Excalibur race Helfštýn 2025

Ahoj všem,

Po dlouhé době se Vám ozýváme. Poslední report z Kounic ze série Excalibur race se nestihl, protože jsme spěchali k porodu 😀 každopádně i minule to stálo za to, kdy jsme zažili vedro i brutální déšť.

Ale dnes se podíváme na náš oblíbený závod na Helfštýně. Opět se potkáváme na hradě, kde jsme byli už mockrát. Ale vždy se rádi vracíme, jelikož tuto lokalitu máme již mnohokrát odzkoušenou. A patří mezi naše oblíbené, protože jsou zde opravdu pěkné kopce a ta příroda…nádhera!!! Asi už tušíme, že nás zde nemá moc co překvapit. Takže přijíždíme za minutu půl, kdy máme dělat dobrovolníky 😀

Nevadí, bereme vesty a běžíme na svá stanoviště. Start! Ale jen pro některé. My trpělivě dozorujeme a čekáme na svou chvíli. Která přichází až potom, co všichni odběhnou. My se jdeme tedy akorát rozběhat, to už ale většina má hotovo. To nám ale nevadí.

Rozběháme se a jdeme na to! Startujeme tedy jako úplně poslední, už i někteří dobrovolníci nejsou na svých stanovištích, ale my vždy hrajeme fér, takže to nám ani nevadí. Alespoň budeme mít klid.

Startujeme na první překážce, kterou je ježek v kleci. Taková počáteční formalitka, kterou samozřejmě rychle splníme. Poté sbíháme hned dolů pod hradby, kde nás čeká krátký koridor s podlezením pneu. Ve tmě to má grády, ale nezdržujeme se zde moc dlouho. Míříme si to ke šplhu, který je zavěšený pod mostem. Tam jsem dobrovolničil já.

Vyšplháme nahoru a hned odbíháme nahoru na most. Ten přeběhneme a hned po vstupu do hradu nás čeká taková nová překážka a tou je nošení takových kvádrů na laně. Bereme si každý dva a běžíme s nimi menší okruh. Kde na nás v půlce čeká další vnořená překážka. A tou je skládání erbu. Tentokrát je to už značně jednodušší, jelikož jsme měli už zkušenost z Kounic. To nám získalo pár drahocenných vteřin navíc. Protože jak všichni víme, v MOONu, což je večerní závod, nerozhodují většinou minuty, ale vteřiny!

Po skládačce bere zpět své břímě a pokračujeme zpět. Na místě vykládky odhazujeme naše závažíčka a míříme si to do věže hradu. Tam to párkrát oběhneme a po nějaké chvilce už vybíháme zpět na nádvoří, kde je krásná kovárna. Tu ale jen míjíme, protože z hradu vybíháme hned vpravo ven podél hradeb, kde se nám stane taková kuriozní věc. Při tak rychlém běhu bratrovi vyskočí světýlko a bohužel se kutálí ze svahu pryč 😀 . Říkám mu, ať na něj prdí, že máme čelovky, že ho sebereme pak. Ale on neeeee, on se pro něj musí vracet 😀 😀 Po krátkém zdržení, kdy se musel nějakých 10m škrábat ze svahu a opět zpět, pokračujeme podél hradeb k další překážce.

Teď se nám do cesty postavil tunel pro pejsky 😀 a k tomu krátká naklápečka. Taková hravá forma a menší oddych. Potom následuje lowrig s kulatinama. Vše zvládáme poměrně snadno.

Po zdolání těch překážek následuje opět běh. Tam, kde jsme běžně chodili okruh se závažím, tentokrát nic nebylo, takže jsme si to valili strání do lesa. V noci dost o hubu. Bylo to mokré, bahnité, ale i tak jsme to valili, co to šlo.

V lesíčku jsme doběhli k další ručkovačce, kterou bylo Lucky Bastard, neboli ručkování po madlech. Pro nás na 2-3 pohyby ve swingu. Ale zábavná překážka! Máme ji rádi. Až jsme z toho skoro dostali chuť na pivo! 😀

Není čas, ztrácet čas! Makáme dál. Odbíháme kousek dál, ke vidíme totemy, ty ale budou až zítra na Hellu. Takže kolem nich proběhneme a dáváme se vlevo do takového houští. Probíháme tak rychle, až mě pleskají větve do tváří 😀 šlahouny od ostružin a dalších mě berou přes nohy. Je to výživné.

