SwimRun Slapy – maraton 2020

10. 09 2020

Ahoj sportovci,

tak jsme zase po delší pouze a svatbování v plné síle zpět. A jaký závod, že nás dnes čeká? No, klasicky jsme se nedrželi moc při zemi a přihlásili jsme se na MČR ve Swimrunu na maratónskou vzdálenost, což podle pořadatelů měla označovat trat na 39km běhu v náročném trailovém terénu a 6km plavání ve Slapské vodní nádrži. Jednalo se navíc o úplně první organizovaný maratónský swimrun zážitek v ČR, takže jsme si říkali, že na takovém eventu nesmíme chybět. Navíc nějaké maratóny i ultramaratony máme za sebou, takže víme, do čeho jdeme. Máme ale samozřejmě obavy, protože na posledním swimrunu jsme prodělali obrovskou mentální krizi pár km před cílem a stěží jsme to doklepali do cíle, takže na trať vzhlížíme s respektem. Ted už ale pojďme na samotný závod.

Samotná série běžnému závodníkovi nabídla možnost si zvolit ze tří typů závodů – nejkratší trat tzv. SPRINT (11km běh + 1,5km plavání), potom trať STANDART (21km běhu + 2,5km plavání) a poslední královskou trať MARATON ( 39km běhu + 6km plavání), které jsme se účastnili my. A vzhledem k tomu, že maratonská vzdálenost měla přepokládaný start už v 7:00 druhého dne, registrace se pochopitelně musely vyzvednout už v pátek. Naštěstí Ondra na Slapech v pátek je a k registracím na Novou Živohošt to má pár minut, takže v podvečer zajišťuje vyzvednutí registrací a naši účast v závodě. Já dorážím na poslední chvíli v sobotu těsně před začátkem startu závodu, kde mi Ondra předává povinnou výbavu jako čepičku a píšťalku. Poté už nezbývá moc času, jelikož start závodu se nezadržitelně blíží, takže do sebe házíme poslední magnesia, nandáváme čepičky, píšťalky, packy na ruce a v neposlední řadě oblékáme opět velmi těšný modrý závodní dres. Poté už jdeme ke startovnímu poli, kde se k našemu překvapení nenalézá moc závodníků. Napadají nás myšlenky, že neexistuje zase tolik bláznů, co se na tuto extrémní trať postaví. Takže stojíme před startovní čárou a netrpělivě čekáme na start závodu. Nejdříve probíhá krátká rozprava a než se stihneme rozkoukat, začíná se odpočítávat. A je to tu, poslední počty 3, 2, 1 a start!

Start je na rozdíl od všech závodů, které jsme kdy absolvovali, ten nejpomalejší. Všichni ladíme hodinky do poslední vteřiny, než vlézáme do vody. Voda je naštěstí teplá, takže pokračujeme svižnými kroky dále do vody, než se na vodu definitivně položíme a začínáme svůj první cca 600m plavecký úsek. Tak jako vždy pravidla velí, že se musíme držet v maximálním 10m rozestupu, což zatím splňujeme. Opět se nám ale začíná vymstívat plavecký úbor, aneb opět dostáváme na frak od borců, co mají neopreny. Holt jsme stále líní si ho pořídit, neboť nepůjdeme do závodu bez našich partnerů a sponzorů na dresech 😛 .

Prvních 300m plaveme ještě na čele, ale pak se do toho kluci začínají obouvat a my začínáme ztrácet. Než doplaveme nakonec, mají náskok nějakých 120m. To ještě není tak zlé, protože nás čekají dlouhé běžecké pasáže a navíc je před námi ještě velmi dlouhá cesta. Vylézáme tedy z vody na 3. pozici, ale za druhými jsem jen pár metrů. Výlez z vody a přechod na běh je jako vždy z počátku velmi těžký. Nohy se ještě nechtějí rozeběhnout, navíc trať teď povede několik km vzhůru, což já osobně také nemám rád. Ale nefňukáme a vydáváme se silniční cestou mírně do kopce. Po několika metrech se trať stáčí doprava do lesa, kde se trať dostává do běžitelné fáze, takže můžeme nahodit konečně tempíčko. Kluky na 2. místě máme stále na očích před sebou a naším krátkodobým cílem bude je doběhnout, né-li předběhnout. Ale kluci běží velmi dobře a ve velmi dobrém tempu, takže několik km se držíme za nimi. Kluky předbíháme, jakmile se dostáváme cca po 3,5km na vrchol kopce a ke krásné vyhlídce zvané Šemíkův skok, cca 604 m n.m. Odtud nás čeká krásný, leč krátký seběh až dolů k vodě, kde nás čeká náš druhý plavecký úsek, který je cca 350m dlouhý. Mimochodem pro nás bude ještě delší, protože zde zabloudíme.

