Excalibur race Mayrau 2022

8. 03 2022

Nazdárek sportovci,

tak se nám konečně rozjíždí závodní sezona roku 2022 a kde jinde ji začít než na našem oblíbeném místě v hornickém skanzenu Mayrau na Excalibur race. Tentokrát však do boje nepůjdeme jen my, ale i naši přátelé, a hlavně děcka z naší OCR akademie bratřijaksepatří.cz.

V den závodu máme celkem frmol, protože musíme vyzvednout naši registraci a zároveň se postarat o registrace a startovní časy dětí. Máme to jen tak tak, a když tohle všechno zařídíme, máme 15 minut na to se rozcvičit a rozběhat. Víme, že závod bude rychlovka, a proto věnujeme pozornost hlavně dynamickému rozcvičení a explosivním sprintům. Když už jsou svaly zahřáté a tělo připravené, pomalu se vracíme do vnitřní budovy, odkud je start závodu zahájen. Lidí je mnoho, konkurence je hodně. Aneb to je ta správná závodní atmosféra, na kterou jsme se těšili 😊

Konec řečí ale, je čas se do toho pustit. Stojíme před startem, ruce s čipem připraveny na odčipování a na vydání se do závodu. Před námi vybíhá Pavel Dopita, kterému radíme, aby nám ty překážky trošku očistil (od sněhu), ale než se tomu vtipu stihneme dosmát, vybíháme na trať též. Goooooooooooooooo…..!!!

Sprintem vybíháme vnitřní budovou vstříc první překážce, kterou není nic lepšího na začátek závodu, než skákání žabáku přes celou hornickou halu (cca 30m tam i zpět). Odskákáno máme celkem rychle, ale laktát v nohou už je na 150%. Nohy pěkně těžký, ale ta pravá bolest přijde až druhý den, to nám věřte. Rychle vyklepáváme nohy a běžíme dál, není čas fňukat.

Proběhneme budovou nahoru a dolu a už vybíháme ven na první konstrukční překážku, kterou je wiever. Tu dáváme celkem hravě a rychle a už si to štrádujeme na nošení pneumatik. Ty máme celkem v oblibě, koneckonců jako většinu silových překážek, takže s pneumatikami běžíme, jako bychom nic nenesli. Tohle nás vždy bavilo. Jakmile máme hotovo, běžíme vstříc další překážce, což je přelezení hornických vozíků a následně opět nošení břemene – kamenů. Opět žádný problém, a tak můžeme pokračovat vstříc první překážce mimo hlavní centrum arény.

Tou je, jestli se nepletu, visutý most. Dvě kulatiny, které musíme zdolat z jedné strany na druhou. Ta se nakonec Ondrovi stane osudnou, neboť z nějakého důvodu (což já nevím) bude následně poslán na hendikep. A jelikož se jedná o překážku, u které nepochybuji, že snad dá každý závodník, jsem hodně překvapen, že později vidím Ondru hendikepovat. Jelikož si toho stihnu všimnout ale o trochu později, musím se rychle vrátit a pomoci Ondrovi alespoň se 7 angličáky (zbytek Ondra už mezitím udělal). Rozhozený a trošku rozhořčený pokračuje dál, ale než si stihne vylít srdíčko a vynadávat se, stojí před námi hod oštěpem. Nu a jak se dalo čekat, rozhození pokračuje. Jeho oštěp letí jak rozvařená špageta a ani nedoletí na terč. Ještě štěstí, že já dávám, takže si rozdělujeme 10 a 10 dalších angličáků. Na tak krátké trati už teď víme, že to bude pekelná ztráta, ale nedá se nic dělat a my i tak musíme pokračovat dál. Snažím se to dohnat během, a tak tlačím na pilu, co to jde. Pro Ondru je těžké se chytnout, ale drží se. Běháme nahoru a dolu lesní říší i po tzv. popílku. Odtamtud už ale víme, že budeme mířit do první Mayrau štoly. Před ní stojí mamka, která nás fotí a zároveň povzbuzuje.

Štolou probíháme trochu pomaleji, protože nám chvilku trvá, než se oči adaptují na tmu, a hlavně musíme neustále dávat pozor na hlavu, protože je vše ukrutně nízko. Naštěstí štola není příliš dlouhá, a tak za pár vteřin jsme venku. Hned jak se rozkoukáme, stojíme před první obávanou, pro některé eliminační, překážkou ER bar neboli lowrig. Delší ručkovací kombo složených z několika segmentů jako kruhy, lano a jedna dlouhá kulatina. Segmenty byly mezi sebou tentokrát dál, aby to závodníci měli trochu těžší, ale s naší silou v rukou jsme si s tím hravě poradili.

