Kilpi Heroes race 2019

17. 06 2019

Zdravím své fanoušky,

týden utekl jako voda a už se Vám zase hlásíme z dalšího závodu. Tentokrát jsme si zajeli pěknou dálku až na Moravu, ale stálo to za to, viz níže…

V pátek odpoledne se tedy vydáváme na Moravu – přesněji do Hradce nad Moravicí. Cesta je poměrně dlouhá, takže dorážíme k Márově babičce až kolem 11h večer i také kvůli horší dopravě a klasicky rozkopané D1. Znaveni uleháme a honem spát, ráno brzká vstávačka. Probudíme se ale asi o hodinu dříve, protože už náš probralo sluníčko skrze okno a už teď víme, že náš čeká parné a horké odpoledne. Rychle se tedy nasnídáme a jedeme do centra dění závodu. Máme to ale jen 3km, takže to je pohoda.

            Přijíždíme tedy do 5 min na místo, kde nás nasměrují na parkoviště, kde se pouze přezouváme a jdeme si pro registrace. Na registracích byla celkem fronta a chvilku jsme čekali, ale nakonec registrace vyzvednuty, takže se jdeme kousek po trati pokochat, co nás to vlastně čeká. Víme, že na začátek nás čeká dlouhá rovinka po pláni, kde bude asi nejvíc překážek, tudíž zde jsou možnosti pořadatelů otevřené. A také že tomu tak bylo!

            Přicházíme od mostu a hned vidíme náš starý známý ostnáč s hasiči, kteří nás budou kropit. Kousek dál je přelézání pneu a hned poté asi nejtěžší překážka, která se později ukáže jako eliminační pro většinu závodníků. Je to monkey bar, kde jsou různě zavěšené elementy – jako jsou nunchaky, kruhy, tyče…

            Hned po této překážce následují bradla, která už jsou klasika. Potom následují vysoké stěny, které se musí přelézt a hned poté tatrovka, u které se musí udělat to samé. Pak už jsme dál nešli, protože jsme věděli, že další část úseku vede vodou…. Takže otočka a jde se zpátky k autu. Náš čas se blížil.

            Po návratu se tedy zbavujeme přebytečných věcí a jdeme na start. Opět běžíme vlnu v 10:15 čili 15 minut po elitní vlně. Zde už přestává veškerá sranda, protože start přes americké fotbalisty není procházka růžovou zahradou, ač na nás fotbalisté neútočili, ale pouze nám bránili. Ale zkuste si proběhnout řadu fotbalistů, jejichž hmotnostní průměr se blíží 130kg 😀 .

            Jsme tedy připraveni a start se blíží! 3, 2, 1, a staaaart! Vybíhá se docela zostra, až jsme to nečekali. Kupodivu se před nás dostala asi pětice mužů, takže jsme museli ještě trošku přidat, abychom je stáhli.

            Velice rychle přibíháme k ostnáči, kde sebou plácneme na zem a plazíme se, co to jde. Pětice stále před námi. Říkáme si, jak jsou nadupaní, že to dávají tak rychle a jaká naháněčka to bude…. Ale na druhou stranu doufáme, že pouze přepálili úvodní tempo.

            A tak to i bylo. O chvilku později přelézáme pneu a jdeme na onu ručkovačku. Zde téměř všichni padají, takže toho využíváme a jde do čela! Radek to zvládá jako první a já hned za ním. Už mu koukám na záda, ale ne a ne ho dohnat. Zdá se, že je ve formě, a tak jej pronásleduji pár minut.

            I ve vodě jdu tak 30m za ním. Brodíme se vodou, až přijdeme k podlézání jisté překážky ve vodě. To je pohoda a krásné osvěžení v parném dni. Koneckonců jenom díky tak častému výskytu vodních překážek jsme byli schopni dokončit tento závod. O pár metrů dál jdeme do řeky, kde se i umyjeme od bahýnka a hned pokračujeme dál. Už jsme na druhé straně řeky a zde nás čekají další 2 překážky. Vysoká stěna a šikmá vysoká stěna. Jeden výskok, muscle up a další výskok. Hotovo!