Dobíháme tedy ke břehu, přepínáme hodinky na plavání a hledáme oranžovou vlajku, nebo bójku na druhé straně břehu. Bohužel přesně v tomto korytě začíná pekelně svítit sluníčko a my absolutně nevidíme, kam máme plavat. Nalevo od nás se nám zdá, že vidíme cosi oranžového, a tak se vydáváme na cestu. Po cca 200m nás však dojede člun se záchranáři a ti nám říkají, že plaveme špatným směrem a že stanoviště je přesně na druhou stranu. V tu chvíli přibíhá dvojice, která byla za námi, a tak boj o druhé místo začíná nanovo. Naštěstí borci ve vodě zpomalují, a tak máme šanci i v plavání být před nimi. Na druhý břeh doplaváváme téměř současně, ale běžecký start máme s Ondrou o něco rychlejší, takže se opět posouváme na druhé místo a od této doby už ho nepouštíme!!

Následuje další běžecká pasáž, která měří cca 3,5km. Jedná se o velmi pěkný trail v lese, po loukách a skrze vesnici. Začínáme se dostávat do tempa a pěkně nám to utíká, klátíme jeden kopec za druhým a vzdálenost se nám zkracuje. Podvědomě víme, že se blížíme k největší plavecké pasáži, a také ke konci prvního okruhu, který potom budeme muset absolvovat ještě jednou. Po vyběhnutí tedy dalšího vrcholu je nám jasné, že následuje seběh k vodě. Velmi obtížným terénem se tedy prodereme k vodě, kde je uvedeno, že nás má čekat 750m plavecký úsek. Když jsme hleděli na druhou stranu, vzdálenost se nám zdála tak kilák a půl 😀 .

Ale plavání je zase regenerace pro nohy a navíc příjemné svlažení po běhu, takže stále s úsměvem na rtu se potápíme a začínáme kraulovat na druhou stranu. Plaveme několik minut, než zjistíme, že jsme teprve v půlce. Mezitím borci na 1. místě vylézají na druhém břehu. Mají tak 15 minut náskok. ‚,Zatím žádná hrůza, když uvážíme, kolik toho ještě máme před sebou‘‘, říkáme si. Jedeme tedy jedno tempo za druhým, až se konečně dostaneme na druhý břeh. Souhlasně si řekneme, že ten úsek měl o 100% víc než 750m, proto tedy koukáme na hodinky, co nám schválně povědí. A hele, hodinky říkají 1303m, takže to je odpovídající hodnota našemu vyčerpání. Nicméně nám to nevadí, vodu milujeme a plavání nám nevadí, takže svištíme dál, máme co dotahovat.

Nyní nás čeká 1,5km zpět do centra závodu, kde je první občerstvovačka a také první záchytný bod, protože jak jsem už zmínil, stejný okruh poběžíme ještě jednou. Jakmile přibíháme zpět do arény, dočkáváme se už celkem bouřlivého fandění, protože se zde objevuje víc závodníků čekajících na starty dalších závodů. Jakmile se tedy dostaneme ke stánku s pitím a jídlem, rychle do sebe házíme ionták a vodu a pelášíme na druhý okruh. Sil máme ještě na rozdávání a nechceme se zdržovat. Údajně první jsou před námi o cca 11 minut.

Druhý okruh nebudu popisovat znovu, protož se jedná o kompletně stejný běžecký, tak i plavecký úsek. Zatím jde vše podle plánu s výjimkou, že začínáme pociťovat hlad, protože necelých 21km je za námi, a také to jsou cca 4 hodiny, od doby, co jsme naposledy jedli. A jelikož nás znáte, tak bez jídla není energie a bez energie není síla na závod, takže po druhém plaveckém úseku už nemyslíme na nic jiného, než na to, jak se u občerstvovačky nabaštíme. Jakmile se tedy vracíme podruhé zpět do zázemí místa závodu, opět slyšíme velké ovace fanoušků a závodníků. Navíc nás těší, jak nás vždy moderátor představí a vyhlásí jako BRATRYJAKSEPATŘÍ 😊

Naplněni blaženým pocitem přibíháme k občerstvovačce a pouštíme se do všeho, co je zde jedlé. Začínáme muffiny, potom bábovkou, potom makovým závinem a zakončíme to banány, pomeranči a gumovými medvídky. Po cca 7 minutách obžerství jsme opět plni energie a zasyceni, takže se vydáváme potřetí na tu stejnou plaveckou pasáž, tentokrát už konečně naposledy. Víme, že jsme zde ztratili nějaké ty minuty, ale na druhou stranu víme a jsme si vědomi toho, že bez energie a s hladem bychom tady nepodali 100% výkon. Navíc jsme si vzpomněli, jak jsme dopadli minule. Ničeho nelitující tedy začínáme plavat a s plnými břichy a dobrým pocitem uvnitř ubíráme plavecké metry. O několik minut později je odstartován i závod STANDART, takže nás brzy dohání jiní závodnici. Z toho si však nic neděláme a jedeme si pořád to svoje.

