EPO Survival 2023
Ahoj dobrodruzi,
dnes již dopředu avizujeme, že nás čeká delší report, neboť dnes Vás budeme zasvěcovat do velmi dlouhého, konkrétně 13hodinového, EPO survivalu, který jsme teď o víkendu absolvovali. EPO survival je jeden z našich černých puntíků na našem seznamu extrémních závodů, protože jsme za poslední ročníky měli problém nejen s orientací na a v disciplínách, ale také s time managementem a dalšími technickými problémy včetně doražení včas do cíle. Tohle vše jsme tento víkend jeli napravit a zároveň bojovat o pěkné umístění, kterého jsme nebyli zatím schopni díky diskvalifikaci či špatnému timingu dosáhnout. Tak pojďme na to!
Letošní ročník EPO survivalu se koná v kempu Chatabořice poblíž Ústí nad Labem, kam přijíždíme až kolem večerních hodin. Po příjezdu si jdeme hned vyzvednout čip a registrační balíček a následně se jdeme ubytovat do chatky číslo 10. Hned po vybalení a připravení kol, jdeme studovat mapu. Tento rok nechceme nechat nic náhodě. Nejprve prozkoumáváme měřítka map a umístění disciplín. Na rozdíl od ostatních ročníků jsme tentokrát věnovali hodně času plánování časového rozvržení pro návštěvu kontrol a disciplín, jediné, co zbývalo, bylo tento plán dodržet. Pečlivě jsme si rozvrhli, v kolik a kde bychom chtěli být a následně jsme probírali, kterou trasou se vydáme. Věděli jsme, že ve 3 ráno (v tolik se startovalo) to nebude hledání úplně nejlehčí, takže jsme hned ze začátku usoudili, že se vydáme přímo na první disciplínu a MTBO kontroly vezmeme, až se budeme vracet do cíle, pokud nám na to zbyde čas (a taky proto, že kontrolky byly blízko u startu). Plán byl tedy pro tentokrát úplně jasný a my jsme se tak mohli vydat brzy na kutě. Kolem 10 hodiny jsme ještě absolvovali úvodní rozpravu ohledně startu a všech disciplín, kde jsme se dozvěděli o jistých změnách v hodnocení závodu. Změna byla pro nás celkem zásadní, neboť hodnocené disciplíny podle nového výkladu jsou hodnoceny stejně body pro všechny, nikoliv jak tomu bylo původně. To nás malinko znevýhodňovalo, neboť v běžeckých disciplínách jsme si později ukradli vítězství, ale ve výsledku nám to bylo k ničemu. Na druhou stranu jsme alespoň věděli, že nemusíme ranní běh příliš hrotit, když o body nepůjde. Po rozpravě míříme přímo k ubytování a rovnou na kutě. Chceme si dát alespoň ty 3 hodiny spánku. Chvíli nám trvá, než zabereme, neboť stress a nervozita jsou na bodu 1218452100000. Kolem 12 už se odebíráme do říše snů a kolem půl 3 vstáváme a začínáme naše dobrodružství.
Úvodní běh – Je půl 3 ráno a my se pomalu probíráme z kómatu. Teplo postýlky se nám nechce vůbec opouštět a hodně se přemlouváme, abychom se ve 45 vykopali z postelí a dali se do rozcvičky. Pomalu se oblékáme, bereme vše potřebné a spolu s koly vyrážíme do centra dění. Odložíme kola do depa a jdeme na start. Na startu stíháme sotva zapnout režim běh a v tu ránu je odstartováno.
Než jsme stihli pořádně vydýchat paniku, celý závodní koridor se rozebíhá. I přesto, že to nemusíme hrotit, i tak se prodíráme do top 3. Běží se nám krásně, je teplo a tempo je tak kolem 4min/km. Po necelém 1,5km nastává organizátorské překvapení, a to průlez tunelem pod mostem, který měří asi 200m a je zde šíleně prachu. Trochu se tu dusíme a solidně vypadáváme z tempa, přitom ručičky celkem hoří, neboť jsme na čtyřech a pomalým tempem se šouráme kupředu. Po několika minutách se dostáváme z tunelového mostu, slézáme a opět se pouštíme do běhu. Kolem rybníků se ale rychle začínáváme orientovat a než se nadějeme, už se dostáváme opět na dohled festivalky. Běh je po necelých 2km ukončen a tím máme první disciplínu hotovou. Dobíháme v top umístění, takže máme čas se převléknout do cyklo a vyrazit vstříc 13hodinovému dobrodružství.
