Excalibur race Anthropos 2025

Ahoj sportovci,

tak jsme tu zase a s námi tentokrát zcela jedinečný report, protože budeme reportovat závod, který je sice známý, ale počínaje tímto reportem začíná jeho nová éra. Jedná se o EXCALIBUR RACE 2.0.a že bude o čem dnes psát! Tak pojďme na to 😊

Zprvu krátké představení, neboť od minulého roku došlo k celkem zásadním změnám. Závod Excalibur race obměnil majitele, kterým se stal Honza Kolář. Pro většinu neznámé jméno, nicméně člověk, který hned od začátku věděl, kam OCR směřovat. Pro nás velká neznámá, ale těšili jsme se, kam se OCR a hlavně Excalibur race posune, neboť to byla naše srdcovka. A tak tomu dáváme šanci a klasicky se přihlašujeme do všech závodních tratí – Moon, Hell a Sky.

Závody se konají v Brně, konkrétně v místě Anthroposu. Do této lokality jedeme víceméně poprvé, ale hlavně je nejblíž, kam se za poslední roky vydáváme, takže jsme rádi a zároveň se těšíme. Měli jsme předzvěst, že Excalibur race půjde úplně do nového kabátu a že překážky značně posílí a dojde i ke změně výrobního materiálu. V tom se nemýlíme a hned po příjezdu na nás v aréně a místě dění čekají alu-hliníkové konstrukce. Vypadá to krásně a z překážek vyzařuje novota a hlavně profesionalita. Je vidět, že pořadatel opravdu neváhá a dává do překážek hodně sil, peněz a elánu a je vidět, že se snaží závodníkům poskytnout maximální zážitek a bezpečí (i co se dopadových ploch týče).

Hned po příchodu tedy zaparkujeme na obrovském parkovacím prostranství a jdeme do festivalky si vyzvednout startovní balíčky. Začínáme Moonem, což je noční závod o vzdálenosti cca 4km. Vyzvednutí startovního balíčku je bezproblémové a musíme ocenit kvality a obsah startovního balíčku, stejně tak jako následující den. Je vidět, že i tady organizátor vyslyšel prosby závodníků a necpal nám do balíčku jen samé letáčky a atd, palec nahoru tedy.

Závod začíná kolem 9hodiny večer, což je docela pozdě, ale je nám jasné, že organizátor chtěl dosáhnout maximální temnoty, což se mu podařilo 😀 . Tma jak v pytli a to nás čeká ještě běh lesem, kde je tma ještě větší, ale tak o tom noční závod přeci je, nebo ne? Navíc trošku poprchává, takže je jasné, že to nebude zadarmo. Navíc každá kapka je nervozitkou pro každého závodníka, neboť každá kapka znepříjemňuje zdolání jakékoliv překážky. Bude to sranda.

Jdeme se tedy rozklusat po festivalce a sledujeme první závodníky, kteří jsou vypuštěni na trať. Za malou chvíli dojde řada i na nás a my se vydáváme do boje o první medaile, i když konkurence je tu velká a my už také nejsme nejmladší, že? 😀

Začínáme klasickým pípnutím čipu a vybíháme vstříc první překážce – ježkovi v kleci. Oba zvládáme bez problémů, následují ninja jumpy, které jsou z alu konstrukcí. Musíme opět velmi ocenit a pochválit, že organizátor jasně vyznačil plochu, za kterou musí závodník doskočit, aby byla překážka považována za splněnou. Zároveň velmi dobrá práce dobrovolníků, kteří tuto skutečnost poctivě hlídali.

Následuje pneu servis, kde se Ondra trochu lopotí, neboť se mu protočila jedna pneu, ale i tak po menších problémech zvládá a my se vydáváme do temnoty lesa. Tempo ženu pod 4min/km, neboť vím, že závod je velmi krátký, takže síly rozhodně nešetřím. Laktát už po prvních 500m nám teče ušima a je vidět, že tenhle sprint Ondrovi úplně nechutná, ale suverénně se mě drží.

Běžíme klikaticemi nahoru a dolů lesem, trať je velmi výživná. Běží se ale krásným trailem, a to se mi velice líbí. Respekt, že se v takovém lese organizátor nebál udělat a značit tuto trať, neboť po celou dobu bylo mnoho odboček a možností odbočit jinam, naštěstí zatím je trať bezproblémově značena!

