Kilpi Heroes race 2025

Ahoj přátelé, sportovci,

opět další týden nastal a tím pádem i další závodní víkend před námi. Tentokrát náš oblíbený KILPI HEROES RACE v Hradci nad Moravicí. Jako každý rok se vydáváme přes celou republiku, abychom si zaběhli OCR půlmaraton (2 závody – 10km+ a 5km+), navíc se jedná o 10tileté výročí, takže očekávání jsou veliká. Marketing závodu byl poslední týdny neutuchající, takže jsme opravdu zvědaví, co si na nás nový organizátor připravil.

Na místo přijíždíme v sobotu ráno, neboť startujeme v 10 hodin, ale jelikož jsme ubytovaní blízko, registraci nám vyzvedává týmový parťák – Luke. Musíme říct, že jsme rádi, že jsme nemuseli čekat tu frontu na vyzvednutí startovního balíčku, neboť někteří zde čekali až neuvěřitelných 45 minut, což je fakt masakr. A to nepočítáme zmatky a v jistých ohledech i nespolupráci dobrovolníků při vyzvedávání (nejdřív prý zmatek v registracích, poté každý registrován jinde, řešení přeregistrací a mnoho dalšího, no zkrátka maglajz). Čili o jednu stresovou záležitost pro nás hned z úvodu méně, za to Luke už měl nervy na pochodu 😀

Jakmile máme předaný startovní balíček, máme asi 30 minut do našeho startu, takže se klasicky jdeme společně rozběhat a podívat se po louce, kde to obvykle bývá natřískáno překážkami. K našemu údivu je toho zde podstatně méně. Zatím nevíme, co je na trase, takže nechceme soudit, ale doufáme, že toho na trati bude více (hlavně ručkovacích/eliminačních překážek), protože na louce toho příliš těžkého nebylo. Oběhneme tedy louku a pomalu se vracíme ke startu.

Tady nastává menší zmatení, protože jsou tu dvě brány (což není ten problém) otočené na obě strany a my nevíme, jakým směrem se startuje. Nějak to odvodíme od postavení většiny závodníků, nicméně i mezi ostatními závodníky elity vládne nejistota. Nakonec se postavíme čelem k lesíku, který jsme minulé ročníky obíhali, ale nikdo z nás si není úplně jist. Před námi jsou sice malinké vlaječky, které mají asi nejspíš ukazovat směr, ale i tak jsme čekali nějaké info od moderátora ohledně startu. Bez jakéhokoliv upozornění slyšíme 3, 2, 1 a start. Lol, polovina závodníků vůbec neví, že bylo odstartováno a polovina z nás si ještě ani nestihla zapnout hodinky, včetně nás. Okamžitě tak činíme a vybíháme jako dav směrem k lesíku. Běží se velmi vlažně, neboť nikdo si není jistý směrem, takže rozběh pomalejší, než jsme zvyklí. Přibíháme k nošení kýble s vodou (nikoliv bágly, jak jsme byli zvyklí z předešlých ročníků), kde si každý bere kýbl, jak se mu zachce. Jakmile polovina odebírá kýbl, slyšíme, že máme brát modře označené, nikoliv červené. První zmatek. Ti z nás, kdo už modrý kýbl měli, běžíme krátký okruh, někdo s kýblem v rukou, někdo na ramenou. Opět zmatek, neboť většina z nás je zvyklá nosit kýbl v náručí, jak je zvykem na většině závodů, někdo jej nese na zádech, což u některých závodníků vyvolává pochyby. Každopádně to tak nějak všichni doneseme zpět na místo, kde jsme je vzali a snažíme se pokračovat dál, nicméně OPĚT nevíme kudy.

