Mattoni 1/2Maraton České Budějovice 2023

Zdravíme své fanoušky,

Máme tu další závod, který sice není naším klasickým OCR závodem, přesto je to jeden z našich oblíbených závodů z Runczech série – Mattoni 1/2Maraton České Budějovice 2023. Závod, který se běží v samém srdci Českým Budějovic, což je pro nás docela dálka, přesto se sem těšíme. Je to závod, který se běží na druhém největším čtvercovém náměstí v České republice. Náměstí, které se jmenuje Přemysla Otakara II. Náměstí, na kterém je spousta krásných lemujících domů, radnice, fontána a mnoho dalšího. Závod, který startuje tradičně v 7h večer, jelikož už se jedná o letní měsíce, kdy sluníčko je vysoko a pekelně hřeje i v tuto dobu. A to my nemáme rádi! Ale musíme se s tím popasovat. Na start 11. ročníku se postaví zhruba 2800 závodníků, včetně nás!

Jedeme tedy vzhůru našemu osudu! Parkujeme v relativní blízkosti cca 1km od náměstí. Máme 20min rezervu. Akorát na rozcvičku. Zvolíme lehké rozklusání k centru závodu. Tam se ještě protáhneme, namočíme se a jdeme každý do svého koridoru. Radek do A a já do B. Dneska to chci vzít spíše tréninkovým tempem, jelikož je pořádný hic a mám pochroumanou nožičku a chci se mírně šetřit na další týden.

Připraveni ve svých koridorech, čekáme na start. Během pár vteřin zazní naše klasická úvodní znělka a já než si jí stihnu užít, tak už jsem asi 10m od branky, takže ladím hodinky a nastavuji si tempo.

1-2km – první metry rozebíhám vlažně, jelikož startuji sám, tak nehoním žádné drastické tempo na začátek. Vybíhám tedy tempem kolem 4:30. Bohužel první úsek je dosti kostkovaný, takže nožičky docela trpí a značně se ozývají. Trvá mi dobrých pár minut, než si nohy zvyknou. Trošku trpím, ale postupem času, jak se začínáme vymotávat z centra, si zvykám.

3-5km – Po prvním uvolněním se se blížíme do části, která vede podél vody takovým malým parčíkem. Jiráskovo nábřeží – pěkná táhla rovinka. Začínám se stabilizovat a trošku si užívat samotný běh. Běžím si svým pohodovým tempíčkem a nikam se neženu. Kupodivu mám před sebou stále vodiče na 1:40h. Ale mým cílem je dnes do 1:50 na pohodu.

6-8km – na konci 5. km se občerstvím a pokračuji zpět do arény. To je bohužel zase ta část úseku, kde jsou kostky, takže zase chvíli trpím. Navíc ve městě v hicu.. Peču se jak kuře v alobalu. Voda na mě zasychá během pár vteřin. Naštěstí mě hecují diváci, co jsou podél trati. Malinko zrychlím, ale jakmile pomine šestý km, vracím se zpět k pomalejšímu tempu. Přebíhám most, obíhám naší startovací zatáčku a mířím si to ven z města. Předtím se ještě ale občerstvím.

9-12km – Míjím občerstvovačku a zahýbám na naši nepopulární táhlou rovinku. 2km mučení na sluníčku. Aneb grilování za živa začíná. Tempo už držím stabilní, ale cítím, že zrychlovat nemusím. V té největší výhni na 9. kilometru sbíhám pod most a následně se drápu do menšího kopečku, blížím se k předávce na 10km. Půlka závodu za mnou. Oddechuji a malinko zvolňuji. Následuje má neoblíbená zatáčka na 11km, kde se rychle míjíme s bratrem. Mrkneme na sebe a oba pokračujeme dál. Na obou z nás je vidět, že sluníčko si na nás vybírá svou daň. Plahočím se tedy do zatáčky a zpět. Cca 3min za mnou běží vodič na 1:45. Tuším tedy, že můj čas je zatím kolem 1:42h, což je i tak trošku rychlejší, než byl můj plán. Ale zajím to jde.

