Excalibur race Opatov – SKY+HELL 2022

22. 08 2022

Ahoj všichni!

Jsme tu zas! Po absolvování závodu na Kanárech si jedeme spravit chuť do Opatova. Ne do toho v Praze, ale toho u Svitav. Takže jsme oba celí nažhavení, protože máme co napravovat. Plán je tedy jasný už od začátku! Narvat to tam a vyhrát!!!

Vydáváme se tedy v pátek v podvečer autem na místo určení. Krásná večerní obloha se má během pár hodit zkazit, na což se nesmírně těšíme a už si přejeme, aby to bylo! Po dlouhých vlnách veder si konečně užijeme deštivé počasí, které při závodění úplně milujeme.

Přijíždíme asi kolem půl 9. večer, takže stíháme ještě krátce poklábosit s klukama a očíhnout trať. Už teď je nám jasné, že zítra to bude hodně blátivé, neboť i zde je to areál podobný tomu ve Vranově (je to totiž také motokrosový areál). Neztrácíme tedy moc času a jdeme si připravit auto na spaní, na ostatní bude ráno času dost.

Po chvilce máme připraveno, ještě si pustíme krátký filmík na dobrou noc a jde se na kutě. Zítra máme před sebou perný den!

Budíme se tedy druhý den ráno a už nás vítá pěkný lijáček. Náááádhera! Celí žhaví se převlékáme a běžíme se rozcvičit. Za pár minut totiž startujeme na trati HELL, což je ta delší. Tu máme také radši. Po krátké rozcvičce se jdeme postavit na start. Deštík nám hraje do karet. Celí mokří se vydáváme na trať.

Čipujeme a vybíháme! Začínáme z ostra a to pentagonem, alias ježkem v kleci. V dešti to má hned jiný grády a obtížnost. Pro nás ale sranda na začátek, takže po pár vteřinách máme hotovo a vbíháme do našeho prvního blátíčka, kterého je všude tuna!

Hned po pentagonu zahýbáme vpravo do většího kopečku, do kterého se drápeme zuby nehty, protože každý krok je i krokem zpět. Na bahýnku to pěkně klouže, takže se musíme pekelně držet a snažit, abychom nesjížděli dolů. To se nám po nějakých pár minutách povede a z kopečka sbíháme hned zase dolů pod kopeček, kde na nás čeká další překážka.

Není to ale překážka jako překážka, ale proběh korytem bahna, kterým se musíme vydrápat opět na další kopeček. Právě začíná ta sranda. Připadáme si jak na sněhu a náledí. Krok dopředu, sjezd dozadu 😀

Naštěstí VJsportky nás podrží, takže další kopečky zdolány a přibíháme k velmi obávané překážce. Normálně tuto překážku zvládáme jak nic, ale dneska v tom dešti bude jedna z nejtěžších. A tou je balanc na sníženém weavru složených z kulatin. Šikmý nástup a pak asi 5m přejití přes kulatinu. V dešti a bahnu velice, ale velice těžkééé.

Ale oba zvládáme! Což je velice důležité. Radek trošku bojoval, ale dal to. Rozebíháme se tedy dále. Opět do kopečka. Vyběhneme kopeček a jsme zase na vrcholku, odkud sbíháme k lowrigu. V dešti také hodně zajímavé. Chytáme se kruhů, lan a hurá, hotovo! Pokračujeme dále, tentokrát nás čeká překážka, kterou nevím, jak bych pojmenoval. Musíme si přitáhnout pneu, sjet po ní dolů a přelézt další 3 pneu. Taková sranda překážka. V cukuletu máme hotovo a blížíme se k další zajímavé překážce. A to k překážce, která je spojená s vodou. Je to překážka, kde musíme přeběhnout po tlustých deskách malý rybníček. Já už jsem si taktiku vymyslel, takže jí aplikuji velice rychle a jde mi to skvěle! Prvně stoupnout nohou na přední hranu, a poté zadní nohou na zadní hranu desky, tím se deska vyváží a člověk může pokračovat dál. Radek je mi v patách. Oba zvládáme bez jediné chybičky!

