Winter Excalibur race Mayrau 2019

17. 02 2019

Zdravíme své fanoušky,

je tomu už zase nějaký pátek, co jste o nás neslyšeli, takže to musíme napravit 🙂 . Po týdnu, co se Ondra vrací z hor, následuje další závod, kterým je Excalibur race – hornický skanzen Mayrau. Na tento závod jsme se velmi těšili, tak uvidíme, jak se nám poštěstí.

            Ondra se vrací kolem 1h ranní, ale naštěstí máme start až kolem rozumných a příjemných 11 hodin, takže jsme se oba stihli vyspat. Vyrážíme tedy až kolem 9:45. Za krásných 30 min jsme na místě, takže bereme věci a jdeme k registracím. Naštěstí tu nejsou žádné fronty, takže stihneme i naše klasické WC i s papírem na záchodě 😀 …

            Po registraci potkáváme opět známé tváře a dnes především rivaly. Pokecáme, popřejeme si vzájemně štěstí a vydáváme se ven na omrknutí překážek a na rozběhání. Po odchodu od registrací potkáváme dědu, kterému předáváme naše věci a jdeme se rozběhat. Za pár minut totiž startujeme. Letmo projdeme areál a seznámíme se s překážkami, které vidíme hned z kraje. Mlíko všude. Skoro to vypadá na orientační závod, nakonec to ale nebude tak horké, jak jsme si mysleli.

            Za 10min už jsme zpět a jdeme rovnou na start, kde už se po nás shánějí. Přišli jsme opravdu tip top, neboť hned pípáme čipem. Předtím si ještě v rychlosti necháváme napsat na obličej naše startovní čísla a závod pro nás začíná. Vybíháme jako střely areálem vzhůru do venkovního areálu.

            Vybíháme…. teda alespoň bratr, jelikož mě zdrží u čipu, kde se musím jako dvojice také odpíchnout. Rychle tedy bratra doháním a běžíme nahoru do haly, kde nás čekají žabáci. Na začátek dobré zahřátí kvadricepsů. Pro některé celkem makačka takhle z počátku. A co si budeme povídat, i nám pěkně zahořely nožičky a pak se jim nechtělo moc rozeběhnout. Ale máme splněno a běžíme dál.

            Probíháme dolem nahoru a dolů a po chvilce jsme už venku. Venku nás čekají pneumatiky, které nám nečiní problémy. Za minutu jsme pryč. Běžíme tedy dál, když tu náhle nás čeká jedna z těch (ne)příjemných překážek, a tou je hod oštěpem. Pro někoho šance 50/50, pro někoho jistota, znáte to 😀 … S přehledem házím přímo do středu a na jistotu. Poučil jsem se z minula. Oštěp není těžký a stačí jen lehce zamířit a hodit, pak je to v pohodě. Vedle bratr také úspěšný, takže můžeme pokračovat dále. Šťastni, že můžeme konečně po hodně dlouhé době běžet společně od této překážky pokračujeme směle a s elánem dále po trati.

            Vydáváme se do mírné stráně a já z minulého roku tuším, kudy asi povede ta trasa. Začíná trošku opačně než posledně, takže jdeme vedle sýpky nahoru. Minulý rok jsme kolem ní sbíhali dolů. Na vrchu oběhneme menší kolečko lesem, a poté vybíháme do hromady popela, který je naházený ve stráni. Zdolání této nerovnosti nás stojí trošku sil, ale to nic není, přeci jenom jsme teprve na začátku.

            Po chvilce vylézáme ze stráně a musíme zdolat balanční překážku, u které měl Radek pěkně namále a po té následuje překonání irské lavice, která se protáčí. Zvládáme oba výmykem a pokračujeme dále. Probíháme menší lesní cestičkou ven a už jsme na cestě. Zase u dolu. Moc se nerozkoukáváme, protože musíme hned vběhnout dovnitř. Po menší proplétačce dolem jsme za pár minut venku a už tu na nás čeká první náročnější překážka a tou je nízká ručkovačka, která nevím, jak se jmenuje 😀 …

