Wild Grizzly – Prosečský hřeben 2022
Ahoj sportovci,
tak se opět hlásíme z místa činu, tentokrát z Wild Grizzlyho na Prosečském hřebenu. Ano, dlouho v klidu jsme nevydrželi, ale někde jsme prostě museli provětrat a rozběhat nožičky po maratonu, že? Chtěli jsme si zkusit, v jaké formě se dokážeme postavit na startovní čáru a hlavně, jak to nohy po předešlé zátěži vůbec zvládnou. A proč říkáme nohy zvládnou? No protože jsme už dopředu věděli, jaké kopce nás čekají, ale o tom až za chvilku.
Vydáváme se tedy z chaty v Příhrazích (ano, ano, tentokrát ne z Prahy) směr Liberec a poté Jablonec nad Nisou, odkud je centrum závodu alias Prosečský hřeben už jen kousíček. Najít parkoviště od pořadatele závodu byla hračka, takže platíme 50,-, parkujeme a poté se jdeme porozhlédnout kolem a jdeme pro startovní balíčky.
Centrum závodu je sice menší, než jiné festivalové arény závodů, ale za to je vše v dohledu a dosahu. Nachází se zde 2 toytoyiky, stánek s registrací a několik stánků s oblečením, výživou a atd. Zkrátka nic jsme zde nepostrádali, navíc zde byly i sprchy, což je vždy velké plus. Jakmile se nahlásíme a převezmeme startovní balíčky, jdeme se pozdravit se známými a podívat se po překážkách, které vidíme poblíž. Jako obvykle je v centru nejvíce překážek, což je z diváckého hlediska samozřejmě dobře.
Jakmile zbývá 10 minut do startu, tak si nás všechny závodníky svolá pořadatel závodu, aby nám objasnil pravidla, řekl něco málo k trati a především vysvětlil, proč nebude na trati plánovaný počet překážek. Věc se měla tak, že den před konáním závodu někdo odcizil pořadatelům čtyřkolku, tudíž neměli šanci některé překážky převézt na druhou stranu kopce. To nás všechny určitě mrzelo, ale co naděláme, lidé jsou strašní. Pevně doufáme, že budou mít pořadatelé štěstí a lupiče dopadnou!!!!
Po rozpravě už ale není žádné zdržování a na trať je vypuštěn první závodník. My se zatím převlékáme a provádíme závěrečné protažení a rozběhání. Než se stihneme plně připravit, najednou je voláno mé jméno a já sotva stihnu přiběhnout na startovní čáru, abych vyběhl. Vybíhám snad na setinu přesně a pouštím se do boje. Ondra hned za mnou.
Závod začal!
Hned několik metrů za startem nás čeká první ručkovací kombo. Jsou zde segmenty jako dlouhá ručkovací tyč, kruhy, lana i různě tvarované kovové segmenty. Překážka má asi 7m, což je na začátek velmi příjemné. Naštěstí pro nás takhle na začátku žádný problém, takže oba rychle zvládáme a pokračujeme sprintem dále po trati. Následuje podlezení kratšího tunelu a sítě, než se dostaneme asi k 15m dlouhému wievru. Asi nejdelší, který jsme kdy absolvovali. Je trochu užší a přede mnou je spousta závodníků, ale nějak se propletu. Nutno podotknout, že tento wiever se leze pouze spodem, nikoliv nahoru a dolů, jak jsme všichni zvyklí. Pro někoho to mohlo být velmi náročné na předloktí a na úchop, takže se nám tahle varianta a zlepšení vlastně líbila.
Po zdolání následuje běh po louce až k samotnému okraji lesa, odkud nás čeká prudké stoupání do svahu. Nejprve ještě absolvujeme nošení barelu s vodou zhruba 15m nahoru a dolů do zmíněného svahu a hned poté už šlapeme v přímém slunečním žáru vzhůru. Myslím si, že kdyby měl závodník vyjít celý ten kopec s tím barelem, že by to hnedka bylo náročnější, ale pro tentokrát nás organizátoři šetřili. Svah je porostlý borůvčím a připomíná mi to trošku sjezdovkový svah (svou strmostí), navíc v tom pařáku si už přeju, abych byl co nejdřív v lese.
