Pražský půlmaraton 2019

Krásný pondělní den všem, probuzeným sportovcům ale i nesportovcům.

            Po delší odmlce se opět ozýváme a přinášíme Vám znovu skvělé počtení v podobě reportu z nejkrásnějšího závodu tady u nás v centru Prahy – z pražského půlmaratónu, který je tradičně pořádán Runczech sérií. Než se dostaneme k samotnému průběhu závodu, nejprve bych rád uvedl zajímavá fakta, a připomněl tak slavnou historii tohoto mimo jiné jednoho z nejlépe hodnocených závodů nejen v Evropě.

            Tento fenomenální závod vede celým srdcem Prahy a rok co rok zde padá jeden rekord za druhým, ať už v ženské, či mužské kategorii. Kapacita závodu bývá zpravidla 11500 běžců, což v reálu vypadá jako jedna dlouhá housenka, která se táhne od Rudolfina, kde mimo jiné závod začíná, podél řeky Vltavy až zpět k Rudolfinu, kde též závod končí. Jedná se o majestátní závod na 21, 0975km označený zlatou nejprestižnější známkou IAAF, která sem láká lidi z celého světa. Na jeden den se tak Praha stane středem celého světa nadšených běžců. Já běžím tento 21. ročník již po osmé, takže trasu mám plně nastudovanou a stejně tak jako minulý rok jsem se rozhodl, že udělám pacemakera mamce, aby to do těch 2 hodin konečně dotáhla.

            Jak jinak než v den závodu přichází opět obrovská nervozita a stress, který mamka ne příliš dobře snáší. Já s Ondrou jsme naprosto v klidu a to ji vyvádí z rovnováhy. No a bodejť by ne, když pro nás to bude výklusový trénink, zatímco ona tam bude plivat krev. Snažíme se jí uklidnit a podpořit, ale není to lehké. Ráno tedy dáme klasickou sacharidovou snídani a vyrážíme směr Malostranské náměstí. Cesta metrem jako vždy v klidu a rychle a než se nadějeme, metro plní další běžci a běžkyně. Všichni skvěle naladěni a s úsměvem na tvářích. Vzájemně se všichni zdravíme a podporujeme v dobrých výkonech. Tohle je na masových běžeckých akcí nejlepší. Nezáleží na tom, kolik ti je, co děláš, nebo jestli to uběhneš do hodiny a půl, naopak nejdůležitější je vůbec to, že jsi do toho šel, a že jsi jeden z 10,5 milionů lidí, kdo zažije něco takového. Takové vzpomínky budou znamenat v cíli mnohem víc než to, za jak dlouho jsem to uběhl, nebo kolik mi bylo.

            Zhruba 45 minut před začátkem závodu tedy přijíždíme na cílovou stanici a štrádujeme si to do centra dění směrem k běžecké aréně, kde si odložíme věci. Cestou vidíme stovky lidí a nejen běžců. Je úžasné, kolik neběžců přijde podpořit ostatní běžce. To má pak běžec větší motivaci a hlavně snahu ze sebe vytlačit ještě víc. Já osobně vnímám fanouškovskou základu jako klíč k úspěchu, přeci jenom když vlastní psychika člověka nepodpoří, kdo jiný je schopný nás takhle skvěle nakopnout? Tímto bych chtěl tedy všem fanouškům a podporovatelům na trati, kteří fandili nejen nám, ale i ostatním, poděkovat. Přesto, že kolikrát vypadáme na zhroucení, i tak Vás vidíme a vnímáme Vás, jste úžasní!!!