            Začínáme prověšeným lanem, to je v pohodě. Následuje kruh, který je taky v pohodě, pak už jsou ale 2 lana, která tak lehká nejsou, když měříme skoro 2 metry a při sebemenším zhoupnutí a škrtnutím o zem bychom šli na handicap. Musíme se tedy pekelně držet, aby se to nestalo. To, co jsem na téhle překážce předváděl já, tak doufám, že nikdo nezaznamenal, protože to byla hrůza! 😀 lezl jsem ta lana hlavou dolů, abych měl nohy nahoře a neškrtl tak o zem. Strašný způsob, ale byl účinný, zvládl jsem. Mezitím už byl Radek hotový, takže jsem musel pelášit za ním, jelikož jsem se tady touhle blbostí docela zdržel 😀 …

            Obíhám roh a hned poté mě čeká překážka Under need, alespoň doufám, že to je ona… Takový rovný weaver, který se musí přelézt spodem po kulatinách. To už je jen taková srandička, která je na odreagování. Máme oba hotovo a běžíme tedy dál.

            Následuje převracení pneumatik. 3x tam a zpátky. Tady nás pořadatelé trošku šetřili, protože pneu byly docela lehké. Ale tím líp pro nás 🙂 . Hned poté následuje plazení se pod ostnáčem a vzhledem k tomu, že to je ,,winter“, tak nás tu čeká jen mokrá zem a bláto. Ale ani se moc nezprasíme, takže dobrý.

            Poté následuje delší běžecká pasáž lesem, což je ale krása. Nahoru a dolů, ve stráních a lesích…Po nějakém tom kilometru následují hradby, což je překážka, která vypadá asi takto. Kulatina opřená o další, ze které visí lano na pomoc. Závodník musí po kulatině za pomocí lana vyšplhat nahoru a přelézt tu druhou kulatinu (hradbu). Jako kdyby zdolával hradby. Zvládnuto a běží se dál.

            Běžíme z kopečka dolů, kde nás čeká opět kopeček nahoru. A takhle asi 3x. Nejsou to však velké kopce, takže se to dá. Po chvilce přibíháme ke kopečku, kde nás pod ním čeká nošení pytlů. Pytel má poměrně přijatelnou váhu, takže bereme pytel a šlapeme rychle nahoru. Po chvilkovém šlapání vzhůru, následuje seběh s pytlem dolů. Zbavujeme se ho a šlapeme dál.

            Tentokrát už se stáčíme zpět k aréně, takže se snažíme dupat, co to jde. Nohy jsou ale jako z kamene, takže to moc nejde. Párkrát ještě proběhneme lesem a už jsme venku z lesa přímo za festivalkou. Při vběhu do arény nás vítá překážka tahání pneu přes kladku. V závěsu jsou asi 3 nebo 4 pneu, ale na 3 zatažení je to nahoře, takže můžeme pokračovat dál.

            Obíháme budovu a vracíme se ke stejnému místu, kde jsme tahali pneu. Tentokrát ale už nic netaháme a jdeme rovnou šplhat. Opět tak na 2-3 záběry a máme splněno. Odbíháme opět za roh, kde nás čeká známý Weaver a Ježek v kleci, alias Pentagon. Tyto kombinace zvládáme poměrně rychle a běžíme dál.

            Obíháme poslední budovu a už jsme u předposlední překážky a tou je nízká ručkovačka, která je svou výškou někde u našeho pasu. Musíme se tedy držet hodně přitažení, abychom necourali zády po zemi. Prvně je na řadě kulatina, poté prkno. Hotovo a jde se do finiše!

            Přibíháme k poslední překážce a tou je nové kombo! Na to jsme se nejvíce těšili. Musíme vylézt jednu kulatinu, poté se po jedné kulatině sklouznout dolů, podlézt kulatinu a to samé ještě jednou, kde to ukončujeme přelezením sítě. Poté už jen malý sprintík do cíle. Hurá, máme to za sebou! 🙂 teď už jen čekat, jak to dopadne…

 

Závěrem musíme říct, že jsme si to náramně užili, ačkoliv to nebyl ,,winter“ tak, jak měl být, ale můžeme být rádi za velmi pěkné počasí. Překážky byly na jedničku, není co vytknout. Zázemí i organizace super! Jediné, co bychom vytknuli, bylo komolení jmen moderátorem….  To si vítězové ani poražení nezaslouží 🙂 …

Tentokrát jsme se museli spokojit s těsným druhým místem, jelikož ty krátké tratě nám prostě nejdou, a tak nezbývá než zdvojnásobit úsilí a víc makat, aby to příště dopadlo lépe! Uvidíme se tedy příště na půlmaratonu v Praze, takže je čas něco více potrénovat. A Vy všichni s námi. Vzhůru na to!!

 

Vaše Dvojčátka

Komentáře