Půlmaraton Karlovy Vary 2022

Nazdárek, sportovci,

opět Vás zdravíme z našeho klasického sportovního víkendu, který jsme si jeli zpříjemnit až do Karlových Varů, neboť právě zde nás čekal další závod běžecké série Runczech. Na tento půlmaratónek vzpomínáme horko těžko, neboť právě zde jsme měli nejhorší časy a zároveň to byl pro nás traťově jeden z nejtěžších půlmaratónů. No a právě proto se sem vydáváme znovu, jednak abychom si tyto časy zlepšili a jednak, abychom splnili kritéria do Runczech Stars (prestižní ocenění závodníků, kteří absolvují celou Runczech sérii během jednoho roku). Mimochodem, věděli jste, že Karlovy Vary jsou nejmenším běžeckým městem na světě, které je oceněno zlatou známkou IAAF?

Do Karlových Varů přijíždíme tentokrát jen hodinku předem, neboť startovní čísla jsme si převzali již v Praze a samotný závod začíná až v 18:00. Najdeme místo na zaparkování, převlečeme se a hned zamíříme směrem startovní koridory, abychom pak nemuseli nic na poslední chvíli honit a hledat. Před začátkem závodu si rychle v hlavě vybavujeme trasu, kterou máme zafixovanou z předešlých let a snažíme se psychicky připravit na náročný profil tratě. Nakonec ale zjistíme, že trať bude lehce pozměněná.

Hodiny pomalu ubíhají a start závodu se nenávratně blíží. Naštěstí na tento závod nemáme žádné ambice a naopak si ho sem jdeme užít s minimálním cílem zaběhnout ho alespoň do 1:40. Nahazujeme poslední úsměvy, doprotáhneme se a míříme do našeho koridoru B, odkud svůj závod započneme.

A už je to tady, opět slyšíme Runczech hymnu – Vltavu a to je signál pro zahájení. Než se nadějeme, ti nejrychlejší běžci v čele s V. Pavlištou jsou už na 1km 😀 My probíháme koridor s několikavteřinovým zpožděním, ale v cuku letu už jsme také na trati. JDEME NA TO, ZAČÍNÁME!!!

1km – Vybíháme hned na úvod do mírného kopečka, což není hned na začátek úplně příjemné, ale jelikož víme, že hned za vrcholem opět sbíháme, tak to samozřejmě hecujeme. Rozebíháme to pomalu, nebo alespoň se tak snažíme, i když ta atmosféra a hafo fandících lidí nás trochu víc popohání, než bychom chtěli. Tempo okolo 4:20/km.

2 – 3km – Hned za kopečkem sbíháme na Mlýnské nábřeží a běžíme po kolonádě, kde nás z obou stran povzbuzují fanoušci, restauratéři i jejich zákazníci. Zatím si to skutečně užíváme 😊 . Míjíme jednu hrající kapelu, než se dostáváme do klidnějšího prostředí (Goetheva stezka), odkud nás to podél řeky vede až na samotný okraj Karlových Varů. Blížíme se k dalšímu pozvolnému stoupání a naštěstí i k první občerstvovačce, ta je někde ke 3km. Na 3km k našemu překvapení dochází k otočce a trať nás opět vede zpět ke kolonádě. Tady si pamatujeme, že nás tehdy čekalo prudší stoupání, ale asi jej organizátoři vysadili (to si naivně myslíme po zbytek závodu, než zjistíme, že nás to čeká od 15km 😀 ).

4 – 6km – Po otočce tedy míjíme v protisměru občerstvovačku a vracíme se zpět do města, jen druhým břehem řeky. Mezitím míjíme spousty krásných budov, především hotely a restaurace. Na 5km je hafo lidí a fanoušků, takže nám přišlo, jakoby začali všichni závodníci zrychlovat (asi aby před lidmi vypadali dobře 😀 ), takže jsme zrychlovali také. Stále makáme s tempem 4:20/km, jen tak zlehka na pohodičku. Těsně před 6km nás čeká opět strmější výběh za hotelem Thermal, odkud nás to vede na druhou stranu Karlových Varů. Ať si taky prohlédneme jinou část, že jo.

7 – 8km – Nyní nás čeká velmi dlouhá asfaltová rovinka podél nádraží, což není nijak zvlášť silná stránka Ondry, takže za to beru já a beru Ondru do dragu. Cílem je stále držet nastavené tempo. Zatím se běží dobře, počasí tak akorát, zkrátka není nač si stěžovat. Jakmile prolítneme tuhle nechutně dlouhou rovinku, jak by řekl Ondra, tak se dostáváme na kruháč, který nás jen chvilkově odvede pryč a hned zase zpět. Takový, řekl bych, zbytečný 500m úsek 😀 .

9 – 10km – Od kruháče se vydáváme opět na další kruháč, od kterého pokračujeme směrem ke KV aréně, kde je další otočka, která nás už směřuje zpět do hlavní arény. 10km alias skoro půlka závodu je v dohlednu. Tempo zatím slušný, tu desítku zvládneme do 42minut. Na 10km navíc potkáváme maminku Žandy, která nám svým bujarým a překypujícím elánem vlije novou sílu do žil.

10 – 12km – První půlka závodu za námi a první známky únavy jsou tu. Naštěstí já jsem při chuti, takže nastavuji udržitelné tempo, kterého se bude Ondra držet. Je vidět, že mu to příliš nechutná, ale statečně se drží. Je to až nostalgické, jak se nám to střídá. On mě táhnul na maratonu a já jeho teď tady, jen s tím rozdílem, že on ještě slušně šlape, pořád s tempem okolo 4:22/km, kdežto já na maratonu už sotva táhnul nohy 😀 . Opět běžíme velmi dlouho a mírně vzhůru asfaltovou silnící směrem ke startu, odkud jsme vybíhali. Zhruba na 11km potkáváme větší partičku starších lidí, kteří absolutně fantasticky fandili. To byli fakt božani a myslím, že se se všemi shodneme, že jejich euforie musela nejednomu závodníkovi dodat dalších 50% nové energie. A stejně tak to bylo i u nás. Ondra taky jakoby chytil nový dech a hned vzápětí jsme přelítli 12km jak nic.

