Trailová Závist 2019

20. 12 2019

Sportu zdar, aneb pozdrav a zároveň naše rozloučení s touto sezonou. Dnes absolvujeme poslední závod tohoto roku, kterým uzavřeme naši dlouhou, ale jinak celkem povedenou sezonu 🙂

Tak pojďme na to. Vítáme Vás u reportu z Trailové Závisti, což byl závod, kterého jsme se již v minulosti účastnili a který nám utkvěl v paměti nejen díky svému rozmanitému a kopcovitému profilu trati, ale také svou netradiční 16,9km vzdáleností. Závod, který tradičně bývá poslední měsíc v sezoně a ještě blízko u Prahy, to je zkrátka závod, na kterém nesmíme chybět!

Vypravujeme se tedy na závod v den startu, neboť na Závist to máme necelou 20minutovku. A jelikož jsme zde už byli, není problém najít hned lokalitu závodu včetně místa na zaparkování. Jako první se jdeme podívat do zázemí závodu, kde samozřejmě musíme vyzvednout startovní čísla a čip. Na registraci nás již přívětivě zdraví se slovy:,, Ááá bratři jsou zase tady‘‘. Mile nás to zahřeje u srdíčka, že se o nás takhle ví, byť jsme na tomto závodě žádných valných výsledků nedosáhli. Přebíráme tedy startovní číslo s čipem a jdeme se do auta převléci. Tam se převlékáme do našich svítivých dresů a jdeme na rozcvičku a rozběhání. Naštěstí počasí nám přeje a je krásných 11 stupňů, takže máme jen dlouhé triko s rukávem a legíny s kraťasy. Start závodu se nezadržitelně blíží, a tak se pomalu přesouváme ke startovnímu poli, kde je už dobrá grupa lidí. Sem a tam potkáváme a zdravíme známé tváře a přitom posloucháme úvodní rozpravu o trati a závodě jako takovém. A než se nadějeme, začíná se odpočítávat. Jen tak tak stihnu naladit hodinky a zapnout sportovní režim, když v tu chvíli je odstartováno.

Celkem svižným tempem se vybíhá od fotbalového hřiště TJ Zvole, na jehož konci se zahýbá doleva na polnačku. Úvodní skupinka nahodila celkem brutální tempo, ale jelikož jdeme závod už jen tréninkově, tak víme, že se nemůžeme uštvat hned na začátku. Zvolňujeme tedy a nastavujeme svoje tempo. Držíme se v top 30tce, ale i tak držíme tempo 3:50/1km.

Přibíháme k první vesnici zvané Ohrobec, kde se trasa stáčí doleva dolů do údolí a tím je každému běžci jasné, že každý sešup dolů znamená pěkný výšlap opět nahoru. Ale dolů se to sviští samo, to je jasné 🙂

Jakmile jsme téměř na samém dně údolí, trasa se již tradičně stáčí opět vzhůru do kopce a jak jinak, než skoro na samý vrchol ke Lhotě. Jen bych připomněl, že závod je přezdíván „běh přes tři údolí“, čili je jasné, že nás podobné sešupy a výšlapy ještě čekají, z toho ten nejvýživnější u ZOO. Tady nám náš první kopec celkem laktátuje nožky a ze svižného běhu se stává ucouraný klus po vrstevnici stoupajícího kopce. Řada závodníků se line směrem vzhůru, přitom si všichni drží tempo i pořadí, neboť není moc šílenců, kteří by předbíhali do kopce. Vrcholem je přeběhnutí skalního výhledu, který nás směřuje do Lhoty a odtud směrem na Keltské hradiště. Zde se opět dostáváme po asfaltové silnici do našeho svižného běhu!

Dobíháme k okraji Břežanského údolí a je nám jasné, že nás teď čeká delší seběh až k ZOO. Míjíme zhruba 7km a tempo je zatím adekvátní našim možnostem. Sice bychom ještě mohli přidat, ale dnes už opravdu ambice na výsledek nemáme, sezona byla dlouhá a náročná, aneb více se dozvíte v našem celosezónním shrnutí.