            Po těchto překážkách se vracíme zpátky do řeky, kterou jdeme k další překážce a tou je šplh po jistém elementu s kolíky. Ve vodě samozřejmě… Není to těžké, a také díky naší výšce jsme brzy hotovi a brodíme se ven z řeky na most, kde nás čeká šplh. Šplh dáváme asi na 2-3 záběry a už jsme zpátky dole. Začínáme se pomalu rozebíhat. Ale opravdu jen pomalu, protože za pár metrů na nás čeká další záludná překážka a tou je prolézání skrze dvě desky. Velice obávaná překážka. Zde se už konečně oba sejdeme, bohužel je zde menší fronta, takže se na mne nedostává, a musím tudíž čekat. Radek to mezitím zvládne a já jdu na to!           

            Začátek už je pěkně mokrý po předchozí vlně, ale po 3 krocích už to jde samo. Technika nic moc a docela to i bolí. Ale nakonec to po nějakém čase zvládneme. Hřeby zde byly asi výhoda, ale i bez nich se to dalo. Bohužel se mi Radek zase na předchozí náskok vzdálil, ale věřil jsem, že ho doženu. Nicméně zde přichází menší zaváháníčko.

            Konstrukce, na které je prkno a člověk to přes něj musí překonat. V našem případě se jednalo o 2 skoky. Jsem dobrovolníkem instruován, že si uprostřed na jednom elementu mohu stoupnout. Říkám si, že to není žádná novina, tak tomu bylo i minule. Ale ouha, došlo k nedorozumění. Po překonání překážky jsem zastaven a dobrovolník hlásí tak 20! Říkám si jako cožeeee??….A z dobrovolníka vypadne, že se mohlo stoupnout jen na jednu nohu. To už jsem tedy nevěděl, takže jsem si musel dát 20! To naštve, když jsem to bez problému zvládnul. Ale pravidla jsou pravidla, které respektuji…

            Odplácám si tedy 20 anglánů a s low morale pokračuji dál, kde na mě čeká další překážka a tou je ručkování a lezení na nízké konstrukci, takový low rig. Začíná se na tyči, poté 2 kruhy, zase prověšený provaz a na konec. To je takové příjemné zpestření oproti minule, to tu totiž ještě nebylo 🙂

            Hned vzápětí čeká ještě jedna nízká překážka. Tou je ručkování po řetězu, zakončeno přelezením 2 tyčí. Po řetězu se neleze zrovna nejlépe. Organizátoři očividně chtěli ztížit možnost zdolání. Pak přechycení jako orangutan a jsem na konci.

            Přebíhám louku a mířím si to přímo k mostu, kde na mě čeká tahání pneumatiky v řece. Úkolem je přitáhnou si pneu k sobě, nikoliv vytáhnout ji nahoru na most, jak tomu bylo kdysi. Na 3-4 tahy mám hotovo a jdu dál!

            Jdu už pomalu do kopečka, když tu mne zastaví ještě přeskakování snožmo gumy sem a tam. Je to poměrně vysoko, naštěstí jich není ale tolik. Do minuty mám hotovo a snažím se zrychlit krok do kopečka, který následuje. Projdu přes schody a už jsem téměř nahoře.

            Jsem povzbuzen dobrovolnicí a to mi dává trošku síly na to se rozeběhnout dále. Cesta se totiž svažuje dolů z kopečka, což značí, že se musím rozeběhnout! Nešetřím se a sprintuji dolů. Bratra vidím pár set metrů před sebou, ale ne a ne ho dohnat!

            V tempíčku přibíhám k nošení písku v kýblu. Nahrabu si plný kbelík a vyrážím na okruh. Okruh je naštěstí kratičký, tudíž ho zvládnu v pohodě uběhnout. Zbavuji se břemene a opět vyrážím do kopečka. Kopec je dlouhý a táhlý, ale motivace dohnat ty před sebou je veliká!

            V půlce kopce předbíhám část lidí z předešlé vlny a to mi dodává trošku na motivaci. Dobíhám až ke korytu vyschlého potoka, do kterého se následně vydávám. Zde už přecházím do chůze, protože chcípám vedrem 😀 a to jsem ve stínu v lese. No hrůůůza…

            Koryto se dlouze táhne jako obvykle, až dojdu na konec, kde musím prolézt naší oblíbenou trubkou. Bohužel to tu musím zvládnout sám, protože přede mnou teď dlouho nikdo není a za mnou je teď také prostor. Prolezu jako bídný červ a už jsem zase na nohou. Rychle se vzchopím a pokračuji pomalým během na vrchol kopce. Tam už tuším, co mě bude čekat. Shybování a občerstvovačka!

