Gladiátor race Josefov 2025

Ahoj přátelé,

tak tu máme po delší době další závod a tentokrát to bude něco speciálního, protože vyrážíme už konečně jako TÝM – OCR Aréna Příbram. Budeme zaučovat naši další generaci. Tak doufáme, že se toho náležitě zhostí.

Závod, na který jedeme, už dobře známe, takže se těšíme. Po dlouuuuuhé době se vracíme na Gladiátor race do Josefova. Trať je známá a my si ji dobře pamatujeme. Jedná se o běh skrze pevnost, kolem dokola, nahoru, dolů.

Bohužel ještě před startem zjišťujeme, že náš tým, který měl být poměrně početný, se nám rozpadá z důvodů nemocí, lyžáků, prázdnin apod. Jedeme tedy s hrstkou vyvolených. Ale nevěšme hlavu, je to teprve 1. závod. V sezoně nás jich čeká ještě mnoho. Minimálně 3x GR, pokud se nepletu, takže bude ještě čas se předvést…

Ale co už. Sbíráme poslední přeživší a závodění chtivé a vyrážíme k Jaroměři, kde se GR koná. Cestou je psychicky připravujeme na to, co je bude čekat a snažíme se je uklidnit, že to bude v pohodě. Dojíždíme do pevnosti poměrně s předstihem. A jelikož startujeme téměř jako poslední, máme spoustu místa na zaparkování. Zaparkujeme a jdeme si vyzvednout registraci. Co nás překvapuje je, že tu není vůbec, ale vůůůůbec žádná fronta. Takže registraci máme asi během minuty v kapse. Posbíráme pár doplňků, které od GR dostaneme, a jdeme zpět k autu.

Rychle se převlékneme a jdeme se rozcvičit. Potkáváme spoustu našich známých, se kterými dáváme rychlou řeč, než se mládež rozcvičí. Po chvilce se k nim připojujeme a zahajujeme společnou rozcvičku. Během toho skoro zapomeneme, že máme startovat. Rychle tedy sbíháme dolů do koridoru a máme přesně 10 vteřin na to, abychom se připravili vyběhnout 😀

No co, jsme připraveni! 3, 2, 1 a staaaart. Vybíháme hezky na pohodu, tempem toho našeho nejpomalejšího, abychom ho neutavili. Příjemná změna oproti tomu, jak my vybíháme na krev 😀

Mezitím míříme vzhůru do menšího kopečka. Tam na nás čekají hradby, které hbitě překonáváme. Ani si nepotřebujeme pomáhat. Skáčeme přes ně jak laňky. Poté pokračujeme po hradbách terénem nahoru a dolů, po chvilce nás to přivádí k 1. překážce, kterou jsou starway tu heaven, ale v lehčí podobě. Naším úkolem je vylézt nahoru a pouze zazvonit. Ani nemusíme ručkovat dolů. Navíc jsou schody opravdu blízko u sebe, takže na 2-3 záběry splněno. Všichni ukázkově zvládáme. Aneb máme natrénováno z naší arény, kde máme starwayky trošku těžší. Lepší být připraven, než-li překvapen.

Odbíháme dál za kopec, kde sbíháme do prvního podzemí. Je to trošku krátké, ale mně se to strašně líbí! 😊 Po chvilce vybíháme u arény, kde nás čekají AIX stěny. Opět všichni čistě. Probíháme okolo startu, kde nás čeká ještě podlezení FORDu a hurá opět zpět na hradby. Zde se láme náš první kilometr.

Vyplazíme se nahoru a na to sbíháme hned dolů, kde oběhneme zatáčku a čeká nás Monkey business, aneb ručkování na kruzích. To je naprostá pohoda a musím říct, že když to člověk nejde rychle, hezky si to užije a přijde mu to neskutečně lehké. Navíc byly kruhy hodně blízko u sebe, takže se to dalo přeručkovat i rychleji v přítahu.

