Mattoni Liberec Nature Run 2022

Ahoj sportovci,

konec sezóny se nám blíží a únava je jistě už u všech znát. My ale ještě úplně nekončíme, neb nás dnes čeká poslední završení běžecké ligy od RunCzechu a to Liberecký Mattony Nature run. Slibných 22km do krásného stoupání a po trailových cestičkách. Výzva hodna zakončení celé série, aneb jak se na posledy zmasakrovat, abychom získali titul RUNCZECH STAR!!!!!!

Být v RunCzech stars byl náš celoroční cíl, který obsahoval absolvování všech českých půlmaratonů a maratonů z této série, včetně 10km Birrel runu. Liberecký Nature run byl tedy naší poslední zastávkou.

Do Liberece přijíždíme za velmi deštivého a ponurého počasí, ale to nám ve výsledku nevadí, neboť v tomhle běháme rádi. Projedeme centrem a najdeme místo na zaparkování. Čas nám hraje do karet, takže se v klidu převlékneme, přezujeme, připneme číslo na dres a pomaličku se jdeme rozklusávat a řadit do příslušného koridoru (zase A, ach jo 😀 ).

Oproti minulému roku je tu tak 2x méně závodníků, než bylo předešlé ročníky, ale to nám nevadí. Než se nadějeme a stihneme rozkoukat po okolí, už se blíží poslední minutky do startu závodu, takže rychle míříme do koridoru. Jakmile se zařadíme, hned na to zaznívá runczechská hymna v podobě Vltavy a první závodníci včetně nás vybíhají vstříc své 22km trati.

1-3km – Trať v podstatě známe z předešlých ročníků, přesto byla trať malinko pozměněna. Víme, že nás čeká úvodní 3km ,,rovinka‘‘, než se pustíme do nekonečného stoupání, takže alespoň tady se snažíme nahnat nějaký ten čas. Tempo je mezi 4-4:15/km. Nikam se nehrneme, běžíme si to svoje. Zatím dobré (tady to ,,dobré‘‘ ale končí 😀 ). Běžíme okolo liberecké Zoo a přichází první pozvolné stoupání. Začínáme předbíhat první běžce a také vidíme první ,,chodiče‘‘.

4-5km – První stoupání je ještě celkem v pohodě, nohy se teprve dostávají do varu, ale víme, že na 5km nás čeká lom a ten, kdo už běžel, ví, co to znamená. Naposledy se zde hrozně prášilo, naštěstí dnes při dešti víme, že nás toto nepotká. Po vyběhnutí pár kopečků se dostáváme do zmíněné lokality a vydáváme se na první prudké stoupání lomem. Do půlky se snažíme běžet, ale i pak se z nás stávají chodiči. Ale zase jedni z rychlejších chodičů 😀 . Je to krásná symfonie vzdechů a funění všech okolo, takže je to celkem úsměvné. Na vrcholu se snažíme rychle se opět rozeběhnout, ale první laktátek je znát!

6-11km – Nejhorší pasáž, kterou jsem velmi těžce psychicky zvládal. Jestli něco nesnáším, tak nekonečně dlouhý a táhlý kopec. A přesně tohle nás čekalo na oněch 5 následujících kilometrech. Sice jsme běželi v dobrém tempu a odsýpalo nám to, ale já bojoval s hlavou, jako bych už nemohl. Nohy mi natejkaly, hlava byla unavená, no hrůza. Jediné pozitivum bylo, že jsme čas od času někoho předběhli a nakonec na samém vrcholu jsme měli i celkem solidní tempo. Já se však dobře necítil. Modlil jsem se už za nějakou rovinku, či seběh, ale každý, kdo tento závod absolvoval, ví, že nic takového tu není 😀 . Vrcholem tohoto pekla byla přehrada, kterou jsme přebíhali. V minulých ročnících jsme tuto možnost neměli, kvůli nějakým opravám, jestli se dobře pamatuji. Sice přehrada a výhled krásný, ale s protivětrem a bodavým deštěm do obličeje nic moc. Navíc dlažební kostky na chodila a běh taky nebyly to pravé ořechové.