Nastavujeme tedy tempo vhodné na celkem prudký sešup z kopce a letíme jako střely dolů údolím. V jednu chvíli nohy běží rychleji než dech, a tak začíná problém s dýcháním. Naštěstí nemáme čas zpomalovat, natož lapat po dechu, a tak k ZOO přibíháme skoro na prahu dechové smrti 😀 . Zhruba na 8,7km je první, a také poslední, občerstvovací stanice. Útěchou nám je velmi bohatá a rozmanitá občerstvovačka s jídlem a pitím. Jak nás ale znáte, při závodě si jen zřídka kdy dáme něco k jídlu, takže do sebe hodíme jeden dva ionťáky, šplouchneme na sebe nějakou tu vodu a začínáme si to štrádovat do nejprudšího kopce v tomto závodě. Já, jelikož jsem zde před několika měsíci trénoval, tak vím, co mě čeká, a marně se snažím vzpomenout na tu chvíli, kdy jsem až k altánu (záchytný bod) téměř vyběhl. Dnes je to pravý opak. Jako šnek a nejvíc unavený lenochod si to pomalým krokem šinu nahoru. Přitom mě pár závodníků ještě předchází. Joo, opět se mi vybavuje moje nechuť a nelibost ke kopcům a doposud se nic nezměnilo. Ale musím se s tím nějak poprat, a tak zatnu zuby a vedle Ondry si to šlapu nahoru. Klasicky mi Ondra dělá vodiče. K Altánu dojdu celkem s úbytkem sil, ale vím, že potom už je to opět běžitelné, a tak se zase psychicky srovnávám a snažím se od altánu opět rozeběhnout. Nohy jsou však zalaktátované a rozeběh vypadá, jako kdybych se to teprve učil, ale po nějaké chvilce se už chytáme a svištíme si to na onu křižovatku, odkud jsme do Břežanského údolí vbíhali.

Odtud se trasa line po krásné trailové cestě do Károvského údolí opět nějakou tu dobu z kopce, takže opět nabíráme nějaké síly a dostáváme se zpět do tempa. Z kopce se dostávám do vedení zase já a nějaké ty závodníky zase společnými silami stahujeme, ale jak se později ukáže, ty, které předběhneme, nám to opět vrátí při kopcovitém výstupu. Dobíháme na dno Károvského údolí, kde nás po dlouhé době čeká asfaltová silnice. Trochu nezvyk pro chodidla, která doteď byla zvyklá na lesní cestičky a listí.

Asfaltová silnice se line vzhůru zpět údolím až na samý vrchol, odkud nás čeká velmi populární seběh přes skalnatá skaliska. Cíl se pomalu blíží. Jelikož trasa je stejná jako před lety, kdy jsme ji běželi poprvé, máme přesnou představu o tom, kde právě jsme a kolik nám zbývá do cíle. Po skaliskách běžíme opatrně, protože terén je více než náročný a nebezpečný, ale jakmile stojíme pevně na zemi dole pod nimi, nic nám nebrání vydat se do poslední etapy závodu, kterou tvoří mírně pozvolný kopeček nahoru do údolí, kde nás už čeká jen vyšlápnutí posledního kopce, než budeme v cíli.

Po celou dobu až k onomu závěrečnému kopci stále běžíme, neboť nám oběma bylo jasné, že pokud zastavíme, už se nerozeběhneme. Dobíháme tedy až ke kopci, kde opět přecházíme do chůze, protože na závěrečný kopec moc sil nezbylo. Sem a tam popoběhneme, ale víceméně celý poslední kopec vyšlápneme. Jakmile jsme nahoře, víme, že do cíle zbývá ani ne 1,5km. Snažíme se tedy naposledy rozeběhnout a doklusat do cíle se vztyčenou hlavou. Naštěstí nohy poslouchají a nějaké síly ještě zbyly, takže až do závěrečné rovinky opravdu běžíme. Už jsme opět na polnačce, ze které jsme závod začínali, a proto je jasné, že cíl je jen pár set metrů před námi. Už ho skoro i vidíme. Přidáváme do tempa spolu s dalšími závodníky, kteří jsou před námi.