Cyklo I. – Nazouváme boty, bereme cyklo kaťata a vydáváme se spolu s 30kg báglem na zádech na cestu. V báglu si bereme vše potřebné na disciplíny, nějaké náhradní oblečení a samozřejmě kupu jídla. Náš plán je jasný, kontrolky až na konci, pokud zbyde čas, takže trasu máme naplánovanou přímo na první stanoviště -> na inliny, kajak, paddle board a vrh koulí + hod oštěpem.
Cesta nám celkem utíká, ale je vidět, že stejnou taktiku zvolilo mnoho závodníků, a tudíž jich mnoho jede s námi. Na místo první disciplíny se dostáváme poměrně bez problémů, takže sjíždíme k jezeru Milada, kde začínáme naše další dobrodružství.
Kajak – Na tomto stanovišti je více disciplín, ale pomalu jsou rozebrány ostatními závodníky, takže kvůli úspoře času bereme první disciplínu, která je volná. Volíme tedy kajak. Na kajak se shodneme, že začnu raději já a zjistím, kudy kam. Jezero Milada, i přesto, že je tma, je po nasvícení do vody naprosto čisté a průzračné, což nás velmi láká k tomu se jít koupat, ale bohužel na to nemáme čas. Svlékám se jen do dresu a trenek, sedám do kajaku a vydávám se na cestu. Chvíli mi trvá si najít tempo a také místo, kam se plavit, ale po chvilce chytnu slinu a pádluji jako profík. Po necelých 8 minutách nacházím kontrolní stanoviště, pípám svůj čip a vydávám se zpět na předávku, předat Ondrovi. Za necelých 17 minut jsem zpět a spolu s nějakými radami předávám kajak Ondrovi. Ten se též vydává na cestu, ale trvá mu to necelých 20 minut. Tentokrát se i on vrací bez problémů zpět a my tak můžeme pokračovat na další disciplínu. Plný počet bodů zajištěn!
Hod oštěpem + vrh koulí – Následuje další disciplína, která je doslova pár metrů vedle. Vrh a hod za vyznačenou trasu. Pro mne, jakožto vystudovaného tělocvikáře, jsou obě disciplíny hračkou, ale ani Ondra nezaostává. Oba házíme s přehledem za vytyčené vzdálenosti, a tudíž opět je dosažen plný počet bodů 🙂
Paddle board – Hned po oštěpu nastupujeme na další disciplínu, a jelikož už je něco kolem půl 5, začíná se rozednívat a je už dobře vidět. Opět na paddle board nastupuji první a jsem překvapen, jak je paddle stabilní. Nebojím se tedy do toho pořádně opřít a v cuku letu jsem za vyznačenou bójkou a mířím zpět na předávku k Ondrovi. Kochám se okolím, jak krásně vychází sluníčko a jak krásná a průhledná voda je pode mnou. Předávám Ondrovi a ten též ve velmi rychlém tempu dojíždí k bójce a zpět. Další disciplína hotova a plný počet bodů!
In-liny – Vše na daném stanovišti máme splněné a zbývá nám již jen poslední disciplína, než se budeme moci vydat opět na cestu. Na řadě jsou in-linové brusle. Na ty si hodně věříme, neboť oba máme trojkolečkáče, které nám velmi ulehčují práci, a také nás dost zrychlují (kdo trojkolečkáče má, dá nám za pravdu). Jdeme tedy do zatáčky, kde si brusle nazujeme a vydáváme se vstříc prvnímu 10km okruhu. Jsme pevně odhodlaní dát samozřejmě oba okruhy, abychom dosáhli na plný počet bodů. Po prvním rozjetí je po krásně svižném asfaltu jasné, že nám to pojede velmi rychle a po několika minutách a kilometrech jsme odhodláni zajet oba okruhy pod hodinu. Jakmile máme prvních 5km za sebou a na hodinkách ještě není ani 15 minut, začíná se nám rýsovat úsměv na rtech. Brusle jsou pro nás celkem oddych, takže svištíme, co nám síly stačí. Jedeme v průměru 2:05min/km a předjíždíme spousty závodníků. Po objetí prvního okruhu za necelých 25 minut se vydáváme do druhého kola. Jede se nám skvěle a honíme tempo. Jedeme takový tandem, kdy já rozrážím vítr a Ondra v háku za mnou. Za necelých 52 minut jsme v cíli snad v rekordním čase. Velmi spokojeni tedy přijíždíme do depa, kde čipujeme a opět získáváme plný počet bodů.
