Excalibur race – Mayrau Hell

30. 09 2018

Zdravíme své fanoušky,

není tomu tak dlouho, co byl vydán jeden report, a už je tu hned druhý! Tentokrát se podíváme na Excalibur race ve Vinařicích u Kladna. Konkrétněji se jedná o hornický skanzen Mayrau. A jelikož je tato lokalita pro nás relativně blízko, vyrážíme dokonce až v 10:45!! Což je neuvěřitelné. Mohl jsem se krááásně vyspat … takže jsem málem stihl i oběd, ale zase na druhou stranu běžet s plným žaludkem není ideální, takže oběd musí počkat po závodě.

Vypravujeme se tedy docela pozdě. To ještě netušíme, že po cestě narazíme na uzavírku, která nám naši situaci ještě zkomplikuje, takže naše cesta se prodloužila o pár minut a asi 8km. Na začátek slušný, naštěstí to je autem, tak je to zanedbatelné. Po zdlouhavé objížďce dorážíme do místa určení, kde najdeme parádní flek pro auto. Přímo naproti vstupu do areálu – paráda. A jelikož už není moc času, jdeme rovnou k registracím, které chvilku hledám laugh takže to prvně vezmu k cíli, kde jsou nějaké překážky. Okouknu to, a v tom potkávám Lukáše, který asi před chvíli doběhl. Sdělíme si pár dojmů a od něho se nechávám nasměrovat k registracím. Vzhledem k času tu nikdo není. A to doslova laugh ptám se tedy u Edgaru, kdo vydává registrace. Naštěstí jsou ženy od Edgara ochotné, takže dostávám své číslo a čip. Beru ho i Lukášovi. Jdu tedy za ním mu ho odevzdat. No a už zbývá jen pár minut, takže se jdu rozcvičit a po chvilce se už přesouvám na start, který je přímo uprostřed budovy.

Prohodím ještě pár slov s Lukášem a už se blíží náš start! Jsme vypuštěni na trať a po dohodě s Lukášem ho pouštím do vedení, aby mě táhl a ukazoval mi trasu, kterou už jednou běžel. Po startu se tedy dostáváme nahoru do budovy, kde na nás hned čeká rak. Odrakujeme si to na druhou stranu místnosti a zpátky a už si to valíme dolů po schodech. Probíháme hornickou budovou, kde bych se nebýt Lukáše asi ztratil laugh … a už jsme venku.

Odběhneme kousek dál, kde na nás čeká první překážka a tou je nošení kanystrů. Popadáme každý jeden a běžíme s ním dál. Okruh je tentokrát krátký, takže to máme cobydup. Zbavujeme se ho a pelášíme si to dál – do další budovy, kde máme za úkol vyběhnout schody nahoru a seběhnout dolů. To zvládáme taky bravurně a už jsme opět venku. Za rohem na nás čeká hned další překážka a tou je nošení pneu. Tentokrát dostáváme každý dvě a opět běžíme po okruhu a zpět. Zatím dobrý…

Tady už končí ale sranda, protože vbíháme do lesa, kde se běží nahoru a dolů. Přes písek, klacky, roští apod. Pro kotníček těžké chvíle, ale co se dá dělat. Lukáš mě zatím šetří laugh

Tento úsek je poměrně dlouhý, takže pro běžce super. I mně se tento úsek líbil, škoda jen toho bloku s nohou, kde jsem se to z kopců bál pustit a všechny seběhy po krajích jsem došlapoval jako Popelka, aby se mi nezvrtla noha laugh. Po chvíli nám to zpestří stěna, kterou vybíháme jak nic.

Za chvíli se už ale blížíme zpět do skanzenu, kde na nás čeká na první pohled lehká překážka. Taková ta nízká překážka s prověšenými lany a kruhem. Pro prcky asi v pohodě, ale já už od začátku věděl, že tu budu mít problém s výškou. 3/4 provedu v pohodě, ale z posledního lana se zhoupnu tak nešikovně, že zavadím nohou o zem, takže 20 burpees. Ach jo!!! Taková blbost. Přicházím o náramek (který je ve finále stejně k ničemu, když nepočítám to, že přijdu o ,,suvenýr laugh) a s Lukášem si dělíme burpees napůl. Zvládáme docela rychle, ale 10 anglánů pro každého je znát, takže se pomaleji rozebíhám, naštvaný sám na sebe… Po chvilce narážíme na kratší ručkovačku, kterou proletíme jak nic a valíme si to opět do lesa.

