Exacalibur race Helfštýn – NIGHT, HELL, SKY 2023

Zdravíme své fanoušky,

po delší odmlce se znovu ozýváme, tentokrát z krásného hradu Helfštýn. Jsme tu letos již po třetí a sami jsme zvědaví, co se bude dít. Pokaždé jsme tu chytli jiné počasí, což dělá náš sport zajímavým. Počasí může překvapit a rozhodně ztíží podmínky na trati. Každopádně letos na sobě neseme břímě z posledních účastí. Začínali jsme 2 vítězstvími, poté se nám podařil triple… a jak tomu bývá, obhajoba je vždy velice těžká. A to je náš dnešní úkol. Očekávání jsou vysoká. Pokusit se obhájit triple z minulého roku!

S vidinou toho, co nás čeká, se vydáváme kolem druhé hodiny z Prahy. S velkým natěšením, ale i trošku s obavami. Po cestě vyzvedáváme ještě čelenky na závod, naštěstí nám cesta a doprava přeje, takže kolem 7 dorážíme na místo určení. Začíná se stmívat a sluníčko rychle mizí za obzorem. Tušíme, že bude opět černočerná tma, jak tomu tady bývá. Jakmile zapadne sluníčko, tady na hradě i v lese je tma jak v hladomorně.

Rychle skládáme stan a troufáme si říci, že to byl skoro rekord ve skládání 😀 Za 2 min máme hotovo, takže rychlá převlíkačka a hurá do arény omrknout trať a překážky.

Co nás překvapí hned na začátku, je, že první překážka, kterou je lowrig, má změněné pořadí segmentů. Začíná se prověšeným lanem, poté kruh, lano, kruh, lano a zvonek. Zní to poměrně jednoduše, ale hodně závodníků to vytrestá. Navíc počasí bude hrát také významnou roli.

Po chvíli očumování máme jasno a jdeme se tedy pomalu připravit na start. Už jsme totiž vyhlašováni mistrem Koprem, který se na nás hodně těší 😀

Připravíme čelovky, pípneme hodinky a náš noční závod začíná! Radek bere lajnu vlevo a já hned vedle něj vpravo. Radek zvládá o pár vteřin dříve, já hned v závěsu. Technika trošku haprovala, ale ihned po zdolání na nás padá úleva, protože přeci jenom je toto jedna z těch nejtěžších překážek pro vysoké závodníky. Chce to sílu i techniku….

Rovnou si to tedy pelášíme dolů do příkopu, kde to je trošku o kotníčky, ale už jsme zvyklí, takže si dáváme pozor na cestu. Čelovky svítí perfektně, takže vidíme i to, co nechceme 😀

Za chviličku už se šplháme příkopem vzhůru, abychom za ním mohli hned zabočit do hradu, kde nás ještě před tím čeká nošení pytlů. Hodíme si mazlíka na záda a běžíme malým nádvoříčkem dokola. Rychle zdoláváme a už si to pelášíme do hradu.

Z nádvoří vbíháme rovnou do hradu, kde nás čeká tuna schodů. Aneb stair way to heaven začínají. Naštěstí je hrad krásně prosvícený, takže nemusíme zpomalovat. Hrneme se rychle vzhůru, a když už jsme nahoře, běžíme podél hradeb, kde by bylo krásné se kochat okolím. Bohužel na to není čas, a tak na konci hradeb si to míříme zase zpět dolů na nádvoříčko.

Vybíháme zpět na naši původní trasu, kde bude zítra končit Holeshot, ale k tomu až později. Probíháme malou branou ven z hradu a běžíme podél hradeb. Chvíli se točíme kolem hradu, když tu náhle vybíháme na našem oblíbeném místě, kde se nosí kameny. Letos je trasa obrácená, takže běžíme jakoby pozpátku.

Bereme každý svůj valounek a vydáváme se na okruh, který je pro tuto disciplínu vytyčen. Za chviličku jsme hotovi, jelikož okruh není moc dlouhý, a tak máme volnou cestu směrem dál. Běžíme podél hradu dolů do lesíka, kde se trailovou cestičkou dostáváme k další překážce, kterou je poloviční weaver.

