Gladiátor Challenge 2018

Zdravíme své přátelé a fanoušky,

je to už celkem dlouho, co jsme něco běželi… a tak se dneska podíváme na Gladiator Challenge do Kralup nad Vltavou. Akce se koná pod záštitou samotných Gladiátorů (pozn. – jméno týmu, pod kterým závodníci závodí), kteří razí svůj styl závodů. Snaží se do závodů přinést tak trošku svůj styl a své originální překážky, což oceňujeme. Hned samotný závod působí více domácky a přátelsky.

Start je rozumný, kolem 10h ranní, takže vstáváme docela pozdě, jelikož to máme do Kralup cca půl hodinky. Ranní rituály provedeny a vyráží se.

Po 30min jsme na místě, takže se jdeme podívat do arény. Chvíli na to potkáváme známé tváře – Rosťíka, Honzu a Tomáše ze Spartan Gymu. Dáme chvíli řeč a pak se vydáváme do centra dění pro registrace. Registrace jsou kousek od nás, takže si chvilku počkáme, vyzvedneme čísla a čipy a jdeme si prohlédnout překážky. Ty už od prvního pohledu vypadají originálně a některé opravdu těžce! Nejvíce fascinující je ale skok z 10m do duchny, což je ojedinělý prvek, který se u nás v Čr v OCR bězích ještě neobjevil. Poklona organizátorům!…

Po delším prohlížení si překážek už se blíží můj čas. Tentokrát se naše role s bratrem mění a já běžím a on dělá diváka… V 10:02 jsem vypuštěn na trať. Přede mnou jsou borci typu – L. Novák a M. Kadrmas s bratry Vorobokovými. Vím, že to nebude jednoduché, a navíc po zranění ještě velmi těžké. Přeci jenom 2 měsíce bez tréninku budou znát… To se projevuje už velmi brzy … Noha ještě není 100% o.k, takže se při běhu hrozně trápím a běžím tak na 75% svého maxima, což mě pěkně štve. Ale holt prostě to rychleji nešlo… Bída!

Zpět na začátek ale. Po vyběhnutí z koridoru mi zatarasují cestu 2 ragbisté kteří se mě snaží zastavit. Těžce skrze ně probíhám a šinu si to rovnou na zeď, kterou ale hravě vylézám. Za ní už mě čekají Ninja jumpy, které jsou trošku větší než obvykle a člověk po tom jumpu musel chvíli běžet. Nebylo to rovnou skákání ze strany na stranu. To mě naštěstí nezastavilo, takže bez problému běžím dál. O pár metrů později podlézám jednu z překážek a vstupuji do zimního stadionu. Zde na mne čeká deadlift. Váha docela v pohodě, ale chápu, že některým to může dělat problém. Obzvláště potom, co neumí techniku a nemají sílu… Zvedám 5x a pokračuji hned na lano, které má snad 10m! Sice to nebyl žádný problém, ale ještě jsem se nesetkal s takhle vysokým lanem. Super! Alespoň to šplhání stálo za to.

Po absolvování této překážky jsem si to namířil ke špulce, která se protáčela. Což jsem na poprvé nevěděl takže jsem na ni skočil a ona se se mnou protočila. A já musel znovu. Na podruhé už ale bez problémů a na 1. Chvilku čekám, než se uvolní místo na kruzích, a jdu na to. Houpání se jako Tarzan mě baví, bohužel ale musím končit a pokračovat dále. Splňuji a vybíhám ze stadionu. Ještě cestou sem tam něco prolezu a podlezu, ale už jsem venku.

Venku na mě čekají pneumatiky a plazení se pod plachtou, kde se plazím ve sněhu. Taktéž originální. Navíc lézt k pneu přes šachtu je taky cool …

Vybíhám odtud zpět k centru dění, kde se začíná přiostřovat. Začínáme ale zlehka a tím je ostnáč. Chvilku na to jsem už u ručkování přes stěnu na 3 lanech a kruzích. Tato překážka se mi velice líbila! Hned za rohem na mě čeká ručkování po konstrukci, kde jsou žárovky a nunchaky, což už je obtížnější. Jen tak tak dávám a přecházím na kolíky v zemi. Zde přichází první chybička a někde za půlkou mi sjíždí noha. Nechci riskovat kotník, tak raději seskakuji na jistotu – 3 humusáci za trest. Dávám v pohodě a i rychle. Hned poté mě totiž čekají kolíky. Beru kolíky a jedu. Na konci už ztrácím sílu, ale dávám. Uf!… Poté se vydávám na delší běh, který mi zpestřují pneumatiky a výběh do schodů u stadionu. 2x nahoru a dolů a vybíháme z areálu do lesíka na cestičku. Už zde cítím, že kotník ještě nefunguje tak, jak má, takže tempo je low.

