Svídnický extrém 2024

Zdravíme všechny naše fanoušky,

Máme tu další závod, jeden z našich nejoblíbenějších, a tím je Svídnický extrém. Závod, který má už svou historii a který se každým rokem jen lepší a má úžasnou trasu! Vždy se sem velmi těšíme! 😊

Dnes opět vyrážíme brzy ráno, kdy se teplota pohybuje kolem nuly. Ale na druhou stranu počasí slibuje mírné oteplení a sluníčko, tak snad to bude kolem poledne už lepší. Jelikož startujeme relativně pozdě, cca kolem 10:20, nestresujeme se tím a věříme, že bude hezky. Většinou nám to takto vychází.

A měli jsme pravdu! Už když přijíždíme na místo, sluníčko začíná vycházet a my tušíme, že bude hezky! Těšíme se tedy ještě víc. Zaparkujeme auto a jdeme obhlédnout překážky, co nás v závodě budou čekat. Trošku nás překvapují překážky, které jsou ještě na povrchu zmrzlé, což může být v závodě rozhodující. Obzvláště potom, co rozmrznou a zůstanou mokré, kluzké.

Jdeme se tedy rozběhat a připravit na start, který je už za 5 min. Rozklušeme se a pak vydáváme rovnou na start, kde už nám zbývá jen 30s. Připravíme se a rovnou vybíháme!

Start, závod začal. Bratr čipuje a já hned za ním. Začínáme tedy menším sprintíkem ven z arény, kde hned zahýbáme doleva, kde nás čeká první překážka. Něco podobného, co má Excalibur race, zdoláváme i dnes na Svídňáku. Plazíme se po kulatině a přes ní přes další 3-4 trojúhelníková madla. Nic těžkého, taková oddechovka, ale trošku času to zabralo.

Poté odbíháme dolů do vody, kde si rovnou smáčíme nohy. Přebrodíme se asi 20 m podél břehu na konec, odkud vylézáme opět nahoru na stráň, kde začíná běžecká část. Běžíme podél plotu a na jeho konci se strání drápeme nahoru na příjezdovou cestu. Odtud pokračujeme podél vody po asfaltce k další překážce, kterou je otáčení pneu. Bohužel jsem poslán na konec, kde je relativní bahýnko, takže se tu hezky ušpiním. Ruce zabahněné, jak kdybych se hrabal v h…ch 😀 Nevadí, utřu si je do kaťat a peláším za Radkem dál.

Pokračujeme podél nejmenovaného objektu k lanu, po kterém se musíme dostat přes řeku na druhou stranu. Radek jde vlevo a já vpravo. Lezeme v klidu, žádné nechtěné namočení se tentokrát nekoná 😀 ,žádné spálené nohy ani ruce, přelezeno na jedničku! Lano vydrželo, neprověsilo se. Dolezeme na konec, seskočíme a pokračujeme na lesní cestu nad vodou.

Tady začíná ta delší běžecká část, která mi pravidelně nechutná. Skoro flušu plíce a když se dívám dopředu, tak vidím, jak si Radek kluše na pohodičku! 😀 no koho by to neštvalo!!! 😀 Snažím se ho dohnat, ale nohy nějak neposlouchají, takže se táhnu jako smrad. Doháním ho až u další překážky, kde se mineme. Tou je běh do kopce s maskou. Už asi po jednom nádechu si masku zamlžím, takže nic nevidím a běžím jakoby poslepu. Naštěstí je daný okruh krátký, takže to zvládám.

Odhazuji masku a pokračuji dál za Radkem. Ten už se škrábe na kopec, kde je malá zřícenina. Na té nás čeká lukostřelba. Zajímavá disciplína. Střelba je ale z opravdu malé vzdálenosti, takže by byl hřích to minout. Posunout ji tak o 2 m dál, bylo by to zajímavější. Ale vzhledem k tomu, že se střílelo se šípy, které měly na konci přísavku, tak by to tam z větší vzdálenosti snad ani nedoletělo 😀 . Docela by mě zajímalo, kdo to nedal! 😀 já dal třeba čistý střed! Takže jsem spokojen.

Konečně se po této překážce rozebíhám. Odbíhám ze zříceniny dolů pod kopec a konečně začínají fungovat nohy. Snažím se si nastavit nějaké tempo, což se podepisuje na tom, že začínám předbíhat pár závodníků, které potkávám po cestě.

Dobíhám k další překážce a tou jsou chůdy. Čekám, až Radek dokončí, beru jeho chůdy a už šlapu své kolečko. Chůdy mají na naše poměry velké stupínky, takže chůze po nich je velice snadná. Zvládám během pár vteřin, odhazuji chůdy a běžím za Radkem do kopečka, který se tyčí přede mnou. Zde už se cítím fajnově a docela mi to šlape.

Po pár minutách už mám kopeček za sebou a dobíhám k další překážce, kterou je totem. Lanový totem, abych byl přesný. Velmi zajímavá překážka, mám ji rád. Je to taková oddechovka. Stačí vyskočit, udělat jeden přítah a je splněno. Seskakuji a pokračuji dále.

Vybíhám z malého lesíka na asfaltovou cestu, po které běžím dolů do malé vesničky. Tam, kde obvykle bývaly chůdy, jsou dneska hurdles, neboli přeskakové překážky. Ty nemám moc rád, protože mě z toho pak bolí nohy 😀 Bylo jich asi 10, takže jsem skákal jak nadmutá koza. Naštěstí to nebylo tak zlé. Přeskáču tedy jako kamzík a už si to linu do zatáčky, kde na mě už čeká můj starý kámoš – pytel!

