Sachsen Trail 2019

21. 07 2019

Zdravíme své fanoušky,

je tomu už docela doba, co jste o náš slyšeli, je tedy třeba to napravit! Není tomu jinak, máme za sebou další závod. Tentokrát to není žádný kraťoučký závod, nýbrž pěkná délka. Vydali jsme se zase po roce na náš dobře známý a oblíbený SachsenTrail, který se konal v Německu – Rabenbergu.

            Už jsme věděli, co nás čeká, neběžíme to totiž poprvé, ale po 3! Očekáváme tedy, že to bude do třetice všeho dobrého, jelikož oproti prvnímu ročníku jsme se zlepšili o 4min. Uvidíme, jak to dopadne letos…

            Jelikož je v pátek svátek, nemaká se. Takže můžeme v klidu vyjíždět. Nabíráme směr Boží Dar, hotel Sv. Anna. Naše klasika, která se už několikrát osvědčila. Přijíždíme tedy někdy v pod večer a jdeme se rovnou ubytovat.

            Poté jdeme na naší starou dobrou svíčkovou, na kterou zde chodíme pokaždé! Je výtečná! Ale jelikož máme před sebou hodně dlouhý závod, nešetříme se a dáváme si dohromady 3 hlavní jídla a k tomu desert 😀 …

            Já začínám na divočině, bratr na stejku. A dohromady dáváme onu svíčkovou. A zakončujeme to ovocným pohárem s ovocem a palačinkou. No není nad to se přes závodem posilnit, haha. Po tomto náročném dlabanci se odebíráme na pokoj, kde si chvíli čteme, ale pak jdeme na kutě, zítra nás opět čeká mordor!

            Vstáváme nějak kolem 5:30, nasnídáme se, doplníme camelbagy a vyrážíme na Rabenberg. Víme, že cesta nám zabere ještě nějakých 30min. Po cestě stíháme sledovat, kudy asi poběžíme, jelikož trasu už docela dobře známe.

            Po chvíli už přijíždíme na místo. Pobereme si své saky paky a jdeme k registraci si vyzvednout čísla a trička. Když už je vše připraveno, čísla připnutá, před závodní selfie hotova, jdeme do koridoru.

            Stavíme se na začátek, jako vždy. Už se to pomalu blíží! Tentokrát jsme to měli výborně časově vypočítané. Je to tady! 3, 2, 1 a běžímeeee.

            Vybíháme zase poměrně vlažným tempem, nejsme totiž na klasickém 20km běhu, ale na 70,3km trati! Start nás vede do kopečka. Běžíme si chvilku vpředu, ale po chvilce už nás chrti předbíhají. Naštěstí je nám to jedno a snažíme se držet našeho tempa.

            První půlkiláček do kopečka máme za sebou, zatím dobrý. Vyrovnáváme to 400m po mírné rovince a opět nástup do kopečka. Dalších 400m stoupání za námi a následuje velmi dlouhý seběh. Jako každý rok běžíme cca 5,5km z kopce dolů pod horu. Zde nastavujeme relativně rychlé tempo, ať naženeme nějaký ten čas.

            Prvních 25min uteče jako voda a už jsme u první občerstvovačky na 6,5km pod kopcem. Zde se ani nezastavujeme a pokračujeme dál. Co asi tak následuje po tak dlouhém seběhu…. Klasicky dlouhý kopec!

            A když říkám dlouhý, tak dlouhý. Protože od 5,5km se trasa vine do mírného kopečku, který ovšem trvá až na 19km. Není to ještě ale takový stoupák, který bychom museli jít, takže ještě v pohodě běžíme. Trasa nás vede hezkými traily a lesními cestičkami, takže se nám běží dobře. Tady byla minulý rok menší střevní krize, takže alespoň nějaký malý úspěch na začátek – zatím bez problémů.

            Dobíháme tedy na 12,5km, kde je další občerstvovačka. Už zde nás drtí sluníčko, takže rychle měníme taktiku a následujících 7km se rozhoduji, že poběžím s 2l flaškou vody v ruce. Camelbag s Edgarem nám lepí hubu, což ve 30 stupních není ideální.

            Zdržíme se jen na chvilku a valíme si to lesem dál. Teď následuje náš oblíbený úsek, kde se běží v korytu vyschlého potoka, který je zarostlý kapradím a mechem. Zde se nám vždy běží nejlépe. Je to sice dlouhý úsek, za to nejkrásnější! Zde běžíme až do těch 19km, poté vybíháme z lesa na polní cestu, která se stáčí opět dolů z kopce.