Hupsneme na něj jak na starou kobylu a hurá do akce! Nahoru dolů, nahoru dolů. Párkrát si takhle zaskotačíme, trošku si odpočineme a frčíme dál. A jelikož to je noční běh, trať je tedy krátká, utíkáme vpravo po lesní cestičce.

Dobíháme k Pentagonu alias ježkovi v kleci. Párkrát s ním otočíme a jsme na druhé straně. Už víme, že jsme za půlkou, šlapeme tedy ještě více na plyn. Trať se navíc sbíhá dolů do lesa, takže není důvod zpomalovat.

Hrneme si to lesní cestičkou jen za světla čelovek, jelikož ani sem do lesa to měsíc prostě neprosvítí. Tma je jak v ranci. Po chvíli vybíháme ven a čeká nás oštěp. Zde si svítíme, aby to druhý dal. Radek hází excelentní čistý střed, já jen tak tak 10cm od hrany. Ale dávám! Uf! Máme to nejhorší za sebou 😀 oštěp, úspěšnost 100%, yes! Valíme dál…

Odbíháme o kousíček dál, kde nás čekají kruhy s kolíky. Vezmeme kruhy a už se na nich houpáme, jak Tarzan na liáně 😀 krásný to pocit. Brzy hotovo a valíme k další překážce, kterou je kombo. Hned za zatáčkou nás tedy čeká pověstné kombo, které bývá většinou na konci trati. Dnes ho máme ale kousek před koncem.

Začínáme tedy vylezením na kulatinu zespodu, kde se chytáme jak pandy a spodem přelézáme na druhou stranu. V půlce se postavíme a pokračujeme na kruhy a lana. Poté už ale zvoníme a pokračujeme k úpatí hradu. Tam na nás ještě čeká totem, ale to je pro nás hračka. Jedno vyskočení a hotovo!

Teď už nás čeká jen strmý výšlap vzhůru, který nás vede k hradu. Cesta, kterou jsme normálně sbíhali dolů, musíme dnes šplhat vzhůru. A že to je cesta za trest! Samé kamení a prach ve stráni. No, co se dá dělat. Zdolat to musíme.

Po chvilkovém trmácení se vzhůru, jsme konečně nahoře a čeká nás jedna z posledních překážek před hradem. Je to takový rovinatý weaver, Prvně lezeme spodem rovně a pak to samé bokem. Takový panda style again 😀 , ale to už je po tomhle kopci pohodička.

Po zdolání této překážky ještě odbíháme do nedaleké stráně, která nás táhne pod hrad do skryté boční chodby. A ta nás vyplivne u dveří za branou hradu, hustý. Jsme v aréně! Předposlední překážka je taková hravá, houpání se na pneu. Rychle máme hotovo a hrneme se k poslední překážce.

Poslední překážka je klasické kombo. Vylézt spodem na kulatinu, sjet po jedné dolů, znovu podlézt kulatinu za pomocí lana, a ještě jednou to samé. Na konci přelézt síť a hurá do cíle.

Cílovou pásku protínáme v čase 22min a 40sek. cca. Byla to slušná honička ve zběsilém tempu. Ale ve finále taková zahřívačka před zítřkem, který bude mnoooohem delší. Jsme rádi, že jsme to stihli rychleji než minulý rok, takže nepochybujeme, že bychom tento závod neobhájili.

Během hodiny nám pořadatelé dají za pravdu a my obhajujeme první závod! 1. místo je naše! Pocity super, natěšenost na zítra se stupňuje. Ale teď už je čas odpočívat, takže se míříme rychle umýt a do hajan.

A zítra jedeme dál, zítra pokračujeme!! 😊 ….

Ráno se probouzíme už asi o 2h dřív, jelikož nás budí deštíček, který dopadá na náš stan. Lehce nervózní koukáme ven. Všude mlha a déšť. No co, alespoň ten OCR závod bude stát za to a nebude vedro. Takže nám to vesměs vyhovuje. Jen na překážkách si musíme dát pozor. Balančky budou těžké a kdekoliv se může stát nehoda. Tak jako v Opatově.  Takže musíme být opatrní, přeci jenom nám dnes zbývají 2 závody.

Natlačíme do sebe lehkou snídaničku a jdeme se už rozcvičovat. Tušíme, že začátek závodu bude stejný. Byť pomineme ten krásný běh hradem. Ten nám bude dneska chybět ☹ ….

