Půlmaraton České Budějovice 2022

26. 06 2022

Ahoj sportovci,

tak zase jako každý víkend Vám dáváme vědět, jaký byl náš sportovní víkend. Jak jsme již avizovali v minulém reportu, dnes jsme měli na pořadu dne jeden z mnoha půlmaratonů, tentokrát v naší nejoblíbenější destinaci -> v Českých Budějovicích. Právě sem se již po několikáté rádi vracíme, už jenom kvůli trase, která nám zde nejvíce vyhovuje a kde se právě chystáme pokořit naše osobáky.

Jedná se již o 10. ročník s kapacitou 3500 běžců. Tentokrát nám však s účastí zamíchává počasí, které je v moment příjezdu opravdu děsivé (jak pro koho samozřejmě). Při příjezdu je obrovský liják, což ne všem vyhovuje, nám naopak velmi, jenže bohužel těsně po startu se nám liják přeměňuje v obrovské dusno a saunu. A to byl doslova gamechanger. Dost jsme se těšili, že bude po celou dobu závodu pršet, a to nám usnadní problémy s dehydratací, a naopak pomůže s menší únavou, ale opak byl pravdou. Ale o tom až později.

Startovní čísla máme již vyzvednutá z Prahy, takže už čekáme jen na signál, kdy máme jít do koridorů a čekat na start závodu. Rozcvičení už máme za sebou, a tak opravdu odpočítáváme minuty. Start je o pár minutek sice posunut, ale ne o moc. Myslím, že okolo 19:02 jsme stejně nakonec startovali. Tak když už jsme u toho, tak pojďme na to.

Už jsme v koridoru B, hodinky naladěné, nohy nastartované, už to jen odpálit. Cíl je pod 1:30, Ondra alespoň 1:35. Počasí nám zatím přeje, stále prší, ale už jen malinko. A je to tu, start závodu, na který jsme dlouho čekali, slyšíme naši Runczech hymnu od Bedřicha Smetany -> Vltavu, a vybíháme vstříc 21,0945km dlouhé trati!!

1km – Klasicky jako vždy se necháváme strhnout většinou namotivovaných borců a navíc se snažíme dohnat vodiče na 1:30, abychom měli jistotu, že budeme před ním, takže hned úvodem přepálené tempo s časem 3:30/km. Jsme fakt paka. Než to plíce stačí zpracovat, déšť skončí a začíná úmorné pobouřkové dusno. Každý nádech je jak za trest. Začíná hned úvodem boj s hlavou. No, to nám ten závod moc pěkně začíná, což? 😀

2-4km – Trochu zvolňujeme, ale jen decentně, přeci jen se musíme držet co nejdéle s vodičem na 1:30. Plíce už si začínají sedat, ale na Ondru je tempo příliš rychlé a chce zvolnit na čas 1:35. Mně začíná navíc dráždit žaludek a není mi úplně nej. Naopak cítím velkou potřebu si odskočit na záchod, ale to přeci v tomto dlouho vysněném závodě nemohu. Těsně před 5km se oddělujeme a běžíme každý sám.

5km – První občerstvovačka a první teplotní krize. Vařený jsme jak maso na grilu, počasí je doslova nechutný. Naštěstí se brzy dostaneme ven z města, kde mi to sedí více. Potřeba záchodu se zvyšuje 😀

5 – 7km –Konečně se dostáváme na nekonečně dlouhou asfaltku přes Rudolfovu třídu, kde se opět trochu vracím do tempa. Žaludek mě velmi zlobí a začínám vyhledávat nejbližší toytoyku 😀 Nohy celkem poslouchají a běží, tak jak bych chtěl, ale pořád se mi dýchá, jako bych byl na obojku. Po asfaltce předbíhám dost lidí a dostávám se tak do druhé etapy závodu.

7 – 10 – 7 až 10km je prostě úsek přímo pro mě, běží se po rovince a člověk si může perfektně hlídat tempo. Až na seběh a výběh pod mostem směrem na 10km se mi běželo velmi dobře, ale těsně před 10km se mi ozval žaludek a já musel na 10km běžet do toytoyky. Ani vám nebudu říkat, co se tam dělo, ale věřte tomu, nebo ne, kdybych tam nezaběhl, závod bych nedokončil. Z toytoyky vybíhám úplně rozhozený a bez tempa, takže mi další kilometry trvá se do toho vrátit.

11km – Velmi špatný úsek jak po fyzické stránce, tak po psychické. Běželo se mi těžce, úplně mimo tempo, a ještě sem se smažil jak hranolky ve friťáku. Sen o 1:30 se mi pomalinku začínal rozplývat ☹ Stále jsem to ale nevzdával, neboť jsem věděl, že přijde ještě jeden úsek, kde bych to mohl trochu dohnat. Ztráta byla jen okolo 3 minut.