Jakmile vyjdu na samotný vrchol, čeká mě oběhnutí několikametrového okruhu s betonovou koulí a poté nás čeká cca 5,5km běžecká pasáž. Původně zde měly být ještě další překážky, ale kvůli zmíněné krádeži je sem nebylo možné dopravit. Jak se ale ukáže, organizátoři našli parádní trasu, velmi členitou a pestrou, takže nám to vlastně vůbec, ale vůbec nevadilo.
Od koule tedy začínáme běžeckou pasáž, která vede nahoru a dolů, z kopce do kopce. Opravdu pro OCR běžce naprosto famózní trať. Běháme i po loukách na otevřeném prostranství s výhledem na Ještěd, co víc si přát. Opravdu běžíme několik minut a vůbec nám nevadí, že nenarážíme na žádné překážky. Opravdu jsme jen kousíček od toho, abychom organizátory přesvědčili, aby tady příště udělali čistě běžecký trail, neboť tahle trať by si to opravdu zasloužila.
Po několikátém seběhu a výběhu kopce se konečně dostáváme na nejočekávanější část tratě a tou je samozřejmě vodní překážka – přebrození rybníka. Vsadím se, že úplně každý závodník do té vody musel s chutí zahučet. My tam skočili s takovou radostí, že jsme chvíli i váhali, jestli už tu nezůstaneme. Voda byla fantasticky osvěžující a čistá. Vskutku pohlazení po duši. Celou dobu při brození/plavání si to užíváme a ten dobrovolník na tom paddleboardu si musel říkat, jestli vůbec závodíme, nebo jsme se jen přišli vykoupat 😀 .
Bohužel nic netrvá věčně, a tak i my po chvilce vylézáme a musíme se pustit do závěrečné štace závodu. Po výlezu z vody nás hned čeká občerstvovačka, na kterou ale nemáme příliš času, protože frčíme na závěrečný kilometr trati (hodinky ukazovaly už skoro 7km a my věděli, že trať má mít kolem cca 8,5km).
Vyškrábeme se tedy prudkým svahem směrem od rybníka nahoru a přebíháme louku, odkud nás čeká závěrečné, zato ale dost výživné, stoupání. Do toho prudkého kopce to už moc neběží, takže šlapeme, co to dá. V půlce už to zase rozbíháme a běžíme až skoro na samotný vrchol směrem k rozhledně, odkud už nás trať pravděpodobně stáčí zpět do arény. Vymačkáváme ze sebe poslední síly a už se objevujeme na louce před arénou.
Běžím jak neřízená střela směrem k dobrovolnicím u pneumatik, ale ty na mě něco řvou a mávají na mě. Bohužel jsem ještě daleko, takže je neslyším. Dobíhám tedy až skoro k nim, když slyším, jak na mě volají, že jsem minul pneumatiky. Vůbec mi to nedochází, protože jsem přece doběhl na místo, kde oni s pneumatikami stojí, ale až pak mi bylo vysvětleno, že jsem minul překážku proběhnutí pneumatik. Pneumatiky byly ve vysoké trávě, takže jsem je neviděl. Ondra je minul samozřejmě taky. Takže se oba vracíme kousek do kopce, kde oba překážku absolvujeme. Teprve až poté běžíme zpět ke pneumatikám, které si vezmeme na ramena a oběhneme s nimi určitý okruh.
Poté už vidíme poslední dvě překážky před cílovou čárou, ke kterým se blížíme. Jsme kousek za sebou. Momentálně spolu soupeříme o vyšší příčku na bedně haha. První překážkou je další ručkovací kombo v kombinaci s menším wievrem. Pro nás dlouhány pohoda, takže během pár vteřin hotovo. Co nás ale potrápí, je poslední překážka, která má taky snad tak 15m a je složena pouze z ručkovacích segmentů, které jsou proklatě nízko u země. Jedná se o kruh, barel, kruh a barel, ze kterých se jde pak na kruhy a další ručkovací segmenty. Naštěstí síla a úchop stále drží, takže po několika minutkách máme oba úspěšně splněno a probíháme cílem. Rozdíl v našich časech je jen pár vteřin.