            A nemýlil jsem se! Z běhu do kopečka jsem lehce vyšťaven, navíc to sluníčko mě vyčerpává ještě víc, takže se shyby si dávám na čas. Udělám prvně 4, a pak už je dodělávám po jednom. Naštěstí to mám relativně rychle za sebou, takže pokračuji k občerstvovačce, kde se poliji vodou, co to jde. Vypiju jeden kelímek a ani se nezdržuji s nějakým občerstvováním a běžím dál, ačkoliv občerstvovačka vypadá luxusně!!!!

            Pomalu se začínám rozebíhat a už vidím odbočku, kudy se pak poběží ta kratší trasa. To mě ale momentálně moc nezajímá, takže běžím z kopce dolů dál, až doběhnu k další překážce, kterou je vysoká stěna. Udělám další muscle up a jsem nahoře. Potom následuje pro mě malinko nezajímavá běžecká část, protože se běží na sluníčku po louce, kde si musím každým krokem hlídat nohu, abych nešlápl do nějaké díry.

            Dobíhám k balíkům slámy, které musím přeskočit. V mém případě udělat delší krok 😀 . Hned poté následuje další z obávaných překážek a tou je hod pneu na terč – tedy spíš kolík. Přibíhám a dobrovolník na mne hned volá, že před chviličkou tady tudy proběhl můj bratr a že jako jeden z mála se trefil. Asi to musela být pravda, neboť jsem viděl u této překážky nejméně 3-4 chlapy, jak dělají burpees.

            O to víc mě to heclo, že to musím dát taky! Beru pneu, rozebíhám se, a je to taaaaam!!! Sice se ta pneu jen tak tak zatočila na tom kolíku, ale zůstala tam! YES! Teď už se má morálka 100násobně zvedla, takže odteď se mi začíná běžet velice dobře. Rychle tedy odebíhám a mířím si to do hezky studeného potůčku, kde po chvíli narážím na občerstvení u Adámka a Ellinky, kde zase klasicky na nás čeká meloun a jahody! Oooooh, libovka!!! Občerstven se cítím, jako kdybych zrovna vybíhal, energie na 110%, ale jede se dál!

            Probíhám tedy potokem, až doběhnu k rourám, kde je slušné bahýnko a smrádek. Kupříkladu v zimním závodě tu bylo pouze kamení. Úkol zní jasně, prolézt tam a zpět. Nedá se nic dělat, jde se na to! Za pár minut jsem venku, kolena odraná, ale momentálně funguje adrenalin, tak si toho nevšímám a jedu dál.

            Vyběhnu z rour na kratičkou asfaltku, která zahýbá do lesa na lesní cestu. Ta už mě vede k dalším úkolům. Dobíhám tedy k nošení břemene. Vojenský batůžek už tu na mne čeká a hra na školáka tak může začít. S radostí se do něj obléknu a jdu poměrně dlouho trasu s asi 20-30kg na zádech. To mi ale až takový problém nedělá. Trasa je docela dlouhá, takže se tu pár minut zdržím. Ale abych tu nestrávil věčnost, dolů pomalu vyklusávám. Jako školáček co zaspal do školy. Za nějakých 10min jsem zpět. Zbavuji se báglu, ale je mi na ruku dán stahovací pásek, takže pokračuji dál se svázanýma rukama. To mi ale nevadí, protože následuje další kopec, do kterého stejně jdu, takže si akorát odpočinu.

            Kopeček je opět táhlý, ale asi po 8min jsem se vyškrábal nahoru. Před sebou už vidím dalšího dobrovolníka, který mi střihá pásku a následuje další překážka. Přechod přes kladinu. Vzhledem k tomu kopečku jsem měl nohy uvolněné, takže kladina byla lehká.

            Zde je i další občerstvovačka, ale jelikož nemám čas a snažím se dohnat ty před sebou, moc dlouho se tu nezdržuji. Rychle se napiji a běžím dolů. Po chvíli dobíhám k tahání saní. To je oproti zimě o hodně jednodušší, protože na saních není ani žádné závaží, takže to jde samo. Mám splněno během pár sekund a valím dál.