Máme splněno a všichni odbíháme podél hradeb dál. Zde konečně nastává chvíle, kdy nastavujeme tempo a snažíme se mlaďase udržet v tempu. Což jim logicky moc nejde, jelikož frekvenční běhání nemají rádi. Pro ně je to rychle tam a zase zpátky, a proto rozvržení sil jim moc neříká. Ale to se všechno ještě musí naučit. Od toho tu jsme, aby věděli, jak na to.

Blížíme se k další překážce – balanční překážka slackline. Na tu je potřeba být rychlý, ale i zklidněný, aby člověk neudělat chybu. Většina splňuje, ale Luky to měl jen tak tak a sám ví, že u nás v aréně by s tímhle asi nepochodil, nicméně dobrovolník mu to uznal, takže pokračujeme v běhu dál. Cesta nás vede krásným trailem kolem pevnosti. Sluníčko svítí, sil zatím dost, my si to užíváme 😊

Dobíháme k další překážce, kterou je traverz přes krátká lana a kruhy – u Predátorů se tomu říkalo Icebug travers, alespoň myslím. Takové příjemné zpestření, kde jsme šli všichni na jistotu, takže úspěšnost 100%! Dáváme ťuk pěst a pokračujeme trailem dál. Tímto nám končí 2km na trati a zahajujeme 3!

Ten začíná trošku netradičně, řekněme jako reborn, jelikož překážka, která nás zastavila v cestě, se jmenuje pneumotorax, prolezení skrze pneu. U nás tomu říkáme You shall not pass area. Prolézáme skrz a cítíme se jak Ace Ventura, když lezl nosorožci z řiti 😀 😀 😀 …

Pobaveně odbíháme dál a podél hradeb míříme k dalším překážkám. Zastavují nás netradiční tankové kříže, které musíme přelézt. Radíme mlaďasům, jak na to, aby to bylo efektivní a zároveň rychlé a stálo je to co nejmíň sil. Bylo to sice dlouhé, ale za to zábavné. Máme splněno a pokračujeme k další překážce, která je již na dohled.

Proběhneme budovou a vybíháme mezi stájemi, kde na nás čeká nošení opravdu těžkého řetězu. A musím říct, že takový řetěz už jsou dlouhoooo neviděl. Dost jsem záviděl, že takový u nás v aréně nemáme. Slušný!

Házíme si ho kolem krku a klušeme malé kolečko. Odhazujeme a sbíháme dolů pod budovu, kde nás čeká další překážka. A tou je High to low, aneb ručkování po segmentech ze shora dolů. Toroz chyty plus chyty na deskách. A zde se stává malá chybička. Nepohlídal jsem si chyt, který byl nějaký kluzký, takže mi to vyklouzlo a já spadl, hned na druhém chytu, trapas 😀 ptám se, jaký je handicap, ale dobrovolník říká, že žádný, že můžu retry pokus. Na nic nečekám a teď už bez blbostí jdu na jistotu. Samozřejmě, že bez problémů zvládám, ale holt chybička se vloudila. Sklidím menší posměch a pokračuje se dál 😀

Lámeme 3. kilometr, tudíž cca půlku závodu. Probíháme malým nádvořím, když přibíháme k hradbám, jako k té překážce myslím. Položíme se na kulatinu, přitáhneme lanem a jsme nahoře. Ladně se přehoupneme dolů a pokračujeme doprava, kde nás čeká nošení kanystrů. Buď už jsem slabej, nebo mi ty kanystry přišly těžké 😀 naštěstí okruh už je za námi, takže se jich brzy zbavujeme a pokračujeme podél hradeb pevnosti dále. Zde potkáváme našeho fotografa Lukyho, tak mu společně zapózujeme a běžíme dál.

