Wild Grizzly – Žacléř 2021

24. 12 2021

Ahoj sportovci,

v první řadě Vám všem chceme popřát klidné prožití vánočních svátků a speciálně těm z Vás, kteří jste neposedové jako my, přejeme nejen pevné zdraví, ale hlavně spousty naběhaných kilometrů a sportovních zážitků v příštím roce 🙂

Tento rok se s Vámi již naposledy loučíme tímto reportem, který popíše náš poslední absolvovaný letošní závod – závod v Žacléři Wild Grizzly. Na tento závod jsme se registrovali poprvé. A tak jsme si řekli, že když už, tak už, a registrovali jsme obě varianty – noční i denní závod. Noční závod poběžíme vůbec poprvé a navíc opět v tak krásné lokalitě hornického skanzenu, což jsou naše srdcovky (viz Mayrau).

Ale zpět na začátek, je pátek a my oba hned po práci vyrážíme směr Žacléř. Cestou nabíráme celkem solidní ztrátu, protože doprava je šílená, navíc za Pardubicemi hoří náklaďák, takže se právem začínáme bát, že závod nestihneme. Start je oficiálně v 18:00, ale nám navigace ukazuje, že tam máme dorazit až v 18:30. Samozřejmě, že to nestíháme, ale naštěstí se start trochu posunul a my se dostali na startovní čáru tak akorát.

Sotva jsme se stihli převléknout, tak v mžiku stojíme ve startovním koridoru a vybíháme vstříc brutální vánici a zimě. Nebudu popisovat trať a překážky, neboť se stejná trasa poběží i následující den, takže pouze zhodnotím, jaké to bylo běžet a absolvovat překážky ve tmě. Určitě to bylo úplně něco jiného a závodní tempo ve dne se s tím nedá vůbec srovnávat. Přesto, že běháme v noci rádi, tak tohle bylo alfa omega. Tma jak v pytli a to ani s čelovkou nebylo nic vidět. Musíme enormně pochválit páteční dobrovolníky, protože nebýt jich a jejich navigování, možná bychom ani nedoběhli do cíle. A to je třeba zmínit, že v té tmě jsme nebyli schopní ani absolvovat triviální překážky jako wiever, u kterého jsme se ptali, co s ním 😀 . Zkrátka páteční noční závod byl fakt super a upřímně největší dík za dokončení vděčíme perfektním dobrovolníkům a dobře značené trase. Díky slabší obsazenosti závodníků se Radkovi podařilo i přes časté ztrácení urvat 1. místo a Ondrovi 2. místo. Po x letech se nám tedy podařilo dostat se v individuálech OBĚMA na vrchní příčku, což bylo velmi uspokojivé 😊

Po dokončení závodu jdeme hezky do hornické teplé spršky, kde ale zjišťujeme, že nasáklé bahno absolutně nejde umýt. Proto druhý den volíme i přes chladnější počasí co nejméně vrstev. Nakonec bylo i teplo, takže jsme to i ve zdraví ustáli. Poté už jen připravíme auto k přespání a jdeme nabírat síly na druhý den a závod, protože startovka se bude hemžit zvučnými jmény a my musíme být odpočatí, přeci jen, ty naše děti už nám začínají nějakou tu sílu ubírat 😊

Druhý den ráno do růžova vyspinkaní se pomalu převlékáme do kraťasů a dresů a jdeme pomalu do arény omrknout, kdo z konkurence dorazil. Potkáváme známé tváře jako našeho už polobratra Péťu Švadláka, Martina, Páju a další. Zkrátka ty OCR legendy, které na závodech nesmí chybět.

Atmosféra začíná houstnout, všude se začínají objevovat závodníci a zkrátka závodní atmosféra už je nad námi. Na úvod náš čeká organizátorská rozprava k trati a překážkám a poté už startují první závodníci. My se mezitím jdeme rozběhat, protože víme, že to bude třeba kouřit od začátku do konce, přeci jen to bude to krátký závod. Na start přicházíme cca 5 minut od startu prvního závodníka a už víme, že ty nejrychlejší esa už jsou na trati. Naháněčka tedy může začít! Naposledy protáhnout a vzhůru do boje. Radek startuje první, Ondra hned za ním!

Hned po startu nás čeká první zákeřná překážka, což je kombinace ručkování s kruhy na kolících s přechodem na ručkovací triangl. Překážka sama o sobě nebyla úplně nejtěžší, to, co ji dělalo těžkou, byla namrzlá konstrukce a chyty. Z jedné strany jsme měli info, že závodníci často padali, takže jsme šli oba po pravé straně. Oba přeručkujeme na jistotu jeden kruh a kolík po druhém, protože dobrovolníci nás informovali, že pokud to závodník chtěl dělat ob dvě, často spadávali. Následně z kruhů nalézáme na triangl, který je studený a zmrzlý a leckterého závodníka to potrápí. Nevýhoda byla i jeho výška (myšleno, že byl opět velmi nízko), která s našimi 2m pro nás byla nevýhodou. I tak ale zvládáme, zvoníme na zvonek.

