Gladiator race Taxis 2018

5. 12 2018

Zdravíme všechny své příznivce!

Už je tomu tak, ale dneškem končíme svoji běžeckou sezonu roku 2018. Poslední závod, který nás dneska čeká, je Gladiator race Taxis, který se běží v Pardubicích. Je to už náš druhý ročník a vzhledem k tomu, že nás to minulý rok opravdu bavilo, nebyl důvod nejet a nezopakovat si to.

            Vyrážíme tedy v sobotu dopoledne, jelikož Ondra startuje až po 12. hodině. Počasí nic moc, už cestou nám pěkně prší. To ale není překážka. Naopak já mám toto počasí radši než sluníčko. Přijíždíme tedy kolem 11. hodiny dopoledne na místo určení. Bereme pár věcí a jdeme se podívat do arény. Ta je opět velmi pestrá a najdeme tu téměř vše. Dneska stánky a občerstvení na jedničku! Po menší procházce arénou vyzvedáváme registrace, kde se musím (bohužel) přeregistrovat na jednotlivce z mixu, jelikož moje drahá polovička je nemocná. Po krátkém dohadování se nám přeregistrace podaří, takže zbyde troška času na nákup jedné čepičky a už si to valíme zpět k autu převléci se.

            Poté se vydáváme už na start, kde na mě čeká Bára s Peťanem. Bude to totiž jejich premiéra v OCR 🙂 . Mezitím ale zjistím, že jsem v autě nechal svůj hruďák, takže se musím vrátit. Vezmu to jako rozběhání, takže se u toho alespoň zahřeju. Za 5 min už jsem zpátky na startu a máme ještě dobrých 5 minut k dobru. Uděláme tedy pár předzávodních fotek a jdeme do závodního koridoru – tentokrát ale pro koně 😀 …

            Trošku nervózně přešlapuji a čekám, kdy to vypukne. Už jsem si tak trošku slíbil, že letos už rychle nepoběžím, že už spíš budu trénovat vytrvalost na další rok, že už to stejně nedoženu po těch 3 měsících, co jsem měl zraněný kotník. Sice ho občas ještě pocítím, ale to spíš asi kvůli tomu chladu a zimě, jinak bych si troufl říci, že už to je v pohodě. Po chvilce se s tím tedy smířím a říkám si, že když je to ten poslední závod v roce, tak že to hecnu a pokusím se ještě jednou rychlostně zabojovat, i když na to budu nezvykle sám. Bratr totiž také neběží, protože se též dává zdravotně do kupy.

            Dost ale pochmurných myšlenek, start se blíží! Jde se na to! Posledních 10 vteřin odpočítávání… 3, 2, 1, a staaaaart!!!

            Vybíhám rychle jako kůň a už přeskakuji hned 2 nízké překážky jako pravý parkourista. Velice rychle se dostávám do vedení, jelikož startuji docela pozdě, takže nepředpokládám nějakou konkurenci ve vlně, což je škoda, protože se nemám koho držet. Po pár metrech zahýbám vlevo a šinu si to po delší travnaté rovince rovnou k nošení pneu. Bohužel ke svému zděšení přibíhám tak rychle, že tu žádné pneu nejsou, tak si musím chviličku počkat. To naštěstí netrvá tak dlouho, takže za chvilku beru 4 pneu na ramena a vyrážím směr okruh, kudy musím jít. Země je ještě relativně tvrdá, i když už prší, takže se to snažím rychle přeběhnout, ať nemám na botách tuny bahna. To se mi podaří a už se zbavuji pneu a běžím dál.

            O kousek dál mě čekají 2 kontejnery, které musím přelézt. To mi nečiní žádné problémy, ale jak později zjistím, tak většina vzrůstově menších se u tohoto dost zapotí. Přelezu je a už běžím po travnatém okruhu dál. Následuje pár set metrový běžecký úsek, když tu se náhle objeví asi další 4 překážky na přeskočení. Jsou to samozřejmě překážky pro koně, takže mi stačí, když se hodně rozeběhnu a přeskočím je. Tak se tedy stane a už upaluji po rozbláceném poli, kde musím opravdu přidat, protože se tu táhne hodně lidí. Běžím a zároveň je prosím, zda mě pustí. Setkávám se tedy s pozitivními reakcemi a ve většině případech jsem puštěn.

            Po 5 minutách běhu jsem téměř na konci oraniště a blížím se  k Atlas stonům. Beru svou kuličku a jdu na okruh. Jak už se pomalu rozpršelo, koule docela klouzaly, naštěstí jsem to ale zvládl rychle, takže mi koule upadla až na konci. Rozbíhám se tedy k další překážce, což je přeskok přes vodní příkop. Bohužel je to docela dálka a nechci nic riskovat, vzhledem k tomu, že je mokro, takže skáču přímo do potoka. Docela mě překvapila ta hloubka, protože minulý rok to určitě takhle hluboký nebylo, ale co už. Za 2 vteřiny jsem venku a pokračuji dál.