Po této překážce následuje občerstvovačka, kterou jen rychle prolítneme a pokračujeme trošku delším běžeckým úsekem. Vydáváme se cestou směrem k louce, kde se konečně snažíme chytnout tempo. Po pár minutách se nám to povede, ale k naší radosti musíme na chviličku přestat, protože nás čeká brodění v potoce. K našemu překvapení byl docela hluboký, kde i my jsme skončili skoro po pas. Ale to my rádi, takže jsme to uvítali. I když prší 😀

Hned po výlezu na nás čekal weaver, akorát byl malinko upravený na rovnou variantu. Všechny překážky jsou v dešti mnooohem zajímavější, takže si to vyloženě užíváme. Po zdolání této překážky vylézáme menší kopeček, který vypadá jak když by nahoře byla přehrada. A nebyl jsem daleko od pravdy, protože nahoře čekal další rybník, do kterého se muselo skákat a kus plavat. Poprvé do něj lezu opatrně, protože nevím, jak je hluboký a co je na dně. Ale když už to pak běžíme po druhé, tak tam skáču šipku a vyplavávám téměř až na druhé straně, to byla bomba!!! Naprosto úúúúúchvatný zážitek. Holt jsme asi vodní živly.

Po výlezu nás čeká další běh, kdy musíme přeběhnout louku, která nás pak zavede do malebného lesíka, který krásně voní. V kombinaci s deštěm paráda. První nástup je sice hodně kamenitý, takže to je náročné na kotníky, ale po chvilce si zvykneme a opět se rozebíháme. Ne ale na dlouho, protože nás zastaví téměř neviditelné tahání provazu s pneumatikami. Na chvilku zastavíme, vytáhneme požadované 3 pneu a pokračujeme stále vzhůru a hlouběji to lesa.

Asi za 100m se dostaneme na rozcestí, kde je spousta popadaných smrků, tak si říkám, že by to bylo ideální místo na tahání břemene. Bohužel k naší smůle zde žádné tahání břemene nebylo. Ba naopak za zatáčkou na nás čekal deadpool a hned poté další obávaný balanc. Tentokrát to byla překlápěcí kladka, kde jsem měl na mále já. Jak pršelo a bylo to kluzké, tak jsem při sbíhání dolů málem upadl na hubu, naštěstí jsem si stihl před sebe dát ruce, tak jsem to zmírnil. S odřenýma ušima máme ale oba splněno. Náš strach z balančních překážek v tomto počasí byl oprávněný. Nebylo to zadarmo, ale máme to!

Ťukneme si pěstičkami a běžíme lesíkem dál. Následuje překážka hradby, kde se zase přelézají kulatiny v určité výšce. To už ale není tak náročné, takže za chvilku máme hotovo a zase následuje delší běh. Pro změnu teď běžíme po lesní cestičce. Ta nás zavede na další rozcestí, kde za zatáčkou čeká pneu síť, což je jen malé zdrženíčko v naší cestě do cíle. Přelézáme rychlostí blesku a pokračujeme na samý okraj lesa, kde se už cesta začne pomalu svažovat zpět do údolí našeho motokrosu.

Na začátku našeho sestupu nás ale zdrží slackline, kterou musíme v rychlosti zdolat. A následuje rychlý sprint dolů do údolí. Běžíme opravdu zabijáckým tempem, kdy se naše tempo blíží k 3:30min/km. Sotva stíháme dýchat. Ale v tom dešti se krásně běží, tělo se tolik nepřehřívá, takže to jde.

V půlce cesty po běhu po louce musíme ještě zdolat irskou lavici, což je takové milé zpestření při delším seběhu, kdy plíce skoro nestíhají. Za chvíli už jsme dole v údolí, kde míjíme naši občerstvovačku. Vzhledem k dešti jí ale vynecháváme a šineme si to kopcem nahoru, kde víme, že je námi očekávaná skluzavka, na kterou se už velmi těšíme! K našemu překvapení ale po vyběhnutí kopce se skluzavka ještě nekoná, takže pokračujeme po louce někam dozadu na pole. Tam nás to ale k naší další radosti svede k dalšímu rybníku.

Rychle seběhneme k rybníku a pomocí lana se snažíme dosoukat na druhou stranu. Rybník má totiž asi jen 1m hloubky, z toho 40 je bahno na dně 😀 ….