Před námi je tak 100 lidí a vypadá to, jak když probíháme Václavákem. Naštěstí se během chvilky odkloníme doprava, kde nás dobrovolník směřuje na další překážku – skok přes švihadlo. Máme naskákat 50x přeskoků, což je naprosto v pohodě. Co nám ale ukrutně vadilo, jak někteří závodníci, ELITÁCI!!!!!, podváděli. Vedle nás borci naskákali sotva 10x přeskoků a už zahazovali švihadla. No hnus! Dle mého se to dalo očekávat, neboť to bylo neuhlídatelné, ale zase se dala tato disciplína pojmout jinak, například přeskoky přes švihadlo na určitou vzdálenost (to by se ošidit nedalo). Ale což, přeci každý to děláme pro sebe a fair play by měla být na prvním místě, bohužel některé osoby to tak nemají, co naděláme.

Musíme tedy okamžitě zrychlit, aby nám čelo příliš neuteklo. Vybíhám tedy na cca 7 místě, kluci za mnou. Tempo se začíná zrychlovat, nicméně vím, že snad přijdou nějaké překážky, kde se to roztrhá. Následuje typická až legendární překážka v podobě amerických fotbalistů Steelers, kteří nám to tentokrát opravdu nedají zadarmo, a my se musíme skutečně probít skrz. Následuje menší oběh přistaveného náklaďáku (nebo se měl přelézat?? To nikdo z nás do teď neví) a už se dostáváme na louku, kde nás čeká typický ostnáč. Tam nás hasiči kropí jak zběsilí, takže koupel to byla solidní, jediné místečko na nás nenechali suché.

Z pod ostnáče vylézám na 7. pozici a následuje proběhnutí pár pneumatik a horolezecká/bouderová stěna. Zde se to totálně zasekne, neboť jsou zde jen 2 dráhy, takže všichni čekají. Načež se opět najdou podvodníčci, kteří dolezou stěnu ANI NE DO PŮLKY, seskočí, podívají se, jestli je někdo viděl a pokračují dál. Hnus, jestli tohle jsou eliťáci, a já mezi ně patřím, tak se za ně pekelně stydím! Navíc je to sotva 5. překážka od začátku a už se tohle děje opakovaně. Dobrovolník opět bez jakékoli snahy závodníka zastavit, natož upozornit.

Opět tedy musím šlápnout do pedálu, protože rozdíl mezi poctivým závodníkem a podvodníčkem se začíná prohlubovat. Následuje přelézací síť a výběhovka. Oboje zvládám, i když u stěny se již objevují první závodníci, kteří začínají hendikepovat. Následuje jedna lešenářská ručkovačka (5 špryclí) a poté už jsme opět u řeky.

Tady k našemu zklamání jen vlezeme pod jez, vylezeme ho, slezeme a už pokračujeme řekou dolů směrem k totemům a šplhu. Jelikož vodu milujeme, je nám trošku líto, že tam vody není více, nicméně brzy začíná pršet, takže alespoň menší náhražka. U totemů na jeden zátah vylezu, zazvoním a mířím ke šplhu, kde opět bez sebemenšího zaváhání zvládám. Navíc na provaze jsou 3 uzly, takže to podle nás musí dát skoro každý. Poté přes most odbíháme do lesa k řece, kde nás čeká nošení těžší stromové klády. Tu bereme tzv.na Ramba a obíháme s ní pár metrů.

A šup šup po louce zpět a klasicky nahoru do tamějších strmých kopců. Ještě jedno rozčarování mě čeká s borcem na slaclině, která je tak 2m dlouhá a borec i tak seskočí zhruba po 50cm a dobrovolnice vedle něj neřekne ani prd. No neskutečný. Už si začínám říkat, že eliťáci snad žádné hendikepy ani nedělají, neboť zatím si fakt každý dělá, co chce. Hrůza!

Poměrně se zahlcenou hlavou dobíhám k viewru, kde se snažím na to zapomenout a dostat se opět do závodního modu, nicméně na to, že máme za sebou sotva 2km, už mi to připadá příliš. Víme (z vlastní zkušenosti), že s dobrovolníky je to vždy těžké, ale KILPI už není žádný začátečnický závod!

Viewer zdolán, vydávám se dál po louce. Dobíhám k mostu, kde tentokrát netaháme pneu z vody na most, ale běžíme dolů pod most a taháme pneu pouze z vody na břeh, což je mnohem lehčí. Poté už následuje klasický výšlap nahoru na (ne)oblíbený kopec. Zde mi teče laktát i ušima, ale stále se držím ve skupince top 7.

