Mattoni 1/2Maraton Ústí nad Labem 2020 | RunCzech

8. 10 2020

Krásný podzim všem nehroutícím se sportovcům, které ani Covid nerozhází, a i tak se snaží sportovat a dělat něco pro své zdraví!

Přestože se situace kvůli Coronaviru za poslední dny zhoršuje, tak právě díky této nelehké situaci mají závodníci v ČR problém ohledně účasti na jejich registrovaných závodech (spousta z nich už navíc sezonu zavírá, nebo dokonce ukončila). Přesto se ale najdou odhodlaní a nebojácní jedinci jako my, kteří se přes všechny překážky rozhodnou účastnit RunCzech série – půlmaratonu V Ústí nad Labem, kde my jsme mimochodem byli poprvé. Zdali to bylo dobré nebo špatné rozhodnutí se dozvíme třeba v následujících týdnech (ale vzhledem k tomu, že píšeme report s velkým zpožděním, můžeme říci, že jsme to ustáli ve zdraví 🙂 ).

Tak pojďme tedy na samotnou událost. Do Ústí vyrážíme v den závodu s výjimečně velkým předstihem, což u nás není častým zvykem. Do centra města přijíždíme okolo 14. hodiny a už v tu dobu se zde začíná projevovat organizace dopravy a okolí ve prospěch závodu. Na parkoviště přímo u startu přijíždíme pouze dvě minuty před jeho uzavřením, takže štěstí nám přálo. Zaparkujeme na střešním parkovišti, převlékneme se a nákupákem míříme do centra dění závodu. V den závodu v centru dění jsou povinné roušky, takže potkáváme stovky závodníků zahalených v rouškách. Sice to trochu kazilo atmosféru, ale radši budeme nosit roušky a sportovat, než být bez sportu úplně. Centrum Ústí je celkem placaté, ale už na první pohled nám nemohl uniknout kopcovitý terén všude okolo. A podle mapy nás čekal i závod s mírným převýšením a trasou nahoru a dolů. Pro mě osobně nic extra vyhovujícího, navíc předpovídané špatné počasí se nám taky úplně nevyvedlo (byl celkem pařák), takže samotný závod sliboval hodně neznámých a dost možná i nějaká překvapení. Navíc po zjištění, že byly upraveny podmínky pro konání závodu, které zahrnovaly úpravu občerstvovacích stanic, jsem lehce znervózněl, protože jsem zjistil, že nebudou k dispozici houbičky, kterými se vždy svlažujeme, když běžíme. A bez nich se velmi často ocitáme na hranici kolapsu, neboť se velmi často přehříváme. Zkrátka pocity před závodem byly všelijaké, ale i tak jsme se těšili, že se zase proběhneme v nové lokaci a na nové trase.

15 minut před závodem finišujeme poslední cviky z rozcvičky a opět než se vydáme do startovního koridoru, tak si zajdeme odlehčit do toytoyek, jak je naší tradicí. Poté už si poléváme hlavy, abychom neumřeli vedrem, a jdeme do našeho startovního koridoru A, kde se opět ocitáme za naší českou špičkou. Je to pro nás čest být jim tak blízko a v podstatě hned na začátku, ale na druhou stranu to není úplně náš koridor, co se rychlostní i časové úrovně týče. Tihle chrti vždycky vypálí a je jasné, že kolikrát se necháme také strhnout a přepálíme to. To ale všichni znáte, že?

No, upravujeme roušky, štolujeme naposledy hodinky a čekáme na líbezný zvuk startovních fanfár. Za velmi krátkou dobu je odstartováno a my se vydáváme na 21 kilometrovou vzdálenost v novém městě. Sami jsme zvědavi, jak se nám na zcela nové trase povede. Vybíháme tedy startovním koridorem kupředu, za běhu si sundáváme roušku a nastavujeme tempo. Zprvu běžíme spolu, ale zhruba po 1,5km se od sebe rozdělujeme, protože Ondrovi nevyhovuje rychlé tempo na začátek (4min/km). Mně se zatím běží krásně, takže nechávám Ondru za sebou a peláším kupředu. Přichází nějaké to vyběhnutí nahoru a dolů, ale tím, že je to ještě na začátku, tak svižně vylítávám vzhůru. Při druhém lapu to už ale tak valné nebude, haha.