Přibíháme opět na hřiště TJ Zvole, házíme pár úsměvů do objektivů fotografů a probíháme cílovou páskou. Nutno podotknout, že ne tak vyčerpaní, jako minulý rok, ale to proto, že tentokrát jsme si to opravdu šli jen užít a ne závodit. Přeci jen, dnes tímto fajnovým závodem uzavíráme naši běžeckou sezonu 2019 🙂

V cíli se jen narychlo napijeme a občerstvíme a opět se vydáváme zpět na trasu pro naši mamku. Vracíme se pouhé 2km zpět, když v tom na mamku narazíme. Je to těsně před posledním kopcem, takže už jen tuhle překážku a má taky hotovo. Společnými silami tedy opět stoupáme do onoho závěrečného krpálu. Celkem nám to šlape, na to, že to jdeme již podruhé a mamce taky. Cobydup jsme všichni nahoře a vydáváme se do poslední rovinky směrem k polnačce. Nastavujeme pozvolné tempo, které klademe mamce za to, aby jej až do cíle udržela. Samozřejmě to v klidu zvládá a v tomto tempu i přibíháme do závěrečné rovinky před cílem. Opět přibíháme jako eskort s mamkou uprostřed a protínáme cílovou pásku společně jako rodina. Na všech je vidět únava, ale zase spokojenost (na mamce už tolik ne, ale v rámci reportu budeme tvrdit, že ano 😀 ). Konečně nastává možnost  pořádně se najíst a napít. V rámci startovného je také fenomenální kuřecí, nebo zeleninový vývar a spousta pišingrů jako sušenky, čokoláda, banány, pomeranče a atd. S občerstvovačkou jsme byli maximálně spokojeni, a právě proto jsme zde strávili asi 20 minut.

Ještě jsme počkali na vyhlášení a na tombolu a poté už následoval čas jet domů.

Celkové shrnutí závodu.

Pozitiva:

  • fantasticky členitá a náročná trasa
  • lehká sledovanost a značení trasy
  • super občerstvovačka, i přesto, že na trati byla pouze jedna
  • bohatá tombola a ceny
  • dobrý poměr cena x kvalita závodu
  • spoustu kvalitních fotek ze závodu od fotografů
  • informovanost ohledně závodu, včetně předstartovních instrukcí

Negativa:

  • snad jen věnovat pozornost i posledním finisherům 
  • mohla by být kovová/ dřevěná medaile

 

A tímto závodem OFICIÁLNĚ uzavíráme naši běžeckou a závodní sezonu. Chtěli bychom poděkovat hlavně našim sponzorům za jejich důvěru v nás, našim fanouškům za podporu a povzbuzování během celého roku a nakonec hlavně našim drahým polovičkám a mamce za jejich neochvějnou podporu, víru v nás a také za dodávání sil, kterých jsme během roku potřebovali víc než dost 🙂 .

DĚKUJEME!

No a nyní nastává čas objemů a příprav na další sezonu, kterou už máme z 90% naplánovanou. Tak schválně, kde se objevíme příští rok?. A co vy, už víte, co Vás bude v příštím roce čekat? Pochlubte se nám, na jaké závody se chystáte a kde se třeba můžeme potkat J

Náš seznam plánovaných závodů vypustíme hned na Nový rok, tak se těšte. Prozatím se mějte krásně, klidné svátky a hlavně hodně sil do další sezony.

Vaši Bratřijaksepatří

Komentáře