Excalibur race Opatov HELL+SKY 2023

Ahoj sportovci,

tak naše rodinka bratřijaksepatří ukončuje oficiálně doby dovolených a hned zostra se pouštíme do námi oblíbeného OCR závodu od Excalibur race. A aby toho nebylo málo, rovnou si to štrádujeme do Opatova za dvojitou obhajobou. Startovka je nabouchaná borci z Predátorů, Pepou Babákem a dalšími, takže už teď víme, že závod to bude rozhodně těžký a obhajoba nelehká. Ale přesně tyhle podmínky my máme nejradši, takže o to víc se těšíme. Vy, kteří stále váháte a do Opatova jste se doposud nepodívali, tak už koukejte přestat váhat, neboť Opatov nabízí zkrátka vše -> spousty bláta, hodně kopečků, lesy, spousty vody a zajímavou běžeckou motokrosovou trať (viz bývalý Vranov).

Náš první test přichází v 9:00, kdy se stavíme na startovní čáru našeho prvního závodu, na trati Hell, která slibuje přibližně něco okolo 10km. Pro nás nejideálnější vzdálenost, neboť na krátké distance příliš nejsme. V motokrosovém dolíčku je jako na dlani spousty překážek, takže diváci si též přijdou na své, ale hlavně závodníci jsou neustále vedeni nahoru a dolů, takže o laktátek je značně postaráno. Nebudu to příliš prodlužovat, protože rozcvička a rozběhání je vlastně běžecká klasika, takže to rovnou přeskočím a pojďme tedy rovnou na start.

O startovní povel alias komentátorské stanoviště se postaral velmi zkušený a vtipný komentátor ,,Kopr“, který ví, jak závodníky namotivovat a dostat do závodní atmosféry. S jeho vtípky a podporou se tedy vydáváme do závodu během několika vteřin. 3, 2, 1 a jedeeem, START!

Start je spíše pomalý, nežli rychlý, jak je většinou zvykem. Je to ale proto, že hned po 15m na nás čeká první lowrig ručkovací překážka. Takhle na začátku je pro zkušené závodníky tato překážka spíše oddych, neboť zde jsou ještě všichni plni síly, a tudíž o zvládnutí překážky není nouze. Naopak z hlediska amatérských závodníků je fajn, že v případě nesplnění překážky mají možnost už zde si silově trochu odpočinout v podobě 20 trestných angličáků, nežli někde ke konci tratě, kde by už tu sílu neměli. My tedy rychle překážku zvládáme a vydáváme se vstříc 10km trati. Hned vzápětí náš čeká vyběhnutí prvního kopce, který díky bohu oproti minulému roku je suchý a dá se v pohodě vyběhnout. Minulý rok jsme se horko těžko škrábali nahoru, neboť velmi silně pršelo. Poté následuje běh po značené trase již ve zmíněném dolíčku, kde nás čeká pár překážek jako ježek v kleci, nebul a rovnováha. Všechny překážky s klidem zvládáme, ale stejně v duchu stále myslíme na minulý ročník a podmínky, které byly, a které koneckonců brutálně zamíchaly pořadím, časy závodníků ale i hendikepy.

Běžíme celkem svižně, určitě rychleji než minulý rok a než se nadějeme, máme skoro celou arénu proběhlou. V cestě nám stojí poslední 2 překážky, které nás dělí od vyběhnutí z arény směrem k lesům a rybníkům. První překážkou je wiever, který je pro nás už spíše banalitou, neboť tady si ani nepřipouštíme, že by se z naší strany dala udělat chyba. Samozřejmě člověk nikdy neví, ale v našem případě by to byla asi pro nás největší ostuda, vzhledem k tomu, co a jak děti učíme v naší akademii. Po překonání této překážky přeběhneme poslední motokrosový kopeček a k našemu úžasu před námi stojí naše nejobávanější překážka -> oštěp.