Jakmile vyšlápneme kopec a seběhneme vrstevnicí do půli kopce, čekají nás bradla a pak hned spoutání plastovými řetízky. Ty jsou tak malé, že to sotva jde dopnout přes zápěstí, a to nepočítám to, jak dlouho to dobrovolníkům trvá (každý závodník tak 20-30 vteřin – právě proto, že ty řemínky byly krátké a malé). Jakmile mám nasazeno a vybíhám, vidím, že úvodních 6 borců běží jinam, než mají. A OPĚT, dobrovolník neřekne ani prd. Jsem zmatený a ptám se, kam mám běžet. Mě pošle dobrovolník správně, ale ostatní nechá běžet blbě??? Tak co to je? Se spoutanýma rukama začínám výšlap a snažím se křičet na borce přede mnou, aby se vrátili, ale první 4 už mě neslyší. 2 se vrátí, ale zbytek už jsem po zbytek závodu neviděl, což mě přivádí k otázce, opravdu běželi poté stejnou trať? Nezkrátili si to? Bylo to fér? I tak je v pořádku, že si stoupnou na stupně vítězů? Tohle rozhodnutí už není úplně na mně, ale zaráží mě to. Po závodě jsem se snažil dohledat záznam z hodinek, abych se sám přesvědčil, jak to tedy běželi, ale shodou okolností jsem nikde jejich záznamy nenašel? Je to náhoda, nebo ne? Těžko říct, uvidíme, třeba se na popud našeho reportu vyjádří.

Zpět ale k výšlapu. Se spoutanýma rukama to do toho krpálu moc nejde, takže se horkotěžko škrábu nahoru. V ten moment mě předbíhají borci, kteří si pásky přestřihli, nebo sami utrhli. Není divu, že jim to šlape mnohem rychleji. Když se ptám, jak to že je nemají, dostávám odpověď:,,Nebylo mi to příjemný, tak sem si to utrhl‘‘ a ,,špatně se mi s tím šlo‘‘. Tak to už si fakt říkám, to si děláte prdel? Hlavu mám jak balon plnou velmi negativních myšlenek a poznatků a závod mě pomalu přestává bavit. Tak nějak to vyšlápnu na vrchol, kde nám pásku přestřihává dobrovolník a já se už osamocen vydávám dál po trati.

Následuje delší trail v lese, který je sice krásný, ale jelikož jsem vyšťavenej z toho krpálu, velmi těžce se rozebíhám. Následují 3 za sebou vysoké přelézací stěny, které s vypětím sil přelézám. Následně se ponořujeme hlouběji do lesa a trail nás vede konečně k první občerstvovačce.

Těsně před ní však číhá jedna z prvních ,,těžších‘‘ překážek – hod hvězdicovým nožem. Máme dva pokusy a nůž musí zůstat zapíchnutý ve dřevě. Na to, že běžím v nějakém top 7-8 umístění, dřevo je totálně rozsekané a říkám si, zda tam ten nůž může ještě držet. Natož co teprve závodníci za mnou. No nic, beru nůž a házím. Vím, jak na to, ale i tak mi nůž při prvním pokusu ze dřeva vypadne – nezůstal tam, takže musím hodit ještě jednou, abych nedělal trest. Naštěstí vím, jak na to technicky a v mém případě je to jen o větší razantnosti. Dávám do toho tedy větší sílu a samozřejmě se nůž v desce už zasekne a drží – splněno!