Po chvilce dobíháme k další překážce a tou je obávaný balanc. Vzhledem k tomu, že je mokro a všude bláto, máme trošku obavy. Ale vzhledem k tomu, že jsme dostávali info od doběhnuvších závodníků, věděli jsme, že se máme pokusit co nejvíce vyhnout blátu. To jsme také udělali, běželi jsme podél v travičce. To nám také dost pomohlo při zdolávání oné překážky. Vbíháme na ní jako laňky a s ladností baletky pomalu ,,přetančíme“ na druhou stranu. Na pohodu!

Seskočíme a rovnou se dáváme doprava na cestičku, která nás vede už zpátky pod hrad. Jako první nás zastavuje oštěp, který je téměř na konci louky. Zde rychle oddechneme a házíme! Profesionálně hozené, oba trefujeme! Můžeme tedy pokračovat dál.

Pelášíme opět po louce vzhůru. Po chvilce nás zastavuje překážka se dvěma kládami, po které se musíme přeplazit na druhou stranu. Já jdu horem, bratr spodem. Oba dokončujeme totožně. Opět seskakujeme a pokračujeme v běhu dál. Následuje zatáčka zpět dolů. Mihneme se kolem jak formule a znovu si to šineme po louce dolů k další překážce. A tou je ručkování po tyčích.

Naskakujeme na ně jak Tarzani. A skáčeme jak opičky z jedné na druhou. Už nám k tomu chybí jen ty banány!! 😀 😀 skvělá překážka, tako tradiční.

Seskakujeme jako z liány a bohužel už následuje závěrečný kopeček. V temnotě lesíka stoupáme vzhůru jako nějací dobyvatelé, kteří čekají, že něco objeví. To se ale nestane a my se po chvíli objevíme na konci, kde na nás čeká další překážka. A tou je lowrig.

Naskakujeme na jednotlivé segmenty. Začínáme kruhem, pak lanem, poté do pneu. Následuje dřevěný rytíř, po něm tyč, lanová síť, žížalka, banán a zvonek. Zní to relativně obtížně, nakonec to bylo ale příjemně lehké 😊 . Slezeme dolů z lowrigu a pokračujeme pod plachtu, kde se musíme chviličku plazit, nebo kutálet.

Po vylezení si rozmotáme hlavy a směřujeme si to do stráně. Tou běžíme až k hradbám hradu, kudy se vyškrábeme nahoru. Poté pokračujeme podél hradeb do vnitřku hradu, kde už nás čekají finálové překážky. Pneuservis a kombo.

Začínáme pneuservisem, což je taková sranda překážka, která občas dokáže potrápit. Naskakujeme, zhoupneme se jak Tarzani a přeskakujeme na poslední pneu jako šimpanzi. Poté už následuje závěrečné kombo. Nalézáme na tyč, po které se škrábeme nahoru. Nahoře slézáme dolů po lanové síti, kterou musíme ještě zároveň podlézt. A finišujeme po lanech, kruzích a lucky bastardu madle. Zvoneček a finish! Noční MOON race je za námi! Jsme relativně spokojeni, byť to na 1. místo nestačilo. Ale po té únavě a všem, jsme nakonec s 2. místem spokojeni. Důležitý je pro nás zítřejší HELL. Pogratulujeme vítězům a jdeme na kutě. Zítra je taky den 😊

Druhý den ráno nás čeká trať HELL, což je naše oblíbená. Jednak délkově ale i obtížnostně. Už nejsme nejmladší, takže tyhle sprinty už úplně nejsou pro nás. Mladý rakety už nám to nandají 😀 …

Ale než začneme, střihneme si zase dobrovolnictví. Opět tedy vybíháme jako poslední. Kupodivu nám to ani tak nevadí, byť na konci zjistíme, že i to může pekelně rozhodovat! Ale nepředbíhejme.