Každý ví, že je to noční můra každého překážkového běžce, a že tato překážka leckdy i rozhoduje o pořadí závodníků v závodě. V našem případě máme spíše větší úspěšnost, nežli neúspěšnost, ale vždy se podaří jednomu z nás netrefit, tak schválně, jak to bude dnes? Dobíhám k terči první a jelikož vím, že to je, buď anebo, tak bez váhání beru oštěp a po zamíření a bez nádechu házím na terč. K mému štěstí oštěp letí krásně a přesně do středu terče, takže já si můžu oddychnout. Za mými zády se přitom už připravuje Ondra a já mám možnost sledovat, jak to dopadne. Bohužel už při úchopu jsem měl blbé tušení, že se netrefí a hned jak sem viděl vypuštěný oštěp z Ondrovy ruky, tak jsem šel dělat angličáky, neboť oštěp letěl kráááááásně vedle terče 😀

Rychle si odplácáme stanovených 20 angličáků, ale jelikož jsou ještě takhle ze začátku závodu, máme je v celku rychle. Ondra trochu sám na sebe naštvaný odebíhá od překážky, ale celý závod je ještě před námi, takže si myslím, že na to neměl příliš dlouho času myslet. Už taky proto, že následovala další překážka a tou byly desky na vodě, které se měly přeběhnout/přejít na druhou stranu břehu. Oba využíváme své rychlosti a mrštnosti a velmi rychle bez ponoření nohou či spadnutí do vody se dostáváme na druhou stranu. Na druhé straně nás hned čeká občerstvovačka, kde se rychle občerstvíme vodu a pelášíme dál.

Čeká nás obvyklá běžecká pasáž, která je ještě obohacena o cca 400m nošení pytle, ale pak pokračuje po námi známé části tratě jako minulý rok. Po této cestě doběhneme až pod přehradu, kde nás čeká další lowrig wiever, kde nás dobrovolnice velmi povzbuzuje (tímto ti děkujeme). Po zdolání vybíháme menší kopeček na vrchol, odkud sbíháme dolů k vodě, kde nás nově místo skoku do vody čekají paddle boardy. Asi nejvíc nejpříjemnější překážka celého závodu, neboť člověk si vzal paddle board, lehl si na něj a na něm absolvoval asi 50m tam i zpět po vodě. Velmi příjemný odpočinek na nožky, takže z této překážky odbíháme načerpaní novou energií a vydáváme se na delší běžeckou pasáž směrem k lesům. Přeběhneme louku a už jsme v lese, kde nás trasa svádí trochu do kopce směrem k vytahováním pneu přes kladku. Pohoda jahoda a běžíme dál, opět lesem.

Tady Ondru trochu utahávám a je vidět, že mi terén sedí o něco více, ale i tak se drží perfektně za mnou. Dobíhám tedy jako první na další překážku, kterou je balanc do kopce přes kládu. Tu sem měl jen tak tak, na rozdíl od Ondry, ale naštěstí oba zvládnuto a můžeme pokračovat dál. Opět běžíme většinou lesem nahoru dolů a přitom překonáváme další překážky.

Jakmile překonáme přelezení pneumatik a odnesení klády, dostáváme se do části, odkud víme, že nás to již povede zpět do arény a hlavně čeká nás pro mě oblíbená běžecká část po louce. Překonáme poslední lesní překážku, dvě slackliny a vybíháme na louku. Je to cca 2km část po louce až zpět k první občerstvovačce, navíc část vede poměrně z kopečka, takže se snažím nahodit tempo. Ondrovi to už příliš nechutná, ale i tak to dostáváme pod 4:00min. na km. Mezitím ještě zdoláme jednu přelez přeskoč překážku a po pár minutách se objevujeme dole u občerstvovačky. Na hodinkách něco málo přes 7km, takže teď je čas jít na plný pecky, proto u občerstvovačky nezastavuju (a to je možná chyba) a peláším do následujícího kopce. Ten nás dovede až na vrchol motokrosového dolíčku, kde nás navíc čeká i další překážka a to jsou piny. Vezmeme si tedy náčiní, které budeme do pinů zasouvat a jednu díru po druhé zasouváme až na tu poslední. Oba splňujeme, ale pocit máme oba na blinkání (to vysoké seběhové tempo udělalo své). Udržíme to ještě v těle a pomaleji se suneme dolů zpět z kopce, kde nás čeká hned další překážka – kruhy. Ty naštěstí jsou opět suché a síla nám ještě zbývá, takže oba s přehledem zvládáme, i když únava začíná být na Ondrovi znát.

