Svídnický extrém 2022

Ahoj sportovci,

tak se nám sezona blíží ke konci, ale pravý OCR závodník jede až do prosince samozřejmě. A my nejsme výjimkou, takže listopad ne listopad, míříme opět na náš tradiční podzimní závod do Svídnic na Svídnický extrém, který letos slibuje nejen velmi kvalitní závodní pole, ale i novou běžeckou trať a nové překážky.

Pořadatelé tento rok makali o sto šest a připravili si pro nás spoustu novinek. O to víc jsme byli namotivovaní se zúčastnit, a také obhájit druhé místo z minulého ročníku (ne-li bojovat o tu nejvyšší příčku). Do Svídnic přijíždíme tentokrát zadní stranou a právě díky tomu si už můžeme všimnout několika nových překážek, a také rozběhávajících se závodníků. Je zima, všude náledí a sníh, ale sluníčko se nám objevuje na obloze. I přesto všechno nakonec volím krátký rukáv s kraťasy a ve výsledku toho nelituji.

Jdeme do Sokolovny si pro startovní balíček a nechat si napsat číslo na tvář a poté už rychle rozběhávat a protáhnout plíce, neboť trať z velké části známe a náš největší soupeř Lukáš Novák je zde také přítomen. Nakonec se nám podaří usmlouvat Lukáše, aby vybíhal před námi, abychom se mohli v závodě hecovat. Čas rychle utíká a než se nadějeme, už všichni stojíme na startovní čáře připraveni pustit se do boje. 3, 2, 1 a Lukáš je na trati. O 30 vteřin se na trať vydávám já a o pár vteřin později Ondra.

Myslím si, že po běžecké stránce jsem byl perfektně připraven, a proto mám v úmyslu Lukášovi nedat dýchat. Hned zahajuji tedy stíhající jízdu a peláším za ním. První překážka, podlézáme tank, na zmrzlé cestě to ještě jde, neboť se hned neušpiníme, takže po pár vteřinách hotovo. Pak konečně a díky bohu, nás nečeká prolézání roury, která vyúsťuje v Chrudimce, ale nýbrž nás to zavádí přes most a po nové části tratě.

Přichází táhlejší stoupání, síly máme ještě všichni dost a Lukáš mi přijde to do kopce moc nehrotí, takže pozvolný kopec táhneme oba ve stejném tempu, držím za pár metrů za ním. Na vrcholku kopce náš čeká další překážka, která působí jednoduše, ale za těchto podmínek je zrádná – jedná se o slacklinu. Je sice krátká, ale co jsme slyšeli, nemálo závodníků vytrestala. My oba naštěstí zvládáme a Ondra pak též.

Následuje opět delší běžecká pasáž, takže roztahujeme plíce a pomalu nás to vrací na lesní cestičku podél říčky, po které jsme zvyklí běhat. Cesta strání dolů je fakt o hubu, protože potom náledí máme co dělat, abychom si nezvrkli kotník. Tady dávám Lukášovi pár metrů navíc, protože se u seběhu necítím příliš bezpečně, čili jdu více na jistotu. Při seběhnutí na lesní cestu nás čeká přelézací překážka, která je brutálně namrzlá, a proto musím vybíhací stěnu absolvovat 2x. Ale zvládám a opět začínám dotahovat na Lukáše.

Následuje velmi dlouhá běžecká pasáž, kterou ale znám a po které se mi vždy dobře běželo. Stahujeme tempo na 4km/min a nasazujeme slušnou tempařskou laťku. V půlce cesty však přichází změna trasy a běžíme na křižovatce doleva do dalšího kopečku. Opět takový táhlý kopec, ale jsme teprve na začátku, takže musíme pořád šlapat. Lukymu ty kopce jedou víc, ale pořád se ho držím. Oběhneme další kopec, nahoru a dolů a k mému úžasu se najednou ocitáme u střelby. Vidím, že Luky nedal a dělá angličáky, takže si dávám na čas, abych trefil. Klasicky na Fourcada na jeden nádech shazuji terč a splňuji tak. V tu chvíli se ale Lukáš zvedá ze země a na seběhu utíkáme spolu. Seběh beru opět trochu opatrněji než Lukáš, takže než jsme dole, opět se dostává přede mě. To mi ale nevadí, protože vím, co nás čeká dál – další běh, překvapivě 😀

Pokračujeme známou lesní cestou až k největšímu stoupáku celého závodu, kde nás ale ještě předtím čekají chůdy. Jelikož naše děti na chůdách neustále pérujeme, byla by ostuda je nesplnit. Tady je vidět, že jde Luky víc na jistotu, a tudíž na chůdách hodně stahuji. Končíme skoro nastejno. Oba tedy bez problémů splňujeme a vydáváme se do největšího stoupáku závodu. Tady se mi hodně hromadí laktátek, takže trochu ubírám a nechávám si Lukáše na 30m odběhnout, ale pořád ten kopec rubu, co mi síly stačí. Za všechny ty závody jsem ten kopec zaběhl 100% nejrychleji.