HLAD č.1 – Jelikož máme za sebou prvních pár hodin survivalu, je čas doplnit energii. Na bruslích jsme celkem rubali a spotřebovali spousty energie, takže samozřejmě přišel první větší hlad. Rozbalujeme tedy první tousty, banány a protikřečové nápoje. Po rychlém občerstvení se opět přezouváme do cykla a vydáváme se vstříc dalšímu stanovišti a kontrolám.
Cyklo II. – Vyjíždíme od jezera Milada směr horolezení a slanění, ale nejprve se musíme vymotat z dané oblasti. Proplést se daným lomem nebo továrnou, nebo co to bylo, nám chvilku trvalo, ale jakmile jsme se dostali na námi chtěnou silnici, už jsme chytli slinu a jeli jsme směr MTBO kontrola č.83 (trošku škoda, že jsme vynechali kontrolu č.81, ale co se dá dělat). Kontrolku nacházíme celkem bez problémů, což nám opět dodává trochu sebevědomí. Co si budeme nalhávat, naše orientace není totiž tak dobrá, jak sami sebe přesvědčujeme 😀
Z této kontroly jedeme po námi vyznačené trase až na kontrolku č.88, která je u jezu a poté na kontrolku č.91. Obě s přehledem nacházíme, ale Ondrovi nějak drhne kolo, takže se loudá, flákač 😀 Na poslední kontrole přehodnocujeme dosavadní plán a rozhodujeme se vyzvednout ještě jednu kontrolku MTBO poblíž, číslo 93, která je pod mostem. Tu najdeme zhruba po pár minutách hledání a spokojeni s tím, co jsme doposud našli a jak dodržujeme plán, nám nic teď nebráni vydat se směrem na horolezení, které je od této kontrolky poblíž. Mezitím uděláme i jednu krásnou fotku s výhledem na Milešovku a s východem sluncem a po necelých 15 minutách už po pravé straně vidíme skály, odkud je nám jasné, že už jsme blízko. A vskutku, po pár dalších metrech již vidíme první človíčky na skále.
Horolezení + slanění – Jakmile dojedeme k dané disciplíně, necháváme kola na kopci, kde již nějaká kola jsou, a vydáváme se směrem ke skále, kde nás čekají hned dvě disciplíny. Začneme horolezením, neboť máme volná lana. Tentokrát se nelezou obtížnosti na body, takže je jedno, kterou obtížnost si zvolíme. Bereme tedy první skálu, kterou máme po ruce (4+) a pouštíme se do toho. Ondra jde jako zkušenější matador první. Vyleze cca 20m a za pár minut už je zase dole. Skála není nijak obtížná, ale zase není úplně nejlehčí, je naopak dosti technická. Nicméně i já zvládám, a tak rovnou obíháme skálu na její vrchol na slanění. Zde si uděláme tradiční vrcholovou fotku a pouštíme se do slanění, každý navázaný na svém laně. Za pár vteřin jsme dole a můžeme si tak odškrtnout další plný počet bodů. A teď opět zpět na kolo 🙂
Hlad č.2 – Ještě než se vydáme opět na kolo, je třeba překonat další velký hlad, a tak mizí další tousty, edgary, banány a gumový medvídci. Částečně zasyceni se ale rychle opět vydáváme do sedla.
Cyklo III. – Další úspěšná štace za námi, takže následující naše cesta vede směrem k další disciplíně -> paměťovému orienťáku a diskgolfu. Cesta je naštěstí velmi jasná a přímá, takže jedeme podél hlavní až směr Bystřany. Po pravé straně vidíme vytyčenou Doubravskou rozhlednu, poblíž které nás čekají další disciplíny. Ondra trochu bojuje s kolem a nejede mu to úplně podle jeho představ, ale tak nějak to dokopeme do města, kde se trochu proplétáme uličkami, než se dostaneme tam, kam jsme původně chtěli. Jakmile ale potkáváme nějaké další závodníky na cestě, víme, že jsme na dobrém místě. Za pár vteřin již najdeme checkpoint disciplín, takže opět přezouváme a jdeme na to!