Běžím tedy od 2km sám přes most na druhou stranu řeky, kde nás čeká kratší okruh kolem budov, který nás pak vede zpět do centra, odkud jsme vybíhali. Po přeběhnutí mostu zpět blíže k centru, na nás svítí cedule 5km a mně na hodinkách nový osobáček 16:36min. V zápětí i vidím mamku, která na mě křičí, ať zpomalím, že se uštvu, a vzhledem k tomu, jaké se udělalo slunečné počasí, jsem ji měl poslechnout. Nicméně stále se snažím držet tempo a pokračovat dále. Bohužel další kilometry mi příliš nechutnají a nastává velké zpomalení, navíc se začínám přehřívat a občerstvovací stanice, či osvěžovačka v nedohlednu. Běžíme po nekonečně dlouhé a rozehřáté asfaltce, přitom po straně na nás kouká ústecká chemička, z které mimochodem nejdou příliš vábivé vůně. Prodělávám tedy lehčí 2-3km krizi, ale jakmile dobíhám na otočnou silnici, která se stáčí zpět, vím, že brzy přijde vysněný 10km a trocha osvěžení. Potkávám po cestě zpět Ondru, a jelikož na něm též vidím výraz utrpení, vzájemně si tak dobijeme síly. Od té doby se opět vracím do tempa a malinko zrychluji. Nohy začínají zase fungovat a já se rozebíhám. Míjím rychle 10km a občerstvovací stanici, kde se zase klasicky celý zliju a nakopnut běžím vstříc novému úseku na druhé straně řeky, protože teď jsme vlastně běželi druhou smyčku přes centrum.

Opět se ocitám na mostě, kde už jsem 2x byl a odtamtud mířím po 13km až k 18km. Jedná se o velmi dlouhý, ale krásný úsek podél řeky tam i zpět. A přesto, že cesta tam na mě působila jako malinko do kopce, tak když jsem běžel zpět, tak mi to přišlo horší, než předtím. Asi zafungovala hlava, anebo dost možná únava. Přesto ale běžím, seč mi síly stačí a snažím se držet si tempo. Cesta tam mi opravdu ubíhala a ukrajoval jsem kilometr po kilometru, než jsem se dostal na oněch 18km, kde jsem měl už jasnou vidinu posledních 3km do konce. Sbírám poslední síly na poslední okruh a na poslední kilometry, ale unavené nožičky se už začínají ozývat.

Na 19km si procházím další minikrizičkou, kde běžím po delší asfaltové silnici podél baráků u řeky a vidím poměrně dost dopředu, což mi ve výsledku připadá, jako bych běžel na místě a ještě pekelně pomalu. Očividně začínám i zpomalovat, protože nějak podezřele moc lidí mě začíná předbíhat. Moc už s tím dělat ale nemohu, protože běžím na maximum svých možností. Ještě vydolovávám nějaké síly, ale o žádné závratné zrychlení se už opravdu nejedná. Holt trasy nahoru a dolů mi berou, a v tomhle závodě braly, hodně sil a je to znát. S jazykem na vestě dobíhám k ceduli 20km a v hlavě si už představuji modrý koberec, abych uchlácholil své unavené nožičky a teplem převařené tělo. Opět přebíhám již po čtvrté a tentokrát už opravdu naposledy onen zmíněný most, odkud mě už trasa vede do cíle, díkybohu.

Zbývá mi poslední závěrečný kopec, než uvidím cílovou rovinku. Hodinky ukazují něco okolo 1:38, takže teď do toho dávám vše, abych to dal pod krásných 1:40. S vypětím sil, ale s úsměvem na tváři probíhám cílovou páskou s časem 1:39, což je za těchto podmínek pro mě čas, se kterým jsem nadmíru spokojený 🙂

V cíli si mě hned najde mamka, která fotí jak o život, takže si připadám jak vítěz. O několik minut později hned dobíhá Ondra, také se skvělým časem. Pak musí proběhnout samozřejmě diskuze a reflexe trati, občerstvovaček a atd., zkrátka všech dojmů, které jsme během závodu nabyli. Pro mě osobně to byl druhý nejtěžší závod z RunCzech série, neboť obtížností a náročnou trasou stále vedou Karlovy Vary, ale u Ondry to bylo naopak, u něj zase vítězí Ústí. Po zhodnocení a vypovídání se se konečně odebíráme mimo dobíhající plochu zbylých závodníků a jdeme si pro banány a pití.

Co se dělo dál, už je celkem nezáživné, takže přejděme rovnou k celkovému hodnocení.

+ Dáváme opět za celkovou organizaci závodu, navíc ještě více musíme pochválit, že se závod uskutečnil i v této době a za těchto podmínek

+ Jako vždy výborně značená trasa

+ Skvělý doprovodný program

+ Příjemná trasa s vyhlídkami

+ Pěkná medaile

– Vůně chemičky nebyla úplně to pravé ořechové, ale každé město má své

– Bohužel chyběl kvůli opatřením závěrečný servis, osvěžující houbičky, a trochu to bylo znát i na občerstvovačkách, kde byl omezen příjem ovoce. Též medaile ne na krk, ale předána v gumových rukavicích…asi budeme jednou vzpomínat 🙂

No a kde se uvidíme příště? No, to bůh ví, ale podle plánu snad na Nature Liberec run, tak tam 🙂

Bratřijaksepatří

Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂

Komentáře