Na samotném vrcholu a směrem k seběhu do další vesnice. nás čekají ještě zavěšené totemy, které nejsou nijak zvlášť náročné, ale tím, jak jsou namrzlé, opět mohly někoho potrápit. My opět oba splňujeme a běžíme do blízké vesnice. Lukáš přibíhá první, a když dobíhám já, on už mizí dál. A tady přijde fatální chyba, která mě později stála 1. místo, dobrovolník mě špatně instruuje o provedení překážky a já tak překážku dělám 2x dvěma různými způsoby a ztrácím tak drahocenné vteřiny.

Od stanoviště odbíhám trošku naštvaný, ale zase o něco více namotivovaný Lukáše dotáhnout. Setkáváme se na další překážce na nošení pytle, kde mám naopak trochu výhodu v síle, a tak tady opět trochu stahuju ztrátu. Pytel je celkem těžký, ale na to já jsem zvyklý, takže peláším až dolů, otočím se a běžím i nahoru. Nahoře odhazuji pytel tam, kde jsem ho vzal a běžím opět dolů velmi nebezpečnou roklí. V té je jednak namrzlo, tak i hodně spadaných stromů a kulatin, které komplikují, seběh. Naštěstí seběh netrvá dlouho a po nějaké chvilce nás stáčí doleva směrem vzhůru na pole, kde nás čeká podlezení sítě. S tou se podezřele dlouho trápím, protože byla velmi dobře uzemněna, což je ale na druhou stranu dobře.

Po zdolání pokračuji po poli dál a už vím, kde jsem a kolik mi cca zbývá do konce závodu. Pomalu se proplétám místním porostem a pomalu se objevuji před malým rybníčkem, který máme přebrodit. Naštěstí je brod pouze po kolena, takže jej probíhám velmi rychle. Ale zápach je to slušný 😀

Po přebrození nás čeká poslední běžecký úsek, než se stočíme už směrem k aréně. Vybíháme na asfaltku, kde jsem těsně v patách Lukášovi a očekávám brzké nošení klády, ale k mému údivu se žádné nošení klády nekoná. Pokračujeme tedy skoro sprintem dál, až k převracení pneumatik. Ta je tentokrát skutečně těžká, anebo jsem tak vyždímanej? 😀 Nevím, ale i Lukymu to dalo zabrat, to jsem viděl. Přehodím 4x tam a zpět a pokračuji vesnicí směrem k místu, kde jindy běháme s plynovou maskou (ta už ovšem ale byla, takže nás čeká asi nějaké překvapení? 😛 ).

Na tomto místě však přichází novinka a u fotbalového hřiště nás čeká nošení docela slušně objemného kmene stromu. Silové překážky mám ale rád, takže s chutí objímám kmen a utíkám s ním po vyznačené trase. Trať je bohužel krátká, takže během pár vteřin mám hotovo.

Rychle fofrčánkuji po asfaltce až k místu, kde je pavoučí sít a odkud už vím, že chybí pár metrů do cíle. Závěrečná rovinka! Teď jde o všechno a o každou vteřinku. Přelézám tedy rychle pavoučí sít, z vrchu seskakuji a rychle si to šinu na další konstrukční překážku. Následuje překážka se třemi kůly, po kterých ve visu mám přelézt z jedné strany na druhou. Sice jsou klády ještě zmrzlé, ale jde to se zavěšenýma nohama, takže v klidu. Rychle zvládám a vyvíjím maximální tempo podél řeky směrem k aréně.

Pár set metrů před cílem je ještě nově postavená Z-ková stěna, která má ale velké stupy, takže pro zkušeného závodníka by neměla být problém. Zima a chlad ale překážku opět o level výš trochu posunula, takže člověk musel být opravdu obezřetný. Nechtěl jsem riskovat, takže s klidem a soustředěností jdu až do vyznačeného bodu do cíle. Seskakuji a mířím dál. Cíl je už v dohlednu!

Tempo vyhrocené na max, jazyk na vestě. Skoro jsem minul šplh na laně. Rychle vyšplhám a čeká mě první a poslední ručkovací překážka. Segmenty jsou lano, triangly a kruhy. Jelikož v závodě moc ručkování nebylo, bez odpočinku naskakuji a během 3-4 swingů splňuji. Rozebíhám se na poslední přelézací stěnu a kosmickou rychlostí se snažím protnout cílovou čáru, kde mě už čeká Lukáš. Byť jsem do toho dal maximum, bohužel pár vteřinek mi na něj uniklo. Závod jsem si ale velmi užil, měl jsem velkou radost, jak dobře se mi běželo a jak napínavý závod jsme si s Lukášem udělali 😊 .