12 – 13km – Velmi těžký úsek, který nás vedl po silnici trochu mírně do kopce, na jehož konci přišla otočka, která nás pak směřovala zpět do města. Odtud jsem věděl, že musím zabojovat a stahovat ztrátu. Do kopce mi to šlo trochu pomaleji, než jsem čekal. Trošku jsem litoval, že se mnou teď neběží Ondra, neboť tomu ty kopce celkem jdou a já se tak mohl nechat vyvézt, a pak mu to vrátit na seběhu, ale takto jsem si musel bohužel vystačit sám. Dotáhl jsem to až k otočce a čekal, že se mi teď nohy rozeběhnou, ale bohužel to opět nešlo podle plánu. Nohy jsou pěkně v laktátu a necelé další 2km jim trvá, než se do toho dostanou. To už jsem bohužel zpět pod mostem, odkud už se trasa vyrovnává. Zkrátka úsek, kde jsem to měl dohnat, jsem promeškal. Jedeme ale dál, závod ještě neskončil 😊

13 – 16km  – Jsme zpět na dlouhé rovinaté asfaltové silnici, odkud se pomalinku vracím do tempa a pomalu se přibližuji k cíli. Na hodinky zatím vůbec nekoukám, zkrátka běžím, co to jde. Stahuji setiny. Po delší době ale pocitově příjemné 3km. Na 16km nás čeká menší odbočka do centra města a zase zpět.

17km – Jsme zpět v centru Českých Budějovic a vydáváme se na poslední kilometry trati. Naštěstí probíháme velmi osídlenou čtvrtí, takže fanoušci nám dodají trochu energie. Míjím občerstvovací stanici a šinu si to do posledních 4km.

18 – 19km – Tuhle část nemám nikdy rád, vím, co už mě čeká a zde už se zásoba sil velmi tenčí. Navíc mi vždycky vadí, když mě tady někdo předbíhá, i když běžím, co mi síly stačí. Zkrátka tahle Pražská třída je už skoro za trest. Nohy jedou z posledního a na hodinkách vidím čas blížící se k 1:25. Už teď je mi jasné, že pod 1:30 to nebude, ale bojuji alespoň za čas 1:35.

20km – Zlomový kilometr. Za mohutné podpory fanoušků po celém zbytku tratě až do finiše rubu tempo, co to jde. Nakonec se ještě solidně rozebíhám a ždímám síly na maximum, ale to už jen proto, že vím, že to je na poslední kilometr. Věděl jsem, že na víc už bych neměl.

21km – A už je to tu, konečně!! Vbíhám na poslední rovinku směrem k náměstí Přemysla Otakara II. Diváci jsou úžasní a věřím, že každý závodník na této rovince nechal vše, a stejně tak i já. Závěrečnou rovinku probíhám v tempu 3:50/km a cílovou páskou probíhám nějak kolem toho času 1:35. Hned pár minutek na to dobíhá i Ondra a i na jeho obličeji je vidět, že ho to stálo hodně sil. Trošku nás to oba mrzí, že to nedopadlo podle našich představ, ale na druhou stranu, máme ještě hodně pokusů 😊 A navíc, zaběhnout zatím všechny půlmaratóny do 1:38 také není špatné 😊

Po malém odpočinku a vzpamatování se dobíhá i Marťas a jsme tak jako tým kompletní. Jako vždy se pak občerstvíme, dáme birelly a poté zamíříme do technického zázemí se převléknout a vyrazit směr naše domovy. Ondra vyráží pro děti a Šárku ještě na trať a já za svou ženou a Mikym zpět do Třeboně, kde jsme byli na rodinné dovolené.

A jak tedy celkově hodnotíme dnešní půlmaratón? Pojďme na to!

Pozitiva:

  • Perfektní atmosféra po celé trati i v centru závodu i přes nepříznivé počasí ze začátku.
  • Dobré občerstvovačky
  • Typicky rovinatá a oblíbená trasa
  • Před i po závodní informace
  • Poměr cena x kvalita
  • Úžasná fanouškovská základna

 

Negativa tentokrát žádná nejsou, když pominu tu rychlou změnu počasí, což ale samozřejmě pořadatelé nemohli ovlivnit. Závěrem musíme i přes nesplnění našich limitů a cílů vyjádřit naši spokojenost, protože ne vždy je pozitivním výsledkem výkon, jak už jsme dříve avizovali, ale dobrý pocit po doběhu a ten jsme i tak měli. Bylo to fajn 🙂

Navíc musíme zmínit, že to byl první delší běh pro Ondrovu Emmu, která uběhla 3km! První kilometr v kuse za 9:30, druhý kilometr za 10:30 s menšími přestávkami. No a 3 se nechala odnést jako princezna 😊 už ani motivace zmrzlinou nepomohla 😀 Ale je to šikulka, že to takhle hezky zvládla!!! Už teď se těšíme na další společný závod, je to bojovnice. Podtrženo, sečteno – cca 31min za 3km. Na začátek laťka stanovena. Jedeme dáááál.

A kde se uvidíme příště? No, to asi neuhádnete, ale zkuste to… 😛

Vaši bratřijaksepatří

Sledujte nás na sociálních sítích! 🙂

Komentáře