13-16km – dvanáctý km za mnou a přede mnou je mírné stoupání. V tomto závodě ale to hlavní a nejtěžší. Nabíhám na výpadovku Generála Píky a sunu se pomalu kopečkem nahoru ke kruháči. Kupodivu mi ten kopeček nevadí. V půli kopce zahlídnu bratra, jak už si to valí dolů s úsměvem na tváři. Trošku mu závidím, ale to nevadí. Po pár metrech si spravím chuť, jelikož je zde cisterna s vodou. Neváhám ani minutu a probíhám tím. Chvilkový orgasmus je za mnou a utrpení se rychle vrací. Za chviličku se na kruháči otáčím a už si to mířím dolů k mostu. Kupodivu i dolů z kopce si držím stejné tempo. Pod kopcem se opět trošku zpomalím, jelikož musím vyběhnout zpět nahoru na naší dvou kilometrovou rovinku. Ale to nevadí, protože část rovinky už je ve stínu poblíž stojících domů. Držím tempo a cílevědomě pokračuji dál až k zatáčce, kde na nás čeká další občerstvovačka. Rychle se občerstvím, ale cítím, že už mi dochází energie a nějak tu postrádám alespoň ty pomeranče, které se mi osvědčily v Praze. Nu což, co se dá dělat. Musím pokračovat dál. Energie se už blíží k nule. Čím pomaleji běžím, tím rychleji mám hlad a přeci jenom tu už trávím více času než normálně. Jedu víceméně na autopilota, ale tempo není tak vražedné, takže se to dá. Obíhám ceduli 16km a zatáčím zpět k aréně.

17-20km – před arénou ale běžím vpravo, odkud mne to táhne na další vyčerpávající 3km. První kilometr není až tak zlý, jelikož je všude podél trati spousta lidí. To mě drží při životě! Bohužel na 17,5km už se davy začínají trhat a má energie opět uvadá. Snažím se rozhýbat nohy, jelikož začínají tuhnout dříve, než jsem myslel. Pomalejší tempo si začíná vybírat svou daň. Zpomaluji… Na 18km se rychle občerstvím a pokračuji k otáčce. Odtud už vím, že běžím druhou půlku zpět. Po chvilkovém občerstvení tělo chvíli pracuje, ale po cca 5min už je zase v útlumu. Aneb klasický hlad a starvování = 0 energie. Nějakým záhadným tempem se hecnu a pokračuji na 20km, odkud už mě zase ženou diváci. Sice mám pocit, že to ani nedoběhnu, ale nechci to vzdát. I když mě na 20km míjí vodič na 1:45h, stále vím, že čas 1:50h v pohodě zvládnu. Byť trošku rychleji, než jsem měl v plánu, ale na druhou stranu o ranec pomaleji než normálně. Zbývající kilometr se držím tedy těsně za vodičem, ale nemám v plánu ho předbíhám. Chci si to v klidu doběhnout.

Finish – V zatáčce už vidím ceduli 400m do cíle. Normálně bych zrychlil, ale tentokrát jen rozdávám placáky poblíž stojícím dětem a v klidu si dobíhám. Bylo to takové zvláštní, jako bych měl pocit, že to vypouštím… Na koberečku už jen zvedám hlavu a probíhám cílem – mise splněna! Byť to nebylo vůbec ideální, v rámci mezí jsem spokojen. Nohy vydržely, i když to nebylo vůbec ideální, a tak 1/3 závodu jsem trpěl. Doufám, že si nožičky odpočinou a příští týden podají mnohem lepší výkon. Dnes mají splněno a může se jít pro medaili. Tentokrát ani nepadám v cíli na zem a rovnou si to mířím na konec koridoru. Hádejte pro co 😀 no přece pro banán a pomeranče!! Dám si jich tak 10 a pak už společně s bratrem odcházíme směrem k našemu autu. Vidina lepší večeře vítězí. U auta se převlékneme, pobalíme a lehce po 9.h večerní valíme zpět.

Toť dnešní půlmaraton v Českých Budějovicích, kde to byl víceméně trénink a zkouška, zda nohy dovolí.  Snad to zvládly a uvidíme, jak zvládnou příští týden Kilpi Heroes race, na který se velmi těšíme!!! 🙂

Uvidíme se tam!

Vaši Bratřijaksepatří.cz