V cíli rychle beru medaili, dám ji Mikymu na kočár, a ještě se vracím na trat podpořit Ondru.

Nestihnu však doběhnout daleko, pouze k Zkové stěně, kde narážím na Ondru. Vypadá celkem v pohodě a poslední překážky absolvuji s ním. Všechny též zvládá na jedničku a v cíli je jen pár minutek za mnou. Oba máme splněno, oba spokojeni. Navíc nás konečně jely podpořit všechny naše děti, takže co víc si můžeme přát? <3 😊 . Závod to byl nádherný a jako každý rok byla atmosféra nepopsatelná! Opět musíme poděkovat za kvalitně připravený závod s velkým srdíčkem.

Po doběhu nás obou tedy uděláme pár našich klasických fotek i s dětmi a frčíme se domu naobědvat a umýt před vyhlášením. Bydlíme totiž nedaleko. Kolem půl 3 se vracíme na vyhlášení, kde já obsazuji a zároveň obhajuji 2. místo z minulého roku. Tentokrát sem si věřil i na vyšší příčku, ale okolnosti tomu nedaly, takže holt budu muset zabojovat příští rok! První místo mi tedy o pár vteřin bere Lukáš Novák a krásnou 3. pozici bere Svídnácká legenda Tomáš Plihal. Oběma klukům moc gratuluji a jsem rád, že jsem byl na stupních právě s těmito dvěma 😊 Převezmeme si tedy všichni své trofeje alias keramické džbány, uděláme pár fotek a užijeme si tu naši chvíli slávy. No a pak hurá domu, neboť cesta do Pb je velmi dlouhá. Ještě předtím si ale pojďme udělat celkové zhodnocení závodu ->

Pozitiva:

• Fantastická atmosféra domáckého závodu. Ambice závodu nejsou být stovkové (i když nějaká stovka závodníků byla) či tisícové, ale naopak připravit velmi kvalitní závod pro určitou sortu lidí. Oceňujeme rozhodnutí kvality nad kvantitou 😊
• Chválíme postavení nových překážek (Zková stěna, ručkovací multiring, multikonstrukce)
• Obměna tratě -> krásná nová běžecká (a náročnější) trať s přidanými kopci
• Adekvátní hendikepy
• Fantastické, praktické a zajímavé ceny a to už při vyhlášení, tak při registraci
• Perfektní předzávodní i pozávodní informace
• Jako vždy velmi ceníme přichystané občerstvení v Sokolovně (perníky, buchty, bábovky)
• Povzbuzující dobrovolníci
• Poměr cena x kvalita
• Zvyšování standartu závodu po všech stránkách
• A v neposlední řadě chválíme za přijímání a pozitivnímu stavění se následné kritice. Tohle moc pořadatelů neumí 😊

Negativa:

• Na některých překážkách v případě složitosti zvládnutí překážky by bylo fajn, aby dobrovolníci dopředu hlásili, jak překážku absolvovat pro úspěšné splnění, i když chápeme, že v té zimě třeba někomu do mluvení nebylo 😊
• Nebát se zařadit i ,,extrémní‘‘ varianty závodu typu voda a atd. Třeba na konci byla možnost se ,,jen‘‘ projít Chrudimkou a i to by bohatě stačilo. Člověk se v ní nemusí koupat, ale přeci jen, jsou to extrémní překážkové závody. Na druhou stranu za běžné smrtelníky děkujeme, že nebyla slacklina nad vodou, protože tam bychom se 100% koupali 😀
• Možná to byl pouze náš pocit, ale zdálo se nám, že bylo málo překážek. Možná bychom se do příště nebáli zařadit jich více, a to klidně i těch přírodních. Každopádně ručkovacích komb a překážek obecně bylo málo, a to bychom řekli, že závod měl velmi slibný potenciál.

Každopádně z celkového hodnocení bychom chtěli říci, že jsme si ho parádně užili a že se nám závod nesmírně líbil a byli jsme překvapeni, jaký kus, Martin jakožto pořadatel, se závodem ušel. Je vidět, že člověk, který to dělá srdcem a pro závodníky, nikoliv pro peníze, se takto posouvá kupředu. A myslím, že mohu říci, že toto si nemyslíme pouze my 😊 . Martine, a celý Svídnický extréme (týme), děkujeme ti a snad se uvidíme příští rok.

Vaše Dvojčátka

Alias

Bratřijaksepatří.cz