            Jakmile tedy přejdeme most, vidíme už stánky a miliardy lidí kolem. Mamky se zmocňuje panika a stress, že nic nestihne, a tak rychle tvoříme fotky a mamka nás opouští. My s Ondrou se v klidu přesouváme do běžecké fanzony, kde se snažíme najít naše číslo, pod kterým bychom si uložili věci. Po nějaké chvilce naše číslo najdeme, a tak jako vždy se nás zmocní nevolnost a ranní touha po WC. Ale fronty jsou nekonečné a vypadá to, jakoby celá Praha přišla na veřejné záchody 🙂 Naštěstí start závodu se blíží a lidé odcházejí do svých koridorů. Vzhledem k tomu, že běžíme s mamkou, která je v koridoru K, tak absolutně nepospícháme. Joo, kde jsou ty časy, kde jsme stáli v koridoru A hned za Keňany (PS- i tak to musel být koridorový OMYL 🙂 ). Po nějaké chvilce se tedy dočkáme a po vykonání potřeby se cítíme skvěle, na závod jsme tedy připravení. Čas odbil 10:00 a závod byl zahájen, nicméně koridory K protnou startovní čáru nejdříve za 10 minut. Probíháme tedy až z absolutního konce všech závodníků než najdeme mamku, která je snad 200 závodníků od konce. Naštěstí před námi je vidět pacemaker s časem 2:10, takže víme, kde a jak se pohybovat. No a je to tady, koridor se malinko rozběhává a už slyšíme hlavní hymnu závodu, přenádhernou Vltavu. Závod tedy začíná i pro nás…

1km – Závod začíná, a přesto, že závod oficiálně startoval v 10:00, my vybíháme s 12 minutovým zpožděním. I tak ale s úsměvem na rtu probíháme startovní čárou a vydáváme se vstříc společným 21km. Cíl je běžet tempo nejhůře do 6min/1km, ale jako vždy se necháváme všichni strhnout závodníky před námi a jejich tempem. Takže běžíme cca 5:30/km ale běžíme, mamka se drží!

2-4km – K našemu překvapení běžíme stále stejným tempem a drží!! Máme z toho radost, a tak stále mamku povzbuzujeme. Do toho plácáme do rukou všechny děti, které jsou po straně trati a fandí. Jak vždycky říkám, každé plácnutí je kousek nové energie

 5km – První zlom závodu a zároveň mamčin osobák na 5km s časem 28:48. Jedeme dááál…

 6-7km – Polehoučku zvolňujeme tempo, neboť jsme si vědomi, že bychom mamku uštvali, takže běžíme na 5:45/km. Dostáváme se do pasáže kolem Vltavy, kde je hromada lidí na všech stranách, a kteří fandí jak zběsilí. To opět dodá potřebnou energii. Trasa nyní povede kolem Smíchovského nádraží a pro mě po nejhorším povrchu. Tento úsek jsem nikdy neměl rád, a když se podívám do tváří míjících běžců, vidím, že jsou na tom dost podobně. Občerstvíme se tedy na občerstvovačce, zde vezmeme nutné zvlhčené houby a vydáváme se v relativně slunném počasí vstříc dlouhé asfaltové silnici.

8km – Utrpení se prohlubuje a stejně jako na mamce, je na některých běžcích vidět, jak je sluníčko zmáhá a jak energie ubývá. To bych ale nesměl být na trati já plný elánu, takže nastavuji ruku a povzbuzuji všechny proti běžící běžce, ať si se mnou plácnou se slovy: ,,Energie zdarmaaaa, berteee, nevzdávejte too, jste skvělííí!!‘. K mému úžasu každý druhý běžec si se mnou plácá a děkuje úsměvem. To mě hřeje u srdíčka, když vidím, jak některé běžce to opět nabije energií, tudíž nepolevuji. Celou cestu od Smíchovského nádraží až téměř po most Legií si plácám s každým běžcem, kterého minu, až mě skoro začne bolet ruka.

10km – Další zlomový okamžik v podání dalšího osobáku na 10km s časem 57:32. První téměř polovina za námi a mamka běží úžasně, skoro si říkáme, že to už zvládne i bez nás. Mineme občerstvovačku a pokračujeme zpět k Rudolfinu, kde už vidíme dobíhat první běžce (bohužel evropské, Keňané byli už dávno v cíli 🙂 ). Zde opět spousta lidí, kteří fandí víc než fotbaloví fanoušci.