            Běžíme nějakých 2,5km z kopečka, až doběhneme k další občerstovačce. Zde už to nevydržím a Edgara vylévám a leju do camelbagu pouze vodu. Časem se ukázalo, že to byla velmi moudrá volba! Chvilka zdržení a už zase pokračujeme dál. Ted se dostáváme pomalu k tomu horšímu úseku, který se táhne asi 7km na sluníčku po asfaltu.

            Teď už neběžíme, ale jdeme. 3km táhlý kopec na slunci a asfaltu nám dává zabrat! Naštěstí ho máme za 20min z krku a následuje menší táhlý kopeček po polní cestě. Bohužel taky na sluníčku. Už z nás slušně teče, ale nedá se nic dělat. Oba víme, co následuje pak…

            Když už jsme konečně na vrcholu, cesta se stáčí zase na asfaltku z kopce. Oba víme, že následuje sakra dlouhý seběh. Skoro 5km dolů z kopce tempem kolem 4min/km. Sakra bolestivý seběh po těch krásných lesních cestách, trailech apod…

            Po 20min jsme dole, u další občerstvovačky. Zde už i bratr vylévá camelbag a doplňuje ho vodou. Zde se zdržujeme asi 5min na větší občerstvení – ujíždíme zde hodně na vodním melounu a kole. Ta nás teď drží na nohou 😀 …

            Po 5 min už se opět vydáváme na cestu. Zatím ještě dobrý. Rozebíháme se tedy pomalu do kopečka. A asi po 1,5km dobíháme pod další horu, která nám běh překazí, protože to je vskutku krpál. Ten největší asi. 4km úmorného stoupání.

            Tady už morálka trošku klesá, protože se snažíme jít poměrně rychle, když tu náhle kolem nás projdou 2 dědulové, co si do toho ještě povídají a jdou rychleji než my!!! To nás trošku štve 😀 ale nedá se nic dělat. Plahočíme se dál.

            Po 30min trápení jsme nahoře! Nohy ztuhlý jako beton, ale musíme se rozeběhnout. Jde to těžce, ale přeci jenom se nám to po pár minutách daří. Následuje menší seběh dolů, ale už se to zase stáčí nahoru. Po kilometrovém seběhu a následném 2km pozvolném stoupáku, nastupujeme opět do většího stoupáku, který je pro nás nejvíce kritický!

            6km táhlého kopce, který z první části běžíme, protože se ještě nacházíme v lese. Druhou část, nějakých 3,5km, se táhneme jako smrad a máme 100 chutí s tím seknout. Morálka level 0! Hrozný vedro, sluníčko na nás přímo praží, 32 stupňů …. To chceš! 

            Snažíme se zůstat nad věcí, ale jde to horko těžko. Už ale víme, že se blížíme do půlky. A hle! Občerstvovačka na Božím Daru! Jsme tu, hurá! Máme to nejhorší za sebou… Zde je bratrova morálka ještě víc než pod bodem mrazu, kolena začínají odmítat spolupracovat. Tak jako jsem to měl v prvním ročníku já, tak teď se karta obrací. Zde strávíme asi 10min…

            Po nekonečném přemlouvání se vyrážíme na cestu. Začínáme menší rovinkou, která se bohužel táhne ještě na sluníčku a do mírného kopečka. Jako by ty kopečky neměly konce.

            Ještě 10min trvá naše utrpení na sluníčku, ale pak se situace obrací. Čeká nás druhý dlouhý seběh, tentokrát ale hezkou trailovou cestou v lese, kde se sluníčku vyhneme. Toto se láme na 39km…

            Na seběhu konečně oklepeme naše ztuhlé nohy a začínáme se zase hezky rozebíhat. Lesní cesta nám prospívá. O cestě se ještě stihneme jednou namočit v potoce, jako správní OCR běžci a pokračujeme hned dál. 7km uplyne rychle jako voda a za 35min jsme už u další občerstvovačky. U té které jsme už byli někde kolem 27,5km.

            Zde už se teď tolik nezdržujeme a po ani ne 5min valíme dál. Trošku nás zase děsí sluníčko, které je na obloze už skutečně vysoko a praží co to jde. Poledne už dávno odbylo a my se přehupujeme k nějaké 1-2h odpolední. Vybíháme na asfaltku, která nás zavádí na polní cestu vzhůru do kopce. Ten zase na delší chvíli nekončí, protože se táhne dalších 4,5km. Naštěstí v lese.