O chvilku později dobíhám do lesíka, kde se na okamžik schovám před sluncem. To ale není na dlouho, protože o pár metrů dál mne čeká střelba ze vzduchovky a hned poté lukostřelba. Vzduchovku dávám čistě do středu, lukostřelbu mám na hraně (Radek dělá na luku svižných 10 anglánů). Ale i to se počítá!

Vyhecován běžím k další překážce, kterou je ručkování po pneu a následně po tyčích. Ted už si říkám, že nemám co zkazit. Jdu tedy s jistotou přes všechny elementy. Hotovo a pokračuji dál. Teď už mě čekají jen maličkosti. Následuje skákání do pneu a její převracení. 10x tam a zpět. Poté dlouhý seběh dolů z kopce k rybníčku. Slaním dolů a hups do vody. Myslel jsem, že se trošku zchladím, ale voda byla fakt teplá. Odrážím se tedy nohama od dna a valím se vpřed. Před koncem mě ještě pokropí hasiči, aby té vody nebylo málo…Poté už vylézám z vody ven a běžím po asfaltce skrze domky dál. Ještě předtím ale, než se dostaneme na náměstí k tunelům, musím odnést kládu do kopce a zpátky. Zde už potkávám Radka. Já někde v půli kopce, on už na cestě zpět…vzájemně se mlčky podpoříme a šlapeme dál, cíl máme jasný!

Snažím se tedy máknout, ale už to jde těžce a vzhledem k únavě vím, že cíl je blízko. Po chvíli trmácení se na sluníčku už to přeci jenom mám, takže sbíhám kopeček dolů a zbavuji se tohoto břemene. Vydávám se tedy od klád dál více do města. Dobíhám až k náměstí, kde musím do tunelu. Ten je klasicky hodně dlouhý a je tam tma, takže tam mé tempo trošku opadne. Alespoň si stihnu odpočinout. 300m tunel zdolán a pokračujeme v potoce dál. Tentokrát nevylézáme u konce, ale jdeme až na konec, kde se potok vlévá do řeky.

Zde už odbočujeme zpět. A po chvilce běhání podél vody dobíhám k další překážce, kterou jsou chůdy. Naše staré známé chůdy…. Nic těžkého (a proto i Radek dá krásných 20 anglánů 😀 ). Akorát to, že jsme museli chodit ve vysoké trávě, nám dávalo trošku zabrat, navíc mokré a těžké nohy také. Naštěstí bez problémů dávám a pokračuji dále.

Popoběhnu pár metrů a už tu mám další ,,překážku“. Přebrození mostu. Hračka. Poté ještě přelezení jedné vysoké stěny skrz a už se to stáčí k centru dění. Ještě přebrodit most a už jsem na břehu, na kterém mám být.

Vybíhám na asfaltku a ta mě zavede až téměř před cíl. Tam ještě musím splnit bouchání do pneu kladivem, což je docela zábava. Odbouchám si svoje a mířím již do klasické závěrečné koupačky. Lezu do potoka, tam podlezu síť a už jsou přede mnou jen dvě roury, do kterých skáču doslova po hlavě. Proplavu jimi jako nůž máslem a už je tu jen jedno podplavání pneumatik. Hotovo a mířím na cílovou rovinku, kde musím ještě zdolat 3 bahenní valy s vodou. Skáču do nich jako do bazénu. Hups a jsem dole, teď se zase zpátky vydrápat nahoru a takhle 3x.

Po závěrečném valu už zbývá jen velká šikmá stěna. Rozebíhám se, ale uklouzlo mi to, takže jdu na 2. pokus. Tentokrát už jdu na jistotu a přes konečky prstů se vytáhnu nahoru. Publikum okolo fandí o sto šest. Přelézám překážku a sprintuji po boku Tomáše Vyčichla do cíle. Jsem sice poražen, ale na TOP10 to stačí 😀 … gratulace, máme to za sebou! Radek už je v cíli a tentokrát to je on, kdo si odnáší bramboru.

V cíli zjišťujeme, že místo 13km jsme si zaběhli krásných 16,5km, takže za 30 min se budeme těšit, čím nás překvapí trasa na 7km. Rychle se ale občerstvíme, protáhneme a za chviličku na start! Síly však ubývají a únava je obzvláště znát. No uvidíme, jak se s tím popereme.