Nic mi tedy nebrání si doběhnout k občerstvovačce a doplnit nějaké ty tekutiny. Rychle do sebe hodím jednu vodu a ionták a utíkám po asfaltce dál. Opět nás čekal krásný lesní trail a lesní scenerie, než jsme přiběhli k dalším přelézavým vysokým stěnám. Ty jsou zpestřeny ještě odboucháním pneumatiky po asfaltce, ale opět zase nic těžkého. Trasa vede nějakou chvilku směrem zpět dolů k aréně, ale seběh vede velmi blátivým korytem, takže tam běžím spíše opatrněji, než rychle. Těsně před seběhnutím mě ještě zastaví překážka, kde musíme udělat 10 shybů, ale to též pro OCR závodníka není překážkou. Naopak konečně nějaká překážka na ruce, takže za mě vítaná překážka, nicméně mě to pomalu přivádí k otázce, kde jsou všechny ručkovačky? Zatím vlastně nic takového nebylo, a tudíž ani možnost nějak zamíchat s pořadím. Jsme cca 7-8km a kde nic tu nic? Ve festivalce v konečné zóně jsme taky nic neviděli, takže pomalu znejišťujeme, aby se ze závodu nestal spíše běžecký trail doplněný o pár easy překážek. A to bychom neradi, když víme, jaká byla kvalita a náročnost překážek minulý rok?!

Po shybovací překážce nás čekal ukrutný kopec a ještě s nošením 30kg pytle. Tady byl kopeček opravdu výživný a největší sranda byla, když si ho vyšlápl a viděl horizont, tak přišel ještě jeden 😀

Pěkná libůstka od pořadatelů.

Na vrchol už šlapu z posledních sil a kopečků mám pro dnešek dost. S vizí toho, že po doběhnutí to musím absolvovat ještě jednou na 5km trati, se mi moc nezamlouvá, ale co, musím se s tím prostě poprat. Následuje přeběh pole k vyhlídce, kde nás čeká vylezení žebříku a poté úprk směrem k hrádku. Tam nás čeká přeručkování lešenářské překážky, i když asi ne všechny, neboť opět vidím dobrovolníka běžce přede mnou posílat dál po trati bez absolvování překážky, už fakt nevím, co se děje. Později v cíli se dozvídáme, že někdo tu překážku dělal a někdo ne.

Od této překážky nás to svádí dolů k podhradí, kde nás čeká prolézací překážka, která obvykle stála na louce. Cca 5m vysoká překážka, která se má vylézt na vrchol, prolézt ji a slézt z druhé strany. Poté probíháme parčíkem až k dobrovolnici, která nás směřuje do řeky po pravé straně a hlásí, ať pokračujeme korytem dále dolů. A tady přichází alespoň pro mě a pár závodníků za mnou gamechanger. Jelikož jsme se řídili instrukcemi dobrovolnice, pokračovali jsme korytem stále dolů, víceméně po trase z minulých let, ale bohužel někde v půlce přišla odbočka doleva, která však nebyla vidět.

Později při absolvování 5km tratě i normální chodci zabloudili a byl jsem to právě já, kdo je odnavigoval na správnou trasu, takže tady vyložené selhání značení (což se samozřejmě stát může, jsme přeci jen lidi, nicméně pro nás to znamenalo ztrátu prvního místa 🙁 ). Navíc značení bylo umístěno na levou stranu do stráně, což člověk, který běží rovně a není tam ukazatel směru doleva, tak se logicky doleva do stráně nepodívá, ale což.

Pokračuji tedy dál a dál a po nějaké chvilce mi dochází, že asi budeme špatně, neboť jsme hodně dlouhou dobu neviděli žádné značení (na druhou stranu se nedalo nikde seběhnout, tak jsme si říkali, že to jen není značené, protože se prostě běží rovně). Za mnou běží Fanda Kosař, který po nějaké době na mě křičí, jestli jsme správně. V tu dobu dobíháme k mostu, odkud sice vím, kudy zpět do arény, ale také vím, že jsme si šeredně zaběhli. Nezbývá nám tedy nic než utíkat zpět a nabírat kilometry. Nakonec doběhneme zpět k mostu, kde se podplavávají kontejnery s vodou a nosí kýble na vyznačené dráze. Tady mi už zběsilostí puká hlava, protože tady dobíhám znovu Luka a Ondru, a to jsem byl nejméně kilák před nimi 😀 !!