Teď už nás trať táhne mimo pevnost, konkrétně pod pevnost na louku, kde nás čeká poměrně zajímavá překážka a tou je DNA. Ručkování do šroubovice. Tu si skutečně užíváme, protože ta je u nás na české scéně unikát a tento primát patří GR, za což klobouček. Velmi originální a hravá překážka. Třeba se jí u nás v aréně taky jednou dočkáme 😊

Sice jsme čekali, že by tato překážka mohla být těžká, ale opak byl pravdou a všichni bez problémů zvládáme, až nás to překvapuje. Ale jedině dobře, jen tak dál!

Odbíháme po louce do dáli, kde vidíme menší hromádku dřeva. Zde je úroveň zase o něco snazší, kdy kláda není tak těžká, dalo by se říci, že to je spíš polínko, takové úsměvné. Házíme si ho na ramínko a utíkáme s ním zpět k hradbám, do menšího kopečku. Zde už ale svítí sluníčko, tak se nám ta krajina začíná měnit pod nohama na menší blátíčko. Botky ale podrží, takže se brzy vyškrábeme nahoru bez větších obtíží. Zde si dáme také menší pózovačku pro Lukyho a sbíháme zpět dolů. Tento okruh už byl zajímavější, delší. Mnohem zábavnější, perfektně využitý terén.

Poté nás čeká trošku delší běh po louce, který si náležitě užíváme. Sluníčko k tomu, skoro taková idylka. Nesmíme se ale nechat příliš unášet, jelikož v dáli pozorujeme další překážku a tou je irská. Na naše poměry relativně nízko, takže hračka. Zvládáme všichni a jako tým se dereme do menšího kopečku, který nás takovým ladným obloučkem táhne zpět dolů na cestu. S odstupem času zjišťuji, že to byla vyhlídka Boženy Němcové. Ale v tom běhu si toho člověk ani nevšimne. Až teď nám dochází, jak krásné to místo okolo pevnosti a pevnost samotná je! 😊 určitě doporučujeme navštívit, nejen v rámci závodu.

Zde už ta naše sranda končí, jelikož se blížíme k 5. kilometru. A co víc, blíží se voda. Pro děcka smrtelná kombinace. Venku zima, mrzne a oni se musí ještě brodit ve vodě. Ne že by ta voda sahala až po bradu, to ne, ale i tak se člověk namočil alespoň po kolena. Nám to nevadilo, bereme to jako super zpestření. Ne všichni ale toto nadšení s námi sdílejí 😀 …

Přebrodíme se pod mostem a už lezeme z vody. O co vtipnější je, že nás po vylezení z vody čeká balanc. Pro některé smrtelná kombinace, kdy jsou nohy z vody ztuhlé. Naštěstí byla balančka velmi jednoduchá a široká zároveň, takže nebyl problém projít bez spadnutí. Jediné, co mohlo být těžké, bylo překlopení oné klády a došlápnout až nakonec, aniž byste spadli. Zvládli jsme to! Pokračujeme…

Vbíháme opět do útrob pevnosti. Zde na nás čeká převracení big pneu. 2x jí přehodíme tam i zpět a pokračujeme do podzemí. Další super tunel, který nás vyvede skoro v cíli. Zde ale musíme absolvovat ještě jednu překážku, která je poměrně dost o náhodě a u které jsme se vsadili, na kolikátý pokus ji kdo dá. Paradoxně se jako první trefil Radek, ale lanko mu vypadlo. Takže s překvapením se do vedení dostávám já a asi na 4-5. pokus se trefuji. Ale o čem daná překážka je? Je to v podstatě naše velké áčko, na kterém je nahoře takové dřevěné véčko, do kterého se musí člověk trefit s lanem a poté se přitáhnout a vylézt. Tady se dá strávit poměrně hodně času, takže se snažíme, aby to zabralo co nejméně. Bohužel se tato překážka stane osudná Lukymu, kdy ani po 5minutách se netrefí, ale jelikož to je nepovinná překážka, není za ni ani handicap, takže se sbíráme a běžíme dál, abychom nevychladli. I to se holt stane. Tak třeba někdy příště…

Po této překážce nás ještě čeká přelezení pneu, což je hračka. A hned poté další útroby pevnosti v podzemí. Zde si hned na úvod narazím kebuli, jelikož je tam snížený strop. Au…Ale zase tyto části podzemí jsou opravdu pěkné a kdo ví, kolik přesně metrů jsme tady v podzemí naběhali. Po nějaké chvilce ale naše cesta podzemím končí a my vybíháme na nádvoří, kde je další překážka. A tou je lowrig.