Mezitím zdoláváme nošení pytle a šplh po kládě. Následuje opět krkolomný seběh a výběh lesním svahem a už jsme na 2km. Zde se dostáváme na síť křižovatek, kde značení chybí (bud někdo strhal, nebo povětrnostní vlivy udělaly své), každopádně intuitivně pokračujeme po trati rovně, kde cca po 300m opět značení vidíme a chvála bohu, že jsme na správné trati. Po druhém kilometru nás trať svádí směrem k řece Svratce a podél ní pokračujeme již směrem k aréně zpět. Víme, že nás budou čekat nějaké ty nové překážky a celkem se na ně těšíme, otázkou je, jak nám půjdou za deště, a ještě za tmy!

První na nás vyskakuje lowrig wiever a hned za ním balančka. Ta se mi bohužel vymstí, neboť cca 50cm před cílem přeskakuji z jedné klády na druhou (a to úplně zbytečně!!!!!) v domnění, že se to smí, neboť v Opatově i na Helfu se to smělo. Bohužel mi dobrovolník po překonání říká, že se to nesmí a já tím ztrácím zcela zbytečně jeden pásek. Sice mám sil ještě spoustu, ale štvalo mě to jen z principu. Nevadí, jede se dál. Dobíháme k mostu, kde nás čeká ručkovačka po kruzích pod celým mostem z jedné strany na druhou – PARÁDA! Okamžitě naskakujeme a začínáme ručkovat. Voda je celkem vysoko, a tak při každém swingu jsme po pas ve vodě. To může být zrádné, neboť tady máte jen jeden pokus, jakmile zastavíte, nebo nedohmátnete na kruh, končíte. Naštěstí my oba bez problémů zvládáme a po nějaké chvilce jsme na druhé straně. Zde vidíme nějakou paní (myslíme si, že dobrovolnice), ale nakonec se ukázalo, že to byla jen fotografka. Ptáme se tedy, kudy, a ta nás posílá směrem doleva od mostu. Zde je značení směrem nahoru, tak je následujeme, přitom míjíme dalšího dobrovolníka, který nás posílá směrem podél Svratky a to byl náš konec. Zde byla totiž značena trať pro trať Hell a my se tak bohužel i s dalšími závodníky vydáváme na špatnou trať, která nás bohužel ve výsledku bude stát vítězství. Obíháme tedy jakési workoutové hřiště a míjíme další překážky, které jsou ale zavřené. Po oběhnutí cca 1km je nám podezřelé, kde jsme a kde jsou závodníci před námi. Jednoho dobíháme a ten je ztracen stejně jako my, stejně tak za námi dobíhá nějaká slečna, že také neví kudy. Vracíme se tedy k mostu, kde jsme ručkovali a snažíme se zjistit, kudy dál. V tu chvíli na nás křičí někdo z druhé strany břehu, že musíme nahoru přes most. TY VOLE, tohle kdyby nám řekli, tak nemáme problém, ale co, to se holt stává a my tady rozhodně nebudeme brečet.

Sbíráme tedy další síly a vydáváme se před most, teď už fakt zpět do arény. Hodinky už teď ukazují 4,5km, což víme, že už je pravděpodobně víc, než jsme měli běžet. Přibíháme tedy opět do arény, kde míjíme excaliburace swords překážku, která je ale až na hellu, a jdeme na ručkování s kruhy na kolíky. Sice kloužou, ale opět zvládáme. V mokru nic nechceme riskovat, takže jdeme na jistotu. Následuje ručkovací lowrig a poté 6m šplh. Konečně ten šplh není zadarmo jen z výskoku. Oboje hravě zvládáme a už nás čekají jen poslední 2 překážky. Oblíbená multishock a podlezení závěrečné plachty před proběhnutím cíle. Já musím ještě před cílem absolvovat dalších 500m navíc s pneu za nesplněnou balančku (ano, to byl trest alias hendikep za nesplnění), ale jelikož trať byla krátká, tak celou trať doslova prosprintuju, Ondra sotva vydechne a já jsem zpět. Pak už nám nebrání nic v proběhnutí cílové čáry a ukončení prvního Moon závodu.

