Kilpi – Motolské jamky 2018

7. 11 2018

Zdravíme všechny,

je víkend a to značí, že tu máme další závod. Dneska se vydáme opravdu hodně daleko. Asi necelý jeden kilometr od naše bydliště 😀 … Ano, závod se koná v Praze, tentokrát ještě blíž, než byl Černý most, v Motole. Jedná se o závod, který se jmenuje Motolské jamky a běží se to přímo na golfovém hřišti na Praze 5. Je to závod od Kilpi, což značí pozdější start, takže máme téměř celé dopoledne volné. Náš start je až kolem 2. hodiny odpoledne.

            V klidu tedy stíháme jak snídani, tak i oběd. Až poté vyrážíme do centra dění. Nemusíme jet ani autem, takže ty 2 zastávky dojedeme tramvají a kousek dojdeme pěšky. V areálu jsme tedy asi za 5 min, což je luxusní. Jdeme tedy pomalu nahoru do kopečka a rozhlížíme se, kudy poběžíme. Trasa je téměř celá vidět, protože se běží 5x2km, což nemám moc rád…

            Dojdeme až ke startovnímu koridoru, kde poznáváme našeho oblíbeného moderátora, kterým je pan Bartůšek, který moderuje i sérii H-Triatlonu. Projdeme se po areálu a už si to pomalu míříme k registracím, kde se na poslední chvíli rozmyslíme, že mamka bude startovat ve své kategorii a nepoběží tak za bratra. Vše v pohodě vyřešíme se slečnami na registracích a už se jdeme pomalu rozcvičovat. Pro mě to je docela v pohodě, protože vím, že nebudu muset běžet na krev, kdež to u mamky jsou vidět pořádné nervy.

            Jdeme si už tedy stoupnout do startovního koridoru a čekáme, než se závod odstartuje. Dostáváme ještě pár pokynů a už je to tady! Start!

            Povídám mamce, ať nepřepálí na začátku tempo… bohužel se tak stalo 😀 proto o pár metrů dále lapáme po dechu. Snažíme se tedy do následujícího kopečka zpomalit a vydýchat se, ale moc nám to nejde. Kopeček tedy zvládneme a následuje delší seběh lesíkem. Zde bych čekal, že ten běh uvolníme, pustíme to, jak nám to jen nohy dovolí. Bohužel dech nás nepouštěl. Snažili jsme se to tedy nějak přežít až k dalšímu kopečku, který nás čekat už na samotném golfovém hřišti. Pro mě nic extra, ale chápu, že mamce kopce prostě nejdou.

            Zvládáme jej a už si to pomalu zase valíme z kopce dolů. Tentokrát běžíme podél lesíka po písečku, což zase úplně nevyhovuje mně. Za pár minut jsme už ale z téhle cesty pryč a následuje poslední kopec v okruhu. Vybíháme po travičce nahoru ke startu. Snažím se mamku táhnout, ať chce nebo ne, takže ji beru za ruku a běžíme spolu vzhůru. To opakujeme ještě na 2. a 3. okruhu. Na 4. a 5. už není síla (psychická) ani na to.

            Za chvilku jsme tedy nahoře a jdeme do 2. kola. Teprve mezi 2. a 3. kolem se nám podaří si stabilizovat dech i běh, i když na běhu to trošku vázne, jelikož se běží pořád v mírném sklonu v kopci, takže kyčle a kotníky trpí. Okruhy už jsou stejné, takže jen to přetrpět a usmívat se Šárce do foťáku, jelikož nás v každém okruhu fotila. Budeme mít alespoň pěkné fotky.

            V pátém okruhu už je mamka ráda, že to má za sebou, protože tato trať jí vyloženě nesedla. Přeci jenom má radši rovinky, které zase nemusím já. Navíc jí rovinky jdou a běží na nich stabilně rychle. Kdežto seběhy z kopců nám nešly…

            Nevadí, bereme medaile, uděláme pár fotek a jde se domů. Tentokrát opravdu jde, protože to máme všichni kousíček. Za mě mohu říci, že se mi to líbilo, takže se asi nechám překecat a příště si to zaběhnu sám za sebe, abych viděl, jak bych dopadl. Závod to byl určitě zajímavý, jen ty okruhy jsou prostě nudné. Atmosféra byla taková domácí, což máme rádi. Moderátor opět jednička!

Tak zase někdy příště… tento rok už snad na posledním závodě v sezoně 2018 – Gladiator race Taxis!

Vaše Dvojčátka

Komentáře