Cestou ještě zdoláme jednu balančku a už už si to pelášíme do lesa, kde je to tak trochu takový offroad – nahoru a dolů. Ale i to nás baví, neboť se aspoň neustále mění tempo a není to nuda 😊 . Minulé roky nás zde čekal oštěp, tentokrát však byl umístěn až ve festivalce, takže lesem probíháme cobydup a naopak při výběhu absolvujeme namísto toho Irskou lavici.

Po Irské lavici už se opět vracíme do festivalky a směrem ke Skanzenu, kde nás čeká velká řada překážek a samozřejmě diváků/fanoušků. Jako první nám do cesty přijde balanční kladina, která i přestože je dlouhá, tak díky suchému počasí není příliš náročnou překážkou, například tak, jak tomu bylo v Opatově, kde naopak většina závodníků padala. Po ní nastupuje lowrig wiever, který je též dlouhý a svou náročností pěkně potrápí ručičky. Oba však zvládáme a můžeme pokračovat dál – přesněji přímo do dolu. Tuhle část musí každý závodník, ale i návštěvník milovat, neboť se podívá do samotného srdce dolu v Mayrau. Zde si vždycky přejeme strávit více času a porozhlédnout se kolem, ale bohužel závodíme, takže musíme vždy prolétnout rychlostí blesku. Na kochačky není čas. Jediné, na co si zde dáváme pozor, je, abychom nepřišli o hlavu, neboť stropy jsou tu nesmírně nízko a kolikrát jsme už narazili 😀

Po vyběhnutí z dolu absolvujeme hned klasický wiever a víme, že jsme zhruba v půlce trati (občerstvovačka je totiž na dohled). U ní jen lehce přibrzdím, abych připravil vodu pro Ondru (neboť se courá za mnou 😀 ) a hned posléze nás čeká zkouška ohněm – aneb oštěp. A každý závodník ví, že tady je to vždy 50×50, takže beru oštěp a bez přemýšlení jej hodím a doufám, že najde svůj cíl. Naštěstí ten můj cíl najde, zatímco ten Ondrův letí jak rozvařená špageta 😀 😀 Kdyby ten jeho hod byl natočený, smějete se všichni ještě teď, to byl přímo neukázkový hod oštěpem. Opravdu nepochopím, jak se mu podařilo trefit terč délkou oštěpu, místo hrotem 😀  No nic, šup na zem a plácáme 20 angličáků.

Po tepovce asi 200 rychle vybíháme do nejdelší běžecké pasáže, abychom ten čas rychle dohnali, ale víme, že ztráta na tak krátké vzdálenosti je obrovská. Ženu to, co to jde, ale Ondrovi to nechutná, přeci jen, nejsme sprinteři ale spíše vytrvalci. I tak se snaží držet, ale je vidět, že je to na krev. Lesem nahoru a dolů přibíháme k první překážce, což jsou hradby. Přitažením se po provazu a přelezením klády zdoláváme a míříme dál po trati. Sbíháme z kopce dolů na druhý kopec, odkud nás to vede do dalšího kopce, na jehož vrcholu nás čekají slackliny. Na ty si lehneme a po 2 až 3 přítazích jsme na druhé straně (lituji jen těch spálených boků 😀 ).

Odtud už víme, že se přes pahorky a vrstevnice blížíme zpět do arény, takže ještě trošku přikládáme do kotle. Ondra už to ale víc nezmáčkne, takže musíme držet tempo takové, abychom to dotáhli do finiše spolu. Neustále ho hecuju a povzbuzuju, neboť nám zbývá poslední kopec a pak už jen aréna, takže poslední možnost někde nahromadit čas a Ondra to ví, takže maká, co může.

Přibíháme k deadpoolu, odkud už nás čeká jen poslední překážka v lese – přelezení pneumatik a už slyšíme lidi z festivalky. Probíháme posledním lesním zákoutím a šup, jsme zpět v aréně. Před námi spousta fanoušků a ještě mnoho překážek, takže jdeme jednu po druhé.

