Liberec Nature Run

7. 10 2018

Zdravíme své fanoušky,

je tomu už týden, co uteklo to troj kombo závodů a už je tu zase další 🙂 … Tentokrát se vydáváme na sever do Liberce, který je naší srdcovou záležitostí. Koná se zde Liberec Nature Run. První závod od Runczechu v přírodě a v podobě půlmaratónu. No neberte to!

A jelikož se startuje až v 11:30, máme spoustu času na dojezd. Dáme lehkou svačinku, vyprázdníme se na WC, abychom byli lehčí a šineme si to rovnou do koridoru. Ještě předtím ale uděláme klasicky pár fotek, rozloučíme se, protože mamka běží ,,jen” polovinu trati, a jde se na to. V koridoru potkávám ještě Zuzku Kocumovou, takže předem tuším, kdo asi zvítězí z ženského pohlaví…

A je to tady! Startuje se. Vybíhám poměrně smířlivým tempem, jelikož tuším, co mě čeká. Tudíž mě hned na začátku předbíhá hodně lidí. Nic si z toho ale nedělám a jedu si tu svou. Prvních pár kilometrů běžíme po silnici skrze město. Tvrdý povrch mi moc nesedí, takže se už těším, až vběhneme do lesa na cesty. To se naštěstí po chvíli děje, takže asi po cca 3km měníme asfaltové silnice za lesní cestičky s šotolinou, kamením a kořeny.

Jako první odbočka je zoologická zahrada, kde hned na kraji vbíháme podél jezírka dovnitř. Zde už začíná mírnější stoupání a horší terén. To se projevuje tím, že kolem 4km zakopávám, upadám a dělám kotrmelce 😀 . Ty naštěstí zvládnu bez zranění, takže se hned zvedám a snažím se pokračovat dále. Blbý kořeny!

Následuje už prudší stoupání, kde se ještě chvilku snažím běžet, ale už mi začínají tuhnout nohy, takže po chvilce přecházím v chůzi. Snažím se alespoň rychle stoupat vzhůru, ať neztrácím čas. Toto stoupání je ale zatraceně dlouhé, takže občas se snažím popoběhnout, ale stejně většinu jdu.

Kopeček už se ale zdá, že končí, takže se zase rozebíhám. Následuje jeden mírný seběh k silničce, kde na nás čeká další krpál lesem. Tenhle ani naštěstí není tak dlouhý, tak cca za 300m už se zase rozebíhám. Běžím sice hodně pomalu, ale alespoň běžím! Po vyběhnutí nahoru se naše cesta stáčí mírně dolů k asfaltce, která nás zase táhne nahoru. Ta není ale tak přímá vzhůru, že se dá běžet. Terén je poměrně rovný, tak toho využívám a celou ji vybíhám. Když už se zdá, že asfaltka končí, a začíná lom, vidíme 1. občerstvovačku. Zde se téměř nezastavuji, takže se jen poliju vodou, malinko se napiju a popobíhám dál.

Moc daleko ale nedoběhnu, protože začíná asi nejhorší stoupání, a tím je stoupání lomem vzhůru. V lomu praží přímé slunce, takže ze mě teče, jako kdybych akorát vylezl z bazénu. Navíc stoupání po šutrech pro prašné stráni není nic pro mě. Už mi tady chyběl jen ten pytel, co se nosí na Spartanu 😀 to by bylo něco! Ke svému štěstí přede mnou jede auto s kamerou a zabírá vše. Tedy i mne ze vzdálenosti asi jednoho metru. Paráda! 😀

Když už ale samotný lom pokoříme, pokračujeme stoupáním vzhůru do lesa, kde se po chvíli s některými rozdělíme, protože to značí, že jsme cca v půlce trati, takže Ti, co běží tu kratší trať, tak zde uhýbají doprava, kdežto my jdeme stále vzhůru. Tenhle kopec je snad nekonečný, protože jdeme dobých 30-40min stále jen do kopce. Chvíli jdeme po lesní cestě s kameny a kořeny, někdy jdeme po asfaltce, po které se dá i občas běžet. Takto se drápu vzhůru, což po neuvěřitelných asi 5km je vrchol a už není kam stoupat. Svah se vyrovnává a já vybíhám na přehradě, kde je opravdu hezký pohled na krajinu.

Probíhám celou přehradu a na konci je další občerstvovačka. Rychle se občerstvím a najednou zažívám uvolňující pocit, že se konečně rozebíhám z kopce. Po taaaak dlouhé době, co jsem běžel jen vzhůru. Kopeček dolů ale není nijak dlouhý, takže se běh cca po 500m srovnává. Srovnal se doslova, protože následujících 5km se běží víceméně po rovině. Občas je to nahoru a dolů, ale nic extra, co by se nedalo uběhnout.

Po oněch 5km to přeci jenom přijde. Dlouhý seběh lesem, kde téměř nestíhám kontrolovat nohy, jak rychle dupou. Běžím přes lesy a louky, než doběhnu k silničce, kde se má cesta stáčí na chvíli opět vzhůru. To je ale asi jen 100m úsek, takže za chvilku už zase běžím dál. Opět to rozebíhám z kopce rychlostí blesku. Ani to nestačím vnímat, ale už za sebou mám 17km, paráda! Akorát jsem minul úsek, kde se k nám připojovala první část běžců, kteří běželi jen polovinu. Ubíhám asi necelý kilometr, když tu před sebou vidím cupitat mamku. Běží si tak lážo plážo na pohodu, když tu kolem ní prosvištím jak raketa 😀 Tempo kolem 3:30. Snad se nelekla…

Ale jelikož běžím sále z kopce, rvu to, co to jde. Nohy zatím v pohodě, tak není důvod se šetřit, už se mi ten konec blíží. Vybíhám z lesíka na silnici, která mě po pár set metrech zavádí do zoo. Teda spíše na její pěšinu. Proběhnutí tudy bylo vskutku originální, ale při tom smradu, kterým se odtamtud valil, jsem se málem pozvracel 😀 s během to byla vražedná kombinace!  Naštěstí tam rovinka nebyla tam dlouho, takže jsem byl za 2-3min pryč.

A přibíhám ke starému dobrému rybníčku, který jsem míjel na začátku, takže vím, kolik mi cca zbývá do cíle, protože tahle část trasy je už stejná. Zbývají mi cca 3 km městem po silnici. Tempo už uvadá, ale snažím se to zaběhnout co nejlépe, jelikož se chci vejít s časem do 2h.

Krouhnu jednu zatáčku, druhou, vybíhám menší kopeček a už se blížím k chrámu, u kterého se startovalo. Zde končila meta 22km…. Bohužel i můj čas 2h. Následujících cca 350m už zvládám za 2min, takže jsem si čas nesplnil. Zklamaný ale být nemusím, protože jsem si to náramně užil! Trať byla krásná, přímo pro mě! 🙂 klasické občerstvení u Runczechu, které je vždy bezkonkurenční!

Procházím už jen koridorem, kde se občerstvuji, dostávám netradiční medaili, kterou je suvenýr v podobě kamenu z kamenolomu, dostávám tričko a jdu si na chvilku sednout, abych si odpočinul. Mezitím přiběhne mamka a čekáme už jen na moji ženu s její mamkou. Za pár minut přiběhnou i ony a můžeme pokračovat domů.

Závod to byl parádní a těším se, až si ho zase někdy zopakuji! Počasí totiž vyšlo náramně. Tak zase příště.

Vaše dvojčátka

 

Komentáře