A je to tady! 30min uběhlo jako voda a my opět stojíme bok po boku na startu. Tentokrát už na kratší trati. Sil už mnoho nezbývá, ale pokusíme se o co nejlepší výsledek!  

            Je odstartováno! Vybíháme, ale už ne sprintem jako předtím, ale tak nějak lážo plážo… Před nás jdou chrti plní síly a my se je snažíme následovat. Znovu překonáváme ostnáč, pneu a jsme u oné osudové překážky. Zde se ukáže, jak na tom jsme silově.

            Radek začíná a někde v půlce bohužel nešťastně padá. Vedle něj jdu já, ale s vypětím sil dávám. Dostávám se tedy konečně do vedení. Běžím přes louku a do řeky, kudy se budeme zase nějakou chvilku brodit. To už je Radek pár metrů za mnou. Nevím, jak to dělá, ale asi mu ty angláni jdou 😀 ….

            Přebrodím se na druhou stranu řeky, překonáme vysoké stěny a lezeme zpět do řeky. Projdeme i řekou až zavěšenému elementu, vylezeme a jdeme nahoru na most šplhat. Po šplhu přecházíme k oněm výše zmíněným deskám, já sice lezu, ale metr před koncem na druhé straně naskočí jeden týpek, takže se mi desky zachvějí a já sklouzávám dolů, takže si jdu dát 20. Radek přibíhá, a jelikož desky jsou už fakt mokré a jeho záda trpí, rozhodne se jít smírnější cestou a jde taky na 20 anglánů.

            Po plácání se na zemi jdeme dál. Tentokrát už se chyba z nedorozumění neopakuje a oba dva dáváme! Pak následuje nízká ručkovačka, kde bohužel jak je to mokré, tak se tvoří fronty a spousta lidí padá. Jdu na řadu já a zvládám bez problémů. Bohužel dobrovolníkovi se zdálo, že jsem spadl, jelikož jsem měl tělo moc u země, takže mě posílá na dalších 20!!! neskutečný začátek… Radek naštěstí dává.

            Zmoření strašným začátkem se drápeme nahoru do kopce. Poté následuje seběh dolů ke kyblíkům s pískem. Tam už si trošku odpočineme, ale do kopečka ke korytu vyschlého potoka už se jen táhneme – jak smrad…únava je už velká.

            Když už zdoláme tento namáhavý kopec, jsme opět nahoře u shybů. Splníme i ty a už se směle občerstvujeme. Po předchozích kilometrech se zde už ale zdržíme, abychom dočerpali síly. Házíme do sebe všechno, co jen jde. Na chvíli jsme zachráněni. Teď už do toho ale musíme dupnout, protože ztrátu jsme tušili, že máme pěknou… Sbíháme dolů z kopce se svázanýma rukama.

            Zahýbáme u již zmíněné odbočky a vbíháme do lesa. Po chvilce nás zastavuje dobrovolník a nasměrovává nás do plazení se do lesa. Se svázanýma rukama to je nic moc, ale naštěstí je daný okruh krátký. Po vyplazení se z lesa nás těchto otěží dobrovolník zbavuje. Konečně jsme zase volní. Rozebíháme se dál dolů. Následuje vylezení na strom, vylezení pod posedem přes síť a následné přelezení řetězu a pneu. Toto vše bylo ve velice blízké vzdálenosti. Samozřejmě nemohl chybět ani oštěp, kde se oba bravurně trefujeme přímo do středu. Aneb když je dobrý oštěp, všechno se dá 😀 …

            Odbíháme už dolů k zámečku, kde musíme slanit dolů ze stráně. Poté následuje kratší trail, který nás zavede k nošení pytlů. Začíná to pěkným krpálem. Naštěstí se to po chvíli vrací k normálu, kde už zase můžeme popoběhnout. Dole se zase pytle zbavíme a běžíme dál.

            Rozpálená asfaltka, a na přímém slunci, je nic moc, naštěstí nás za chvíli čeká část tunelu z předešlého závodu, takže si budeme moci nožky hezky zchladit. Jak jsem již řekl, tak se i stalo. Plahočili jsme se další část úseku vodou. To byla částečná úleva. Došli jsme opět až na konec a už jsme se zase stáčeli zpět. Do cesty se nám prvně postavily chůdy, které jsme už tentokrát oba bez problému dali. Poté jsme pokračovali dál k již známým překážkám jako přelezení mostu, vysoké stěny a přebrodění řeky.

