Excalibur race Vranov 2021

24. 08 2021

Hola, hola, přátelé,

tak jsme zase po delší době zpět, opět připraveni Vám podat ty nejneočekávanější a nejžhavější zprávy z našeho proběhlého závodu, který se konal opět již tradičně ve Vranově u Brna, ze závodní série Excalibur race. Když se řekne Vranov, všem OCR závodníkům se jistojistě vybaví motokrosový areál a dolíček, ve kterém je závod již po pátou sezonu uskutečňován. Pro nás už je tohle místo srdcovka, takže s nadšením v pátek večer po příměstském táboře vyrážíme po D1 do Vranova.

Po příjezdu rychle hledáme místo na přestanování a zaparkování, abychom si ještě za světla stihli prohlédnout arénu a pozdravit závodníky, kteří se zde už usalašili. Aréna je typicky rozprostřena v motokrosovém areálu jen s pouhou úpravou překážek na jiných místech. Po příjezdu tedy rychle vybalíme stan a jen zběžně se jdeme ze zvědavosti podívat po překážkách. Brzy se začíná stmívat, takže to v cuku letu projdeme a s lehkým zdržením se zastavíme u oštěpů, který si nanečisto párkrát vyzkoušíme. Poté pozdravíme Kubu a celý jeho tým a už se pomalu chystáme na kutě, protože zítra má být strašné vedro, a tak je nám jasné, že nás slunko vzbudí brzy, tak aspoň ať máme něco z té noci 😊

Kolem 21:30 uleháme a skutečně nás druhý den okolo 6 ráno budí sluníčko a o nějakou tu hodinku později i skutečný pařák. Ani se nesnažíme dospávat, protože ze stanu se stává sauna a navíc okolí se také začíná probouzet. Jdeme si tedy dát v klidu snídani, ale ani v tom vedru toho do sebe tolik nedostaneme, takže pojídáme každý jeden banán, zapijeme to jogurtovým nápojem a to je vše, co jsme si před závodem dali. Naštěstí v závodě žádná krize nepřijde, takže slabší stravu tentokrát přežijeme. Zpět ale k předzávodní přípravě.

Po ,,snídani“ s dostatečnou časovou rezervou, což u nás nebývá příliš zvykem, se jdeme pomalu rozběhat, ikdyž máme ještě asi 45 minut. Já jsem po běžecké stránce celkem připraven, ale zase nemám rád běh ve vedru, takže se bojím, jak tohle vůbec přežiju, nadruhou stranu Ondra má za sebou měsíce bytové rekonstrukce, takže je taky dost možné, že se to na něm únavou projeví, do toho jsme oba jeli 14 dní příměštáku v kuse, takže obavy a nervozita před závodem jsou veliké. Tak či tak jsme ale odhodláni vydat ze sebe maximum a jít až na krev. Můj cíl je dělat Ondrovi vodiče a nastavit nějaké tempo, kterého se Ondra musí držet. Jeho cílem je se mě držet a dát samozřejmě všechny překážky.

Během rozběhávání se dostáváme do velmi dobré flow a běžecké pohody, takže už netrpělivě očekáváme chvíli, kdy budeme moci vyběhnout. Poslední minuty před startem se jdeme do sprch ještě celí zmáčet, abychom alespoň nějakou chvilku byli svlažení a mokří. Většina závodníků běží jen v trenkách a ženy jen ve sportovních podprsenkách. A je to tu, ta dlouho očekávaná chvíle už přišla a my stojíme na startu, připraveni si odčipovat hodinky a zahájit dnešní HELL trať. Cíl je jasný, podat 110% výkon, dát všechny překážky a rvát se o TOP umístění. Tak jdeme na to, 3, 2, 1 a STAAAAAAAART!!!!!

Vybíháme z podstartovního oblouku a sprintem míříme pár metrů z kopce hned k první překážce, což je ježek v kleci neboli pentagon. Oba rychle naskakujeme a s paprsky švihajícími do obličeje skoro poslepu přeručkováváme na druhou stranu. Easy, a tak blesku rychle pokračujeme dál. První část tady v dolíčku je celkem svižná, takže na těchto metrech se snažíme běžet v co nejrychlejším čase, abychom nahnali čas a vytvořili si trochu náskok. Navíc vybíháme mezi prvními a nechceme se nechat zdržovat, takže se rychle snažíme předběhnout těch pár lidí před námi.