První nás čekají kruhy aneb přeručkování pomocí kruhů a pinů. Raz dva tři a šup a jsme na konci, oba splněno. Pokračujeme hned v zápětí další překážkou, což je šplh. Na lano si rovnou z běhu naskočíme a na 2 zátahy jsme oba nahoře. Z půlky lana rovnou seskakujeme a míříme na pentagon (ježka v kleci). Zde nás obslouží náš oblíbenec Pepíno a než se nadějeme, máme oba opět splněno. Následuje první nová překážka a to přechod sítě, která je cca metr vysoká bez pomocí rukou. Naštěstí lana jsou pevná a při vstupu na ně drží bez sebemenších problémů, takže na dva velké kroky jsme na druhé straně. Následují překážky přelez přeskoč a hned po nich závěrečná dvě megakomba – pneuservis a ručkovací kombo.

Začínáme pneuservisem, který je ale spíše srandou, takže bez sebemenších problémů a v celkem krátkém čase máme splněno. Následuje poslední ručkovací megakombo, na které jdu raději už s opatrností (po předchozím pádu v Opatově). Naskočím na kládu, zamknu ruce, sjedu po kládě dolů, přehodím ruce na lano, vytáhnu se a to samé ještě jednou. Poslední překonám sít a už pípám čip a ukončujeme svůj závodnický běh. V cíli s časem 32 minut však nejsme příliš spokojeni a víme, že tentokrát to na 1. místo nebude stačit. Obzvláště v tak nabité konkurenci, která se tu dnes sešla.

Naštěstí hned za námi dobíhá Luky z Predátorů, který je stejného názoru a začínáme polemizovat, že si to dáme ještě jednou, pro ulehčení svědomí. Celé to podtrhne Pepa Babák, který nám složí tým, a tak se ještě po jeho doběhu vydáváme na trať. Říkáme si, že si to dáme jen tak na pohodu, ale hned po vyběhnutí dostaneme slinu a s Pepínem zahajujeme stíhací jízdu, která nakonec vyústí v neuvěřitelné překvapení pro nás pro oba.

V cíli oba cvakáme s časem pod 28 minut a nakonec se nám podaří nejen vyhrát 1. místo v týmech s klukama (což je naprostá paráda), ale ještě si s Pepou oba nečekaně stoupneme na stupně vítězů v jednotlivcích, já na 3. místo a Pepa hned za Lukyho Nováka na 2. místo. Fantastický den plný překvapení 😊

No a jaké je tedy celkové zhodnocení 1 závodu? Pojďme na to!

Pozitiva

• Důl Mayrau je prostě top lokalita a organizátoři ví, jak ji neustále zatraktivňovat
• Opět pestrá a zábavná trať
• Ideální rozmístění překážek a vyvážený poměr běh x překážky
• Adekvátní úroveň překážek
• Opět něco málo nového
• Perfektní občerstvovačky
• Perfektně až bezchybně značená trať
• Nejlepší atmosféra na OCR scéně
• Bezkonkurenční organizace
• Adekvátně zvolené hendikepy na překážkách
• Skvělý předzávodní servis a info

Negativa

• Jen škoda, že video ze závodu je vždy udělané dříve, než jsou sehnané všechny fotky a videa (viz např. vyhlášení), jinak není co vytknout

Závěrem bychom chtěli celým srdcem vyjádřit VELKÉ díky celé EXCALIBUR RODINĚ, za to, co OCR scéně dala a jak až doposud celým srdíčkem tvořila závody. Jste a budete pro nás závodníky jedni z nejlepších a myslíme, že můžeme za všechny říci, že VY SKONČIT PROSTĚ NESMÍTE!!! EXCALIBUR FOREVER <3 <3 <3

Vaše Dvojčátka alias Bratřijaksepatří