Po chvilce se ale vracíme a je tu oštěp. Říkám si – ,,Nesmíš udělat stejnou blbost jako včera, víš jak blbě si to hodil… uber sílu a miř přesně!“… No a co jsem udělal??… Přesně to co včera!!! laughlaugh(tak snad zítra – do třetice všeho dobrého!!) … Oštěp proletěl nad, takže dalších 20 anglánů. Chudák Lukáš si tu se mnou ještě hezky zacvičí. Uděláme si burpees a pokračujeme k big pneu. Přehodíme ji 3x tam a zpět a valíme si to do lesa. Zde jsou pěkné běžecké pasáže, protože se to dlouho střídá nahoru a dolů. Taky by se mi běželo hezky, ale po těch hranách ve stráni kotník trpí, ale zatím drží!

Po delších běžeckých pasáží na nás na kopečku čeká tahání kladky. 3x zaberu a je to tam. A vyrážíme do další části lesa. V této části nám ty obyčejné kopečky zpestří trmácení se do svahu skály. Připadal jsem si jako na horách. Po dalším běžeckém úseku vbíháme do koryta potoka, který tu už jaksi není a místo toho tu je všude tuna bláta. Takového toho mňamozního, co hezky voní laugh. Probrodíme se pod ostnáčem v téhle mňamce a pokračujeme do kopečka. Asi za půl kilometru ale narážíme na kladku, která se má přejít. Takže po bahýnku hezky balanc. Paráda. První přebíhá Lukáš. Jen tak tak, ale dává. Kladka se po něm hezky ohnula a málem spadla. Už zde jsem tušil, že to nebude dobré. Mé předtuchy se vyplnily o pár vteřin později. Velmi nejistě se rozebíhám a v půlce, kde se mi to mělo překlopit, ale nepřeklopilo, sjíždím bohužel opět dolů, kde raději na jistotu seskakuji, aby z toho nebyl nějaký nekontrolovatelný dopad pro mojí nohu. Takže dalších 10 anglánů. Dělat těch 20, tak už bych tam asi zdechnul laugh. Lukáš mě ale podržel – díky!

Otřepávám se, velmi nas…. a pokračujeme do kopečka vzhůru. V tom už nás trať ale navádí směrem k aréně, takže tuším, že už se blíží mému utrpení konec. Po vběhnutí do areálu skanzenu na nás za rohem čeká ježek v kleci, kterého bez problémů dáváme. I když jsme od bahna a nemusí se to zdát jednoduché. Uběhneme sotva pár metrů, když tu na nás vykoukne šplh. Lana už byla taky pěkně ublácená, takže nic hezkého, naštěstí nám toto problém nedělalo. O kousek dál byl připravený vozík s vodou, kde jsme se trošku umyli, i když z těch špinavých překážek nám to mohlo být stejně jedno. A už jsme byli v cílové rovince. Zde jsme prvně museli překonat překážku Under need, což bylo prolezení kulatin spodem. Zde jsem si našel poměrně vtipnou techniku, kde jsem se po kulatinách posouval jak žížala. To musel být pohled laugh …

Hned poté nás čekal Viewer, který byl v podstatě to stejné, jako ta předchozí překážka. Až na to, že se lezlo nahoru a pak dolů. Po viewru přišla už jen irská lavice, kterou jsme oba dali výmykem a už jsme byli v cíli. Za mě – konečně! Docela jsem trpěl, ale s Lukášem to běželo pěkně.

Musím mu velice PODĚKOVAT za spolupráci a nervy, které se mnou musel mít. Moc děkuju! smiley

Po doběhu jsme se šli už jen umýt a čekali na vyhlášení. V týmech jsme brali 3. místo, což bylo pro mě docela příjemné. Na to, že jsem byl dva měsíce out, tak to se skloněnou hlavou musím brát, i když jsem věděl, že jsme měli na víc. Holt forma je pryč a musí se to zase dohnat. Takže třeba příští rok.

 

Co se týče hodnocení závodu, tak překážky docela pěkné, i když tentokrát velmi vázla kvalita a hlavně bezpečnost těchto překážek. Balanc se rozložil, ježek v kleci vypadl, irská lavice se rozpadla. No tohle byla prostě hrůza nocrying. Jinak medaile pěkná a dobrovolníci taktéž dobrý. Vyhlášení bylo v rozumnou dobu a ceny jako minule ve Vranově – pěkné! Těšíme se na zítra, kdy nás čeká ten delší závod. Snad pro nás dopadne lépe než dneska. Takže zdar a sílu, zítra na viděnou.

 

Vaše Dvojčátka

Komentáře