Po pentagonu míříme do prvního bláta hned za rohem, které je ještě krásně čerstvé a my máme čest jej jako jedni z prvních závodníků pokřtít. Blátivý úsek je asi jen 5m dlouhý, takže z něj rychle vylézáme a štrádujeme si to hned vpravo do velmi prudkého kopce, ze kterého se dostáváme opět na stejnou rovinu se startem a odkud míříme k ostnatému drátu. Ten je netradičně umístěn na dno areálu, ale to jen z důvodu, že všude okolo jsou nově navezeny hroudy kamení a potom se opravdu plazit nechcete. Před námi je pár závodníků, ale ti nás pod ostnáčem pouští, takže se už skoro dostáváme do čela. Navíc já jsem tentokrát drát podlezl v neuvěřitelně rychlém čase, že mě ani Ondra nestíhal. Zpod ostnáče vybíháme nahoru a hned sbíháme zase dolů, kde je checkpoint Holshotu (sprint na 500m) a odkud míříme do mé oblíbené pasáže, do lesa na lesní trail (a hlavně do stínu).

Kdo ve Vranově byl, ví, že následující běžecká pasáž v lese je neuvěřitelně příjemná a v celku rychlá část tratě, kde každý elitní závodník musí běžet, seč mu síly stačí, protože se zde dá nejvíc nahonit čas. A se stejným přístupem sem vbíháme i my. Nasazuji vražedné tempo a doufám jen, že ho Ondra bude schopný udržet. Čas je nekompromisně pod 4:00/km, ale to především proto, že valná část tratě vede po vrstevnici, nebo z mírného kopce dolů. Jakmile doběhneme do vytyčené hranice a smyčky, kde nás trat otáčí údolím zpět k aréně, se trasa mění v mírný svah vzhůru. Na to jsme ale připraveni, a navíc je to necelý 1,5km od startu, takže síly je ještě dost.

Pořád jedeme hrozný raketový bomby a ukrajujeme stovky metrů z trati. Jakmile doběhneme na doslech arény k okraji lesa, čeká nás první obtížnější překážka a tou je low monkey bar ručkovačka, která je ve výšce asi metru a půl. Díky Milanovi už ale víme, že tahle překážka není dělaná na ručkování ve visu ale naopak na ručkování v přítahu. Sice náročnější varianta, která není pro všechny závodníky zcela vhodná, ale my si se sílou věříme, a navíc nám jde o čas, takže ani vteřinu neváháme a jdeme na to. Já mám v cuku letu hotovo, ale Ondra se tam s tím chvilku pere. Ve výsledku ale oba zvoníme a pokračujeme dál. Hned v zatáčce na nás čeká asi 7m dlouhý wiever, který prolézáme téměř ukázkovou rychlostí, aneb trénink z příměštáku se vyplatil. Až z toho okolní diváci žasnou, jak rychle to prolétáme. Mimojiné zde předbíháme prvního závodníka a tím se dostáváme do samotného čela závodu.

Následuje vběhnutí do lesa, kde nás čeká nějaký ten strávený čas. Díky bohu, protože na tom přímém sluníčku bychom asi umřeli. Pořád pokračujeme ve velmi rychlém tempu, mezitím na hodinkách pípá 4km. V lese probíháme roklinou, kopci a tu a tam nějakou překážkou, jako je třeba šplh na laně (který byl až směšně nízko -> cca ve 2,5 výšce). Po nějaké té půl hodince se konečně dostáváme k občerstvovací stanici, kde ještě předtím odneseme 2m kládu na zádech, než se občerstvíme. Občerstvení probíhá za běhu, protože se zde nechceme příliš zdržovat, takže se několikrát polijeme, dáme do sebe pár hltů vody a šineme si to prudkým svahem dolů. Tady letíme absolutně nekontrolovaně a největším tempem, co to jde, abychom opět nahnali nějaký ten čas. Zatím se nám pocitově běží skvěle, ale ven z lesa do toho vedra se nám opravdu nechce, ale už se s tím pomalu smiřujeme, neboť jsme již za půlkou závodu.

