Ještědský půlmaraton

21. 10 2018

Zdravíme své obdivovatele,

Po včerejší dvojité náloži na Gladiátor race v Praze, kde jsem si to pro jistotu zaběhl 2x (Jednou sám a jednou se svými svěřenci – o těch až níže), se dneska vydáváme směrem na sever, do Liberce k Ještědu, kde mě čeká ještědský půlmaraton, který bude opravdu drsný! Za 21km musím zdolat 1350m nastoupených metrů, spoustu kamenitých a kořenových cest, ale hlavně ve zdraví dokončit, což u této extrémní trati nebude sranda…

            Start je naštěstí rozumný, takže vyjíždíme i s mazánkem kolem 9:45. Cesta je dlouhá a počasí zatím tak akorát. Kolem 11:20h přijíždíme na naše dobře známé parkoviště 3, odkud se startuje. Při příjezdu už vidíme startovací bránu a spoustu stánků okolo.  Zvedám se tedy a jdu si pro registraci. Vše vyřízeno asi během minuty, což velmi chválím. Žádné fronty, takže zbyla spousta času na okukování stánků okolo a nakonec i WC na pohodu.  

            Start už se pomalu blíží, takže shazuju mikinu, udělám pár fotek, rozcvičím se a jdu do koridoru, který je už téměř plný. Řadím se někam za 1/3 běžců, jelikož vím, že dneska to moc běžecké nebude a že kopce budou kruté, nohy tuhnout, lýtka pálit…

            A už je odstartováno! Relativně pomalu startuji, jelikož vím, kam se běží. V létě jsme zde běželi extrémní duatlon, takže vím, jak moc drsný to bude (ve finále zjistím, že tohle bylo ještě drsnější, než ten duatlon). Začínáme pomalejším výběhem do kopečka po šotolině. Ta se stáčí nahoru pod sjezdovku k Ještědu. Tou ale nepoběžíme a chvíli předtím uhýbáme vlevo, takže naše trasa se prodlužuje a jde více do extrému. Teď už to není mírný kopeček, teď už je to strmý kopec! Přecházím tedy v chůzi a tepovku už mám někde v nebesích. Cca kolem 200 tepů. Což je relativně hodně…. Ale bude víc 😀 …

            Tento kopec je dlouhý asi 300m. Poté ,,vybíháme“ na mírně stoupající louku, která pokračuje dále do lesa, kde je docela těžký terén. Kameny a kořeny stromů. Hlídám si svůj kotníček a stoupám pomalu vzhůru. Po chvilce už vidím na konec této lesní cesty a rozcestí s dobrovolníkem, který posílá půlmaratonisty doprava a běžce na 5km doleva. Dávám se tedy vpravo a po své pravici vidím onen kopec, kde jsme tahali pytle na Sparťanovi. Naštěstí sem nejdeme, takže se dáváme hned vlevo a šlapeme do sjezdovky. Takže ve finále nevím, co bylo horší 😀 …

            Sjezdovka je velmi dlouhá, takže jsme šlapali něco přes 2km do kopce. Na zahřátí super! Na začátku mi byla docela zima, ale tady jsem se už slušně zahřál. Teklo ze mě jako kdybych byl na Havaji 😀 . Po velice úmorném stoupání jsme konečně nahoře. Ne tedy úplně nahoře, ale na vrcholu lanovky, která sem vedla. Moc dobře si vzpomínám, jak to tu vypadá v zimě, takže vím, kam se teď poběží. Na vrcholku běžíme asi 150m po mírném kopečku k lanovce, kde uhýbáme doprava k tak zvanému přibližováku. To je ta cestička, která vede přímo vpravo od lanovky. A konečně začíná první sešup. Zatím se běží po mokré trávě s listím, takže to docela jde. Po asi kilometru už ale vbíháme na sjezdovku, kde se nám mísí kamení s prudkým svahem. Nožičky dostávají zabrat.