Sbírám poslední síly a na závěrečné asfaltce je dobíhám a ptám se, kolik km mají. Zděšen, o kolik jsem si zaběhl, zavírám oči a dobíhám k další překážce už jen silou vůle. Čeká nás oštěp, který s přehledem dávám a už jen poslední překážky a dnešní utrpení bude za mnou. Skáču do vody, podplavávám oblíbené roury, vylézám z vody a jdu na předposlední překážku – převalení těžké pneumatiky. Dobrovolnice mi dá tu nejtěžší, kterou sice zvednu, ale podruhé již už nejsem schopný zvednout, takže beru o něco menší po mé levici. Celkem tu pneu přeházím nejméně 7x tam i zpět, což je fakt masakr, zase ve srovnání s borcem vedle mě, který to udělá klasicky jen 4x tam i zpět a rozdíl mezi pneu, kde ji nechám já a on je téměř poloviční.

No nic, vidím cílovou bránu, už to neřeším, nějaké umístění je mi už jedno, důležité je nějak to už do konce dokopat. Před cílem nás čeká ještě střelba z pušky, kterou už celkem odevzdaně netrefuji, takže běžím na svůj první a poslední hendikep, spolu s Ondrou, který byl dobrovolníkem opět poslán blbě, takže ho na hendikepu sbírám a společně dobíháme do cíle.

Uf, Uf, Uf!

Pro dnešek opravdu utrpení, ale v hlavě jsme se tak trochu těšili na to, až tento report sepíšeme, protože takto opravdu nechceme, aby se OCR scéna ubírala. Nejde ani o chyby v závodě, to se stává a máme pro to velké pochopení, ale co akceptovat nechceme, je přístup některých ELITE závodníků a dobrovolníků. Víme, že být dobrovolníkem je těžké, ale bohužel je to jedna ze zodpovědností, které dobrovolník při závodě má – musí závodníky usměrňovat a v případě, že budou podvádět, nebo kazit, musí hendikepovat, nebo být diskvalifikováni. A v případě, že budou diskutovat tak, jak to předvedli někteří závodníci dnes, vůbec se s nimi nemazat a automaticky je dát DNF!!! Doufáme, že toto nějak celkově jako scéna na OCR podchytíme a zlepšíme, protože bych byl nerad spojován s podvodníky alias jako ČR!

Jakmile si v cíli odpočineme a sdělíme si své dojmy, čas rychle utíká a my máme fakticky za 15minut opět startovat. Naštěstí byly zmatky v registraci, takže nás posunuli na 12:45, takže máme extra 30 minut. Než se stihneme zotavit, už opět stojíme na startovní čáře a vydáváme se do druhého závodu.

START!

Druhý rozběh není nijak zvlášť odlišný od toho prvního, jen s rozdílem, že nás tu stojí na startu méně. Nicméně po předchozí zkušenosti sázíme na rychlé dokončení, a tak jdeme all in a dáváme do toho vše. Automaticky se řadím na 2.místo a Ondra hned za mnou. V tomto uskupení nakonec i doběhneme a střihneme si s Ondrou závěrečný 300m sprint, viz přiložené video. Nakonec by to bylo dělené celkové 3.místo s bráchou, což by bylo krásné, ale bohužel nemůžeme být vyhlášeni ve dvou kategoriích (což je správně). Nakonec nám bezchybnost zajistila alespoň výhru na 5km trati, za což jsme ve výsledku velmi rádi 😊

Stále na to máme! A i díky Vám a Vaší podpoře na trati (a že jí bylo), jsme se ještě dokázali zmáčknout a vybojovat další skvělé umístění! Děkujeme!

Po doběhnutí už jenom vstřebáváme všechny dojmy a zjišťujeme, že za 10km trať i tak s tou velkou ztrátou jsme vybojovali 2.místo (což s téměř 18minutovou ztrátou ujde). Celkově si tedy budeme odvážet 2 nejvyšší příčky, takže nakonec spokojenost. Navíc Kilpi je naše srdcovka, takže věříme, že se organizátor poučí a vrátí k úrovni z předchozích let a příští ročník bude špičkový 😊

Poté už jsme stihli jen jedno ze dvou vyhlášení (ano, jedno nám díky přeorganizaci uniklo) a relaxace mohla začít. Teď už jen jeden závod a pak zasloužené volno, únava už je znát. Poté se vidíme až na peckovém Excalibur race v Dolních Kounicích.