            Chvilku běžím po travnaté louce, když tu náhle musím opět skákat do vody, která je ovšem pouze mírně nad kotníky. U toho se nachází hned stěna, kterou musím vylézt – z vody. Vylezu ji a pokračuji po louce dál, až doběhnu k vrhu koulí. Zde nastává menší problém, protože tu žádná koule není, tak musím čekat, než ji někdo přinese. Bohužel si lidi dávají na čas, tak se tu trochu zdržuji. Po chvíli to nevydržím a mírně okřiknu ostatní, ať si pospíší. To se daří a za pár vteřin už vrhám – bez problémů. Jediný problém byl v tom, že tomu, který vrhal za mnou, koule vyklouzla z ruky a proletěla mi vedle hlavy. Málem mě s ní zabil 😀 … Trošku mě to rozhodí, takže udiveně odbíhám raději pryč. Mířím si to opět na pole, před kterým přeskočím ještě 2 překážky, a už jsem tam. Následuje delší běžecký úsek, který je ukončen u lesíka jedním přelezem příkopu a jedním přelezem mohutné klády. Zde si pamatuji, že minulý rok se tu tahaly pneu přes kladku. Bohužel letos tu nic nebylo, takže pokračuji po lesní cestičce dál. Zde už se kumuluje větší počet lidí, tudíž je obtížné se přes ně dostat. Daří se mi to, ale stojí to více síly navíc. V lesíku přeskakuji pár lehkých lesních překážek – jako jsou klády apod. a už jsem téměř na konci.

            Vybíhám z lesíka, když tu náhle málem přehlédnu překážku, která následuje při výběhu z lesa. A tou je balanc. Rychle tedy zastavím, ještě rychleji se vydýchám, nad ničím nepřemýšlím, a jdu do toho! Beru první lajnu zleva. 3 rychlé krůčky a už mám půlku za sebou, takže udělám ještě další 3 a mám to za sebou. Brnkačka. Nestíhám se ani moc rozeběhnout a už jsem u další překážky, kterou je nošení barelů. To je poslední dobou velice neoblíbená disciplína, protože se barel špatně nese i drží. Navíc to všechno umocňuje déšť. Beru tedy rychle barel, nahodím si ho na prsa a jdu. Okruh je naštěstí krátký, takže mi to moc času nezabere, ale na konci jsem velice rád, že se ho zbavuji. Jen tak tak ho zahazuji a jdu dále. Neodběhnu ani 20m a následuje občerstvovačka. Nemám ani tak moc žízeň, jelikož prší, takže se tu nezdržuji a pokračuji dál.

            O pár metrů dál je další ,,překážka“, kterou je podplazení se pod autem. Hned poté následuje monkey bar, který už znám, je trošku těžší než obvykle, protože není úplně suchý a po mokrých kruzích to klouže. To ovšem není můj případ a já to zvládám bez jediné chybičky. S přehledem si to pohlídám a jdu dál.

            Za chviličku přeskakuji další příkop a mířím si to na pole, kde mě čeká plazení se. Mám ještě tu smůlu, že pod ostnáčem je docela plno, takže mi to trvá opět déle než bych chtěl. Navíc ostnáč je ještě docela vysoko, protože nejsou vyjeté dráhy od závodníků, kteří se tudy plazí. Po nějaké té minutě už jsem na konci, takže se zvedám a odbíhám dál. Tu mě čeká podplazení se pod překážkou pro koně, kterou nedokáži ani pojmenovat 😀 . Poté se rozebíhám do zatáčky, kde na mě už čeká kratší rovinka, kterou musím proběhnout, abych vyběhl přímo na lešení, odkud se skáče TAXIS. Na nic nečekám a rovnou běžím si skočit. Nezaváhal jsem ani na chvilku a už jsem dole. Tentokrát mi to přišlo nižší než minulý rok, takže se rychle zvedám z molitanů a valím dál. Nějak jsem si ten skok nestihl užít 😀 …

            Po taxisu přelézám jednu překážku a už stojím před insert your pin – neboli kolíky. Zde taky musím chvíli čekat, než se mi uvolní dráha, takže čas využívám na odpočinek. Po chvilce se na mě dostává, a jelikož prší, tak většina lidí rychle padá. Kupodivu mně to jde docela bez problémů, líp než posledně, takže jdu ob jednu díru a na 3-4 pohyby mám hotovo a pokračuji dál. Pobíhám po louce jako laňka, když tu se přede mnou objeví kanál a tahání pneu. Terén už je slušně zničený, takže to hezky klouže, bohužel fronty jsou neúprosné, takže se pomalu táhnu za davem. Mezitím stihnu pomoci těm před sebou a už se drápu z kanálu ven. Za poznámku stojí, že letos nebyl kanál po pás vody, ale pouze po holeně, což bylo jednoduší. Takže se pneu tahala docela lehce. Horší byl ale výlez z vody. Tam už to hezky klouzalo… Navíc hned u výlezu byla překážka, která se musela s pneu přelézt a když měl člověk plné pneu vody, nebylo to nejlehčí. Ale když si je člověk před tím vylil, hned to šlo lépe. Já zvolil 2 variantu, jelikož jsem na to měl čas. Už jsem nahoře a popobíhám, abych dohnal ztracený čas. Zahazuji pneu a pokračuji loukou mírně zpět.