Dále nás čeká trošku kličkování po aréně, než přiběhneme k ježkovi v kleci. Ten zvládáme též rychle, takže nás čeká už jen vytažení kladky, odnošení pytle a už jsme u první občerstvovačky. Jelikož je to velmi krátký závod, není čas se zde zdržovat, takže krom vody rychle pelášíme dál. Naštěstí to pak běžíme ještě 3x, takže na meloun a další degustace se nakonec dostane 😀

Za občerstvovačkou čeká irská lavice, kterou rychlým výmykem překonáváme a vydáváme se na poslední běžeckou pasáž do lesa. Moje velmi oblíbená část, protože traily zbožňuji, a navíc je to příjemný terén svahy nahoru a dolu. Zhruba na 3,5km při seběhu mi brutálně lupne v koleni a chvíli se bojím, že pro mě závod skončil. Naštěstí to ještě s adrenalinem v těle tak nevnímám a běžím v nastaveném tempu dál. Mezitím zdoláme slacklinu a deadpoola.

A než se nadějeme, už se dostáváme do známých končin, za kterými už víme, že je festival aréna, a tudíž posledních pár překážek a cíl. Před vběhem do arény nás ještě čekají poslední dvě překážky, síť z pneu a nebull, ty ale nejsou pro závodníky příliš eliminační, takže brzy hotovo. Teď už nám nic nebrání proběhnout lesíkem a ukázat se v aréně, kde už opět vidíme mamku a závěrečných pár překážek. Nejdříve nám stojí v cestě ručkovačka přes kruhy na kolících, poté šplh, a nakonec závěrečné Excalibur combo a tzv. pneuservis. Žádná z překážek nám nečiní velké obtíže, a proto jsme co nevidět v cíli. Ten protínáme pod hranicí 30 minut, ale příliš potěšeni z našeho závodu nejsme. Už teď víme, že na stupně vítězů to tentokrát nebude, protože na trati necelých 4,5km jsou 2 chyby příliš. Ale co, takové závody zkrátka bývají a my se s tím musíme smířit. Na druhou stranu myšlenky teď musíme směřovat jinam, protože se na trat vydáváme znovu, nejprve s našimi přáteli Vojtou, Martinem a Tomášem a nakonec s našimi dětmi z OCR akademie bratřijaksepatří.cz.

A jenom okrajem, musíme říct, že nás děcka NESKUTEČNĚ překvapila a ani v hloubi duše jsme takový výkon nečekali. Opravdu nás fantasticky překvapily a ke konci, když už všichni probíhali cílovou páskou, jsme byli pyšní až na půdu. Jmenovitě – Bety, Majdo, Naty, Gary, Ančo a Martas, obrovská poklona před vámi 😊 !!!!!.

No a jaké bylo celkové shrnutí našima očima? Tak schválně, pojďme na to.

Pozitiva:

  • perfektně značená trasa
  • barvitě pestré překážky, nicméně mohly by se rozmístit ještě nějaké další překážky do lesního/běžeckého prostoru (využití přírody je vždy možností)
  • jako vždy perfektní občerstvení
  • ceny pro vítěze adekvátní (jen škoda, že se nedávají ceny i pro 2. a 3. místa, přeci jen jsou to taky borci a borkyně na bednách)
  • přátelská a super motivační atmosféra
  • výborná organizace
  • výborné využití hornického skanzenu včetně probíhání dolů
  • adekvátně zvolené hendikepy
  • krásná čelenka v rámci startovního balíčku
  • krásně členitá trasa s využitím dolu/šachty
  • super jednání od pořadatele závodu v rámci nadačního projektu MOVE4HELP + chování vůči dětem z naší OCR Akademie bratřijaksepatří.cz
  • čekalo se opravdu až na posledního závodníka, než proběhlo vyhlašování

 

Negativa:

  • Spíše návrh nežli negativum, ale nebál bych se leckde přitvrdit na překážkách
  • Separace kategorií jednotlivců/týmů a dvojic  🙂
  • žádné bahno ani voda? :-O 😀
  • Pod závěrečné kombo by se hodila nějaká karimatka, či jiný bezpečnostní prvek v případě, že by někdo z doskakování na kulatinu žuchnul

 

Každopádně celkový dojem Excalibur race opět splnil na jedničku a jsme rádi, že jsme opět mohli být součástí. Zároveň už teď se těšíme, jaká bude nová lokalita a jak se s tím pořadatelé popasují.

Dále ještě jednou MOC a MOOOOOOC gratulujeme našim dětem za účast a bravurní reprezentaci a budeme se na Vás těšit už v pondělí, kde dopilujeme a nacvičíme další nedostatky 😊

No a kde se uvidíme příště? Noooo?? Nápověda je, že je to příští týden a je to OCR závod 😀 Tak nashle tam.

Vaši bratřijaksepatří.cz

Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂

Komentáře