Diskgolf – Házíme diskem (frisbeem) na 3 koše v několikametrové vzdálenosti. Krom mého prvního lamáckého hodu jsme šli ostatní koše celkem na jistotu a podařilo se nám dokončit disciplínu pouze na 11 hodů. Taková oddechovka.
Pamětový orienták – Další disciplínou, na kterou hned po diskgolfu navazujeme, je paměťový orienťák, ze kterého máme trochu strach (koneckonců jako z každého OB). Tady začíná pořádná sranda 😀
Na začátku disciplíny je nám odtajněna první mapa a první místo kontrolky, odkud si musíme pamatovat další místo kontrol bez možnosti mít předchozí mapu u sebe. Do disciplíny se vydáváme celkem svižně a to si ani nevezmeme buzolu, což nás nenapadlo, neboť jsme žili v domnění, že si to vše zkrátka musíme pamatovat (lol, blbci 😀 ). Naštěstí hned první kontrolku nacházíme s přehledem a stejně tak druhou. Dobrý začátek. Ale to bychom nebyli my, kdyby nepřišel nějaký zvrat, že?
No samozřejmě, že další kontrolku jsme už nemohli najít a namísto toho jsme našli kontrolku jinou. To ale podle pravidel nesmíme, takže se vracíme po trati zpět a hledáme původní kontrolku, kontrolku číslo 3. Naštěstí v paměti máme dobře uloženo, kde ji máme najít, a tak po nějaké chvilce ji nacházíme. Poté se opět trochu zmátoříme a svištíme s přehledem až ke kontrole č. 7, kde nastává první orienťácká mega krize. Tuto kontrolu nemůžeme absolutně najít a ztrácíme zde dobrých 15-20 minut. Potkáváme Cimiho a spol a hledáme společně, ale ne a ne ji najít. Oba jsme rozhodnutí tedy OB ukončit a pokračovat dál. Každý se vydáváme jiným směrem a v tu náhle z čista jasna koukáme, kontrolka téměř před námi. Okamžitě k ní běžíme a kontrolujeme, zdali je to číslo 7, které hledáme. A ejhle, skutečně je. Velmi šťastní tedy pokračujeme v OB a na další kontrolky, které již bez problémů všechny nacházíme a dokončujeme tedy paměťový orientační běh celý! YES! Tentokrát velmi těžce vydřené body!
Hlad č.3 – Opět po psychicky i fyzicky náročném OB je třeba zahnat hlad, takže opět ubíráme z hmotnosti báglu. Jíme vše, co se dá, včetně nějakých drobností, co nabízejí pořadatelé na občerstvovačce. Na každé občerstvovačce musíme uznat, že měli suprové iontové nápoje, které byly opravdu velmi chutné a to musíme říci, že na to my si příliš nepotrpíme.
Cyklo IV. – Je čas opět nasednout na kolo a posunout se dále. Naší další cílovou destinací je již pro nás předposlední stanoviště – trek. Na ten jedeme po celkem svižné asfaltové cestě a ukrajujeme jeden kilometr za druhým. Kupodivu nohy šlapou celkem dobře, jen ten hrozný protivítr…
Trek – Po příjezdu k této disciplíně skrze brutální kopečkový výšlap (taková zahřívačka předtím, co přijde) se pouštíme do rychlé strategie s mapou, abychom věděli, do jakých bodů alias vrcholů se budeme pouště. Zprvu je plán jít hlavně po bodech s hodnotou 80b, ale nakonec nám to i šlape a hledá samo, takže stihneme i námi neplánované body. Nejméně 2x stojíme na vrcholu kopce a lýtka dostávají pořádně zabrat. Celkem na treku ujdeme přes 8km a krom 3 bodů sbíráme většinu. Na disciplíně jsme něco přes 2 hodiny a sluníčko, únava i nastupující hlad si začínají vybírat svou daň. Zároveň čas se nám krátí a my musíme spěchat ještě minimálně na jedno stanoviště, takže po důkladné poradě trek ukončujeme bez 3 bodů a vydáváme se zpět na start, kde se převlečeme opět do cykla a rychle se vydáváme na poslední stanoviště, které potřebujeme k získání dalších cenných bodů.