11-13km – První polovina závodu je za námi a teď dojde na tzv. lámání chleba. A taky že došlo, mamka zpomaluje a začíná psychický boj. Snažíme se ze všech sil ji podpořit, ale někdy ani to nestačí, ale pořád BOJUJE!!! Cesta přes druhou stranu břehu Vltavy však není snadná. Mezitím se snažíme podporovat ostatní běžce, kteří třeba přešli do chůze, a nebo zastavili, i tak se snažíme dostat je zpátky na trať a znovu obnovit jejich chuť překonat svoje hranice. (některým jsme možná lezli trochu na nervy, když viděli, jak my jsme veselí a čerství, místo toho, abychom byli unavení a vyčerpaní)

15km – Neuvěřitelný triple v osobácích mamka zaznamenává i zde s časem 1:27:034. ať už to teď dopadne jakkoliv, s tím co dokázala do teď, už nemůžeme být spokojenější

 16-17km – No, co by to bylo za závod, kdyby nebyla nějaká ta krize…naštěstí se jednalo pouze o krizi psychickou, kdy tělo chtělo, ale hlava ne. A to je kolikrát horší než svalová krize. Mamka se začala přemlouvat a relativně skvělé tempo šlo značně dolů. Ale i tak ji pořád držíme a tlačíme v před. V tu chvíli nás asi taky proklínala

18-20km – Krize se prohlubuje a nohy chtějí čím dál míň, i tak už jsme ale skoro u cíle a tlačíme mamku a další běžce kupředu. Všichni drží, všichni bojují. Už jsme na Rohanském nábřeží.

21km – Po občerstvovačce už nám zbývá skutečně pár set metrů do konce, takže se snažíme zabrat, co to jde. S Ondrou jsme se bohužel rozdělili, protože jedna slečna padala neustále k zemi a chtěli jsme ji stůj co stůj pomoct do cíle, takže Ondra zůstal s ní a já s mamkou. Přebíháme tedy most a už vidíme, že cíl je blízko. Podporuji tedy ze všech sil nejen mamku, ale také všechny, kteří běží okolo mě. Jakmile přibíháme na most před cílem, dav lidí okolo nás je v jednom ohni a fandí o sto šest. Všichni závodníci včetně mamky sbírají všechny síly a pouštějí se do závěrečné 300metrové rovinky. Už jsme dole za mostem a čeká nás vítězoslavný červený koberec. ANO, ANO, jsme tady! Dokázali jsme to, my všichni! Na červeném koberci se samozřejmě sprintuje, aby všichni věděli, že sice jsme celou dobu trpěli, ale v cíli vypadáme svěže a čerstvě 🙂 .

            Opět jako minulý rok probíhám cílem s mamkou a euforie se dostavuje. Všichni si v cíli gratulují a usmívají se od ucha k uchu samým štěstím. Opravdu takový pocit je k nezaplacení. Chvíli ještě v cíli zůstávám a gratuluji dobíhajícím běžcům, protože ALL RUNNERS ARE BEAUTIFUL!!!!

V zápětí doběhne i Ondra se slečnou, slečnu rovnou posadí na vozík a převezmou si ji doktoři. Doufám, že bude v pořádku .Poté následuje rozhovor pro Runczech média, kde je nejdřív odchycen Ondra a poté já. Odpovídáme na otázky typu, kolikrát jsme běželi, jaké to bylo dnes a jaký byl náš cíl, načež přizveme k rozhovoru i naší mamku, aby i celá Praha věděla, kdo je tahle bojovnice zač! Po rozhovoru už se ubíráme do zóny občerstvení, a také především k dobrovolníkům, kteří nám předají naše medaile. Pak se ještě vyfotíme a jdeme se naládovat banány a pomeranči.

            V závěrečném shrnutí bychom chtěli oba současně OPĚT pogratulovat mamce k jejímu výkonu, protože i když rekord na 21km nepadl, tak rekord na 5, 10 a 15km ano, a to se počítá. Navíc si běžela opravdu dobře a my jsme ZASE pyšní 🙂 Asi teda zase příští rok, že?

            V obecné rovině bychom chtěli pogratulovat také všem ostatním běžcům a chtěli bychom jim vzkázat, že kdyby se jim nepodařilo dosáhnout vytyčeného času, či výsledku, tak nezoufejte, pořád jste jedni z mála, konkrétně jedni z 10,5 milionu lidí, kteří se odhodlali a hlavně dokončili tento závod. To hlavní by měl být ten krásný pocit sounáležitosti a sportovní zážitek z tohoto závodu 🙂 Tak se radujte a buďte happy jak dva grepy.

No a my se uvidíme zase kde? Hmm hmm, kdo to uhádne?

Sportu zdar

Vaše Dvojčátka