            O pár desítek metrů dál už vidím AIX stěnu, která může být v  dešti záludná. Věřím ale svým lezeckým schopnostem, takže neúspěch nepřipadá v úvahu. To se potvrdilo o minutu později, kdy jsem stěnu úspěšně překonal. Stěna mi přišla o něco lehčí, než byla v Praze. Po stěně hned následuje jedna z novějších překážek a tou je Snake (alespoň myslím, že se tak jmenuje), což je vytahování se po kluzkém prknu. Pro mnohé opět velmi těžké, já to s překvapením zvládám rychle a bez problémů. To mi taky přišlo v Praze těžší, a to tam nepršelo, divný.

            Po této překážce je zase delší úsek běhu, který je zpestřen příkopem, který se musel přeskočit, pár lesních překážek na přeskočení, pár valů nahoru a dolů, a už se běželo zpátky do centra dění. Ještě předtím ale byla menší šikmá stěna, kterou vybíhám jak prd. Hned za ní na mě čeká kontejner, na který se musí vylézt a následně seskočit. Žádný problém, klasika. A už se blíží cílová rovinka. Běžím, co to jde. Už jsem téměř na konci, takže mě zastavuje překážka, která bývá většinou na začátku, ale co. Jsou to barely. Zvednutí do úrovně brady. Provedu a rovnou se otáčím k poslední překážce, kterou je velká šikmá stěna. Rozebíhám se rovnou a hned na první pokus se vyhupuji nahoru. Chytám se hrany, přitáhnu se a jsem nahoře. Rychle slezu dolů, čipuji a mám to za sebou.

            Neběželo se mi zle, ale chyběl mi nějaký vodič. Sám jsem věděl, že jsem do toho nedal všechno, přeci jenom jsem si chtěl poslední závod sezony spíše užít, než ho vyhrotit. Navíc běžet celou dobu sám byla nuda 😀 . Sezona tedy končí a nastávají tréninkové objemy, aby bylo z čeho příští rok čerpat. Tento rok a závod tedy ukončuji krásným 3. místem, což jsem ani  nečekal, takže jsem relativně spokojený 🙂 . Uvidíme, co nám přinese další rok – už teď se těšíme!

Po závodě jsem však dlouho neodpočíval, jelikož jsem se ještě vracel na trať za Peťanem s Barčou, po cestě jsem ještě potkal Veru, takže jsem se zdržel ještě jednou. A ve finále jsem si celý závod zaběhl ještě jednou s mamkou od mé ženy, tak doufám, že si svůj první OCR závod užila a že se jí líbil. Klobouček 🙂

 

Shrnutí:

Pozitiva-

  • Skvělá a originální lokalita s příběhem
  • Bezchybná organizace
  • Proškolení a zodpovědní dobrovolníci, kteří si zaslouží pochvalu. Bylo vidět, že jim na daném závodě záleželo a že se ostatním závodníkům skutečně věnovali!
  • Originální medaile a ceny
  • Bezproblémové parkování
  • Skvělá atmosféra
  • Běh s čipem bez startovního čísla a intervalový start

Negativa-

  • Snad jen počasí 🙂 což není vina organizátorů, počasí se ovlivnit nedá, naopak to bylo pěkné umocnění nastávající zimy

 

A posledních pár řádků k zamyšlení pro organizátory. Možná by bylo dobré, až se bude příště vytvářet po závodní video, tak aby zachytilo vyhlašování vítězů. Přeci jenom to jsou Ti největší dříči, kteří si zaslouží největší pozornost za své úsilí. Dále by mohli vyzdvihnout běh handicapovaných apod. Jsou to přeci Gladiátoři, kteří se jen tak nevzdávají!

Jinak snad nemáme dalších připomínek. Závod byl super a musíme ho náležitě odměnit – HODNOCENÍ 10/10!

Závěrem odkaz na video ze závodu –

https://www.ceskatelevize.cz/porady/12540079844-taxis-gladiator-race-2018/218471291185101/?fbclid=IwAR3wRfLai6DGHT_8VWH_u6_Ik6uCY3qWMM8XY0l-d5P_8te44hV6Lp_Qbzs

 Vaše dvojčátka

Komentáře