Excalibur race Mayrau 2020

18. 02 2020

Hola, hola sportovci, tak Vás tu vítáme v novém roce u našeho prvního reportu v sezoně 2020 🙂

Je až nostalgické že tam, kde jsme sezonu zavírali, ji tento víkend budeme otevírat. A jelikož nás většina z vás čte a sleduje, víte, že se jedná o hornický skanzen a důl Mayrau od závodní série Excalibur race. Lokalita tady je jako stvořená pro OCR závod, což mnozí z Vás určitě potvrdí. Pro nás je to již čtvrtý závod v této lokalitě a hlavně neuvěřitelná možnost zkompletovat trojnásobné prvenství závodní série Excalibur race v dole Mayrau v kategorii dvojic. Hned je tedy jasné, s jakým cílem sem jedeme a čeho chceme dosáhnout!

Závod se koná opět kousek od Prahy, a proto na závod vyjíždíme v den závodu, přeci jenom ale o chvilku dříve, protože zde máme ještě jeden velmi důležitý úkol – prezentaci a představení našeho charitativního projektu MOVE4HELP. Excalibur race je jedním z našich sponzorů a poskytl nám možnost a prostor v centru závodu pro prezentaci našeho projektu, kterého jsme samozřejmě využili. Do centra dění přijíždíme okolo 11 hodiny a usazujeme se u stánku s registracemi. Jelikož my s Ondrou máme dost práce s komunikací mezi ostatními závodníky, a taky pořadateli závodu, Martin si bere záležitost s Move4helpem na starost. A hned od začátku do toho jde s plnou vervou a odhodláním něco na naše malé hrdiny vybrat. V několika okamžicích přistávají první korunky v naší super kasičce 🙂

Během celé té doby jsme měli možnost projít se po areálu závodu, prohlédnout si trať a hlavně pokecat s lidmi, které jsme dlouho neviděli. Velice nás teď těší, že nás teď lidé poznávají především díky naší akademii OCR, kterou vedeme, a že už nás nerozpoznávají jenom kvůli našim úspěchům a týmovým dresům bratřijaksepatří. Těší nás, že sledujete a všímáte si naší práce s dětmi, jakým způsobem je vedeme. Velice nás těší, když nám na závodě říkáte, že přesně TOHLE ty dnešní děti potřebují. Konečně jsme našli společný konsenzus a řeč! Zároveň jsme byli rádi, že jsme potkali další známé tváře OCR scény a dozvěděli se něco zajímavého o celkovém dění závodních sérií a závodů. Během celé této doby jsme také měli i možnost promluvit si se současným vedoucím závodníkem závodu, s Milanem Linkou, který nás informoval o tom, že závod je velice krátký a svižný. Prý okolo 4,5-5km. On to zaběhl za 30 minut, takže se opravdu bude jednat o sprinterský závod a každá maličká chyba bude tvrdě potrestána. Náš čas se pomalu po všemožném chození sem a tam a po sto rozhovorech pomalu přiblížil. Nutno dodat, že tentokrát startujeme jako poslední z celého startovního pole, takže dneska to bude skutečně výzva. Limit je nasazený sakra nízko a trať je setsakramensky krátká!

Jdeme se tedy připravit, rozběhat a nasadit závodní tepovku. Do závodu jdeme malinko zdravotně oslabení, jelikož teprve před dvěma dny Ondra vyléčil chřipku, takže to pro něj bude dvojitý boj. Ale jak nás znáte, již od začátku jsme byli připraveni podat 100% výkon! Ťik ťak, ťik ťak, čas běží a do našeho startu, který je ve 13:18, chybí už jen 5 minut. Jdeme tedy do hlavní budovy, odkud závod začíná. Vyjdeme pár schodů a už stojíme defakto na startovní čáře. Už je to tady! Hodinky nastavené, závod může začít. Pouhých 30 vteřin nás drží od pípnutí, čili od odstartování závodu. A je to tady, here we goooooo. Staaaaaaart!

Pípáme hodinky a sprintem vyrážíme napříč budovou. Každý metr, každá sekunda zde bude znát, takže není čas nedýchat, ale prostě běžet seč nám nohy stačí vpřed. Přibíháme k prvnímu stanovišti v budově, kde se musíme proplazit z jedné části budovy na druhou stranu, asi 30 metrů. Oproti minulému roku a válením sudů, je tohle hračka. Máme rychle splněno a vybíháme dál. Po schodech dolů a už vybíháme z budovy ven do areálu. Čekají nás vozíky v řadě za sebou, které přeskáčeme ale velmi rychle a dobíháme k první silové překážce. Dřevěné kombo se zavěšenými segmenty jako je kláda, lano a kruhy. Pro nás s naší délkou vcelku žádný problém, takže rychle a bezchybně zvládáme. Jen nás lehce zdržel závodník před námi, ale ve výsledku nás to nijak o čas neobralo. Utíkáme dál, směrem do dolu. Má neoblíbená část, protože nerad běhám ve tmě, jelikož vždy o něco zavadím, nebo něco nakopnu. Tentokrát se mi zdálo, že byl tunel/důl lépe osvětlen, a tudíž jsme jej proběhli celkem svižně. Vždy jsme tunel běhávali z druhé strany, ale ve výsledku to bylo traťově vždy stejné. Vybíháme tedy na straně dolu, odkud jsme vždy přibíhali, a pokračujeme dále po spíše více běžecké trase.

