Birell Grand Prix Praha 2022

Zdravíme své fanoušky,

máme tu další závod, tentokrát pro změnu zase čistě běžecký, a tím je Birell Grand Prix Praha – 10km. Po velice dlouhé době se ho chystáme znovu zaběhnout. Už ani nepamatujeme, kdy jsme ho běželi naposled sami za sebe, jelikož jsme vždy na tomto závodě dělali někomu vodiče. Ale život je změna a dneska se s tím budeme muset porvat zase pro změnu my sami.

Teplota i čas nám relativně hrají do karet. Závod začíná až kolem 19:30, takže je spousta času na rozcvičení se. Při rozcvičování ale už pociťujeme jistý pocit, který nám říká, že to dneska nebude úplně zadarmo. Přeci jenom je velká vlhkost, trať je navíc změněná, běží se hodně po dlažebních  kostkách, takže nohy budou trošku trpět.

Vůbec se nám do toho nechce, ale čas se neúprosně blíží, už zbývá jen pár minut. Jdeme se tedy seřadit do startovního koridoru. První myšlenky na čas jsou takové, že když to zaběhneme mezi 45-50min, budeme spokojeni. Toť náš plán!

Zbývají poslední minutky a my už čekáme na naši oblíbenou Vltavu. A je to tu! Vltava spuštěna, závod také. Hned z kraje se snažíme chytit vodiče na 45min. Což nám činí značné potíže, ač je vodič na dohled cca 50m. I tak musíme vyvinout značně rychlé tempo, abychom ho dohnali. Čas na hodinkách se blíží 3:25min/km!! Šílený start…

Po asi 3min běhu už ho konečně dobíháme a trošičku zvolňujeme. I tak začínám mít pocit, že to je poměrně rychle tempo. 4:30min/km – takové tempo musíme udržet do konce. V tuto chvíli se mi to zdá téměř nemožné. Nějak to necítím, že by to dneska šlo rychle.

Na 1km dobíháme legendu pana Pirka. Pozičně jsme akorát u prvního tunelu, takže trať vedla zatím jen z kopce. To ,,nejlepší“ máme teprve před sebou. A tím nejlepším myslím to nejhorší, protože prvních 6km se běží po Rohanském nábřeží, což je úsek, který nesnášíme na samotném půlmaratonu. Natož na 10km a na první části trati. No co Vám budeme povídat, hrozný start závodu, spousta kostek, rovinek atd 😀

Na 3. km už vidím, jak běží Keňani zpět. Jako kdyby letěli. Zatímco já potím krev. Nemůžu se dostat do tempa a vyloženě trpím a táhnu to silou vůle, kdy se snažím držet kohokoliv před sebou. To je ale docela těžké, jelikož závodnické skupiny se už stihly docela roztrhat. Takže to je takové střídání rychlého a pomalého běhu. Na 4km se jen rychle poliji a utíkám dál. Nechci ztrácet čas, jelikož si říkám, že 10km přece musím uběhnout v kuse. Byť v tomhle tempu.

No, na 5. km toho začínám litovat 😀 , neboť mi začíná prahnout v krku. Tělo se začíná vařit. Potím se, jak když vepř jde na porážku 😀 . Snažím se ale udržet tempo. Za chvíli je za mnou už i 6. km, ty hrozné tunely a já vybíhám na rovinku směrem k mostu. Kde vím, že se bude přebíhat na druhou stranu. Tam už je to jen 3 km do cíle.

Na přeběhu mostu mi ale nějak dochází síly, takže se snažím někoho chytit. Chvilku se mi to daří, ale jakmile se blíží další zatáčka, která nás stáčí zpět, a ještě ke všemu do mírného kopečku, tak opět síly jsou ta tam. Bylo mi z toho skoro až do breku, ale říkám si, že takový kousek před cílem už to nemůžu vzdát, že musím pokračovat!

8.km překonán a já vstupuji do 9km, který se v půlce stáčí zpět k mostu, odkud už je to jen posledních 1000m do cíle. Bohužel k mé neradosti se v půlce mostu dobíhá vodič na 45min. Snažím se ho držet, ale přijde mi, jako kdyby oproti mně sprintoval, nějak mu nestačím 😀

Po pár set metrech už nemám sílu na to, abych běžel jeho tempem, tak ho nechávám chvíli poodběhnout, abych nabral trošku síly do závěrečného finishe. Říkám si, že tam to stáhnu. Posledních 600m do cíle, neskutečně dlouhá rovinka po kostkách, trpím jak zvíře, ale snažím se udržet tempo, zatím pořád 4:30!

Posledních 300m a já si říkám, že už je čas to napálit. Bohužel jsem se nějak přecenil a 100m před cílem už nemůžu 😀 😀 dobíhám tedy asi 10m za vodičem a mám toho plné kecky. Tělo úplně uvařené, teče ze mě jak z vola. V cíli stopuji hodinky a ke svému překvapení zjišťuji, že můj čas je rovných 45min!!! Je to tam, uff. Bylo to sice utrpení od začátku až do konce, ale úkol splněn. Pro mě velké překvapení, ale co už. Radek dobíhá jen o 1,5min přede mnou, takže taky úkol splněn!

A teď hurá pro Birelly a domů. Příští týden nás totiž čeká ultra v podobě závodu Praha-Plzeň. Spolu si rozdělíme 100km, takže se máme na co těšit. Na tenhle závod se obzvláště těšíme, protože to nebude závod až tak o rychlosti, nýbrž o vytrvalosti. A tu já rád, takže honem na kutě, odpočinout si a psychicky se připravit na příští sobotu. Už se to blíížíííííí 😊

Vaši  bratřijaksepatří.cz