Sice nám je hned jasné, že nás to ztracení stálo 1.místo, ale v nitru víme, že by bylo naše. Bereme tedy s pokorou krásné 2.místo pro dnešní večer máme hotovo 😊 . Krásný začátek a velice zajímavá trať i překážky, jsme zvědavi, jak dopadne zítřek. Jdeme tedy na kutě a zítra znovu….2x 😀

Druhý den zrána startujeme hned 9km trať Hell a následně jdeme hned trať Sky. Hell je pro nás ale důležitější, neboť na startovce se to hemží konkurencí. Bez velkých řečí se tedy vydáváme opět na trať a většina úvodní tratě je podobná té večerní, takže ji popisem přeskočím a navážu oštěpem, který následoval v lese mimo značenou trať Moonu, ale naopak trati Hellu.

Oštěp, klasicky nejvíc zrádná překážka, která nás čeká takhle ze začátku. Naštěstí terč je 2x tak větší, než jsme zvyklí, takže trefit se není až tak těžké. Nakonec to bylo sakra těsné 😀 . Naštěstí Ondra se bravurně trefuje a můžeme tak šlapat dál. Celou dobu nás čeká velmi obtížný a sakra náročný trail, kde je vidět, že Ondrovi to nechutná a laktát ze včerejška je znát. Snažím se nastavit tempo, ale ani stín v lesích nám nepomáhá, už teď je cítit, že se nám podiovka vzdaluje.

Opět zdoláváme překážku nošení pneu a míříme dál do hloubi lesa až na Červený kopec, kam směřuje Hell trať. Před kopcem je poté odbočka pro Sky trať, takže druhý report psát ani nemusíme, neboť se trať jen zkrátí a odebere se pár překážek. Nicméně velká pochvala za logistické zvládnutí tratě, tentokrát jsme žádný problém ve značení neměli, čili není se nač vymlouvat 😀

Na Červený kopec je to opravdu chuťovka a organizátor nás nechal pěkně zalaktátovat, ale o tom celé OCR je, o vyvážení běhu x překážky, a to se tady podařilo maximálně! Moc dobrá práce!!!

Při seběhu z Červeného kopce nás čeká občerstvovačka, která je v tomto vedru více než potřebná, takže rychle doplníme tekutiny, polejeme se a míříme na wiever a irskou lavici. Oboje v klidu a pelášíme dál po trati. Hodinky ukazují 6km, takže víme, že se opět blížíme pomalu zpět a že nás čekají maximálně 4km, je tedy čas vymačkávat poslední síly, každá sekunda se počítá.

Při vyběhnutí z lesa se opět dostáváme k řece, kde nás (díky bohu) čeká přebrodění z jedné strany řeky na druhou. V tomhle vedru naprosto uvítaná aktivita, takže s nadšením skáčeme do vody (ta je krásně ledově osvěžující) a plaveme cca 20m. Na druhé straně vylezeme a uběhneme cca 100m a opět nás čeká brodění zpět na stranu řeky, odkud jsme přibíhali. Tady už je řeka hlubší, takže koncem přecházíme i do plavání. Mega nádhera! Kdyby nebyl závod, tak tam plaveme ještě dnes, ale bohužel, závodíme.

Vylezeme z vody, usušíme ruce jak to jen jde a pokračujeme na další překážku, což je opět lowrig wiever a balančka. Oboje tentokrát s přehledem zvládáme a opět běžíme k ručkování pod most. Tady je pro změnu méně vody, než bylo včera na Moonu (děkujeme organizátorovi, že trošku vody upustil pro nás větší 😀 ), takže ručkování bude dnes o něco jednodušší. A jelikož jsme se včera nechtěně vydali už na část trati Hellu, tak jsme už dopředu věděli, co nás čeká. Po zdolání kruhů tedy zahýbáme na trať, kde jsme včera běželi, a dobíháme k první obtížné překážce – ručkovací překážka s hlavou Excalibur race a překližkovou deskou s výřezy a chyty. Ta se mi stává osudnou, neboť bezmyšlenkovitě a s mokrýma rukama naskakuji a hned u třetí překližky, kdy se netrefím do výřezu, ujede mi mokrá ruka a padám. Věděl jsem, že to byla nedbalost, a vím, že kdybych šel víc v klidu, tak to dám, ale jelikož Ondra běží víc na krev, tak vím, že sílu na hendikep budu mít stále dost. Ondra se stoickým klidem zvládá.