Po pár minutách rochnění se v bahně rybníku ale bohužel musíme pokračovat dále, takže se zase škrábeme z rybníku ven, do našeho oblíbeného kopečku, který už ale 100% víme, kam vede.

Po pár minutách jsme tam, kde jsme chtěli být! U naší oblíbené skluzavky 😊 aneb 30m jízdy a odpočinku. Neskutečná úleva a zároveň i adrenalin nastupuje. Co teprve to, že hned dole pod skluzavkou nastupuje hod oštěpem 😀 zabijácká kombinace! Ale to už by snad mělo být vše, kde by se dnes dala udělat chyba.

Vylézáme tedy z vody a šineme si to k oštěpu. Já ještě vydýchávám, Radek ale přijde, hodí oštěp jako Sparťan a má hotovo. Já jen nevěřícně čumím, jak luxusně ho hodil 😀 Přestávám tedy čumět a házím taky. S troškou nejistoty, ale také se nakonec bez problémů zapíchne do terče. Pokračujeme tedy zpět do kopce, odkud jsme před chvíli sjeli. Mezitím se ještě jednou stihneme vykoupat, a to už si říkáme, že snad do toho cíle dojdeme čistí. Bohužel jsme se spletli…

V zápětí nás totiž čekal další rybníček, což by nebyl až takový problém. Co ale následovalo, byla opravdu lahůdka. Plazení se pod ostnáčem, v kráááásném bahýnku. Na jednu stranu máme odtud pěkné fotky, na druhou stranu to bylo vskutku vydatné, protože pak následovaly další 2 překážky, kde byly potřeba ruce.

Prvně nás čekaly klasické kruhy a ručkování s nimi přes kolíky. To ještě šlo. Pak ale následovala nová překážka od Shybuj.cz, kde zabahnění také hrálo roli. S pevným stiskem nás to ale nemohlo nachytat, takže jsme si onu novou překážku velice užili. Byla sice dlouhá, ale nepřišla nám těžká. Od této překážky nás od cíle dělila poslední 2 komba.

Probíháme malým tunýlkem a už jsme v cílové rovince. Poslední 2 komba, jdeme na to! První zvládáme jak prd. Druhé taky, ale co se nestalo. Při zdolávání druhého komba při velkém dešti Radek padá! V půlce z té největší výšky přímo na záda. Rána jako z děla, stíhám se jen otočit a koukám, jak tam leží jako švestka. Rychle se ujišťuji, jestli je o.k. Naštěstí to byl pád přímo na záda, takže jen vyražený dech a trošku pomlácené tělo. Rychle se ale sbírá a jde na handicap. Bohužel…

Po minutce dokončuje, takže společně čipujeme a jsme v cíli. Trošku bolestivé, ale je to tam. Už teď si věříme na 1. místo, jelikož jsme podali docela dobrý výkon, když pomineme tuhle malou kaňku před cílem. K naší radosti přispívá i fakt, že jsme závod dokončili vůbec jako první. Což je vždycky dobrý pocit. Laťka je nastavena!

V cíli se rychle občerstvíme a jdeme si foukat bolístky do sprchy, jelikož nás za pár hodin čeká 2. kolo 😀 . V dešti a sprše se relativně rychle umyjeme, ale začíná se dělat trošku dusno, což náš malinko děsí. Navíc fakt, že všechny překážky už budou slušně zmasakrované a ještě těžší, než byly doposud. No co, nějak se s tím popereme.

Kolem půl 1 si střihneme první vyhlášení, kde urveme naše dnešní první místo, což nás nabudí na následující kolo! Jdeme se už tedy zase chystat. Déšť trošku polevil, což sice nevidíme rádi, ale nedá se nic dělat. Třeba zase začne.

Hodinu poté už jsme zase připraveni na startu na druhé kolo. Začínáme stejně – Pentagonem. Zvládáme a jdeme zase do našeho pověstného bahnitého kopečku, který je ještě horší, než byl prvně. Hotová bahnitá klouzačka 😀

Vydrápeme se ale nahoru a už si to zase valíme dolů. Člověk si to na tom kopečku ani chvíli neužije, haha. Nepokochá se výhledem na motokrosový areál, protože honí tempo a chce to mít rychle za sebou. Není tedy čas se zdržovat, takže pokračujeme dále. První část trasy je úplně stejná.