Ručkování ve velmi nízké výšce. Začínáme kolečkem, poté tyčí, lany a chyty. Zábavná překážka, která ale umí potrápit. Čekali jsme zde větší problémy, jelikož je to pro nás často nejtěžší překážka kvůli naší výšce, ale tentokrát nám to nedělalo žádné problémy, což je dobře! Zvládnuto na 100%, takže můžeme pokračovat dál.

Probíháme pevností a různými uličkami, které nás vyvedou na malém paloučku, kde se nosí alpa sudy. Objímáme každý svůj sud jako svou drahou polovičku a štrádujeme si to kolem dokola. Po láskyplné procházce se sudem se ho ale musíme zbavit, abychom mohli pokračovat do cíle. A ten už je blízko!

Doslova za rohem, protože oběhneme roh a za ním nás čekají poslední 3 překážky. První je kapitán hook, což je ručkování s hákem. Začínám s háky, které musím zaháknout do oček. Když vidím, jak se vedle mě kluci trápí, zvolím svou techniku, což je jít přímo. Na 2-3 zátahy mám splněnou první část, ta další je už se jen šoupat. Vezmu to bokem a na 3 zátahy jsem na konci. Zazvoním a čekám na zbytek. Zde se trošku láme chleba, protože zase pro změnu Radek chybuje a jde si udělat raka 😀 Naopak Luky dává, takže s ním pokračuji na další překážku a tou je přehazování pneu z tyče na tyč.

Taková oddechovka, u které si člověk už spíše odpočine, protože poslední překážkou je vysoká stěna. Zde ale je k dispozici žebřík, takže to zvládne opravdu každý. Jedinou těžkostí může být strach z výšek. To jediné musí člověk překonat, jinak je to datelné úplně na pohodu. Přelézáme jako tým, jde se čipovat a hurá do cíle!

Máme hotovo! Myslím, že na začátek dobrý trénink. A ač bereme jako tým později 1. místo, týmy se zde nevyhlašují, což je škoda, týmy by si to asi zasloužily, minimálně jako hobíci. Chápeme, že elitní týmy asi moc nejsou, ale když už se zde vyhlašují různé kategorie, mohli by i tuto. Ale tj. jen jako malé doporučení pro GR, protože vše ostatní mají na vysoké úrovni a myslím, že není co jiného vytknout.

Už teď se těšíme na další závod!

Kde to bude? Můžete hádat 😊

Pozitiva

• Rychlé odbavení na registraci
• Bezproblémové značení trati
• Pestré a vybalancované překážky
• Bezproblémoví a podporující dobrovolníci! Vždy si věděli rady a výborně instruovali
• Krásná lokalita
• Super trasa skrze tunely
• Jasné instrukce a pravidla překážek
• Krásná medaile
• Inovace překážek
• Zahrnutá vodní disciplína
• Adekvátní hendikepy

Negativa

• Ve startovním balíčku by toho mohlo být více (př. mágo, sušenky nebo tak něco), ale čepice je super!
• Překážka cowboy (házení lana do výšky na stěnu) sice pěkná překážka, ale v případě elity by tady člověk ztratil věčnost. Doporučili bychom omezení pokusů a následně hendikep, protože překážka brala opravdu dost času, obzvláště některým 😊
• Proč se nevyhlašují týmy, když jsou přihlášení? A je jich i dost? …

Vaši Bratřijaksepaří.cz z OCR Arény Příbram