Obíháme tedy to již zmíněné workoutové hřiště a přibíháme k lockeru. Překážka, která je opět konečně dána do výšky tak, že i my si můžeme s klidem natáhnout nohy. Uchopuji tedy dvě madla, ale než je stihnu vůbec chytnout, okamžitě padám. Madla tam totiž byla jen položená a nebyla zaseknutá, což vždycky bývají, a já s tím nepočítal. Normálně bych se hádal, že bych měl mít ještě jeden pokus, neboť jsem potenciálně ani nezačal, ale dobrovolník byl rychlý jako blesk a než jsem se nadál, šmik a další náramek byl dole. Tady jsem byl hodně naštvaný, neboť vím, že tohle bych zvládl s prstem v nose, ale nebudu se vymlouvat, měl jsem si to zkusit dřív, než jsem se chytil. Ondra tedy nalézá za mnou, tak mu to alespoň stihnu říct, aby neudělal stejnou chybu. Opět ve stoickém klidu zvládá. Až mě štve, jak easy to vypadá, když to jde, ale on byl na překážky vždy lepší, tak si to budu kompenzovat alespoň tím během 😀 .

Sám na sebe naštvaný tedy vybíhám opět k mostu, kde nás to stáčí na trať již známou podél řeky Svratky až k překážkám nebull a nové překážce nebull s lanem. Tady už si fakt žádnou stupidní chybu nemůžu dovolit, takže už jdu také s větším klidem a rozvahou. Oba zvládáme a následuje nová překážka nebull s lanem, kterou většina závodníků nezná. Dobíháme a zjišťujeme, že ji před námi téměř nikdo nedal. Já sám jsem nervózní, protože jsem tu překážku také nikdy netrénoval ani nezkoušel, ale zkušený Ondra se do toho vrhá po hlavě a ukazujeme mi – how the fuck it’s done 😀 . V jeho podání procházka růžovým sadem. Vezme lano a spolu s ním, skočí do půlky překážky, kde lano zahákává na kolík, odkud už si udělá smyčku na nohy a rozhoupáním jednoduše zvoní na zvonek. Brilantní technika. Samozřejmě to dělám úplně stejně a též úspěšně zvládám. Mám fakt za nás za oba radost, protože to byla jediná překážka, které se všichni včetně nás obávali. S úsměvem a velmi dobrým pocitem tedy pokračujeme na další už trochu lehčí překážky.

Následuje ručkování na řetězu z jedné strany na druhou a meče excalibru jakožto nová překážka. Ty jsou moc krásně vypadající, ale náročné až zas tak ne. Zvládáme tedy bez problémů a následuje větší překážkářská dráha – ručkování s kruhy, lowrig, šplh a další. Vše zvládáme a už máme arénu a cíl na dohled. Zbývají poslední 3 překážky.

Poslední novou překážkou a zároveň překážkou, která je pouze na Hell trati, je ručkování na nových překližkových římsách a luckybastard madlech. V Hell trati jdu ob 2 madla, ale na Sky trati pak, když vidím, jak to dělá Luky, to beru rovnou ob 4 madla. Za 2 sekundy bez problémů splněno. Následuje další ručkovací kombo a poslední multishock. Oboje splněno a opět jakožto včera před cílem si musím dát jednu 500m rovinku se dvěma pneumatikami, na rozdíl od Ondry, který je opět 100%. Opět mám ale spoustu sil v zásobě, takže za necelou minutku jsem zpět.

Společně se tedy dáváme do poslední překážky – podlezení a trať Hell je za námi. V cíli nám je hodně jasný, že byť jsme neztratili na překážkách, běžecky to dneska prostě nesedlo. I to se stává, o to víc to ale mrzí, když víš, že ambice a nátlak na obhajobu prvenství byly veliké. I tak ale opět s pokorou bereme krásné 3.místo a upínáme své zraky na poslední závod – Sky. Zde už víme, že v rámci dvojic bychom zde neměli konkurenci, a proto se necháme od Lukyho a Jonáše přesvědčit, ať se přeregneme k nim do týmu a zazávodíme si s nimi. A jelikož máme rádi výzvy a snadná vítězství nejsou naším cílem, s radostí se tak přeregistrováváme a nastavujeme si tak další vysokou laťku na poslední Sky trať. Do závodu jdeme všichni už trošku unavení, přeci jen předchozí závody nám trochu té síly vzaly, ale i tak ze sebe všichni 4 vymačkáváme, co to jde. Krásně se týmově doplňujeme, a přesto, že takto běžíme poprvé, máme mezi sebou celkem slušnou synchronizaci. Během celé tratě se hezky doplňujeme, motivujeme a podporujeme a střídáme ve vedení. Musím říct, že jsme si to fakt užili a trochu jsme opět čichli k tomu, jak fajn můžou týmové závody být.