V lese a po trailech zvládáme všechny nastražené překážky jako slackliny, vytahování pneumatik na kladce, a dokonce i balanční překážku. Mezitím stále pobíháme po lese, ale už se dostáváme na známá místa, odkud víme, že návrat do festivalky narvané překážkami není daleko. Dalo by se říct, že vyběhneme na samotný vrchol Vranovského žlebu, odkud různými klikaticemi míříme do dolíčku na poslední překážky. Tradičně se dostáváme pod první motokrosový kopeček, kde nás čeká odnesení těžšího kusu kamene do strmějšího kopce a po vyznačené trase pár metrů tam i zpět. S naší konstitucí a svaly celkem brnkačka, ale v tom vedru i tohle dá zabrat. Čeká nás párkrát výběh motokrosových kopečku nahoru a dolů, než se dostaneme k osudné překážce – vodní skluzavka. Nikterak těžká překážka, ale oběma se nám stala osudná v tom, že já jsem si narazil kostrč a Ondra sedřel půlky hýždí. V OCR závodě jistě polehčující okolnost, ale někde se vyplakat musíme, že jo 😀 .

Skluzavka měřila alespoň 20m (pokud víc, či míň, kluci opravte mě) a na jejím konci byla menší lagunka, kam se v té rychlosti přistávalo. Za každé svlažení jsme během závodu byli rádi a vzhledem k tomu, že jsme se blížili ke konci, na občerstvovačku za skluzavkou jsme se vyprdli a pelášili dál. Tam na nás hned číhala další low ručkovačka, ale ta byla zmáknuta také v cukuletu. Následovaly další cool překážky jako ER bar, irská lavice, nošení kanystrů a nebull, než se dostáváme k nejobávanější překážce celého závodu a tou je oštěp. Já jsem celkem rozjetej, takže beru oštěp a bez přemýšlení jej házím na terč, do kterého se díkybohu oštěp zabodne. Ondra mě následuje a též uspěje. Tím je pro nás rozhodnuto, že závod dokončíme bez hendikepu, jediné mínus je, že v cíli za to nedostaneme náramek, ale to vem čert.

Probíháme poslední bahýnkem, vyšlapáváme poslední kopec a už na nás čekají poslední čtyři překážky, které jsou pro nás už jen formalitou – pneumatiky, flying totemy a poslední dvě velká/dlouhá komba před cílem.  Vše jdeme téměř synchronně a podobného ohodnocení se nám dostane i před cílem, kdy nás moderátor i takto vyhlašuje. Překážky máme po pár vteřinách zvládnuty, a tak nám už nebrání nic v odčipování a stopnutí hodinek v ukončení závodu. Tam padáme na zem a pod 30 stupni sluníčka těžce vydýcháváme. Tempo jsme měli skutečně vražedné a nějaký kilometr jsme měli dokonce zaznamenaný v tempu 3:43/km, takže únava a vyčerpání bylo na místě. Smekán před Ondrou, že ho to nezabilo, přeci jen jsem byl v lepší formě. Na druhou stranu dostál toho, co neustále učíme děti, a to, že s pevnou vůlí a silným odhodláním lze technicky vzato dokázat cokoliv. A tělo si dřívější tréninky pamatuje. Doběhnout mezi prvními mělo ve výsledku celkem výhodu, a to, že jsme měli sprchy pouze pro sebe a to hned několik desítek minut. Navíc mě potěšilo, že i mimo naši vítěznou kategorii by mi můj čas stačil na celkové 2. místo, takže konečně byla ta forma dobře načasována a využita.

Nicméně po sprchovém welness a zkulturnění se přichází druhá výzva a tou je absolvování druhého závodu odpoledne. Nebudeme si lhát, ale 11km z dopoledne v nás zanechalo hodně laktátu a to sluníčko nám také dávalo zabrat. Všechny faktory hrály proti nám a nám se chtělo závodit míň a míň, naštěstí jsme během odpoledne zjistili, že máme na startovce několik rivalů z minulých let, kterým něco dlužíme. V tu chvíli únava i brutální vedro šly stranou a nás pohltila myšlenka porvat se ještě jednou na posledy tento den o umístění na bedně. Věděli jsme, že to nebude jednoduché a že kluci jsou čerství a našlapaní, ale i tak jsme tuto výzvu přijali!!!