Stavíme se tedy na start v netradiční čas, úplně poslední. Teď do toho chceme dát všechno a vyhrát! Jdeme na to!!! 3, 2, 1, STAAAAAART.

Vybíháme úplně stejně jako včera večer. Jediná výjimka je, že už neběžíme do hradu, ale jen probíháme. Proskáčeme ninja jumpy, podlezeme malou irskou a pokračujeme ven z hradu podél hradeb.

Cesta je stejná až do našeho balancu, kde už neběžíme na cestičku, ale směřujeme dolů z kopce. Taková kalamity Jane cesta, všude popadané stromy, bahno, kameny. Docela drsný seběh, ale i tak to rveme, co to jde.

Po krátkém běhu dobíháme k první překážce na HELLu a tím je další balanc. Takový netradiční, ale už ho známe z minulých závodů. Jedná se o chození po dřevěné kostce. Samo o sobě to není tak těžké, ale chodit s tím po louce, kde je tráva, díry, bahno…. Tak to dostává úplně jiný rozměr! 😀 naštěstí zvládáme, takže můžeme pokračovat dále.

Sbíháme až úplně dolů na louku, kde pokračujeme po asfaltce. Dáváme se vlevo a pokračujeme až k další překážce, kterou už vidíme v dáli. A tou je locker. Neboli ručkování skrze desku pomocí madel, které musíme přesouvat z otvoru do otvoru. Stačí pár rozmáchnutí a jsme na konci. Splňujeme, běžíme dál.

Netrvá to ale dlouho, když tu náhle vidíme další překážku! A tou je ručkování po chytech na deskách a rytířích. Ručkuje se asi po 4 deskách. Což není moc. Je to jednou madla, jednou hlavy rytířů. Po pár vteřinách máme hotovo. Kupodivu já jako první, takže to rozebíhám po dloooooooooooooooouhé rovince polní cestičkou. Od této doby dělám vodiče já! :-O což je strašnej nezvyk. Běžíme tedy naší (nebo spíše mnou) neoblíbenou rovinku. Tempo sice kolem 4min, což není úplně špatný, ale v duchu si říkám, že to úplně ideální není a že mi to moc nejde. Přeci jenom to nejsem já, kdo na rovince udává tempo 😀 .Tentokrát si to tedy vyměníme a já běžím jako první.

Doběhneme až k další překážce a zároveň i občerstvovačce. Čeká nás irská, což je hračka, jelikož nám přijde, že je poměrně nízko. Menší lidé by ale mohli protestovat, takže asi chápeme…možná by mohly být 2 irské. No nic, napijeme se a pokračujeme dál. K rybníčku! 😊

Zde nás čeká krásná koupačka. Tedy…krásná….smradlavá! 😀 rybníček stál za to! Půl metru ode dna bylo pěkné mazlavé bahýnko. To nás ale nezastaví a my pokračujeme vpřed! Po chvilce jsme na druhé straně a drápeme se strání plnou bahna nahoru. Trošku to klouže, jelikož před námi bylo už hafo závodníků, ale to nám nevadí.

Dostáváme se na lesní cestičku, kterou běžíme až do nedalekého skalnatého lomu, kde se leze. To my ale bohužel neděláme, ale jen probíháme. Škoda!

Plazíme se do nedalekého kopečku, funíme jak parní lokomotivy. Naštěstí to je relativně krátké, takže se po pár metrech dostáváme na asfaltovou cestičku, která nás stále vede mírným stoupáním do kopce směrem k hradu. Tuto cestu už dobře známe. Většinou tu byly nějaké překážky (slackline, hradby, tahání pneu…) , letos ale ani ťuk. Neztrácíme tedy čas a pomalu nabíráme tempo, jelikož se cestička začíná srovnávat na naši oblíbenou rovinku. Zde už přecházíme na naše klasické tempo 4min/km 😀 .

Rozebíháme se a snažíme se to zmáčknout, co to jen jde. Zde se nám poměrně daří, takže po pár minutách jsme na rozcestí, odkud jsme sbíhali dolů, ale kde je i občerstvovačka. Rychle si lokneme a pokračujeme dál na louku, kde už to známe. Louka, které je v podstatě finish MOONu, jen s dalšími překážkami navíc. Teď už jen nedělat žádnou chybu!