Ale nevadí, s tím si nějak poradíme. Spíš nám dělá menší obavy lowrig hned na startu. Mokrý bude zase o level těžší. Ale snad to zvládneme! Jdeme se tedy rozcvičovat, ať neztrácíme čas.

Tentokrát jsme na startu včas, ale nějak se na nás zapomnělo a ani jsme nebyli vidět na startovce, takže startujeme později… Tudíž čekáme asi 10min, než se najde místo a vpustí nás na trať. Teda Kopr, Kopr!!! 😀

Po chvíli čekání přichází naše chvíle a my se pouštíme na trasu HELL!! Začínáme opět lowrigem, který je mokrý a trošku klouže. To mě stojí hned na začátku spálenou ruku, jelikož mi při posledním laně sjede ruka po laně dolů. Naštěstí jsem to udržel a nespadl, takže stíhám zazvonit. Sice nohou, ale i to se tentokrát počítá. Rychle peláším za bratrem – opět dolů do příkopu pod hradem. Trasa je pak stejná jako na nočním běhu, tak já trošku přeskočím k polovičnímu weaveru, kde se trasa HELLu stáčí dál.

Tak jako předešlé roky sbíháme dolů do lesíka, kde je krásné bahýnko a v dešti daný seběh dostává úplně jiný náboj. Větve nás švihají do obličeje, nohy se boří do vysoké trávy, vysoké kopřivy nás žahají do nohou. Aneb seběh se vším všudy!

Po nějaké chvilce přibíháme k další překážce, kterou je přelezení pneu sítě. To je brnkačka, jen dávat pozor při seskoku, vše je mokré a klouže. Zvládáme ale, a tak nám nezbývá nic jiného než pokračovat za naším cílem.

Probíháme ještě kouskem lesa, který nás po pár metrech vyplivne na takové louce, která končí sadem u dalšího lesíka, ze kterého se dostáváme na silničku. Po té běžíme asi 500m k další překážce, kterou je balanc. V dešti skutečně náročná překážka. Volíme taktiku, jako kdyby nepršelo, takže se rozeběhneme a skáčeme nahoru. To nejtěžší tedy máme za sebou. Rozběh na šikmou kládu v dešti je vždy nepříjemný, je to tak trošku i o štěstí. My ho měli, takže můžeme pokračovat dále.

Šineme si to polní cestičkou k vodě, kde se brodíme po kotníky ve vodě. Dneska tedy pohoda. Po krátkém osvěžení vylézáme zpět na břeh, kde na nás čeká hned další překážka, kterou je irská lavice. Provedeme bravurní výmyky a pokračujeme polní cestičkou dál.

Blížíme se k samému závěru polní cestičky, vybíháme na krátký úsek silniční cesty, která nás dovádí k rybníku, kde nás čeká plavání/brodění. My volíme brodění, protože si myslíme, že to bude rychlejší. Jelikož v rybníku není tolik vody a my ji máme po pás, tak proč ne. Ani pomocné lano nepotřebujeme. A to si vzpomínáme, že posledně jsme plavali a za pomoci lana se přitahovali na druhou stranu. To bylo efektivní i rychlé, ale dneska to nemá cenu.

Na druhé straně břehu nás opět čeká strmé stoupání. Po vyškrábání se na kopeček nad rybníkem běžíme kousek po rovince, která nás zavede do skalnaté lezecké oblasti, odkud už je cesta opravdu jen vzhůru. Z běhu přecházíme v chůzi a valíme se nahoru.

Lesní cestička je poměrně dlouhá, ale jak prší, tak je to docela příjemné. Přecházíme silnici a pokračujeme lesní cestičkou k další překážce, kterou je tahání pneu na laně. Rychle vytáhneme pneu a pokračujeme stále vzhůru směrem na hrad.

Na konci cesty nám zkříží cestu ještě slackliny, ale to je spíš takový odpočinek než překážka. Tam se rozloučíme s milou dobrovolnicí a už pokračujeme dále během. Opět nahazujeme zabijácké tempo a míříme si to zpět k louce pod hrad. Tam, kde byl weaver, míříme.