Nyní nás čeká běžecky delší vzdálenost, aneb běh ve zdejším lesíku. Z dolu běžíme hned ke stanovišti s kládou, kterou máme odnést v členitém terénu několik metrů. Kláda je kvalitní dubové/bukové dřevo, takže váha je slibná, ale terén je jednodušší, tudíž můžeme v klidu s kládou běžet, a navíc silové překážky jsou pro nás super kompenzace oproti nízkým lowrigům, kde zase musíme vynaložit více snahy a síly my, oproti lehčím a menším závodníkům. Okruh s kládou je celkem krátký, takže to svištím i do kopců a Ondru tahám za sebou, protože cíl je jasný, rvát to, co nejvíc to jde a Ondra se mě prostě bude držet zuby nehty, protože svědomí by mu nedalo se mě pustit! Sice je pár metrů za mnou, ale drží se bravurně, takže do toho můžu stále šlapat, když ho cítím dýchat za sebou. Doběhneme zpět ke stanovišti s kládami, klády zahazujeme a pokračujeme po mýtince k irské lavici. Tu zvládneme bleskurychle a vydáváme se na další delší běžeckou část v lesíku. Tu zmákneme též velmi rychle, neboť jsme ji běželi už několikrát, a proto není třeba se již kochat krajinou 😀 .

Vracíme se zpět z lesa jako Jeníček s Mařenkou, kde nás čekají kanistry. Vlastně jen jeden, takže ho hodíme na záda a pelášíme k fáborku a zpět. Opět rychle splněno a vydáváme se napříč areálem k občerstvovačce, kterou samozřejmě vzhledem k délce trati vynecháváme. Za ní nás čeká kladka a poté 50 na 50 očekávaná překážka oštěp. Tento rok se poprvé (co si pamatuji) neházelo skutečným oštěpařským oštěpem, ale jakýmsi oštěpem domácí výroby (ale kvalitním!) s kovovým hrotem na dřevěné špičce dřeva. Oštěp je na hrotu těžký a ne příliš vybalancovaný, ale na to se nikdo nemůže vymlouvat.

Vezmeme oštěp a hned jej házíme. K mému překvapení můj oštěp se zasekává do země těsně před terčem, kdežto Ondrův najde svůj cíl. To znamená našich prvních 20 angličáků. Naštěstí sil mám/e na rozdávání, a proto je máme poměrně rychle z krku, nicméně nějaký čas nám to zabralo a jak jsme říkali, každá sekunda tu bude tuze drahá. Odbíháme od oštěpu do hlouby blízkého lesa a chvilku nám trvá, než se tepovka z 200 vrátí na 160 – alespoň 😀 .

Chvilku bojujeme s vyrovnáním tempa a srovnáním dechu s tepovkou, ale naštěstí trať vede z kopce dolů do údolí, takže na to přestáváme myslet a naopak v tomto tempu dolů pokračujeme. V okamžiku se trať opět zvedá nahoru do kopce, ale to už jsme opět ve svém tempu, takže můžeme šlapat dál. Neuvěřitelně do kopce táhnu já a Ondra je za mnou, ale i to mi dodává sil, protože to se taky často nestává, abych byl v kopci před ním. Holt je vidět, že nemoc si vybrala a vybírá svou daň. I tak ale bojujeme a hodinky ukazují neuvěřitelných necelých 15 minut, což nám přijde neuvěřitelné. Dobíháme ke slackline jakožto další překážce, ale ta nám nezabere ani snad dvě vteřiny. Její délka je příliš krátká pro habány, jako jsme my, takže upalujeme dál údolím. Je nám jasné, že se velmi brzy trať začne stáčet pomalu zpět do arény. Ještě doběhneme k hradbám, a poté nás už čeká jen přeběh kopce dolů k pytlům.