O malinko déle se zase zastavujeme na první balančce. Ta vypadá ještě hrůzostrašněji než na začátku. Jelikož jsme vybíhali už skoro víc jak 30min od prvního běžce, bylo před námi hodně lidí. Takže jsme viděli, že už jich tady hodně cvičí angličáky. Trošku s respektem koukáme na balančku, jestli to je ještě pod takovým nánosem bahna možné. Ale nezbývá nám nic jiného, než to zkusit. Radek to zkouší jako první. Rozebíhá se a už má nástupovou část za sebou. Musí ale hodně vyvažovat, aby nespadl. Se zatajeným dechem to sleduji, jelikož se celá ta balančka houpe a pod nánosy bahna a vody už to není úplně nejlehčí. Modlím se, aby to dal a nespadl. Jakmile vidím, že už se stabilizoval a vydává se na druhou část překážky, neotálím a pouštím se do toho taky. Kupodivu s větším klidem to zvládám a na konci jsem ještě dřív než Radek. Sám sebe jsem překvapil, jak lehce jsem to zvládl. Máme tedy oba splněno, takže se vyhýbáme handicapu a můžeme pokračovat dále.

Trasa je zatím stejná, už míjíme občerstvovačku. Nemůžeme se ale zatím dostat do tempa. Nohy pod nánosy bahna jsou těžké, naražená žebra bolí, dech nikde. První 2-3km tedy bojujeme sami se sebou. Navíc běžecká louka nám teď moc nevyhovuje, mírné rovinky jsou bratrova silná stránka a teď to musím táhnout já. Docela se mi to daří, ale Radkovi se v tomhle rovnat nemůžu. Ale snažím se.

Jak už jsem říkal, po nějaké době dobíháme opět k přehradě rybníku, kde dobíháme našeho známého matadora Peťu Švadláka, kde se rychle pozdravíme a s radostí jak malé děti skáčeme do vody. Vyplaveme až na konci daného úseku a už si to míříme po louce do lesíku. Tam už se konečně chytám, jelikož to je cesta do kopce, takže nastavuji své tempo, Radek se drží v závěsu. Jako bych chytil druhý dech. Najednou to jde!

Těžkost z nohou opadla a já mohu s novou energií pokračovat hlouběji do lesíka. V lese už nám odpadává druhá balančka, hradby, deadpool atd, takže si to míříme rovnou už k přelezení pneu sítě, kde hned v závěru po pár set metrech následuje slackline. Tady už víme, že nás čeká delší seběh k irské lavici. Není už nač čekat a nač šetřit síly. S posledním vypětím všech sil nestavujeme poslední zabijácké tempo a hned jsme dole pod kopcem, který nás má vytáhnout na skluzavku.

Už nás nečeká další rybníček, z vrcholu kopce míříme rovnou na skluzavku a poté hned k oštěpu. Tady se zase projeví velezkušenost Radka v hodu oštěpem, kde na nic nečeká a hodí ho přímo do srdce daného balíku 😀 ještě více profesionální hod, než hodil ten první. Naprosto fenomenální hody, až jsem úplně žasnul. Ti moji chcípáčci, co jsem hodil, se mu nemohli ani v nejmenším vyrovnat. Důležité ale je, že jsem to trefil a nečekal nás žádný handicap 😀

To už jsme udrželi až do cíle, pak už nás čekala jen poslední komba, kde si to Radek už pohlídal. Takže dokončujeme bez ztráty kytičky. Máme za sebou už i druhý závod, takže poslední ,,překážka“ je sprcha. Na tu se už ale těšíme, protože víme, že to je to poslední, co nás dnes čeká.

S úlevou a s úsměvem na rtech se jdeme umýt a přichystat na další vyhlášení, které bude už pro nás dnes posledním. K naší radosti si později přidáváme do sbírky další první místo, takže tento víkend dopadl přesně dle našich představ, takže jsme spokojeni a částečně jsme si ulevili po nepovedeném Španělsku.

Pozitiva: