Běh pro paměť národa 2019

27. 05 2019

Zdravíme všechny sportovce,

            opět se hlásíme z aktivně sportovního víkendu, jak jinak, než ze startovního pole jednoho závodu. Tentokrát jsme však naše cesty směřovaly na akci, jejímž účelem není peněžní ani jiné cenové ohodnocení, nýbrž přispění na dobrou věc. A jak jistě víte,  jakmile se objeví tento druh akcí spojené s možností něco lidem/světu/společnosti vrátit, tak neváháme ani minutu a všechny klasické závody jdou stranou. No a na jaký závod jsme se to tedy vydali? Nebudeme Vás dlouho napínat, jednalo se o závod Běh pro Paměť národa, který svou základní myšlenkou připomíná osudy politických vězňů, válečných veteránů, obětí holocaustu, disidentů a všech bojovníků za svobodu. Cílem akce je výtěžek běhu věnovat možnosti natočit a uchovat další stovky příběhů Paměti národa. A jaký je důvod běžet? K tomu poskytneme oficiální text autora závodu, neboť si myslíme, že o tomto tématu by člověk měl vědět mnohem více, než o tom, jak jsme běželi!

            Běh pro Paměť národa je spíše symbolický, ale váš dar, který věnujete jako startovné, je pro nás opravdovou pomocí. Přispějete na rozšíření sbírky Paměť národa, která zachycuje životní příběhy pamětníků 20. století pro další generace. Budujeme ji společně s Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů.

            V Paměti národa je uloženo přes 7 000 pamětníků, kteří prožili dramatické momenty ve 20. století. Natáčíme vyprávění válečných veteránů, lidí, kteří přežili holocaust, odbojářů, politických vězňů, disidentů, ale i představitelů moci – agentů StB či KGB, politických funkcionářů atd. Zaznamenané příběhy jsou dostupné na internetu v archivu Paměti národa, vyprávíme je dál v rozhlasových či televizních dokumentech, na výstavách či v knihách. Díky vašemu daru budeme moci vyzpovídat další pamětníky a zachovat další vzpomínky na 20. století.

            Příběhy ve sbírce Paměť národa jsou inspirací i varováním před totalitními režimy. Připomínají, jak hrozné je žít v době nesvobody ve všech oblastech života, a ukazují hrdinství mnohých, kteří se postavili bezpráví a útlaku.

            Zatímco nám jde v běhu „jen“ o výsledný čas, pamětníkům šlo o život, čest a svobodu.

Ať nás příběhy Paměti národa inspirují k vytrvalosti, udržování dobré kondice, překonávání sebe sama. Ať naše nohy nese odvaha, obětavost a houževnatost veteránů z 2 světové války, letců RAF, těch, kdo přežili koncentrační tábory, účastníků odboje doma i v cizině, někdejších politických vězňů, disidentů.

            Každý z nás si může vybrat jeden konkrétní příběh nebo skupinu lidí, kteří ve 20. století bojovali za svobodu a demokracii. Můžeme běžet za Miladu Horákovou, Tři krále, dědečka, který byl v legiích, nebo tetu – disidentku, jež podepsala Chartu 77 a myla kvůli tomu mnoho let schody.

            A přesně proto jsme se rozhodli pomoct také, načež jsme do akce, která je blízko naší školy, zapojili i naše školní děti. K našemu překvapení se jich přihlásilo poměrně dost, což nás velice potěšilo.

            V den závodu se hromadně scházíme na Vypichu (kam je závod situován)  včetně se skupinkou našich dětí. Aréna závodu je vzhledem k účasti závodníků poměrně velká s velkým množstvím stánků a doprovodného především sportovního programu. Holt lokace na Vypichu je výborná volba 🙂

            Jakmile se porozhlédneme po festivalce, zamíříme k registracím a poté k úschovně, abychom mohli přejít na naši klasiku zahřátí, rozklusání a psychické připravení na závod. Všechny služby proběhnou na jedničku a my se můžeme vydat na rozcvičku. Mezitím se domlouváme, jak asi poběžíme, načež Ondra se kvůli kotníku bude ještě šetřit a já si to zkusím zase po několika letech trochu na ostro. Přeci jen, už to bylo dááávno, kdy jsem naposledy běžel takto krátkou vzdálenost. Dáme si tedy pár rovinek, protáhneme se a pomalu se soukáme spolu s dětmi do koridoru. Nikdo se moc necpe dopředu, tak se tam klasicky prorveme my. No a jak čas plyne, čím dál tím více lidí zaplňuje startovní koridor. Je pěkné vidět, kolik lidí přišlo podpořit dobrou věc. 🙂

            A jakmile odbíjí 11 hodina, což měla být hodina startu, organizátor nás ještě trochu napíná. Naštěstí to netrvá déle jak 5 minut a následně začíná společný odpočet 5, 4, 3, 2, 1 a START!!