Aneb nošení břemene začíná. Házím si ho na záda jako svůj školní batoh a pokračuji jako školáček na cestě do školy. Tentokrát ale s těžkým pytlem po louce. Při tom sluníčku mi to ale nijak nevadí, takže si tu docela odpočinu, a dokonce při cestě zpět si i popoběhnu. Na konci své strastiplné cesty se kámoše zbavuji a odbíhám zpět dolů do údolí.

Údolím probíhám jako blesk. Samotné údolí mě vyvede zpět na louku, kde už z dáli vidím, co mě bude čekat. Další kámoš, tentokrát ale dřevěný. Velké uříznuté kolo od stromu. Průměr tak 50 cm, slušný. Házím si ho na rameno a běžím zpět do údolí. A odtamtud zase zpět. Při cestě zpět si ho už beru i do náručí, jako bych choval miminko. Které pak bezcitně pohodím zpět na místo, odkud jsem si ho vzal 😀 😀

Odbíhám po louce dál. Cesta mě vede podél lesíka až k malému jezírku, které mám přebrodit. Žádný problém, brodím se, jak nejrychleji můžu. Vylézám a nohy jsou trošku ztuhlé. Snažím se je rozeběhnout, ale chvilku mi to trvá. Naštěstí po krátkém úseku přichází delší seběh. Zde už zase nabírám tempo.

Řítím se jak neřízená střela. Doletím až k další zastávce, kterou je menší zpomalení – síť. Lehám si a plazím se, jak nejrychleji zvládám. Pozdravím dobrovolníky a peláším dál. Už vím, že se blíží konec, tak se snažím ještě malinko přidat.

Valím to po polní cestičce až do vesnice, odkud mě to už směřuje dolů na hlavní cestu. Zahýbám vpravo, ke hřišti. Běžím podél hřiště a narážím na asi nejzajímavější překážku. A tou je ručkování po chytech na desce. Se zmrzlýma rukama to může být opravdu těžké, ale jelikož jsem dostatečně zahřátý, bez problémů zvládám. Byť mě trošku potrápilo sluníčko, které mi svítilo do obličeje a já některé chyty moc neviděl. Naštěstí bezchybně zdoláno!

O kousíček dál na mě čeká hned další překážka a tou je lezecká stěna. Ale jelikož je stěna relativně malá, stačí mi opět jeden pohyb, abych splnil. Seskakuji a odbíhám dál. Vedle mě se snaží běžet fotografka, což je poměrně komické, jelikož to vypadá, jak kdybychom spolu soupeřili 😀 a bylo vidět, že jí to nechutnalo, haha.

Doběhnu tedy hned k další překážce, kterou je šplh na laně. Velmi oblíbená překážka, která hodně lidem činí problémy, avšak my ji považujeme za nezbytnou! Použití v závodě jedině kvitujeme. Zde mi už jeden pohyb nestačí, jelikož konstrukci tvoří lešení, které je vyšší, než obvykle některé šplhy bývají. S klasickou smyčkou ale poměrně rychle zdolávám a už koukám na další překážku.

Tou je lowrig, ale s poměrně lehkými segmenty. Jsou to kulatiny a kruh. Překážka stojí ale stále ve stínu, takže na ní ještě lze pozorovat ranní jinovatku, takže kdo ví, co může jinovatka na dřevu udělat, nesmím to podcenit. Přesvědčil jsem se, jak kulatina docela klouzala. Ale mám naštěstí splněno.

Opouštím poslední těžkou překážku a běžím podél vody k další překážce, řekl bych i obávanější. A tou je balančka. Každý ví, že mokré dřevo klouže. Rozhodl jsem se tedy, že na balančku se mírně rozeběhnu, abych se vyhnul tomu uklouznutí. A udělal jsem dobře! Jakmile jsem byl nahoře, už to bylo v pohodě.

Seskakuji a dobrovolníci mě posílají do řeky, kde se mám ještě kousek proběhnout. Beru to jako předfinishové ochlazení. Po chvilce jsem už ale z řeky venku a běžím k předposledním překážkám. Tou první je vysoká stěna s lanem. Na voděodolné překližce bych čekal, že to bude klouzat, takže se snažím vyskočit a chytit lana co nejvýše. Boty mě ale podrží, takže vyskakuji skoro až nahoru. Obratem přelézám a pokračuji na poslední překážku – ručkovací.

Chytám první písemko a pokračuji malinkým trojúhelníčkem. Přeručkuji a už běžím do cíle. Čipuji a mám to za sebou. Můžu si oddechnout. V cíli zjišťuji, že dobíhám na nepopulárním 4. místě, takže doufám, že mě ještě někdo předběhne 😀 …

Ale závod to byl velice pěkný, počasí bylo skvělé, zima vůbec nebyla. Takže paráda! Myslím, že závod jsme si zase užili, ač to úplně nedopadlo. Holt nám tu chybí naše kategorie dvojic 😊… Ale s výkonem jsme spokojeni, opět jsme se časově zlepšili, byť to mohlo být samozřejmě lepší. Rozhodovaly vteřiny. Ale co už… Tak zase příště.

Ale těšíme se zase na další ročník! Laťka byla opět posunuta výš

Vaši Bratřijaksepatří.cz