Po plavání se opět pouštíme do běžecké pasáže, která má cca 3km a vede do velmi prudkého kopce směrem na Knihy. To je koneckonců trasa stejná z předešlého ročníku, takže nejsme nijak zaskočeni. Opět nám chvilinku trvá se rozeběhnout a mezitím nás předbíhá asi 10 závodníků z jiné etapy závodu, ale jakmile se rozeběhneme, od té doby nás už nikdo nepředběhne 😊

Dostáváme se tedy klasicky zase k vodě, kde je však jen 110m plavecký úsek. Na druhou stranu břehu je prakticky velmi dobře vidět a my víme, že to bude jen pár záběrů. Než stihneme zapnout mód plavání, už ho zase přepínáme na běh, protože jsme na druhé straně. Od této části nám už začínají běžecké pasáže vyhovovat a už se opět můžeme dostat do tempa. Opravdu nám to běží, když si jen pomyslíme, že máme už cca 30km v nohou a stále jsme schopni držet tempo do 5min/km. Z kopce někdy i okolo 4min/km. Probíháme vesničkou zvanou Kobylníky, odkud nás čeká opět po delší době nějaká delší plavecká pasáž, cca 350m. Jakmile se dostáváme do půlky tratě, začínáme si uvědomovat, že začíná být celkem dusno, a že voda bude v pozdějších kilometrech velmi cenná. Velmi často totiž bojujeme s přehřátím. Snažíme se na to nemyslet a užívat si vodu do poslední chvíle. Než se nadějeme, už jsme zase na druhé straně, kde je výlez z vody trochu komplikovaný a těžký, nic však nezvladatelného.

Nyní nás čeká výlez do velmi prudkého kopce, kde většina závodníků jde po čtyřech a kde i prostředí svahu je velmi obtížné na zdolání. Zhruba v půlce kopce přichází první křečová krize, nicméně jen taková, která souvisí se špatným došlapem. Chvilku se na křeč soustředím, ale v hlavě si řeknu, že to rozeběhnu a zase uvolním ve vodě. No a po nějaké chvíli se mi podařilo hlavu přesvědčit, že vlastně křeč nepotřebuji, a že to zvládnu bez ní, takže po chvilce křeč ustupuje.

Hned na to se objevuje další občerstvovačka, kde se dozvídáme, že náskok prvních stahujeme. Zatím se nám běží výborně a krásně se doplňujeme, takže na občerstvovačce se snažíme strávit co nejméně času a zároveň se co nejrychleji vypravit na další část. Nepodceňujeme to však a nějaké cukry a vodu do sebe házíme. V cuku letu tak pokračujeme dál. Teď je před námi velmi obtížný a dlouhý úsek a víme, že teď se začne lámat chleba. Navíc nás bude čekat nejdelší běžecký úsek po Slapských vyhlídkách, kde není ani jídlo, ani pití, natož voda. Ale tím si teď nelámeme hlavu a prostě pokračujeme dál. Běžíme lesem a po lesních stezkách až k táboru Častoboř, odkud běžíme podél břehu příjemnými lesními stezkami až k dalšímu plaveckému úseku. Ten měří zhruba 300m, ale pro nás je to jak nic. Zase coby dub jsme na druhé straně, kde nás čeká přeběhnutí přes sportovní areál Smilovice k dalšímu plaveckému úseku. V tuhle chvíli víme přesně, kde jsme, a také víme, že velmi brzy se uvidíme s rodinou od Šárky, protože poběžíme přímo kolem nich. Ondra jim řekl, že tam budeme okolo 12:30 a zatím to přesně na tento čas vypadá, takže jedeme podle plánu a to je dobře!!