            Na rozdíl od OCR závodů začíná start poměrně pozvolně a nedělá mi moc velký problém se zařadit do top 3 s tempem 3min/km. Úvodní kilometr vede po travnaté ploše na Hvězdě po louce, což je pro chodila celkem příjemné. Držím poměrně rychlé tempo za budoucím vítězem závodu, ale pořád si říkám, že mám natrénováno a že by to takhle docela šlo. Po oblouku na louce se zpět vracíme k místu, odkud jsme vybíhali a tam zatáčíme do parku.

            Celá trasa vede po oboře, což je velice příjemné, jediný zákeřný moment je vyšlápnutí kopce z cípu parku Hvězdy, jinak to byla naprosto úžasná trasa. Ti, co běželi minulý rok, si také trasu vychvalovali. Běžíme dvě kola, přičemž první kolo mi ukazuje něco málo okolo 4,5km a je zde také občerstvovačka v podobě vody. A tady nastává pro mě kritický moment, kdy se snažím nevypadnout z tempa a zároveň se alespoň polít vodou a malinko cucnout vody. V tom okamžiku se nadechuji a snažím se napít a přesně v tu chvíli si zablokuji žebro. Od té doby se snažím popadnout dech, ale při jakémkoliv rychlém rozběhu či nádechu cítím píchavou bolest v oblasti hrudníku. 

            Je mi jasné, že jsem to přepískl a že mi nezbývá nic jiného, než zpomalit. Bohužel až tak moc, že se z celkové top 5 propadám až na nějaké 25. místo. I tak to ale nevzdávám a snažím se to dokopat do cíle. Trasa, která by mi jindy sedla na výbornou, se pro mě nyní stává noční můrou a utrpením. Díky bohu na 8km míjím Aničku s Péťou a Šárkou a to mi dodává síly na poslední 2km. Mezitím v dáli za sebou už vidím Ondru s Martinem. Seberu ještě poslední síly a se vztyčenou hlavou se snažím doběhnout do cíle. Dokončuji na nějakém 30+ místě, s kterým se díky ,,zdravotním‘‘ problémům musím spokojit. Nicméně v cíli se dlouho nezdržuji a jdu podpořit naše děti ze školy, které teprve protnutí cílové pásky čeká. A některé úplně poprvé v životě a většinu i poprvé na takto dlouhé trati. A jak tak jdu cestou zpět po trase, vidím první tváře. První vidím kluky Jusupa a Filipa, potom Matěje a následně první z děvčat Ivanku, Adélu a další. Všichni dobíhají s úsměvem na rtu, což mě velice těší. Do cíle se dostali všichni a všichni dokázali, že na to mají. Udělali mi tak nesmírnou radost a v tuhle chvíli jsem rád za své povolání a na děti opravdu pyšný!!

            Po opadnutí pozávodní euforie a asi tisíci fotek jdeme ještě společně do skyboxu, kde je oficiální ztvárnění s hlavičkou Běh pro Pamět národa. Jakmile se zde vyfotíme, naše cesty s žáky se rozchází 🙂

            Konečné hodnocení závodu je velice pozitivní a myslím si, že v každém běžci to zanechalo alespoň malou vzpomínku nejen na běh ale především na událost, za kterou běželi. Zároveň některým našim dětem to otevřelo oči a současně možnosti toho, co jsou schopni v životě dokázat a překonat.

 

NEZAPOMEŇTE, VŠE JE MOŽNÉ, POKUD JE TOMU VĚNOVÁNO DOSTATEK ÚSILÍ, A TAKÉ, NIKDY TO NEVZDAT, TAK JAKO TI, ZA KTERÉ JSME BĚŽELI!!

 

Proto se nikdy nevzdávejte a běžte si za svými sny, ať už vám kdokoli říká cokoliv 🙂

No a kde se uvidíme příště? No tak schválně…

Vaše Dvojčátka

Komentáře