Po asi kilometrovém běhu po pěšince se dostávám k další překážce a tou je nošení kanystru s vodou. Menší okruh s jedním barelem. Po chvíli se ho zbavuji a pokračuji do nějakého parku. Někde v půlce parku na mě čeká další ručkování po stěně. Zde je deska, ve které jsou otvory na ruce i nohy, a po tom se musí lézt. Něco jako olympus ve Sparťanovi, ale na rovné stěně. Druhý úsek této překážky se skládá z desky, ve které je podélná díra na ruce a na konci jsou dvě kolečka. Takže hezky strčit ruce do díry a lézt. Tato překážka mě docela mile překvapila. Dobrý nápad …

Hned potom následuje oštěp, za který se strašně stydím! … ze 3 metrů, co se házelo, jsem to málem přehodil. Trefil jsem snad roh balíku úplně nahoře, takže oštěp proletěl a odrazil se nad. Myslel jsem, že mi to neuznají, tak jsem šel dělat humusáky. Ptal jsem se kolik, ale uznali mi to… tak jsem šel dál. I když já bych si to neuznal

Následoval ještě jednou tak dlouhý běžecký úsek, kde na konci bylo malé zpestření. Svázali nám ruce páskou a do ruky jsme si vzali flašku s vodou. A běžte – haha. Naštěstí tento běh netrval dlouho, protože jsem si připadal jako retard . Po půl kilometru nám tu pásku rozstřihli a běželi jsme k vodě. Tam na nás čekala překážka s houpáním. Ta byla taky super! Člověk se musel rozhoupat a skočit na další madlo a z toho poté na provaz. Já skákat kvůli kotníku nechtěl, tak jsem se prostě jen přehoupl. Po zdolání této překážky mě zkropili hasiči proudem vody, asi abych se osvěžil a běžel jsem dál. Zde už jsem dobíhal bratry Růžky a ještě jednoho člověka.

Po chvilce následovala další originální překážka a tou byla kladina, po které jsme museli přejít. Vtip byl ale v tom, že jsme dostali do ruky štít a kladivo a museli jsme to projít s tím, že na konci byl ještě jeden člověk, který nám v tom bránil. Také s kladivem a štítem. Člověk se tedy musel přes kladinu doslova probít. Super! Poté jsme skákali hned do vody a brodili se k další překážce. Prvně jsme vylezli na jeden ostrůvek, ze kterého jsme pak museli přeskákat po položených deskách na vodě na druhou stranu. Tam jsem si našel dobrou techniku, takže se to se mnou ani nepotopilo . Poté jsme se zase skočili do vody a plavali ke stěně, kterou jsme museli z vody vylézt a přelézt. Pro mě s mojí výškou v pohodě. Ale pro menší tam byly chyty, takže žádné strachy. Vylézáme z vody a běžíme už nazpět.

Po chvilce vybíháme z menšího lesíka na louku, kde se nám zjevuje další překážka. Něco jako kliky na bradlech a k tomu přeskakování na tyči přes konstrukci. Zde už čekám asi 3 minuty, než se na mě dostane řada… Po takovém odpočinku dávám jak nic a pokračuji dále. Do dalšího opravdu malinkého lesíka, kde se běží zprava doleva po mlíku… Po chvilkovém motání hlavy vybíhám k další ,,překážce“, kterou je bagr s kontejnerem. Z kontejneru vylézt na lana, která jsou zavěšená na něm a do dalšího kontejneru. Další originální překážka! Zvládám a mířím si to na místo, kde jsme odevzdávali lahve s vodou a pásky. Ke své smůle jsem dostal opět láhev s vodou a ,,náramky“ … Běžíme dalších půl kiláku zpět, kde nás těchto okovů zase zbavují. Poté už si to míříme zpět do centra dění. Což je opravdu dlouhý běžecký úsek, který mi nechutnal! Běžím sice tempem 4:20-4:30min/km, ale stejně – fuj! Po tak dlouhé době se ta rychlost rychle ztratí …

Vbíhám do areálu, kde mě ještě trošku zbrzdí slackline, a teď to přichází! Přeskakuji špulku, dělám výmyk a nejtěžší překážka závodu je tu. Na konstrukci zavěšené dřevo s chyty, které trošku řežou. Nějak nemám sílu, tak to odfláknu a za půlkou padám. Děs běs! Dělám 6 humusáků a pokračuji dále k pneu, které prolézám a podlézám. A mířím si to rovnou k té nejděsivější překážce (z pohledu ostatních ), kterou je skok z 10m do duchny. Já si to teda náramně užil, ale ostatní prý ten pocit nesdíleli . Potom dobíhám k totemům, které musím přelézt. Jelikož jsem ale suchý, a asi jsem zvolil špatnou techniku (měl jsem si vytáhnout trenky), na druhém totemu padám. Dělám dalších 6 humusáků a šupajdím do cíle. V cíli piju jak zběsilý, jelikož jsem měl pekelnou žiíeň, ale jinak hurá, mám to za sebou. Za chvíli přibíhají ještě další závodníci, jako je Rosťa, Martin Kadrmas apod. Uděláme pár fotek a valíme na oběd.

Závěrem bych chtěl říci, že závod to byl parádní! Na mě sice moc běžeckých rovinatých pasáží, ale to bylo tím, že jsem 2 měsíce nic nedělal. Jinak překážky super! Originální a bylo to cca vyvážené – lehké/těžké. Možná bych pak zvýšil časové intervaly, nebo udělal víc drah pro ostatní, protože se pak tvořily velké fronty a dobrovolníci nestíhali. Určitě bych zařadil alespoň jednu občerstvovačku na trať, jinak bych asi neměl výhrad J

Závěrem bych chtěl poděkovat svému vodiči – bratrovi, který mě táhl celý závod, kdy jsem myslel, že umřu! Škoda, že nemohl běžet sám za sebe, tohle by byl přesně závod pro něj, protože rovinky mu jdou, za to mně ne…Tak zase někdy příště!

P.S – Doporučujeme zhlédnout galerii obrázků z překážek

Vaše Dvojčátka