V cíli ne že bychom padli vyčerpáním, ale spíš to vedro bylo zabijácké. Rychle se občerstvujeme a poléváme, abychom se trochu osvěžili. Poté už jen probereme trať a vše ohledně závodu s organizátory a závodníky, a pak už jen čekáme, až se dostaví ty naše střely, alias naše děcka z OCR akademie bratřijaksepatří.cz.
Naše děcka startují od 12:00 a máme zde zástupce Natku, Marťase a Aničku. Na trať jsou vypuštěni po pár vteřinách za sebou a musíme říct, že se všichni s tratí a překážkami poprali fantasticky. Anička byla jediná závodnice z dětské kategorie, která zvládla závěrečné kombo (Martin by jej zvládl asi taky, ale skoro na konci se nešťastně dotkl země). Do cíle dobíhají všichni téměř za sebou a ve výsledku bude asi rozhodovat, kdo zvládl rychleji hendikep na poslední překážce, což byli raci.
O necelou půl hodinku později je vyhlášení, kde je k našemu překvapení vyhlášeno snad 10 kategorií, což se nám líbilo. Ta nejlepší ale nebyla ta naše (kde jsme se jen tak mimochodem umístili na krásném druhém a třetím místě), ale kategorie dětí kluků a holek. Na 1. místo mezi zcela jistě větší a starší holky se postavila naše Anča a v zápětí v kategorii kluků i Martin. Bylo až neuvěřitelné, koho se svými rozměry porazili. Byli a jsme neskutečně pyšní!!! Natka bohužel kvůli času na hendikepu skončila na bramborovém 4. místě, ale příště mákne ještě o trochu víc. a také se na ten stupínek dostane 😊
A teď k plošnému hodnocení ->
Pozitiva:
- Fantasticky členitá a rozmanitá trasa (jedna z nejhezčích, co jsme mezi OCR závody běželi)
- Pestrost kategorií, ve kterých šlo závodit, včetně kategorií pro pejsky a pejskaře (kategorie rodin, teamů, dvojic, cannicross, OCR a další…)
- Konečně po delší době krásně zvolená lokace závodu (Prosečský hřeben)
- Pestré a bohaté ceny pro závodníky i výherce
- Úvodní rozprava a vysvětlení trasy + překážek
- Zařazení vodní překážky alias plavání v rybníku (vzhledem k vedru vynikající volba)
- Originální medaile, která ve výsledku složí další medaili po absolvování všech 3 závodů
- Naprosto perfektní značení tratě (v podstatě snad ani nešlo zabloudit)
- Stále stojíme za pozitivním tvrzením, že poměr kvalita x cena závodu
- Opět adekvátně vybavené zázemí (sprchy, občerstvení a atd.)
- Adekvátně zvolené hendikepy za nesplnění překážek
- Parádní trasa a přizpůsobení překážek i dětem
Negativa:
- Velmi nás mrzí, že organizátorům někdo ukradl čtyřkolku, a proto nemohli některé překážky dopravit na druhou stranu kopce, ale i tak lze využít přírodu a přírodní překážky v jejich prospěch. Překážek bylo sice o něco méně, ale velikosti a délky komb to zachránily. Příště bychom doporučovali opět zařadit nějaké balanční překážky (i kdyby kládu v lese 😊 ) a střelbu na terč, to je taková jistota hendikepu pro všechny haha.
Závěrem bychom tedy závod zhodnotili jako velmi povedený a moc se nám líbil, pevně doufáme, že přitáhneme příště více zájemců, neboť pořadatelé do toho dávají srdíčko a to je to hlavní. Takže vážení budoucí závodníci, nebojte se toho a zkuste to 😊
PS – A ještě jednou moc děkujeme za vzornou reprezentaci naší Akademie bratřijaksepatří Aničce, Martinovi a Natce. Tak sportu zdar a uvidíme se na dalším závodě příští týden, což budeeeeee? 😛
Vaše Dvojčátka
Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