Tentokrát i délka tratě s pytli je krátká, takže máme fakt skoro za pár vteřin opět hotovo. Jakoby se organizátoři rozhodli nás šetřit 😀 . Opět ve velmi svižném tempu pokračujeme dál, poprvé za celý závod do strmějšího kopce. Na jeho vrcholku nás čeká běh po vrstevnici až k síti s pneu a hradbám, které též rychle zvládáme. Počet závodníků, které jsme předběhli, se začíná zvyšovat. Už začínáme slyšet hudbu z festivalky a je nám jasné, že se blíží finisherské kombo překážek, které nám má odvařit naše předloktí a zapříčinit tak naše selhání. Jako první překážka v aréně, kam jsme přiběhli, nás čeká tzv. překvapení. Dvě klády u sebe zavěšené na laně. Jako nová překážka fajn, ale její obtížnost spíše pro srandu 🙂 Následuje šplh na laně, kde nám hraje do karet naše výška, takže na dva zátahy jsme nahoře. Poté náš oblíbený ježek v kleci a další nová překážka combo z kruhů. Opět vše v rekordním čase zmáknuto a nyní nás čeká další osudová překážka – kombo s lany a závěrečným kruhem. Překážka, kterou jsme vždycky dali, se nám stala osudná. Ondra na konci kvůli prosmyku lana nezazvonil a spadl, takže nás čekal další hendikep v podobě raka. Opět další sekundy posbírané navíc a čas pod 30 minut se nám bohužel oddálil. Věděli jsme, že na první místo ve dvojicích nám to stačit bude, ale bohužel časově prvního Milana už nesekneme, což jsme chtěli! I tak ale dobojováváme poslední dvě překážky, které jsou před cílovou páskou. Ručkovací kombo s kruhy na kolících a dřevěné kombo s kládami a sítí. Kruhy zvládáme celkem hravě, přestože jsme se báli, že se s námi konstrukce, kvůli jejímu pohybu, rozpadne. Poté už jen závěrečná překážka a hurá zvoníme. Na Ondrovi je vidět, že nemoc mu vzala hodně sil, ale i tak odvedl super práci, která na naši vysněnou obhajobu stačila 🙂

V cíli vyčerpaní sdělujeme dojmy těm, kteří si nás tam odchytli a vyptávali se. Následně se jdeme převléci, protože při odchodu adrenalinu na nás začíná dopadat zima. Bereme vlajku, nahazujeme čisté dresy a jdeme zpět do arény, protože nás čeká vyhlášení. Výhoda pozdního startu je ta, že čekáme pouze chvilku na vyhlášení.

Mezitím nastává pro nás mnohem důležitější chvíle a to ta, že dostáváme prostor pro představení našeho charitativního projektu Move4help. Dostáváme tedy mikrofon, stoupáme si na bednu a jdeme na to. Naše premiéra, co se proslovu týče. Během pár minut představíme celý náš projekt, jeho cíl, proč to děláme a hlavně jakým způsobem se zapojit. K našemu překvapení je obrovská pozitivní odezva a ještě než skončíme, tak si vysloužíme potlesk a hned následně za námi chodí lidé s tím, že by rádi přispěli. To nás velice zahřálo u srdíčka a jsme moc rádi, že byli lidé tak ochotní. Nakonec jsme k našemu úžasu viděli spoustu bankovek, jež mizí v naší kasičce Move4help. Ještě jednou Vám VŠEM, kteří se přispěli hned, nebo později na účet, jménem dětí, DĚKUJEME!!! 🙂

No a teď už nezbývalo nic jiného, než vyhlásit vítěze jednotlivých kategorií a celého závodu. Naše chvilka přišla v kategoriích dvojic, kde jsme vytouženě a hlavně po dnešku s dvěma hendikepy zaslouženě, vybojovali třetí prvenství a obhájili tak dvě zlata z minulých let. Tento hřejivý pocit nám už nikdo nevezme a my jsme tak ze závodu odjížděli dvojnásobně šťastní. Jednak za náš úspěch v závodě, ale ještě víc za náš projekt Move4help, na který se podařilo vybrat přes 2000,-!!

A jaké je celkové zhodnocení závodu? Pojďme na to

Pozitiva:

  • perfektně značená trasa
  • barvitě pestré překážky, nicméně i rozmístění např. v lese by mohlo být lepší (víc jich do tohoto prostoru J )
  • inovace překážek včetně představení několika nových
  • jako vždy perfektní občerstvení
  • ceny pro vítěze adekvátní
  • přátelská a super motivační atmosféra
  • výborná organizace celkové Excalibur série
  • výborné využití hornického skanzenu včetně probíhání dolů
  • adekvátně zvolené hendikepy
  • krásná čelenka v rámci startovního balíčku
  • krásně členitá trasa s využitím dolu
  • super jednání od pořadatele závodu v rámci nadačního projektu MOVE4HELP
  • čekalo se opravdu až na posledního závodníka, než proběhlo vyhlašování

Negativa:

  • překážky se nám tentokrát zdály moc jednoduché, ale třeba pro ostatní to bylo tak akorát, tohle je jen náš názor
  • žádné bahno? :-O 😀

 

Taaaak, ,,zimní‘‘ závod Excalibur race je za námi, OCR a běžecká sezona tedy může začít 🙂 A co vy, začali jste už, nebo stále naháníte zimní objemy? Pochlubte se!

Tak brzy na viděnou….a kdeže se uvidíme? No hádejte, prozradíme jen, že to bude delší závod, který je už naší letitou srdcovkou 😛

Tak sportu zdar!

Vaše Dvojčátka

Komentáře