            Přeběhneme sjezdovku a vbíháme do lesa. Tady se naštěstí dá trochu běžet, tak toho využívám a zvyšuji své tempo. Běží se chvíli po lesní cestičce, která mi vyhovuje. Netrvá to ale dlouho, protože za chvilku začne prudké klesání – po kamenech. Tady už přestává všechna sranda, protože to je dost nebezpečné. Kameny jsou ještě mokré, takže to po nich klouže. Dávám si sakra majzla, abych nějak špatně nedošlápl. Zatím se mi daří se velkým kamenům vyhýbat.

            Po asi 2km jsme téměř dole, takže následuje ostrá zatáčka vlevo a kdo by to byl řekl, už zase musíme nahoru. Ale opravdu příííímo vzhůru. Tentokrát už jdeme ale fakt až nahoru na Ještěd! Ted ale začínají ty strašně cesty. Vůbec nechápu, jak po tom někdo může běžet, když já po tom těžce jdu. Samé kamení a cesty, které vypadají jako když tudy tekla voda a my jdeme korytem vyschlé řeky. Velmi náročné stoupání, které nám ještě komplikuje spousta turistů, kteří tu procházejí. Stíháme se vyhýbat a ještě do toho bušit dál. První část cesty vzhůru se line lesem, druhá už po úpatí skály Ještědu. Po velkým šutrech jsem se konečně vydrápal nahoru na Ještěd. Nestíhám se ani pokochat okolím a už si to mastím směrem z Ještědu dolů. Mám za sebou prvních 6km…

            Dolů z Ještědu nabírám tempo, které je asi kolem 3min na kilometr. Docela vražedné, ale musím někde nabrat ztracený čas. To dokazuje i to, že spoustu závodníků směrem dolů z kopce předbíhám. Sice je mi to houby platný, protože oni mě zase pokoří na kopcích, ale stejně. Alespoň ten pocit, že jsem aspoň v něčem lepší 😀

            Dlouho jsme běželi po asfaltové cestě, když tu náhle cesta končí a my zahýbáme směrem do lesa. O kousek dál na nás už čeká první občerstvovačka (cca 7km). Tam do sebe rychle kopnu jeden ionťák a pokračuji dále. Vbíhám do lesa, kde je lesní kořenatá cesta, kterou se běží velmi těžce. Pořád skáču jako kamzík, abych nezakopl o nějaký kořen. Cesta je navíc velmi úzká, takže se tu nedá moc nahánět čas, natož někoho předběhnout. I přesto se mi to u pár lidí podaří. Sbíhám opravdu prudký kopec po kamenité stezce, když tu vidím, že cesta pomalu končí. Trasa se stáčí vlevo. Přibržďuji a dávám se tedy vlevo. Chvíli běžím po šotolinové lesní cestičce, která je příjemnou měnou oproti těm předchozím, ale dlouho se radovat nemohu, jelikož o pár metrů dál se cesta stáčí opět směrem do lesa a zase dolů. Opět následuje velice technicky náročný terén, jelikož se tato část trasy nachází v listnatém lese, takže člověk musí být extra opatrný, jelikož neví, co pod listy je. Navíc jsou listy taky mokré, takže to klouže. Naštěstí po pár set metrech vybíháme z lesa ven a běžíme po nějaké louce, na kterou svítí sluníčko. Po dlouhém seběhu se dostáváme opět na konec naší cesty a následuje kopeček zpět nahoru. Tentokrát se vracíme na Ještěd zezadu.

            Šlapeme tedy zase vzhůru. Po lesních cestách a částečně i po louce. Sem tam nám to proloží nějaký ten kámen a kořen, ale dá se to. Po kilometrovém stoupání se dostáváme na polní cestu, kterou se dáváme vpravo vzhůru k chajdě, kolem které jsme běželi Sparťana. Tady bývalo kdysi skákání s gumou kolem nohou. Polňačka na sluníčku docela bodne. Dostávám se už tedy téměř k chajdě, když tu se zjeví malá holčička a všechny kolem sebe povzbuzuje. Dodá mi tedy pár sil, takže posledních 100m k chajdě prostě doběhnu. Zde je další občerstvovačka (cca 11.5km). Rychle se občerstvím a valím dál.