Následuje pravděpodobně poslední běžecká a rovinatá pasáž, která nás svádí od kruhů doprava od arény směrem k vodě (supéééér). Snažím se ještě roztočit nohy, ale naštěstí pasáž je velmi krátká a než se stihneme opět rozeběhnout, už stojíme u vody a dostáváme instrukce od dobrovolníka, co dál. Máme přeplavat cca 30m tam a zpět přes takový rybníček, ale nebyl příliš hluboký, a tak se dal v pohodě projít. Během toho se poléváme a hydratujeme, co to jde, neboť sluníčko i přes nepříznivou předpověď začíná vylézat. Po zdolání této lahodné překážky se opět vydáváme zpět do arény, odkud nás čeká nejlepší překážka celého závodu, respektive překážka, na kterou se musí a musel těšit úplně každý – vodní skluzavka. Ta ale nebyla zadarmo, neboť jsme se museli opět vyškrábat zpět na vrchol motokrosové arény, ale stálo to za to.

Na skluzavce si pořadatelé tento rok dali opravdu záležet a její délka a následný bazének byla naprosto úchvatná. Sedáme tedy na ní a velmi svižnou rychlostí jedeme dolů, kde nás to vymrští nejen daleko, ale i pěkně hluboko. Chvilku se tam rochníme a trvá nám, než se zorientujeme a zjistíme, kam dál. S tím nám trochu pomáhá Kopr, který se smíchem sleduje každého závodníka, jak hází placky nebo záda do bazénu pod skluzavkou.

Následuje poslední výšlap motokrosové tratě, odkud nás to vede ještě na pár posledních překážek, které už jsou ale za odměnu, jako flying totemy a pneuservis. Po obou zvládnutých překážkách se již ocitáme před posledními dvěma překážkami, které nám brání v dokončení prvního závodu. Jsou jimi obávaná multicomba, které se staly minulý rok mně osudnými, neboť jsem zde poprvé v životě spadl (kvůli dešti) a hlavně, kde jsem si narazil žebra. Proto k nim tentokrát přicházím s respektem a pečlivě si dávám pozor. Naštěstí tentokrát grip mám více než silný a vůbec mám ještě docela dost sil v zásobě, takže přeručkuji první klády, zhoupnu se na lanech a kruzích a šup zvoním na první zvonek. To samé i na druhém kombu, stejně tak Ondra a časomíra a cílový oblouk před námi. Přikládáme čip ke stojánku a první závod máme za sebou. Ondra pouze jeden hendikep na oštěpu, jinak jsme šli všechno na jistotu a s přehledem.

Hned v zápětí za námi dobíhají soupeři a v podstatě celý predátor tým, takže z největší konkurence je téměř vše v cíli, víceméně jen jednomu borci se podařilo celou trať zdolat pod 1 hodinu. My jsme ale s cílovým časem vcelku spokojení a víme, že nastavená laťka pro další týmové dvojice je vysoko. Teď už jen vedení udržet a zároveň zregenerovat na další závod, který se koná již za pár hodin 😊

Druhý závod trati sky o vzdálenosti cca 7,5km se koná pro nás ve 14:00 a do závodu jdeme stejně svěží, jako při závodu prvním. Byť únava bude přeci jen znát a o vítězství se budeme doslova o minuty přetahovat, i tak se nám podaří obhájit prvenství a dojít si tak pro double 1. místo 😊

A teď, když už víme, jak to dopadlo, pojďme na závěrečné a očekávané hodnocení.

Pozitiva:

• Opět nová trať (jsme rádi, že si s tratí pořadatelé hrají a nenechávají ji stále stejnou)
• Upgrade překážek + nově přidané překážky
• Ztížení segmentů a handicapů na překážkách
• Velmi obezřetní a podporující dobrovolníci
• Perfektní značení trasy
• Rozmístění překážek po trati + délka tratě
• Velké množství vodních překážek + vody celkově
• Super občerstvovačka
• Super ceny pro vítěze
• Hezké medaile
• Výborné zázemí pro závodníky (sprchy, jídlo a atd.)

Negativa:

• Jako ta voda by mohla být studenější 😀
• Nebyl ostnáč??? :O

Jak sami z hodnocení vidíte, jedná se o skvěle organizovaný závod ve fantastické lokalitě, takže doufáme, že se tam příště uvidíme s mnoha dalšími z Vás a hlavně nezapomeňte, příště na Helfštýně, protože jestli je nějaká lokalita fakt těžká a zajímavá zároveň, tak právě hrad Helfštýn 😊

Tak tréninku zdar a brzy zase na závodech

Vaši bratřijaksepatříííííí

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10000000061-extremni-sporty/323297371185003/