Ale zpět k tomu, co nás čeká. Opět plavecký úsek cca 350m na druhou stranu poloostrůvku. Tady musíme říct, že za celu dobu, co jsme ve vodě během závodu, jsme neplavali tak zasviněnou částí. Museli jsme prvních 50 metrů odhrabávat nahromaděné větvičky z povrchu vody, než jsme se mohli pustit do našeho kraulového způsobu. A voda se tu trochu ochladila, ale alespoň to bylo osvěžující. Na druhé straně vylézáme na krásném břehu a pouštíme se po silnici do centra Obozu a podél plotů míříme opět k dalšímu vodnímu dobrodružství. Mám pocit, že minule tu byla občerstvovačka, nebo možná jen dobrovolníci z vesnice přišli pomoct, to nevím, tentokrát zde však nic není, a tak probíháme rovnou do plavecké pasáže podél břehu cca 250m. Tady nám to celkem utíká a docela dobře se nám i plave. Hlavu však už zaměstnáváme tím, co přijde. A co přijde? Noo, na to si ještě chvilku počkejte 😛

Z vody vylézáme celkem natěšení, protože nás čeká neoficiální zastávka a rodinné shledání. Vybíháme tedy krásně upravené schody dole od břehu až nahoru do svahu a po poli k místním chatkám, kde už čeká Šárčina rodina s Ondrovou dcerou Emmčou 😊

Takže taková rychlá občerstvovačka a povzbuzení a my se vydáváme na nejtěžší běžeckou etapu závodu – Slapské vyhlídky, které slibují pěkné převýšení a rozmanitý terén. Ještě než zahájíme vyhlídkovou stezku, míjíme předposlední oficiální občerstvovačku, kde se dozvídáme, že náskok prvních stále stahujeme. Házíme do sebe tedy pár gumových medvídků a pelášíme dál. Je až k nevíře, že i po 40km nohy velmi dobře fungují. Za to jsme rádi, takže hned se dostáváme do běžeckého tempa. Velmi brzo se dostáváme k prvním stoupákům, kde je třeba už zvolnit, ale nezastavujeme! Jako první záchytný bod na vyhlídce míjíme Bartůňkovu vyhlídku, kde nás trochu zpomalil obtížný výstup. Ale na každém výstupu je dobré to, že hned nastupuje sestup, kde se ztráta dá dohnat, takže dolů vždy letíme jak nekontrolovatelné střely. Nicméně v tomto závodě není nic zadarmo, a tak nás ještě několikrát nemine znovu výstup úplně na vrchol a zase sestup. A takhle asi 10x, vskutku těch 7-8km bylo nekonečných.

Posledním záchytným bodem na vyhlídkách byly vyhlídka Albertova, od které jsme už věděli, že míříme zpět. Navíc tuhle část trasy už velmi dobře známe, takže začínáme přidávat do kotle a zrychlovat tempo. Mezitím si i jednou křečovou krizí projde Ondra, ale též jí rozběhá, takže dobrý. Kéž bychom uměli tu hlavu o té křeči, nekřeči přemluvit vždy 😀 .

Cesta zpět nám celkem utíká a v hlavách se nám honí, kolik km ještě zbývá, neboť hodinky už ukázaly 40km, což by znamenalo, že už jsme v cíli (ale samozřejmě cíl byl ještě daleko). Jelikož se jednalo o zpáteční trasu, tak jsme měli provizorní představu, kolik km ještě zbývá do konce, ale ve výsledku to stejně bylo jedno, protože do cíle se člověk zkrátka dostat nějak musel. Na vzdálenosti sice nezáleželo, na čem ale záleželo, bylo, jakým způsobem a v jakém stavu se do cíle dostaneme. Musíme říct, že dobu běhání těchto ultra tratí, jsme se necítili psychicky takhle dobře. Nohy šlapou a hlava funguje, prostě ideální stav. Dokonce i na další občerstvovačce se všichni diví, jak svěže prý vypadáme. Zdá se, že nám ty volnější víkendy a odpočinek přeci jen prospěly. Dáme tedy zase rychlé občerstvení a s údajnou 15 minutovou ztrátou na prvního se vydáváme na poslední celky trati.

Víme, že teď už nás čeká jen pár úseků, takže hlavním cílem je si to teď už jen užít a zvládnout to obstojně do cíle, pokud možno bez křečí a jiných problémů. Tuto myšlenku neseme oba v hlavě po celý zbytek závodu a dáváme bedlivý pozor jeden na druhého. Konečně po x kilometrech přichází opět vodní pasáž, sice jen kratičké, ale konečně svlažení po tom dlouhém a úmorném běhání nahoru a dolů. Voda je příjemná jako kafe a vlastně na jeden záběr bez zastavení zdoláme následující 200m úsek. Voda nás příjemně osvěžila a opravdu nám dodala nových sil. Po tomto úseku na základě poslední informace z občerstvovačky a i na základě vzpomínek z minulého roku víme, že teď už následuje jen předposlední běžecký úsek, poté poslední voda a jdeme do finiše. Snažíme se tedy ze sebe na posledním 3,5km úseku vydat to nejlepší a tomu později i odpovídá nejrychlejší finišerský čas.