Sprintem vybíhám dál s Ondrou v zádech. Rovinky mi celkem jdou, takže se ze sebe snažím vymačkat co nejvíce. Probíháme skanzenem nahoru a dolů a přitom ani nestíhám vnímat to krásného prostředí, nářadí, hornické vozíky a místnosti. Někde v horním patře skanzenu narážíme na další ručkovací překážku, která byla velmi zajímavá, jen byla škoda, že byla krátká. Jednalo se o trny, po kterých jsme měli cca metr vyručkovat na vrchol, odkud jsme měli zazvonit. Kdyby to bylo o metr delší, opět by to potrápilo spoustu závodníků. Splněno a makáme dál.

Po několik minutkách se vymotáme z budovy a míříme na další multikonstrukci, která stojí u východu. Jedná se o kombo kulatin, které je třeba spodem podlézt a druhou část tvoří ručkovací sekce přes pneumatiku a jednu kulatinu. Krásné a originální kombo, které ale opět hravě zvládáme, určitě rychleji, než včera večer 😀 .

Poté vybíháme kolem areálu k tatrovkám, které musíme podlézt a pak už hurá na nejvyšší kopec dnešního závodu. A abychom se při tom výšlapu nenudili, vyfasujeme ještě chlapi dvě pneumatiky a ženy jednu. Jelikož vím, že závod je krátký, snažím se i do kopce utíkat a zhruba do ¾ to zvládnu. Zbytek doplním svižnou chůzí a než se naděju, jsem nahoře. Tam beru fáborek, jako důkaz, že jsem byl až nahoře, a peláším dolů. Cestou zpět se minu s Ondrou, kterého rychle povzbudím. Dole zahazuji pneumatiky a v té rychlosti ani neodevzdám fáborek, protože se domnívám, že ho musím mít celý závod, a běžím s ním až do cíle v puse, jako pejsek 😀 😀 . A přitom mi to dobrovolnice říkala, ale já jsem ji jen neslyšel. No co, moje chyba, ale jedeme dál!

Opět se dostávám do běžeckého tempa, nicméně ne na příliš dlouho, protože hned v zápětí nás čeká kombinace wievru s ručkováním. Tady bohužel skoro minutu a půl čekám, protože je tu asi 5 lidí. Potom to už nevydržím a vsoukávám se na wiever též. Předem se omlouvám těm, co jsem tam vlezl, ale snad mi prominete, pospíchal jsem 😊 .

V mžiku hotovo a běžím dál. Teď si dáme trošku cardia a výběhů kopečků nahoru a dolů, protože v následujících 300m běžíme do strmého, leč naštěstí krátkého kopce, a to asi tak 3x. Ve výsledku mi to ani moc nevadilo, protože to bylo rychlé střídání nahoru a dolů, co mi naopak vadilo, bylo, jak se vždy dostat dolů. Jednou jsem to jel po zadku a div jsem si neudělal díru do zadku. Tentokrát dolů to bylo náročnější než nahoru. Naštěstí to máme za sebou a já můžu po vrstevnici pokračovat až k nošení barelu s vodou. Ten si házím na záda a rychlým krokem jdu cca 30m do kopce, kde se na vrcholku otočím a poklusem s cca 25kg barelem běžím dolů. Tam barel pouštím a zase nahazuji tempo.

Běžíme okolo celého dolu, ale bohužel není čas se kochat, takže upalujeme dál. Dobíháme ke stanovišti s pneumatikami, kde je máme 2x převrátit tam i zpět. Žádný problém a běží se dál. Narážíme na menší přelézací překážky a hned poté už následuje ,,nejobávanější‘‘ překážka celého závodu – močál. Mluvíme o něm tímto způsobem, protože ještě před závodem se o této překážce strhla internetová debata, zda má bahno/potažmo voda, být v zimním závodě. My jednoznačně říkáme ano, ale některým závodníkům se to nelíbilo. Právě tohle je význam toho slova extrémní v názvu extrémní překážkové běhy. Komu se to nelíbí, myslíme si, že se věnuje špatnému sportu 😊.