12 – 14km – Jsme zpět v aréně a v místě, odkud jsme vybíhali, takže opět mnoho fanoušků všude kolem nás. To se vždy hodí, když už člověku dochází síly, takže nasáváme trochu čerstvé energie a přitom se vydáváme do druhé etapy závodu. Opět běžíme stejnou trasou jak na začátku závodu až k té občerstvovačce, která byla na začátku na 3km. Tady už nám cvaká 14km a v tu chvíli si říkáme, že se tu jen otočíme a běžíme zpět. To jsme se ale pěkně spletli.

15 – 16,5km – Jak už jsme naznačili, naše domněnka byla naprosto mylná. Nastupuje poměrně táhlé stoupání, které je vskutku nekonečné. Všichni závodníci okolo nás začínají zpomalovat a my také. Tempo ještě jakžtakž držíme, ale co si budeme povídat, na 15km už tolik sil na běh do kopce není, takže zpomalujeme tempem na 4:45/km. Na 16km dochází k otočce a leckteří by si řekli, že nám teď ty kilometry z kopce pomůžou a že si trochu nažene ten čas zpět, ale vysílení je znatelné a ani z toho kopce už to neběží tak, jak bychom chtěli. Ještě ze sebe vymačkáváme 4:30/km, ale víc to už nejde. Kolínka navíc začínají trpět a vlastně ten seběh dolů byl ze všeho nejnáročnější.

16 – 19km – Už jsme zpět u občerstvovačky a nožky se začínají trošku vzpamatovávat, takže se snažíme to tempo opět trochu nakopnout. Cesta dolů z kopce nám trochu pomáhá v lokomoci a každým krokem ukrajujeme vzdálenost a metry k cíli. Už jsme na 19km opět v centru dění akorát na druhém břehu řeky. Cíl je skoro před námi. Poslední 2km.

20km – 20km je tu. Únava už je velká, ale stále běžíme, takže do jisté míry je to stále dobré. Rozhodně nejsme v takovém stavu, jako na maratonu nebo na jiných závodech. Zkrátka musíme se pochválit, tempo jsme rozvrhli velmi dobře. A obzvláště na této trase a profilu jsme na sebe pyšní. Hotel Thermal už je před námi, zbývá poslední kilometr, poslední stoupání a pak už jen cíl! Lets goooo…

21km – Probíháme tunelem, kde jakoby se zastavil čas. Okolo nás zase atmosféra jak ze zombie apokalypsy a je vidět, že tady toho už má většina závodníků plný brejle. I my zde probíháme jako postižení, naštěstí tunel je krátký a my jsme brzy venku. Před námi poslední kopeček, který když přeběhneme, za ním je cíl. Makáme tedy, co nám síly stačí a za pár vteřin jsme na vrcholu. Tady nás předbíhá vodič na 1:40 a do cíle zbývá posledních 800m. V žádném případě tenhle chlap nedoběhneme před námi, v tom máme jasno. Sice jsme vybíhali za ním a víme, že čas pod 1:40 zvládneme i tak, ale stejně…. Na posledních 200m tedy svádíme sprinterský souboj jak mezi tímto vodičem, tak mezi sebou. Závěrečný sprint vyhrává Ondra, já setinu sekundy za ním a pár metrů za námi teprve vodič. Cíl splněn!!!!!! 😊

V cíli necháváme doznít adrenalin a euforii, kterou jsme si do cíle donesli. Hodinky ukazují krásný čas okolo 1:39, takže úkol splněn. Navíc pár minut za námi dobíhá i Martin, též v osobním rekordu. Takže sečteno podtrženo, všichni tři jsme si zaběhli osobáčky a ještě z toho máme neskutečnou radost. Takhle by člověk měl do cíle doběhnout -> šťastně unavený a ne s jazykem na vestě a utrápený. A co si budeme povídat, tenhle pocit není vždy lehké získat. Kolikrát člověk jde jen a jen po výkonu a tyhle pocity si ani nedopřeje.

Po doběhu se doprotáhneme a zamíříme do občerstvovací zóny doplnit nějaké kalorie. A potom už šupito do auta a razíme dom 😊

A jaké je závěrečné shrnutí a zhodnocení závodu? Pojďme na to ->

Pozitiva:

• Perfektní atmosféra po celé trati i v centru závodu
• Super občerstvovačky a hlavně rozprašovače vody
• Velmi zajímavá trasa, i když ze všech Runczech sérií určitě nejtěžší (alespoň za nás)
• Před i po závodní informace
• Poměr cena x kvalita
• Mnohonásobně lepší fanoušci než v Praze (speciální dík patří skupině starších lidí cca na 11km. Byli jste fantastičtí a děkujeme za Vaši podporu). Zatím nejemotivnější půlmaratón 😊

Negativa:

• Musíme vyjádřit menší zklamání z medaile. Ve srovnání s propracovaností například z Maratonu Praha, naprosto alfa a omega. Ale zase, čistě náš osobní názor 😊

Takže už další půlmaratón za námi a teď nás čeká konečně jeden týden volna, než se pustíme do další etapy půlmaratónů. Ještě nás jich čeká dost. Takže příští zastávka, České Budějovice. S kým se tam uvidíme?

Vaše Dvojčátka