Po asi 5min běhu jsme tam jako na koni, celkem uštvaní, ale sil ještě docela dost, takže občerstvovačku jen proběhneme a pokračujeme k překážce Pentagon alias ježek v kleci. Bez váhání naskakujeme a točíme ježkem na druhou stranu. Brnkačka, hotovo.

Odbíháme na další okruh, který už ale v trase SKY není. Okruh, který nás čeká, je dosti kopcovitý a už víme, co nás čeká. Za deště je kopec pěkně bahnitý, do toho jsou všude větve, takže výstup je velmi technický a náročný. Navíc kopec strmě stoupá, nic lehkého.

Na konci jsme rádi, že už ho máme za sebou! A jelikož víme, že už nic horšího nás nečeká, šlapeme na plyn. Dobíháme k další balanční překážce. Ale jelikož hodně prší, překážka je zlehčena – stačí přejít naklápějící balančku jen do půlky. Trošku se toho bojím, že to bude klouzat, navíc je balančka mezi stromy. Pád by byl opravdu nepříjemný. Trošku s respektem nalézám, ale VJsportky mě podrží, takže bych to v pohodě zvládl celé. Možná zbytečně přehnané obavy, ale jistota je jistota. Bylo by to zbytečných 20 anglánů.

S dobrým pocitem zvládnutí odbíháme z kopce pryč, hurá! Míříme si to k dalším 2 překážkám, které jsou si relativně blízké a tou je Deadpool a hradby. Obě překážky zvládáme a běžíme z kopce dolů do lesa. V cestě předbíháme Zuzku.

Zanedlouho jsme u další občerstvovačky, u které je další překážka – šplh. A jelikož je poměrně nízký, musí se začínat ze sedu. Malé zpestření a věříme, že některým to pěkně stíží. My ale zvládáme a pokračujeme už pomalu ven z lesíka, který nás stáčí k jedné nejobávanější překážce a tou je oštěp!

Radek dobíhá jako první, bere oštěp a jako pravý spartan hází další čistý střed!  Jen zírám a čekám, než mi přinese oštěp na můj pokus. Inspiruji se a také dávám. Není to sice čistý střed, ale je to rozhodně lepší hod než ten z nočního závodu.

Odbíháme hned k sérii dalších překážek. Začínáme s kruhy na pinech, poté s madly do dírek a pak hned kombo. Super 3 překážky za sebou. Všechno na 100% splněno. Teď už jen vyskočit na totem a hurá zase do kopce.

Na vrcholku už čeká překážka lezení spodem po kulatinách. To je takový odpočinek po tom stoupáku. Pak už jen seběhnout podél hradu tajnou chodbou a hurá, už jsme v aréně uvnitř hradu. Skáčeme na pneu servis, zdoláváme poslední kombo a máme hotovo! Trasa HELL za námi. Vše bez handicapu.

Tak pojďme to shrnout! 😊

Trasu SKY popisovat nebudeme, jelikož by to bylo to samé jako HELL, jen o něco kratší. Jediné, co stojí za zmínku, je, že Radek nedal jednou oštěp 😀 ale to nás ani tak nerozhodilo a úspěšně jsme dokončili.

• Trať úplně super, tentokrát se běželo pozpátku, což mělo své kouzlo
• Občerstvení – na jedničku! Není co vytknout
• Organizačně zvládnuto bezchybně. Jen možná u řeky dát ceduli (jděte podél vody 😀 ) pro některé, kteří se brodili na druhou stranu
• Povzbuzující dobrovolníci
• Pěkné medaile, nádherná lokalita hradu!
• Intervalové starty – 0 zadrhávání na překážkách z důvodu tlačenic

A v neposlední řadě zhodnocení našich výkonů z našeho úhlu pohledu. Oproti minulým ročníkům jsme se zlepšili o 3-5min, což je super! Sice máme vždycky pocit, že to je hrozný a že tam umíráme, ale ve finále to je vždycky dobré 😀 a výsledkem je obhájený TRIPLE!!!! 3x první místo v kapse. Takže jsme spokojeni. Stálo to hodně sil, ale všechno to stálo za to. To prostředí, atmosféra, lidi!!…Určitě doporučujeme všem, kdo se ještě nezúčastnili.

No a teď zase chvilka odpočinku a uvidíme se příště. A kde??

Nechte se překvapit

Vaši Bratřijaksepatří.cz