S chutí a elánem se vrháme pod síť a podlézáme. Bahno je naštěstí celkem zmrzlé, takže se neušpiníme tolik, jako na nočním závodě. Během 10 vteřin máme hotovo a v hlavě si říkáme, zda skutečně tohle za tu debatu někomu stálo, ale to je jejich věc 😊 . Vylézáme z pod sítě a štrádujeme si to do zadní části dolu, kde nás čeká výšlap na pěkně strmý kopec. Po mírně zvedajícím kopci dobíháme k onomu strmému kopci, který je ale jen asi 30m vysoký, takže s vervou jej překonáme a na druhém kopci sbíháme dolů do údolí, odkud nás dobrovolník posílá dalším směrem.

Opět obíháme jakousi část dolu, na jehož konci nás čeká slacklina. Tu zvládáme s přehledem, takže se vydáváme do poslední etapy závodu. Vracíme se zpět k hlavnímu čelu závodu a k budovám hornického areálu. Naposledy proběhneme hornické místnosti a šatny, než se dostaneme ke čtvercovým kolíkům. Tady máme jedinou připomínku, a to, že hendikep byl nesrovnale lehčí, než splnění překážky. Nám zdolání překážky trvalo minimálně minutu a půl, kdežto závodník, který překážku nesplnil, si dal kačáky jako hendikep a ty měl tak za pár vteřin.

Každopádně od této překážky už je do cíle jen pár metrů a poslední překážka, takže si tu poslední část řádně užijeme. A že poslední část byla opravdu vymazlená! Probíhali jsme důlní štolou, která byla až impozantně perfektní. Silné, pevné trámy s kolejnicí uprostřed, opravdu nádhera. Určitě posuďte sami, viz fotky v galerii.

Jakmile proběhneme celou štolou, vybíháme opět tam, kde jsme začínali, skoro u samotného startu. Nicméně tady konec není, ikdyž jsme si to zprvu také mysleli. Ještě nám zbývá oběhnout poslední zatáčku a zdolat poslední překážku a až teprve pak nás čeká skutečný konec. Za zatáčkou na nás čeká poslední ručkovací kombo, kde jsou jako segmenty zavěšené pivní barely, které se opravdu velmi hýbají, takže přeručkování není až taková brnkačka. Po troše houpání a snažení se ale oba překážku zvládneme a hned za ní na nás čeká občerstvovačka a stojánek na odčipování. Čipuji první, Ondra doráží chvilku za mnou. Závod je za námi. Byla to premiéra a nový závod, ale my jsme byli velmi spokojeni, až dalo by se říct nadšeni, a jako třešnička na dortu nám byla skvělá umístění. Já beru 1. místo v nočním závodě, Ondra hned místo za mnou, čili 2. místo a já nakonec ještě urvu ve sprinterské konkurenci 1. místo v denním závodě včetně sprinterského bonusu. Po dlouhé době jsme tak oba stáli vedle sebe na stupni vítězů, což byl velmi příjemný pocit.

A jaké bylo celkové hodnocení závodu? Tak pojďme na to!

Pozitiva:

  • Perfektní lokalita. Hornický skanzen byla prostě bomba!
  • Perfektně značená trasa
  • Obzvláště musíme VELMI pochválit páteční dobrovolníky, bez kterých bychom do cíle možná ani nedoběhli. Sobotní dobrovolníci byli též úžasní, DĚKUJEME!
  • Originální překážky včetně skvělého rozmístění po trati. Ideální poměr běh vs. překážky.
  • Poměr ceny vs. kvalita překážek/závodu
  • Slušné výherní balíčky
  • Úvodní rozprava k závodu, trati i překážkám (leckdy by mohli zařadit i ostatní pořadatelé, pokud ví, že může někde na trati dojít ke zmatkům či ztracení závodníků)
  • Skvělá atmosféra v centru závodu a skvělý přístup pořadatelů k závodníkům
  • Teplé sprchy a zázemí závodu naprostá fantazie. Sprchovat se tam, kde kdysi horníci, mělo svoje kouzlo!
  • Originální medaile

Negativa:

  • Až příliš velká vstřícnost vůči závodníkům, závodníci toho potom využívají.
  • Neadekvátní hendikepy na určitých překážkách (viz kolíky), ale věřím, že se z toho pořadatelé poučí
  • Zkrácení trasy (cca 3,5km)
  • Málo překážek, přeci jen hornický skanzen nabízí tolik možností, ale na začátek zase žádné zklamání

 

Na premiéru musíme pořadatele velmi pochválit za jejich snahu vytvořit pro závodníky skvělý závod, což musíme nakonec odsouhlasit, že se jim povedlo. Výběr lokality a originálních překážek jim v tom dost pomohl, a proto se těšíme na další ročník, co si pro nás připraví.

Z naší strany je toto náš poslední report tohoto roku a my chceme všem, kteří nás na svých závodech viděli, poděkovat a popřát krásné svátky. Tak zase brzy v další sezoně 😊

Vaše Dvojčátka

Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂

Komentáře