Závěrem pojďme na stručnější shrnutí, kdo nechtěl číst 😊

Pozitiva:

• Krásná až nechutně nádherná trať (hodně výživný kopce)
• Občerstvovačky
• Rozmístění překážek (vyváženost překážka x běžecká pasáž)
• Medializace a marketing závodu

Negativa:

• Značení tratě (jak říkáme, může se stát, ale alespoň poučení pro příště). Značení při odbočkách ať jsou jasné, není to orienťák přeci.
• Absolutní selhání ze strany dobrovolníků – nekontrolovali splnění na překážkách, nebyli přísní v případě selhání závodníka (zažili jsme situaci, kdy si závodník sám řekl, že je to správně a běžel dál), špatná navigace a atd. Víme, že s dobrovolníky to je vždy náročné, ale i to je bohužel součástí organizace závodu. Držíme palce pro příště
• Zmatky v registracích a vydávání startovních balíčků. Čekačka 45 minut je fakt mazec a chápu naštvání lidí.
• Vyhlašování a změna programu. Když je nějaký stanovený harmonogram, doporučujeme držet se ho, nebo v případě změny v dostatečném předstihu informovat závodníky. Nikoliv změna z minuty na minutu, nebo jen proto, že si to někteří závodníci přejí. Proto jsme nestihli první vyhlášení, což nás trošku mrzí…
• Medaile – nechceme, aby to vyznělo rejpavě, ale firma, která medaile vyráběla, by se měla chytit za nos. Deformované medaile, zničené, smyté barvy, poškozené stužky, no na 10.výročí děs běs. A to ani nepočítám, že tým dostal jen 2 medaile, místo počet členů…
• Překážky – bohužel v celém závodě naprosto chyběly překážky eliminačního charakteru, nebo vůbec typického charakteru pro OCR – bahenní valy, ručkovací překážky (kruhy, lana, nunchaky, žárovky a atd.) Chápu, že nový majitel překážky převzal a nevěděl, co má k dispozici a co ne, ale nás osobně to velice zamrzelo, protože pak v závodě nebylo možnost krom běžecké části nahnat lepší umístění. Avšak po následující telefonické komunikaci se těšíme na příští ročník, protože už teď máme příslib, že se to 100x zlepší. Jsme rádi, že se organizátor snaží zlepšit a bere si rady závodníků k srdci. Tak to má být = konstruktivní kritika 😊
• Ceny – minulý rok byly i prize money a i vyšší částka voucherů na Kilpi. Teď žádné prize money? Škoda!
• Stužky a medaile – také nám přišla škoda nerozdělení typů medailí i stužek na 10km trati vs 5km trati. Chápu, že medaile jsou nákladné, ale mohly se rozlišovat alespoň stužkami, takhle to bylo vše na stejné brdo…
• Při startování závodu by bylo dobré, kdyby někdo skutečně ten závod startoval v čele. Ne že to startuje moderátor zpovzdálí. Pak jsou všichni zmatení jak lesní včely 😀

Víme, že tentokrát se negativní část poněkud rozrostla, nicméně děláme reporty objektivně a rozhodně není naším cílem někoho poškozovat, nebo hejtovat. S majitelem jsme již mluvili a probrali zmíněné chyby. Jsme moc rádi, že tuto komunikaci inicioval jako první majitel a že mu skutečně leželo na srdci zlepšení, nikoliv pouze reputace závodu. Díky tomu věříme, že příští ročník bude bombový a v případě potřeby jsme ochotni podat pomocnou ruku. Kilpi heroes race je tedy za námi a vzhůru na zasloužené volno a poté směr Kounice. Tak se vidíme tam, sportovci.

Vaše Dvojčátka