12-15km – Konečně trochu rovinky a něco málo ze seběhu. Snažím se dostat opět do tempa a rozhýbat nohy, ale už je to těžké a unavené a moc mi to neběží, ikdyž tohle je pasáž přímo pro mě. S hlavou se hrozně trápím, ale běžím, co to jde. Běžíme krásným lesním trailem a panorama okolo nás je opravdu skvostné. Nakonec jsem schopný se trochu uklidnit a vrátit se do tempa pod 5:00/km, ale čekal jsem od sebe víc. Na 15km nás čeká občerstvovačka, kterou samozřejmě využijeme, ale pádíme dál.

16-17km – Blížíme se k samotnému konci veškerého stoupání a moc dobře víme, že nastupuje úsek velmi prudkého seběhu a obecně směr tratě zpět do arény. Tady se budou lámat nahnané minuty. Snažíme se vymáčknout z tempa, co nejvíc to jde, ale laktát v nohou už dělá své. Nakonec je z toho tempo mezi 4:00-4:30/km, což bylo maximum, co jsme ze sebe mohli vymáčknout. Na 17km už jsou nohy fakt unavený a velmi těžce je zvedám. A právě proto se muselo stát to, co se stalo. Díky líným pohybům a zvedání chodidel do dostatečné výšky, jsem zakopl o nějaký vyčnívající šutr na cestě a hodil sem si parádní salto, div jsem neskočil na závodníka přede mnou. V tak prudkém seběhu jsem však neměl šanci zastavit, a proto jsem ze salta skončil opět v běhu 😀 . Byl jsem sice potlučený, ale prostě jsem utíkal dál. Litovat a brečet budu až po doběhu 😀

18-19km – Poslední kilometry seběhu, než nás čeká poslední přeběh kopce, odkud už se trať stáčí centrem města zpět do arény. Poslední seběhy už bolí a už opravdu není síla na zrychlení. Běžíme na setrvačnost.

20km –  Dvacátý kilometr probíháme zpět podél Zoo do centra města a víme, že zbývají necelé 2km do konce. Následuje dlouhá asfaltka, po které se snažím mačkat tempo ještě okolo 4:30/km, ale už je to z posledních sil. Jindy bych tady tu rovinku kouřil strašným tempem, ale už jsem byl na psychickém i fyzickém dně. Zkrátka už se mi nechtělo, ty kopce mě tentokrát zlomily.

21-22km – Jsou to nekonečně dlouhé 2km a každým uběhnutým kousíčkem vyhlížím konec. Tempo už mi brutálně klesá a jsem na tak psychickém dně, že uvažuji, že to snad dojdu. Na 21,5km potkávám Honzu, taky velmi známého OCR běžce, na kterém vidím, že toho má plný brejle stejně tak jako já. Společně se hecnem a do cíle dobíháme společně, naprosto vyčerpaní. Jedinou útěchou mi je, že i přesto, jak jsem se cítil, mám ve výsledku o 15 minut rychlejší čas, než posledně, takže to asi po fyzické stránce nebylo tak špatné, ale po psychické stránce hrůza. Heslo,,je to jen v hlavě‘‘ je naprosto pravdivé. Dnes to v hlavě bylo a právě možná to mi zabránilo to doběhnout ve větší pohodě 🙂

Jakmile se v cílové rovince srovnám, bereme medaile a štrádujeme si to do naší nejoblíbenější sekce – na občerstvovačku, kde mají tentokrát novinku – kyslíkové bomby. Bereme každý jednu a bez větších prostojů to dneska balíme.

Závod byl po celkové stránce určitě krásný, ale pro mě dnes náročný. Každopádně tímto nechceme nikoho odradit, ba naopak. Všem doporučujeme si tento druh závodu vyzkoušet, i kdyby měli celou trasu jen jít, za ty scenerie a traily to opravdu stojí 🙂

No a kde se uvidíme příště? 😛

Hádejte, ještě nekončíme!

Vaše Dvojčátka