Zašli jsme tedy za organizátory, zdali by nás nepřeregistrovali ze samotného konce startovky někam blíže našim rivalům, abychom je mohli stíhat a pořádně jim zatopit. Moc děkujeme Kubovi a týmu Excalibur, že nám toto umožnili, protože to byl právě ten zlomový moment, kdy v nás zahořela naděje. V tu chvíli jsme měli jasno, bud kluky doběhneme a budeme tak vědět, že jsme před nimi, anebo zkrátka dojdou síly a my budeme za nimi. Jiné varianty nepřipadaly v úvahu a my jsme byli odhodlaní tam nechat vše a doběhnout/předběhnout je za každou cenu. S touto myšlenkou jsme se postavili na start a čekali jsme, než na nás přijde řada. Startujeme dvě minuty po nich, abychom jim dali lehký náskok a nestřetli se hned po startu, protože pak bychom spolu běželi celý závod a to jsme nechtěli. Raději si zahrajeme na kočku s myší. A je to tu, vydáváme se podruhé do boje, tentokrát však do velmi psycho-fyzicko náročnějšího.

START!

Ze startu vybíháme, jak kdyby nás honil Usain Bolt a tempo je ještě vražednější než v prvním závodě. Toho jsme si však vědomi, neboť na 6km to prostě musíme za každou cenu dát a udržet. Tato vzdálenost je pro nás oba taková zahřívací a shodli jsme se na tom, že tam prostě necháme vše, i kdybychom se do cíle měli doplazit. S Ondrovým souhlasem nasazuji ještě svižnější tempo, než v prvním závodě a lesními pasážemi oba prolítáváme jak stíhačky. Zanedlouho už klukům funíme na záda. Oči nám lezou z důlků, vařený jsme jak brambory, ale polevit nehodláme.

Na to, že běžíme druhý závod, se nám běží oběma perfektně, a tak dokonce kluky v polovině závodu předbíháme a dokonce Ondra přejímá štafetu a táhne úsek z kopce dolů, sotva mu stíhám. Jen ze zvědavosti Ondra pronáší, že z kopce běžíme tempem 2:50/km. Tohle je fakt vražedný tempo, sotva stíháme dýchat. Začínáme se pomalu usmívat, protože víme, že klukům utíkáme. Po zbytek závodu už jsme kluky nezahlédli a hrdě jsme si doběhli do cíle ještě s 7minutovou rezervou pro druhé vítězství v tento den a vrátili jsme tak klukům prohru z minulého roku. Nemohli jsme se cítit šťastněji. V cíli jsme kluky ještě podpořili na posledních překážkách a jako rodina jsme se v cíli objali a pogratulovali si za vzájemné výkony a soupeření. A o tomhle OCR je – je jedno, jestli vítězíš, nebo prohráváš. Borec je každý, který se odhodlá a dokončí!!!

Poté nás už nečekalo nic, než zasloužený odpočinek, sprcha a jídlo, kterému jsme během dne moc nedali, ikdyž během toho vedra se to prostě nedalo. Za několik minut pak bylo konečně vyhlášení (během COVIDu nebylo), kde jsme stanuli 2x na těch nejvyšších stupíncích a celkově jsme byli rádi, že nás na stupních doplnili právě kluci, se kterými jsme celý závod soupeřili.

Každopádně než uděláme závěrečné shrnutí, moc děkujeme všem, kteří nás podporovali, gratulujeme všem závodníkům i výhercům a budeme se těšit na dalším závodě, což budeeeee…..??

POZITIVA:

  • I přesto, že závod se zde konal již po 5, oceňujeme, že trasa byla opět jiné/nová, a že nám to Kuba neustále zpestřuje, tak to má být!
  • Jedna z nejnáročnějších tratí ve Vranově
  • Naprosto fenomenálně využitý terén a okolí závodu, trať byla fantastická – kopce, louky, řeka, bahno, prostě, co víc si přát?
  • Krásně a pestře rozmístěné překážky.
  • Originální medaile
  • Zázemí závodu, včetně umýváren/sprch
  • Perfektně zmáknutá situace ohledně vládních nařízení a konání závodu/výdeje čísel a atd.
  • Bezchybně značená trať
  • Jako vždy perfektní občerstvovačky (melouny, gely, iontáky a atd.)
  • Adekvátně zvolené hendikepy (my žádné nedělali krom Ondrova oštěpu v druhém závodě)
  • Profesionální a povzbudivé jednání ze strany dobrovolníků, zkrátka byli úžasní!
  • Konečně proběhlo oficiální vyhlášení a člověk si užil tu chvilku slávy na stupni vítězů, ne jako za COVID situace 😊

 

Negativa:

  • Nejsou 😊

 

Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂

Komentáře