            Běžíme chvíli po asfaltové cestě, ale po chvilce jsme už zase v lese. Zde se střídá mírně kopcovitá trať s většími kopečky. Ty větší vyjdu, ty mírné vybíhám. Snažím se teď na tomto úseku hodně běžet, abych co nejvíce stáhl čas. Musím říct, že tato část trasy se mi velmi líbila, jelikož se střídal terén v lese a lesní cesty s listím. Bylo to tak nějak pořád nahoru a dolů, takže jsem si mohl leckdy odpočinout. Tato část trasy byla jakási obíhačka, která se začala stáčet až téměř dole pod svahem, kde se startovalo. Nenásledovalo nic jiného, než kopec vzhůru. Zde jsme se už napojovali na část trasy, kterou jsme jeli na kole. Takže jsem tušil, co mě čeká. Ve finále jsme pak nešli ale cestou vpravo, jako tenkrát, ale šli vlevo do kamenité stezky, která vedla přímo k chajdě, kde byla druhá občerstvovačka. Byl to asi 6km okruh.

            Zde, na 17,5km, už mám docela hladík, takže vezmu jeden banán a snažím se ho sníst. Se svojí šikovností mi ale upadne, takže ho sbírám a jím i tak, přece ho nevyhodím 😀 . Tak jsem si pochutnával na banánu se štěrkem, takže to byla velká paráda! Akorát štěrk asi nemá žádný kalorie 😀 . Nějak jsem to ale přežil, nechtěl jsem totiž zastavovat, protože už mi zbývalo opravdu málo. Ještě poslední kopec, a pak 2km dlouhý seběh po sjezdovce dolů do depa.  Poslední kopec šlapu snad nekonečně dlouho, ale už jsem konečně na vrcholu u lanovky. Stáčíme se tedy vpravo na sjezdovku, kudy jsme sem prvně přišli. A hurá dolů. I když ono to moc hurá není, protože ta sjezdovka je opravdu sešup, takže to nohy brzdí, abychom si nerozbili tlamu. Kameny kloužou a tráva je také ještě vlhká. Hlavně se nezranit a v pořádku dokončit. V půlce kopce při seběhu potkávám své dva miláčky, takže jim zamávám a pokračuji dál. Myslel jsem si, že Happy poběží do cíle se mnou, ale bohužel nemohl, škoda 😀 . Ještě tedy proběhnout lesíkem a loukou a už jsem zpět na šotolinové cestě, kudy jsem vybíhal. Valím si to 3,5min tempem do cíle. Krouhnu zatáčku a závěrečný sprint do cíle. Mám to za sebou! Hurá – celkový čas 2:22h. Docela to šlo, i když jsem se chtěl vejít s časem do 2:15h. Nevadí, tak třeba příště. Svůj úděl jsem splnil a tím byl tento trénink.

            Závěrem bych chtěl pořadatelům poděkovat za super závod, který neměl chybu! Určitě si to někdy rád zopakuji! Přejděme tedy k závěrečnému hodnocení:

 

Pozitiva:

  • Skvělá atmosféra
  • Dobrý moderátor (i když moje jméno přečet špatně 😀 – pouze se ,,S“ a ne ,,Š“– Simandl)
  • Dostačující občerstvení (banány, iont, voda, sůl, cukr, hrozinky, polévka v ceně startovného)
  • Rychlý výdej registrací
  • Milá obsluha
  • Chválím stánky s jídlem – obzvláště kýtu!
  • Pěkná dřevěná medaile
  • Parádní trať

 

Negativa:

  • Možná by se slušela kovová medaile. Přeci jenom za tento závod by stála 
  • Neškodila by nějaká emailová informovanost

Výsledné bodování – 9 bodů z 10 nebo chcete-li 1- jako ve škole 

Vaše Dvojčátka

 

Komentáře