Terén a celkově trasa je velmi pohodlná a dobře běžecky schůdná, takže ukrajujeme jeden kilometr za druhým. Jakmile se dostaneme na hřeben naproti Kobylníkům, kde je vyhlídka opata Zaorala, víme, že poslední seběh dolů nás dělí od posledního plavání a následně cíle. Sešup dolů si vskutku užíváme a necháváme tělo volně vlát spolu s tempem, které vyvíjíme. Letíme jak rakety a kdyby nás někdo viděl, řekl by si, kde bereme ještě sílu a elán vyvinout takovou rychlost po 45km, co jsme měli v nohách? Mě osobně by zajímalo, co nás hnalo tak dopředu, ale takhle to alespoň dobře zní, tak v tom své čtenáře necháme 😀 .

Po pár minutách už stojíme u břehu a Živohošt vidíme před sebou. Víme, že jakmile přeplaveme tento úsek, že už jsme prakticky v cíli. Sbíráme tedy poslední síly pro přeplavání, když v tom vidíme několik dvojic lopotících se před námi. To nám připomnělo, jak jsme vypadali my na našem posledním Swimrunu, takže během plavby se snažíme podpořit ty, kteří budou v cíli brzy s námi. Stihneme ještě dvě dvojice přeplavat a na druhém konci skoro se zklamáním, že už to budeme mít za sebou, vylézáme z vody. Posledních pár metrů a závěrečný kopeček, než uvidíme mamku a cílovou pásku. Už se skoro těšíme. Do posledních metrů dáváme vše a před cílovou bránu dobíháme s elánem, jako bychom právě začínali. Máme obrovskou radost, že vše vyšlo podle našich plánů a představ a ještě větší, že jsme to konečně zvládli bez jakékoli fyzické i psychické krize. Na důkaz toho si posledních 10 metrů do cíle protančíme polkou a to DOSLOVA 😊 .

A je to za námi – CÍL!!!!!!

Za cílovou páskou se tentokrát nesvalujeme na zem, ale stojíme pevně na nohou, jako bychom byli vítězové. A v podstatě pro nás to bylo velké osobní vítězství, takže vlastně tak! V cíli nás hned běží vyzpovídat moderátor, který je zvědavý, jestli jsme si taky zaběhali více, než byla stanovená trať. Bohužel jsme to museli odsouhlasit, protože stejně jako první dvojici, naše hodinky ukazovaly přes 50km v nohou a přes 6km plavání. Klasicky jsme dali kratičký rozhovor, než si nás vzala do ráže mamka. Fotila jak pravý papparazi a naše druhé místo je pro nás rozhodně velkým vítězstvím 😊

Po chvilce kecání, fotografování, občerstvování a odpočinku se i my ale jdeme převléci a jdeme čekat na vyhlášení, z našeho druhého místa máme opravdu radost.

Vyhlášení proběhlo zhruba okolo 16:00, kde jsme hrdě vystoupili na druhou příčku a splnili si tak další životní výzvu. Ne vždy závod tak pěkně sedne. Ale bude nám tohle stačit? No, kdo ví, to se nejspíše dozvíte příště 😛 .

Teď pojďme ale k závěrečnému hodnocení!

Pozitiva:

  • I přes menší počet účastníků úžasná atmosféra a celkově podmínky pro závodníky byly na top úrovni. Je skvělé vědět, že i při malém počtu organizátor zachází s účastníky jako s hvězdami.
  • Úžasné a pestré občerstvovačky včetně pozávodního servisu v podobě free oběda
  • Bezproblémové značení trati (škoda zmatení závodníků na trati SPRINT a STANDARD, kteří si spletli tratě a značení a vydali se na trať MARATON na špatné odbočce)
  • Vodní zajištění a personál na vodě
  • Zázemí závodu včetně adekvátních cen jak za startovné, tak za občerstvení
  • Možnost zapůjčení vybavení jako čepice, píšťalky, neopreny a atd…

 Negativa:

  • Určitě musíme zmínit OPĚT ty ,,malé‘‘ dresy…..sedření jsme ještě dnes. Příště prosíme o malinko větší, anebo my jsme možná špekouni?  😀

 

Tak a jestli jste to dočetli až sem, tak gratuluji, protože teď se dozvíte, kdy se uvidíme příště….a to bude? Kdepááák, tak jednoduché to nebude, takže hádejteee?

Nápověda, nebude to krátký závod 😉

Takže se budeme velmi těšit.

Bratřijaksepatří

 

Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂

Komentáře