            Zde už jdeme silou vůle, ale stále jdeme. Po 5 úmorných kilometrech jsme nahoře, kde nás čeká menší ,,rovinka”, která se taky moc běžet nedá. Nebo dá, ale po 55km už jsou nohy ztuhlé a odmítají spolupracovat. Snažíme se ze sebe ještě něco vymáčknout, ale bratrova kolena ne a ne spolupracovat. Popobíháme to tedy po 100m s pauzami.       

            Je to sice utrpení, ale co se dá dělat. Zatím bojujeme, morálka už je zase na 30% 😀 . Dobíháme na 57km cca a odpočíváme na další občerstvovačce. Zde se napojuje trasa pro půlku a zbylé tratě. Mírně zdrcení se vydáváme na předposlední občerstvovačku.

            To je naštěstí první 2km z kopce. Bohužel víme, co následuje pak – zase kopec! Jak jinak. Už nás to ale nepřekvapuje, takže opět přecházíme v chůzi a plahočíme se vzhůru. Po chvilce jsme nahoře a následuje kratičký seběh, kde je předposlední větší občerstvovačka. Zde dám do pusy poprvé preclík, který není úplně špatný. Zapiju to colou, dneska už asi 3l 😀 a běžíme dál.

            Asi kilometrová asfaltka nás vede opět do lesa, kde je to tak trošku OCR běh, protože všude jsou popadané stromy, takže po cestě, kde jsme museli běžet, jsme museli jít, protože jsme přelézali spadlé stromy a větve. Cesta se stáčela dolů, kde jsme si mysleli, že jako předminulý rok poběžíme dolů pod horu. Bohužel jsme se spletli a zde přichází zajímavá zápletka!

            Trať se mění! To jsem nečekal, takže když jsme se po dalších 2km vrátili k občerstvovačce, kde jsme byli vlastně před chvíli, lekl jsem se, že jsme někde blbě zabočili…. Takže jsem šel rychle ke stánku a hledal mapu a modlil se, abych se nespletl.

            Po chvíli hledání jsem se naštěstí přesvědčil, že jsme běželi dobře, jen se trasa kvůli lesní kalamitě musela vrátit zpět. Uf…

            Sbíráme tedy poslední síly a víme, že následuje asi 3,5km seběh dolů pod horu. Po kamenité stezce se nám běží už dost těžce, protože nohy dostaly řádně zabrat a kameny pod nohama nejsou to pravé ořechové. Přetrpíme to a po minutí 65km víme, že dole by mělo být 67,5km. Bohužel nás to takhle nečekalo, protože trasa byla o 2,5km prodloužena, takže přibíháme k poslední malinké občerstvovačce, kde se zděšením vidíme ceduli, na které je o 2,5km míň! :O …

            Tvrdá rána pro psychiku, protože víme, co nás ještě čeká. Dva nejhorší výšlapy nahoru. Napijeme se poslední koly a jdeme zdrceně dál. Přeběhneme silnici a štrádujeme si to nahoru do kopce polní cestou. Tou se táhneme asi 2,5km, než nás potká kratičký seběh.

            Zde už ale opravdu přibíháme pod naši slavnou horu a víme, že už nás od cíle dělí max 3km do kopce. První km trpíme na sluníčku v zaprášené polní cestě, kde máme 100 chutí schípnout 😀 naštěstí se překonáme a po tomto úseku zalézáme opět do lesíka.

            Ukazatel ukazuje jasně – 1,5km do cíle! Sbíráme poslední síly a jdeme trailovou cestou vzhůru. Po asi 10min už se blížíme ke kraji lesa, kde vidíme motivátora, jak na nás volá a lidi nás povzbuzují. Poslední žalostný pokus se rozeběhnout do kopce začíná!

            Míjíme zatáčku a vidíme 400m rovinku, která se táhne mírně do kopečka, do cíle. Křeče už nás berou oba, takže náš finální běh vypadá jak když dobíhají postižení 😀 …

            Ale co, máme to! Hurá… konec je tu! Zdrceně probíháme cílem a padáme vedrem. Cca 73km je za námi. Bohužel pro nás s nejhorším časem – 9:24h. Což je náš nejhorší čas ze všech 3. pokusů tady. Sice na 70,3km jsme měli čas cca 8:50h, ale to se nepočítá. Nevadí, tak zase někdy příště! 🙂

 

Po 15min válení se se posbíráme a jdeme se umýt. Poté uděláme pár fotek a valíme dom.

Bylo to super, ale teď si dáme na chvíli pauzu 🙂 …. Uvidíme se příště! Hádejte kde??

 

Vaše Dvojčátka

Komentáře