Cyklo V – Od treku pokračujeme celkem po dobré asfaltové silnici až směr biatlon, bolskros, stavění stanu a OB. Po cestě však usuzujeme, že OB vynecháme a raději věnujeme čas nějakým kontrolkám ještě po cestě, které jsou hodnoceny alespoň 40 body, namísto 25b z OB. Po příjezdu do stanoviště již zmíněných aktivit se jako první pouštíme do biatlonu.
Biatlon – Biatlonová koncepce je stejná jako klasický biatlon, jen s rozdílem, že trestná kola se jedou na kole. Nejprve objíždíme jedno kolo dost šíleným terénem a pak následuje střelba. Ta mě trochu mrzí, neboť jsem špatně pochopil systém střelby (míří se na terčík, který je začerněný, ne ten co svítí), čili jsem jednou vystřelil do nepovoleného terče, a tudíž udělal jednu chybu. Ondra naopak zastřílel jako naprostý profík vše čistě. Tímto naše biatlonové dobrodružství končí a my se hned vydáváme na další disciplínu.
Stavění stanu – Taková oddychovka, kdy je naším cílem postavit a zase složit stan. To nám nezabere víc než 2 minuty, a tak hned šupajdíme dál na bolskros.
Boslkros – Disciplína, na kterou jsme se nejvíc těšili, neboť nám byla nejvíc blízká, protože se jednalo o kombinaci běhu a těžkého terénu (nahoru a dolů). Přesto, že naše nohy a tělo bylo unavené již nejmíň 10 hodinami sportování, i tak jsme se velmi těšili a byli odhodláni tam nechat maximum. Docela nám pomohla informace, že v disciplíně je i voda a zahrnuté koupání, takže o motivaci bylo postaráno. Na sborový souhlas a vzájemné kývnutí zahajujeme na hodinkách mód běhu a vydáváme se na trasu, která začíná skokem do vody. Následuje menší přeběh hned k druhému skoku do vody a plavecké pasáži, kdy musíme přeplavat cca 30m rybníkem. Voda je náramně osvěžující a my tím nabíráme nějaké síly. Poté absolvujeme běžeckou pasáž ve zdejším lesíku, kde běžíme několikrát nahoru a dolů, ale ve výsledku nám to zabere jen pár minut. Kolem 8 minut již přibíháme zpět do cíle a čipujeme. Pyšni se později dozvídáme, že rychlostně jsme tuto disciplínu vyhráli, a tudíž si odnášíme plný počet bodů – YES!!
Cyklo VI. – Naše poslední cyklo pasáž, kdy jsme se po předchozích disciplínách rozhodli, že již poslední disciplíny OB se nebudeme účastnit, a namísto toho, posbíráme poslední kontrolky MTBO, které ještě máme po cestě. Rovnou tedy míříme na kontrolky poblíž našeho startu, ty bez obtíží sbíráme a konečně i s předstihem si to valíme zpět do festivalky. Poprvé za všechny ty ročníky, které jsme absolvovali, se tak dostáváme do cíle ještě s 20 minutovým náskokem, což je pro nás naprostá bomba. Tímto si můžeme odškrtnout tu nejdůležitější věc, kvůli které jsme sem přijeli, a to dokončit včas 🙂
Po příjezdu to však pro nás ještě nekončí, neboť organizátoři si pro nás připravili poslední bonusovou disciplínu.
Organizátorské překvapení – V cíli sesedáme z kol a jsme instruováni o trase, která nás ještě čeká, ale jedná se spíše o takovou srandu zahrnující koupání, takže paráda. Oběhneme kousek rybníčku a šupito do vody, kde absolvujeme klouzačku a pak už jen do cíle. Pár minutová brnkačka, která nás na závěr osvěžila a víceméně i umyla. A tímto bylo oficiálně ukončeno naše 13hodinové EPO dobrodružství a my se můžeme pyšnit titulem dokončivších s navíc časovou rezervou!
Tento ročník EPO survivlu byl naprosto úžasný a musíme smeknout, nad organizátorskou prací a poděkovat jim za to 🙂 My jsme do toho tentokrát dali všechno a víme, že o moc víc už to lepší být nemohlo, takže nakonec bereme krásné 12.místo, se kterým jsme nadmíru spokojeni 🙂
A teď šupito odpočívat a směřovat přípravu na další závod v pořadí, který jee…hmm? 😛
Tak zase brzy,
Vaše Dvojčátka
Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