Přibíháme ve značně ufuněném tempu až k oštěpu. Zde se výjimečně chytám oštěpu jako první já a bez váhání házím. S přehledem se trefuji a jsem si skoro jist, že dneska to bude opět za nula handicapů. Bratr hází chvíli po mně, naštěstí také dává, a my můžeme směle pokračovat dál.

O kousek dál na nás čeká již známý deadpool, což je sranda překážka. Já jdu vrchem, Radek spodem. Dokončujeme ale společně. Máme hotovo a pokračujeme k nejobávanější a rozhodující překážce! A tou je Nebull s lanem. Přibíháme a jsme zděšení, v jakém stavu je lano 😀 totálně od bahna a tvrdé, že ž skoro nejde ohnout. No co se dá dělat. Musíme to zkusit. Začínám jako první. Házím na třetí kolík a chci zkusit hned další 2. Ke svému zděšení zjišťuji, že to tentokrát tak lehké jako v Kounicích nebude, jelikož lano vůbec nespolupracuje. Házím tedy jen na další kolík a věším se na něj celou vahou i s nohama. Vyklepu ruce, odpočinu a takhle to 3x zopakuji, než se dostanu ke zvonku. Ztrácím tímto asi minutu času, což je ranec. Radkovi se pro změnu vůbec nedaří a když vidí mě, nechce ztrácet čas a rovnou si nechává střihnout náramek. Takže bohužel, 2min penalizace je na světě. Nevadí, jedeme dál!

Rovnou to vysprintujeme k další překážce, kterou jsou tyče. Přeručkujeme to rychle jako opice a pokračujeme vzhůru strání do hradu. U hradu ještě narazíme na náš známý lowrig, u kterého se bohužel rozhodne o našem 2. místě na trase SKY, jelikož zde narazíme na 2 čtyřčlenné týmy, kde bohužel ztrácíme drahocenné minuty, byť nás i pouštějí. Ale bohužel Ti, co jsou na překážce, musí dolézt, abychom se jim tam nepletli. Ale co už…holt stane se. Všichni mají stejná pravidla. Takže tu nebudeme fňukat. Příště musíme holt běžet ještě rychleji 😊 i tak jsme ale spokojeni!

Od lowrigu pokračujeme k plazení a poté do stráně. Proběhneme kousek strání a už se z ní škrábeme vzhůru. Na vršku už v dáli vidíme další překážku. A tou jsou Excalibur race meče. Zde se opět na chvíli zdržíme na trase SKY, kde se opět sejdeme s dalšími závodníky. Jinak ale v obou trasách zvládáme. Tahle překážka nás baví a navíc je velice charakteristická pro Excalibur race! Zde dáváme palce hore! 😊

Odtud už jen vbíháme do hradu takovou boční uličkou a jsme na nádvoří! Zde nás čekají 2 klasické překážky, tak jako na MOONu. Pneu servis a kombo. Obojí splňujeme a čipujeme. Jsme v cíli, máme to za sebou. Když pomineme jen ten nebull, tak všechno splněné. S údivem pak zjišťujeme, že i přes jednu chybu máme asi 2min náskok na druhým, takže na HELLu bereme 1. místo. To, o které nám šlo v tomto víkendu ze všeho nejvíc! A je vidět, že kopce nám ještě stále jdou, kdežto rovinky moc ne 😀

V závěru víkendu tedy bereme z MOONu 2. místo, z HELLu 1. místo a ze SKYe opět 2. místo. To nás trošku mrzelo, ale bohužel už na víc to nebylo. Ale i tak jsme s tímto umístěním spokojeni. Je vidět, že když mladá krev bude chtít, bude jednou lepší než my starci. Teď už je jen na nich, jestli se tomu budou věnovat a my doufáme, že snad i jo! Přeci jenom mají super vedení u Lukáše Nováka v Poděbradech, tak by byla škoda to zahodit. My gratulujeme vítězům a doufáme, že se zase někdy uvidíme na trati! 😊

Teď chvíli odpočinek  příští týden hurá na Svídňák, což je naše srdcovka.

Vaši bratřijaksepatří.cz z OCR Arény Příbram