            A už jsme stáli na druhém břeku a valili jsme si to do cíle. U kladiv jsme se ale trošku zdrželi, protože tu nebylo do čeho a čím bouchat 😀 . Po chvíli čekání už se nám ale poštěstilo a poslední síly jsme nechaly zde.

            Pak už jsme se jen s radostí vrhli do potůčku, kde jsme se hezky zchladili, zdolali 2 roury a 1 pneu a už jsme byli před bahenními valy. Ty jsme proskákali jako laňky a už se před námi tyčila pouze velká šikmá stěna. Nohy tuhé jako beton nám nedovolovaly se moc rozeběhnout, proto jsme tu stěnu také dali až na druhý pokus. Ale dali!

            Z posledních sil jsme se dopravili do cíle! Úúúúúleva, máme to za sebou! Byl to boj, ale my máme dobojováno. Bylo to náročné, sluníčko udělalo opět své. Ale my se nevzdali a šli tvrdě dál. V cíli chvíli ležíme na zemi a odpočíváme. V hlavě si projíždíme celý dnešní den a říkáme si, jak nám organizátoři rok co rok čím dál víc zatápí. Nejen vzdáleností, ale i překážkami, které inovují a zároveň smysluplně umisťují na trati. Zcela vyčerpaní a po dnešku unavení pak po nějaké době vstáváme a jdeme se pomalu občerstvit a připravit na vyhlášení, kde víme, že budeme určitě na stupni vítězů minimálně s 13+km trati. Po této kratší trati a výkonu si však umístěním moc jisti nejsme J

Po lehkém osprchování (čti pouze umytí nohou 😀 ) jsme připraveni na vyhlášení. Organizátoři hlásí, že už je čas, a tak se jdeme shromáždit před stupínek vítězů. Začíná se kategorií týmy na 7km+ a po vyhlášení 3. místa jsme byli smířeni s tím, že jsme se tam nedostali, čemuž bychom se po dnešním výkonu ani nedivili. Ale vzápětí přichází vyhlášení druhého místa a k našemu úžasu zjišťujeme, že jsme to MY. NEUVĚŘITELNÉ!! Tomu jsme ani my nevěřili, že po tom dlouhém závodě budeme schopni se ještě umístit. Nadmíru spokojeni tedy stoupáme na 2. místo 🙂 A nakonec jedinými našimi přemožiteli se stali kluci z ocra cz/sk, kteří se na poslední chvíli domluvili, že nás z trůnu sesadí. I tak ale GRATULUJEME!

No a naší třešničkou na dortu a naší největší pýchou se stal závod na 13km+, kde jsme oba podali náš sezonní výkon, kde nejen, že jsme individuálně urvali top 10, ale zároveň jsme obhájili již po třetí 1. místo v kategorii týmy. A to pro nás znamená nejvíc!!! 🙂

Nakonec jsme udělali ještě pár fotek včetně tradičně fota s organizačním týmem Heroes race a poté nás už čekala jen dlouhá cesta domů. V závěru bychom chtěli poděkovat především organizátorům za perfektně připravený závod a překážky, poté výborně podporujícím dobrovolníkům a nakonec i našlápnuté konkurenci.

 

Závěrem bychom ještě udělali zase menší shrnutí 🙂

Pozitiva

  • Úplně nejlepší občerstvovačky a to jak klasické, tak dobrovolné viz Adámek a Ellinka! (myslíme, že pokořili RunCzech a to už je co říct! Jen tak dále!!!)
  • Skvělá atmosféra a zázemí závodu
  • Báječné ceny pro vítěze včetně prize money (zkrátka, co kluci slíbí, to VŽDY dodrží!!)
  • Nové překážky včetně ztěžování těch dosavadních
  • Zajímavá a členitá trasa, a přesto, že je víceméně každý rok stejná, i tak se stále dokola kladně zapisuje do našich srdcí
  • Informovanost závodníků a značení trasy

 

Negativa

  • Žádná nejsou! 🙂

 

Budeme se těšit opět příště, protože tento závod je opravdu skvělý! Moc děkujeme organizátorům za akci a zase někdy příště! Pokračujte jako doposud a závodníci to jistě ocení, tak jako MY!

No a kde že se uvidíme příště?

Vaše Dvojčátka

Komentáře