Do cíle dobíháme s překvapením v suverénním čase a 1.místo nám tak už nikdo nemůže vzít. Celkem úspěšný víkend pro nás pro všechny. My si během jediného dne odvážíme 7 medailí a to 1x 3.místo, 1x 2.místo, 1x 1.místo, 3x účastnické medaile a 1x medaili z dílu skládačky Excalibru meče.

Musím říct, a to doufám za většinu z nás, že Excalibur race 2.0 opravdu všechny musel překvapit a předvedl se ve vší parádě. My Vám to trochu ulehčíme a na závěr shrneme naše závodnické poznatky, protože ne všichni chtějí číst naše sáhodlouhé reporty 😀

Pozitiva:

• Skvělý předzávodní infoservis pro všechny závodníky
• Velká pochvala za nové překážky a nová pravidla překážek
• Luxusní trialová trať
• Velká pochvala za dodržení stanovených délkových limitů pro jednotlivé tratě (žádné nesmyslné ústřely o 5km a atd.)
• Obrovská pochvala za vyvážení běžecké části x překážky. Ideální kompozice 50×50, aneb tak, jak to má být!!!
• Systém náramků místo hendikepů. Osobně se mi to příliš nelíbilo, ale když se člověk zamyslí nad tím, jak lidi a i profi závodníci podvádí u dělání hendikepů, tak tohle je vlastně nejlepší řešení 😊
• Vodní disciplíny
• Systém ELITE v podobě závodní čelenky a její rozlišení od OPEN, rozlišení i v podobě hendikepů
• Velmi vítaná změna v časomíře – nyní se například čas dvojic sčítá a ukazuje jeden čas, nikoliv čas každého závodníka zvlášť
• Závodění pouze v jedné kategorii, aneb také tak, jak to má a mělo vždy být!
• Obsah závodního balíčku (čip, jídlo, poukazy, výrobky od sponzorů a mnoho dalšího)
• Značení tratě (ano, zabloudili jsme, ale sami víme, jak náročné to je), navíc trať byla velmi komplikovaná, a i tak si s tím organizátor poradil výborně. *NOHATE
• Vyhlašování a rozdělení do mnoha závodních kategorií
• Psí alis dograce (z doslechu velká chvála), takže také dobrá práce
• Závod pro děti dvou kategorií, též super
• Aluminiový/hliníkové konstrukce (dodaly závodu nejen profesionalitu, ale i super vizáž)
• Rozmístění stánků, fan zóny a celé festivalky
• Pochvala dobrovolníkům za dohled, podporu, ale i dodržování pravidel

Negativa:

• Co se týče hendikepů, měli jsme za to, že počet nesplněných překážek = počet absolvovaných trestných okruhů, nikoliv pouze počet pneu a jeden trestný okruh. Víme, že lidé si pak stěžují, že nedoběhnou s náramky a už takhle musí dělat trest, ale třeba v mém případě i se 2 pneumatikami byl ten trest celkem rychlý a tzv.bezbolestný 😉 Klidně bych u elity zavedl počet ztracených náramků = počet okruhů + ty pneumatiky.
• Klidně dát více ,,lehčích‘‘ překážek i do Sky tratě, například ty meče Excalibru a atd. Člověk, co neběžel Hell, si tyhle skvělé překážky nevyzkouší 😉
• Příště prosíme u nočního závodu zvednout hladinu vody, děkujeme 😀 😀 😀

Věřím, že většina nebo třeba všichni si užili závody tak, jako my, protože jak jsme řekli už na začátku, nová éra byla odstartována skutečně ve velkém a hlavně vynikajícím stylu. Zároveň doufáme, že to přiláká více závodníků, aby se o našem OCR trochu vědělo 😊

Děkujeme tedy všem závodníkům, soupeřům a kamarádům, které jsme tady potkali a budeme se těšit příště v Dolních Kounicích 😊

Děkujeme organizátorům za fantastický úvodní ročník a těšíme se, co nám ukáží příště, laťka je nastavena vysoko!

Teď směr Milovice za naši OCR Arénu, tak držte palce.

Vaše Dvojčátka bratřijaksepatří